Sematawytefnakht - Sematawytefnakht

Sematawytefnakht v hieroglyfy
	Neapol Stela Sematawytefnakht, nyní v muzeu Neapol.

Sematawytefnakht^[1] nebo Somtutefnakht^[2]^[3] a další varianty (floruit 330 s př. N. L.), Byl staroegyptský vysoký úředník, známý tím, že byl svědkem dobytí Perský Egypt rukama Alexandr Veliký.

Životopis

Sematawytefnakht pravděpodobně zahájil svou úspěšnou kariéru pod Nectanebo II z 30. dynastie. Po Achajmenovci dobyli Egypt v roce 343 př. N. L rukama Artaxerxes III, Sematawytefnakht přísahal věrnost nové cizince faraon Egypta, čímž se stal jakýmsi druhem spolupracovník.^[1] Je znám svým vápenec pohřební stéla - běžně označovaná jako Neapol Stela - který byl původně umístěn v chrámu v Herakleopolis Magna, pak přinesl do chrám Isis v Pompejích a nyní vystavoval na Neapolské národní archeologické muzeum (inv. 1035). Z jeho stély je známo, že Sematawytefnakht vstoupil do perské služby pod Darius III a později se zúčastnil Bitva o Issus (333 př. N. L.) Proti Alexandrově armádě.^[2]^[4] Vyděšený Alexandrovým zdánlivě nezastavitelným postupem a dříve radil ve snu Heryshaf, místní božstvo jeho rodného města, on uprchli z bojiště a vrátil se do Herakleopolis Magna, aby obnovil své náboženské kanceláře, a tak znovu změnil svou věrnost, když krátce poté Alexander dobyl Egypt (332 př. n. l.).^[1]^[2] Na konci svého života Sematawytefnakht pochválil Heryshafa a poděkoval mu za to, že ho ve snu radil, a umožnil mu tak žít naplněný život.^[2]

Během svého života měl Sematawytefnakht několik obvinění z vysokého postavení, jako např Velekněz z Sekhmet, Kněz z Horus, Královský pokladník, jediný společník, haty-a a iry-pat.^[2]

Další lidé se stejným jménem

Sematawytefnakht by neměla být zaměňována s důstojníkem jmenovce, který asi o tři století dříve během 26. dynastie doprovodu Psamtik I. dcera Nitocris I. na Thebes za její přijetí jako Amunská božská adoratrice.

Viz také

Udjahorresnet, další staroegyptský úředník a spolupracovník, který měl na počátku srovnatelnou kariéru Perská 27. dynastie.

Reference

^ ^A ^b ^C Wilkinson, Toby (2011). Vzestup a pád starověkého Egypta. New York: Random House. str. 560. ISBN 9780747599494., str. 467-9
^ ^A ^b ^C ^d ^E Rice, Michael (1999). Kdo je kdo ve starověkém Egyptě. Londýn a New York: Routledge. ISBN 0-203-75152-3., str. 197
^ Lloyd, Alan B. (1994). „Egypt, 404–332 př. N. L.“. V Lewis, D.M. (vyd.). Cambridge Ancient History (2. vyd.), Sv. VI. Cambridge University Press. 337–60. ISBN 0 521 23348 8., str. 343-4
^ Bresciani, Edda „EGYPT i. Peršané v Egyptě v achajmenovském období,“ Encyklopedie Iranica, VIII / 3, str. 247–249, k dispozici online na http://www.iranicaonline.org/articles/egypt-i (zpřístupněno 26. května 2018).

Další čtení

Tresson, Paul (1931). „La Stèle de Naples“. Bulletin de l'Institut Français d'Archéologie Orientale. 30: 369–91.
Lichtheim, Miriam (1980). Staroegyptská literatura, roč. III. Los Angeles: The University of California Press., str. 42–3
Pirelli, Rosanna (1998). „Il monumento di Samtawy Tefnakhte e il tempio di Iside a Pompei“, v Atti del Convegno di Roma-Pompei 1995 dal titolo "L'Egitto in Italia dall'Antichità al Medioevo". CNR, Roma, s. 635–644
Perdu, Olivier (1985). Le monument de Samtoutefnakht à Naples [première partie]. Revue d'égyptologie 36, 89-113.

[wilk-1] A ^b ^C Wilkinson, Toby (2011). Vzestup a pád starověkého Egypta. New York: Random House. str. 560. ISBN 9780747599494., str. 467-9

[www-2] A ^b ^C ^d ^E Rice, Michael (1999). Kdo je kdo ve starověkém Egyptě. Londýn a New York: Routledge. ISBN 0-203-75152-3., str. 197

[3] Lloyd, Alan B. (1994). „Egypt, 404–332 př. N. L.“. V Lewis, D.M. (vyd.). Cambridge Ancient History (2. vyd.), Sv. VI. Cambridge University Press. 337–60. ISBN 0 521 23348 8., str. 343-4

[4] Bresciani, Edda „EGYPT i. Peršané v Egyptě v achajmenovském období,“ Encyklopedie Iranica, VIII / 3, str. 247–249, k dispozici online na http://www.iranicaonline.org/articles/egypt-i (zpřístupněno 26. května 2018).

[1]

[2]

[3]

[4]