Druhá migrace do Habeše - Second migration to Abyssinia

Toto je dílčí článek k Mohamed před Medinou a Muhammad v Medíně

Po migraci a návratu nejvíce Sahabů z EU první migrace do Habeše (Sa'd ibn abi Waqqas a někteří se nevrátili, ale opustili Abyssinii po moři kvůli kázání v zámoří ve východní Asii),[1] muslimové nadále trpěli Pronásledování Mekkany.[2] Tentokrát v 6 BH (615 CE ) téměř sto muslimů vyrobilo a druhá migrace zpět do Etiopie kde zůstali chráněni.[3]

Poté, co muslimové v Arábii migrovali do Mediny v AH 7 (628/629) [3] a dosáhli bezpečnosti, muslimové v Etiopii migrovali zpět do Arábie a sešli se s nimi v Medíně [2] po šesti letech absence.[3]

Dějiny

V návaznosti na první migrace do Habeše, byli mekkští polyteisté ve střehu před druhou migrací, nebyli však schopni zastavit útěk muslimů.[2]

Druhá migrace

Druhá migrace proběhla v roce 615 n. L.[4] Skupinu emigrantů tentokrát tvořilo osmdesát tři mužů a osmnáct až devatenáct žen.[2]

Delegace z Mekky

Mekkští polyteisté neocenili, že muslim našel útočiště, a tak se vybavili „Amr ibn al-“ As a „Abdullah bin Abi Rabi‘a s hodnotnými dary a poslal je soudu Aksum. Stali se úspěšnými v získávání některých dvořanů na svou stranu a tvrdili, že král by měl vyhnat muslimy zpět do Mekky a předat jim to z důvodu, že měli odpadlý a kázal náboženství cizí jak meckému náboženství, tak křesťanství, oficiálnímu náboženství Aksumite.[2]

První schůzka

Král Aksumu, Ashama ibn Abjar v muslimské tradici (Ella Seham a varianty v etiopské), předvolal muslimy k soudu a požádal je, aby vysvětlili učení jejich náboženství. Muslimští emigranti se rozhodli říci celou pravdu bez ohledu na důsledky. Ja'far ibn Abu Talib, syn Abu Talib ibn ‘Abd al-Muttalib, mocní Banu Hashim vůdce, vstal a oslovil krále následujícími slovy:[2]

Ó králi! byli jsme ponořeni do hloubky nevědomosti a barbarství; zbožňovali jsme modly, žili jsme v katastrofě, jedli jsme mrtvá těla a mluvili jsme ohavně, ignorovali jsme každý pocit lidskosti a povinnosti pohostinnosti a sousedství byly zanedbávány; neznali jsme žádný zákon, ale zákon silných, když Bůh (arabština: [[Alláh |الله‎]] Alláh) vychoval mezi námi muže, o jehož narození, pravdivosti, čestnosti a čistotě jsme věděli; a zavolal na Jednota Boží a naučil nás, abychom si s Ním nic nespojovali. Zakázal nám uctívání idolů; a přikázal nám, abychom mluvili pravdu, abychom věrně věřili naší důvěře, abychom byli milosrdní a respektovali práva sousedů a příbuzných; zakázal nám mluvit zlo o ženách nebo jíst podstatu sirotků; nařídil nám, abychom odletěli od neřestí a zdrželi se zla; přednášet modlitby, rozdávat almužny a rychle pozorovat. Věřili jsme v něj, přijali jsme jeho učení a jeho příkazy, abychom uctívali Boha a nic s Ním nespojovali, a máme dovolil, co dovolil, a zakázal, co zakázal. Z tohoto důvodu naši lidé povstali proti nám, pronásledovali nás, aby nás opustili a uctívali modly a jiné ohavnosti. Mučili nás a zranili, dokud jsme mezi nimi nenašli žádné bezpečí, přišli jsme do vaší země a doufáme, že nás ochráníte před útlakem.[2]

Ashama byl projevem ohromen a požádal o některá Boží zjevení. Ja’far přednesl úvodní verše z Súra Maryam. Kapitola je o narození John a Ježíš, a Mary byli zázračně nakrmeni tímto jídlem.[2] Příběh dojal k slzám biskupy a krále, kteří zvolali: „Zdá se, jako by tato slova a ta, která byla zjevena Ježíši, byly paprsky světla, které vyzařovaly ze stejného zdroje.“ Když se obrátil k hřebenem padlým vyslancům Kurajšovců, řekl: „Obávám se, že ti nemohu vrátit ty uprchlíky. Mohou žít a uctívat v mé říši, jak se jim zlíbí.“.[2]

Druhé setkání

Následujícího dne „Amr ibn al-“ As a „Abdullah bin Abi Rabi‘a šel ke králi a řekl, že Muhammad a jeho následovníci rouhal se Ježíš. Ja’far se znovu postavil a odpověděl: „Mluvíme o Ježíši tak, jak nás učil náš prorok, to znamená, že je služebníkem Allâha, Jeho Poslem, Jeho duchem a jeho slovem vdechovaným do Panny Marie.“ Král odpověděl: „I tak věříme. Požehnaný buď ty a požehnaný buď tvůj pán.“ Král se obrátil ke dvěma zamračeným mekkánským vyslancům a ke svým rozzlobeným biskupům a řekl: „Můžete se rozčilovat a kouřit, jak chcete, ale Ježíš není nic jiného než to, co o něm řekl Ja’far.“

Král ujistil muslimy plnou ochranu, vrátil dary kurajským vyslancům a poslal je pryč.

Návrat do Arábie

Muslimové žili několik let v Habeši (Etiopii) nerušeni. Během tohoto období byli muslimové v Arábii vystaveni Mekkánský bojkot hášimovců (617), Rok smutku (619), Mohamedova návštěva Ta'if (620), Isra a Mi'raj (621) a nakonec Migrace do Mediny (622).[2] Muslimové v Etiopii se nevrátili do Arábie a sešli se svými muslimy v Medíně až do AH 7 (628/629).[3]

Emigranti se vrátili do Arábie ve třech skupinách.

Tento první návrat byl v období bojkotu Hashimitů, tj. Mezi zářím 616 a dubnem 619. Třicet tři mužů a šest žen plus děti „slyšeli, že Mekkánci přijali islám a vydali se do vlasti. dostali se blízko Mekky, zjistili, že zpráva byla falešná, takže vstoupili do města pod ochranou občana nebo tajně. “[5]:167–169

Druhý návrat byl „po bitvě u Badru“ (tj. 6. března), ale před Khaybarem (květen – červenec 628). Do Mediny se vrátilo 28 mužů a tři ženy plus děti. Jelikož neexistuje žádný záznam o návratu velké skupiny, je pravděpodobné, že každá rodina cestovala samostatně a v různých časech.[5]:527–529

Třetí návrat se skládal ze všech muslimů, kteří ještě žili v Habeši: sedmnáct mužů, sedm žen a sedm dětí. Negus je poslal do Mediny „na dvou lodích“, pravděpodobně na vlastní náklady, v červnu nebo červenci 628.[5]:526–529 Ibn Ishaq zaznamenává, že jedna žena a tři její děti zemřely na zpáteční cestě „z pití špinavé vody“.[5]:530

Ibn Ishaq také jmenuje sedm mužů a tři ženy, kteří zemřeli v Habeši.[5]:526–630

Další související události

Abu Bakr přál si ušetřit A'isha nepohodlí z cesty do Etiopie a pokusil se předložit její manželství Mut`am syn. Mut`im odmítl, protože Abu Bakr konvertoval k islámu.[Citace je zapotřebí ]

Mohamed se oženil s nově ovdovělou Ramlah bint Abu Sufyan na základě plné moci, když byla ještě v Habeši.[5]:527

První seznam

  1. Uthman ibn Affan. Zetě Mohameda.
  2. Ruqayya bint Muhammad al-Hashimiya (manželka Uthmana).
  3. Abu Hudhayfa ibn Utba al-Abdshamsi.
  4. Sahla bint Suhayl ibn Amr al-Amiriya ibn Luayy (manželka Abu Hudhayfa).
  5. Al-Zubayr ibn Al-Awwam al-Asadi (synovec Khadija bint Khuwaylid a bratranec Mohameda).
  6. Musaab ibn Umayr al-Abduldari.
  7. Abdulrahman ibn Awf al-Zuhri.
  8. Abu Salama (Abdullah) ibn Abdulasad al-Makhzumi.
  9. Umm Salama (Hind) bint Abi Umayya al-Makhzumiya (manželka Abu Salamy, později vdaná za Mohameda).
  10. Uthman ibn Mazoon al-Jumi (strýc z matčiny strany Hafsa bint Umar ).
  11. Amir ibn Rabia (spojenec klanu Adiy).
  12. Layla bint Abi Hathama ibn Hudhafa al-Adawiya (manželka Amira).
  13. Abu Sabra ibn Abi Ruhm z klanu Amir ibn Luayy.
  14. Abu Hatib ibn Amr ibn Abdshams z klanu Amir ibn Luayy. Říká se, že byl první, kdo dorazil do Habeše.
  15. Suhayl ibn Bayda (Suhayl ibn Wahb) z klanu Al-Harith ibn Fihr.

Ibn Ishaq hlásí spor o tento seznam: lidé věřili, že do této emigrace byl zapojen buď Abu Sabra nebo Abu Hatib, ale ne oba.[5]:146

Druhý seznam

Podle Ibn Ishaqa bylo 101 dospělých (83 mužů a 18 žen), kteří se vydali na druhou migraci do Habeše.[5]:146–148 Jména, která ve skutečnosti uvádí, však představují 104 osob. Jeho seznam nezahrnuje děti, které doprovázely jejich rodiče, ačkoli uvádí deset dětí, které se narodily muslimům v Habeši.[5]:530

  1. Ja'far ibn Abi Talib klanu Hashim.
  2. Asma bint Umays z Khath'am kmen (manželka Ja'far). Jejich synové Abdullah, Mohamed a Awn se narodili v Abyssinii.
  3. Uthman ibn Affan z klanu Umayya.
  4. Ruqayya bint Muhammad z klanu Hashim.
  5. Amr ibn Said ibn Al-Aas z klanu Umayya.
  6. Fatima bint Safwan z kmene Kinana (manželka Amra).
  7. Khalid ibn Said klanu Umayya (bratr Amra).
  8. Umayna bint Khalif z kmene Khuza'a (manželka Khalid). Jejich děti Saïd a Ama se narodily v Habeši.
  9. Abdullah ibn Jahsh (spojenec Saida, proto považován za čestného Umajjád, ačkoli předky z Asad kmen).
  10. Ubaydullah ibn Jahsh (bratr Abdulláha). Stal se křesťan v Habeši.
  11. Umm Habiba (Ramla) bint Abi Sufyan (manželka Ubaydullaha, od narození Umayyad). Později se provdala za Mohameda.
  12. Qays ibn Abdullah (spojenec Saida).
  13. Baraka bint Yasar (manželka Qayse, svobodná žena z Abu Sufyan ).
  14. Muwayqib ibn Abi Fatima (spojenec Saida).
  15. Abu Hudhayfa ibn Utba z klanu Abdshams (bratr manželky Abu Sufyana Hind bint Utba ).
  16. Abu Musa Abdullah ibn Qays kmene Ashaar (spojenec Utby)
  17. Utba ibn Ghazwan z kmene Qays-Aylan (spojenec klanu Nawfal)
  18. Al-Zubayr ibn Al-Awwam z rodu Asadů Kurajšovců.
  19. Al-Aaswad ibn Nawfal z rodu Asadů (bratranec Al-Zubayra).
  20. Yazid ibn Zama'a z klanu Asad.
  21. Amr ibn Umayya z klanu Asadů.
  22. Tulayb ibn Umayr z klanu Abd ibn Qusayy.
  23. Musaab ibn Umayr z klanu Abduldarů.
  24. Suwaybit ibn Saad z klanu Abduldarů.
  25. Jahm ibn Qays z klanu Abduldarů.
  26. Umm Harmala bint Abdu’l-Aswad z kmene Khuza'a (manželka Jahma).
  27. Amr ibn Jahm z klanu Abduldar (syn Jahma a Umm Harmaly).
  28. Khuzayma ibn Jahm z klanu Abduldar (syn Jahma a Umm Harmaly).
  29. Abu'l-Rum ibn Umayr z klanu Abduldar.
  30. Firas ibn al-Nadr z klanu Abduldar (bratranec Abu'l-Rum).
  31. Abdulrahman ibn Awf z klanu Zuhra.
  32. Amir ibn Abi Waqqas z klanu Zuhra.
  33. Al-Muttalib ibn Azhar z klanu Zuhra.
  34. Ramla bint Abi Awf ibn Dubayra (manželka Al-Muttalib). Jejich syn Abdullah se narodil v Habeši.
  35. Abdullah ibn Masood kmene Hudhayl ​​(spojenec Al-Muttalib).
  36. Utba ibn Masood z kmene Hudhayl ​​(bratr Abdullah a spojenec Al-Muttalib).
  37. Al-Miqdad ibn Amr z kmene Bahr (spojenec Al-Muttalib, adoptovaný Al-Aswad ibn Abdu Yaghuth al-Zuhri před islámem)
  38. Al-Harith ibn Khalid z klanu Taymů.
  39. Rayta bint Al-Harith ibn Jabala (manželka Al-Haritha). Jejich děti Musa, Aïsha, Zaynab a Fatima se narodily v Habeši.
  40. Amr ibn Uthman z klanu Taymů.
  41. Abu Salama (Abdullah) ibn Abdulasad z klanu Makhzum.
  42. Umm Salama (Hind) bint Abi Umayya z klanu Makhzum. Jejich dcera Zaynab se narodila v Habeši.
  43. Shammas ibn Uthman z klanu Makhzum.
  44. Habbar ibn Sufyan z klanu Makhzum (synovec Abu Salama).
  45. Abdullah ibn Sufyan z klanu Makhzum (bratr Habbara a synovec Abu Salamy).
  46. Hisham ibn Abi Hudhayfa z klanu Makhzum.
  47. Salama ibn Hisham z klanu Makhzum (syn Hishama).
  48. Ayyash ibn Abi Rabia z klanu Makhzum.
  49. Mu'attib "Ayhama" ibn Awf z kmene Khuza'a (spojenec klanu Makhzum).
  50. Uthman ibn Madhun z klanu Juma.
  51. Al-Saïb ibn Uthman z klanu Juma (syn Uthmana).
  52. Qudama ibn Madhun z klanu Juma (bratr Uthmana).
  53. Abdullah ibn Madhun z klanu Juma (bratr Uthmana).
  54. Hatib ibn Al-Harith z klanu Juma.
  55. Fatima bint Al-Mujallil (manželka Hatiba).
  56. Muhammad ibn Hatib z klanu Juma (syn Hatiba).
  57. Al-Harith ibn Hatib z klanu Juma (syn Hatiba).
  58. Hattab ibn Al-Harith z klanu Juma (bratr Hatiba).
  59. Fukayha bint Yasar (manželka Hattabu).
  60. Sufyan ibn Maamar z klanu Juma.
  61. Hasana (manželka Sufyana).
  62. Jabir ibn Sufyan z klanu Juma (syn Sufyana a Hasany).
  63. Junada ibn Sufyan z klanu Juma (syn Sufyana a Hasany).
  64. Shurahbhil ibn Abdullah z kmene Ghauth (syn Hasany jejím předchozím manželem).
  65. Uthman ibn Rabia z klanu Juma.
  66. Khunays ibn Hudhafa klanu Sahm.
  67. Qays ibn Hudhafa z klanu Sahm (bratr Khunays).
  68. Abdullah ibn Hudhafa klanu Sahm (bratr Khunays a Qays).
  69. Abdullah ibn Al-Harith z klanu Sahm.
  70. Hisham ibn Al-Aas z klanu Sahm.
  71. Abu Qays ibn Al-Harith z klanu Sahm.
  72. Al-Harith ibn Al-Harith z klanu Sahm.
  73. Maamar ibn Al-Harith z klanu Sahm.
  74. Bishr ibn Al-Harith al-Sahmi.
  75. Said ibn Amr (bratr z matčiny strany Bishr).
  76. Said ibn Al-Harith z klanu Sahm.
  77. Al-Saïb ibn Al-Harith z klanu Sahm.
  78. Umayr ibn Riyab z klanu Sahm.
  79. Mahmiya ibn Al-Jazu z kmene Zubayd (spojenec klanu Sahm). Byl bratrem matky Zaynab bint Khuzayma, Maymuna bint al-Harith, Lubaba bint al-Harith, Asma bint Umays a Salma bint Umays.
  80. Maamar ibn Abdullah z klanu Adi.
  81. Urwa ibn Abduluzza z klanu Adi.
  82. Adiy ibn Nadla z klanu Adi.
  83. Al-Numan ibn Adiy z klanu Adi (syn Adiy).
  84. Amir ibn Rabia al-Andhi ibn Waïl (spojenec rodiny al-Khattab).
  85. Layla bint Abi Hathama z klanu Adi (manželka Amira).
  86. Abu Sabra ibn Abi Ruhm z klanu Amir ibn Luayy.
  87. Umm Kulthum bint Suhayl z klanu Amir ibn Luayy (manželka Abu Sabry).
  88. Abdullah ibn Makhrama z klanu Amir ibn Luayy.
  89. Abdullah ibn Suhayl z klanu Amir ibn Luayy.
  90. Salit ibn Amr z klanu Amir ibn Luayy.
  91. Al-Sakran ibn Amr z klanu Amir ibn Luayy (bratr Salita).
  92. Sawda bint Zama'a klanu Amir ibn Luayy (manželka Al-Sakrana). Později se provdala za Mohameda.
  93. Malik ibn Zama'a z klanu Amir ibn Luayy (bratr Sawdy).
  94. Amra bint al-Saadi z klanu Amir ibn Luayy (manželka Malika).
  95. Hatib ibn Amr z klanu Amir ibn Luayy (bratr Salita a Al-Sakrana).
  96. Saad ibn Khawla (spojenec klanu Amir ibn Luayy).
  97. Abu Ubayda ibn al-Jarrah klanu al-Harith ibn Fihr.
  98. Suhayl ibn Bayda (Suhayl ibn Wahb) z klanu al-Harith ibn Fihr.
  99. Amr ibn Abi Sarh z klanu al-Harith ibn Fihr.
  100. Iyad ibn Zuhayr z klanu al-Harith ibn Fihr.
  101. Amr ibn Al-Harith z klanu al-Harith ibn Fihr.
  102. Uthman ibn Abdu Ghanm z klanu al-Harith ibn Fihr.
  103. Saad ibn Abdu Qays z klanu al-Harith ibn Fihr.
  104. Al-Harith ibn Abdu Qays z klanu al-Harith ibn Fihr (Saadův bratr).

Ibn Ishaq dodává, že někteří lidé uvěřili Ammar ibn Yasir byl také zahrnut do druhé emigrace, „ale to je pochybné.“[5]:148

Sahla bint Suhayl chybí na tomto druhém seznamu, i když její biografie tvrdí, že do Habeše skutečně šla „v obou emigracích“.[6]

Tento seznam také nezahrnuje ty, kteří odešli do zámoří kázat.[7]

Viz také

Reference

  1. ^ http://www.indianmuslims.info/history_muslim v manipuru; http://drkokogyi.wordpress.com/2010/10/28/origin-of-some-of-the-muslims-in-manipur-arakan-and-panthay-burmese-chinese-muslims/;www.e-pao .net / epSubPageSelector.asp% 3
  2. ^ A b C d E F G h i j Utěsněný nektar „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 2006-11-28. Citováno 2007-01-13.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz) na sunnipath.com
  3. ^ A b C d Christdot :: Kristus. Doba. :: „Satanské verše“: Ohrožoval Mohamed islám?
  4. ^ Witness-pioneer.org Archivováno 09.11.2005 na Wayback Machine
  5. ^ A b C d E F G h i j Muhammad ibn Ishaq, Sirat Rasul Alláh. Přeložil Guillaume, A. (1955). Život Mohameda. Oxford: Oxford University Press.
  6. ^ Muhammad ibn Saad, Tabaqat sv. 8. Translated by Bewley, A. (1995). Ženy Madiny, str. 189-190. London: Ta-Ha Publishers.
  7. ^ http://dcbun.tripod.com/id17.html