Rudolf Margolius - Rudolf Margolius

Rudolf Margolius
Náměstek ministra zahraničního obchodu
V kanceláři
Duben 1949 (1949-04) - leden 1952 (1952-01)
Osobní údaje
narozený(1913-08-31)31. srpna 1913
Praha, Rakousko-Uhersko
Zemřel3. prosince 1952(1952-12-03) (ve věku 39)
Praha
Politická stranaKomunistická strana československá
Manžel (y)Heda Margolius Kovály
DětiIvan Margolius
webová stránkawww.margolius.co.Spojené království

Rudolf Margolius (31. srpna 1913, Praha - 3. prosince 1952, Praha ) byl český politik. Náměstek ministra zahraničního obchodu, Československo (1949–1952) a spoluobžalovaný v Slánský soud v listopadu 1952.

Vězněn nacisty v Lodžské ghetto a několik koncentračních táborů přežil Holocaust a připojil se k Komunistická strana československá, pracuje jako ekonom. 1952 předvádět soud podílel se na generálním tajemníkovi komunistické strany, Rudolf Slánský a jeho třináct spoluobžalovaných. Byli zatčeni, nespravedlivě obviněni, souzeni a popraveni jako zrádci a západní špioni. Proces byl organizován sovětskými poradci, poslán na Praha sovětský premiér Joseph Stalin a za pomoci vyšetřovatelů československé tajné služby a členů ústředního výboru československé komunistické strany. Zničení vysoce postavených funkcionářů československé komunistické strany jejich vlastními kolegy vzdorovalo pokusům o její racionalizaci a naše chápání této aféry zůstává povrchní. Jedním z lidí, kteří byli uvrženi do údajného spiknutí, byl Dr. Rudolf Margolius.

Skupinu Slánský tvořilo mnoho osobností. Na jedné straně byl Slánský, extremista a jeden z těch, kteří pomohli uvést Československo do stalinistické éry. Ve středu stál Vladimír Clementis (Ministr zahraničních věcí), komunista a jeden z dirigentů komunistického puče v únoru 1948, ale také muž, který se odvážil kritizovat Pakt Molotov – Ribbentrop. Druhým extrémem měřítka byl Margolius. Na rozdíl od ostatních ve skupině Slánský se připojil k komunistická strana pozdě - v prosinci 1945 - a získal víru v socialismus jako výsledek své zkušenosti v Adolf Hitler Je koncentrační tábory[1] a nikdy nebyl jmenován žádnou stranou, byl čistě ekonom.[2]

Život

Rudolf Margolius se narodil v roce Praha do vlasteneckého českého prostředí střední třídy. Jako student práv ve třicátých letech v Univerzita Karlova studoval společně s českým básníkem Hanušem Bonnem a většinu svého času věnoval YMCA cestování v západní Evropě, na Středním východě a v Americe. Během československé mnichovské krize s nacistické Německo byl záložníkem armády a sloužil spolu se svým přítelem, hudebním skladatelem, Jan Hanuš. V roce 1939, zatímco Československo byl již obsazen Třetí říše, oženil se s Hedou Blochovou (později známou jako Heda Margolius Kovály ).[3]

V roce 1941 byl deportován do Lodžské ghetto a následně do koncentračních táborů v Osvětim a Dachau. V květnu 1945 byl po útěku z Dachau jmenován vůdcem Německa Garmisch-Partenkirchen tábor pro válečné uprchlíky. Po návratu do Prahy v červnu 1945 se spolu s Jarmilou Čapkovou vydal Margolius Bergen-Belsen něco hledat Josef Čapek.[4] V prosinci 1945 vstoupil do komunistické strany Československa ovlivněn svými válečnými zkušenostmi a vraždami rodičů a příbuzných v Libereckém kraji koncentrační tábory a naději na nastolení lepší budoucnosti pro zemi. V letech 1945 až 1948 pracoval pro Ústřední federaci československého průmyslu v Praze. Poté byl povýšen na náčelníka štábu ministra zahraničního obchodu (1948–1949) a následně se stal náměstkem ministra zahraničního obchodu odpovědným za sektor obchodování se západními zeměmi (1949–1952). Spolu se svým kolegou Evženem Löblem byl Margolius autorem dolarové ofenzívy v československé hospodářské politice. V roce 1949 v Londýn Margolius vyjednal a podepsal několik důležitých hospodářských a finančních dohod s Ernest Bevin a Sir William Strang který zastupoval britskou vládu. Dohody prostřednictvím Margoliusova úsilí byly váženy spíše ve prospěch československého obchodu než britského.[5][6] Československá vláda byla s výsledkem jednání spokojena a požadovala, aby bylo oceněno úsilí všech zúčastněných.[7] Margolius byl právník a ekonom a nebyl přímo zapojen do machinací ani do politiky současné komunistické strany.[8]

Dr. Rudolf Margolius byl zatčen 10. ledna 1952. Po měsících fyzického a psychického nátlaku, kromě toho, že byl nucen podepsat falešné přiznání, se Margolius poprvé setkal se svými údajnými spolupůsobiteli pod vedením Rudolf Slánský u československého nejvyššího soudu připojeného k Věznice Pankrác v Praze v listopadu 1952. Margolius byl vybrán za člena „spiknutí“, protože jako zástupce ministra na ministerstvu zahraničního obchodu uzavíral obchodní dohody s kapitalistickými zeměmi proti vůli Sovětský svaz zvýšit obchod s jinými socialistickými zeměmi a vypořádal se s velkými částkami peněz. Tyto podrobnosti měly velký dopad na současné veřejné mínění. Jak bylo stanoveno předem v roce Moskva a ústředním výborem Československé komunistické strany byl soud odsouzen k smrti Margoliovi a deseti dalším, tři dostali doživotí. Časy 28. listopadu 1952 komentoval: „Jediným překvapivým aspektem ... je, že Margolius ... nepatří mezi ty, kterým byl uložen snížený trest.“ 3. prosince 1952, při popravě, Margolius nevyslovil žádná poslední slova.

Pavel Tigrid napsal: „Margolius ... přežil nacistické koncentrační tábory a po válce se zapsal do komunistické strany ze skutečného přesvědčení: že se už nikdy nebude opakovat to, co se stalo v minulosti, že nikdo nebude pronásledován za své rasové, národní nebo společenský původ, aby si všichni lidé byli rovni, aby nastolila éra skutečné svobody. O pár let později se soudruhům podařilo to, co se nacistům nepodařilo: zabili ho. “[9][10]

Posmrtné osvobození

Skot hlášeno dne 16. května 1968:

Československý prezident Ludvík Svoboda udělil Řád republiky posmrtně Rudolfu Margoliovi, bývalému náměstkovi ministra zahraničního obchodu popravenému v roce 1952 po stalinistovi Slánský soud. Margolius byl obviněn z členství v „protistraníckém spikleneckém centru“ a byl odsouzen k smrti spolu s bývalým tajemníkem strany Rudolf Slánský a devět dalších 27. listopadu 1952. Slánský a ostatní byli soudně rehabilitováni Nejvyšším soudem v roce 1963. Všichni byli obviněni z velezrady, špionáže a sabotáže a organizování židovského spiknutí s cílem zmírnit režim.

Na rodinné hrobce u je umístěna pamětní deska věnovaná Rudolfu Margoliusovi Nový židovský hřbitov, Izraelská 1, Praha 3, sektor č. 21, řádek č. 13, parcela č. 33, přímo vzadu Franz Kafka Hrob.[11]

Viz také

Reference

  1. ^ Igor Lukes (2002): Rudolf Margolius: Čistý muž v špinavé době, Boston University 2002
  2. ^ Heda Margoliová Kovályová a Helena Třeštíková: Hitler, Stalin a já: Ústní historie 20. století, Mladá fronta, Praha, 2015, s. 176, ISBN  978-80-204-3625-2
  3. ^ Margolius, Ivan (13. prosince 2010). „Nekrolog Hedy Margolius Kovály“. opatrovník. Citováno 28. září 2018.
  4. ^ Jarmila Čapková, Vzpomínky, Torst, Praha 1998, s. 331.
  5. ^ https://soldan.blog.sme.sk/c/228307/Platba-za-krv-II-diel-obdobie-1945-1982.html?ref=viacbloger
  6. ^ Jan Kuklík, Do poslední pence, Karolinum, Praha 2007, ISBN  978-80-246-1332-1, str. 243-298
  7. ^ Jan Kuklík, Do poslední pence, Karolinum, Praha 2007, ISBN  978-80-246-1332-1, str. 286
  8. ^ Ivan Margolius, Úvahy o Praze: Cesty 20. stol, Wiley, Chichester 2006, s. 160
  9. ^ Pavel Tigrid, Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu, 68 Publishers, Toronto 1988, s. 97.
  10. ^ „Karel Hvížďala: Psovi psí smrt“. Plus (v češtině). 20. listopadu 2017. Citováno 18. března 2020.
  11. ^ Frank Shatz, Lake Placid News, 8. července 2011 http://www.lakeplacidnews.com/page/content.detail/id/503813/WORLD-FOCUS--A-Kafkaesque-tale.html?nav=5001&showlayout=0

Další čtení

  • Margolius Kovály, Heda (1997). Under a Cruel Star: A Life in Prague 1941-1968, New York: Holmes & Meier, ISBN  0-8419-1377-3
    Na vlastní kůži, Academia, Praha 2003
  • Heda Margolius Kovály a Helena Třeštíková (2018). Hitler, Stalin a já: Orální historie. DoppelHouse Press (Los Angeles). ISBN  978-0-9987770-0-9, ISBN  978-0-9978184-7-5.
  • Margolius, Ivan (2006). Úvahy o Praze: Cesty 20. stolChichester: Wiley, ISBN  0-470-02219-1
    Praha za zrcadlem: Putování 20. stoletím, Argo, Praha 2007, ISBN  978-80-7203-947-0
  • London, Artur (1971). Vyznání, New York: Ballantine Books, ISBN  0-345-22170-2.