Milada Horáková - Milada Horáková

Milada Horáková
Milada Horáková (identifikační fotografie) .jpg
Osobní údaje
narozený
Milada Králová

25. prosince 1901
Praha, Rakousko-Uhersko
Zemřel27. června 1950(1950-06-27) (ve věku 48)
Praha, Československo
Příčina smrtiZávěsný
Politická stranaČSNS
DětiJana Kanská[1]
Alma materUniverzita Karlova
obsazeníprávník, politik
OceněníŘád Tomáše Garrigue Masaryka

Milada Horáková (rozená Králová, 25. prosince 1901 - 27. června 1950) byl a čeština politik a člen podzemního hnutí odporu během druhá světová válka. Byla obětí soudní vražda, odsouzen a popraven národy komunistická strana o vykonstruovaných obviněních ze spiknutí a zrady.[2] Mnoho významných osobností na Západě, včetně Albert Einstein, Vincent Auriol a Winston Churchill, požádal o její život.

Byla popravena v Praze Věznice Pankrác pomocí primitivní varianty provedení oběšením. Zemřela poté, co byla uškrtena déle než 13 minut.[3][4] Její ostatky nebyly nikdy nalezeny.[4]

Její přesvědčení bylo zrušeno v roce 1968. V 90. letech byla plně rehabilitována a posmrtně získala Řád Tomáše Garrigue Masaryka (1. třída) a Řád bílého dvojitého kříže (1. třída).[5][6]

Časný život

Dr. Horáková se narodila Milada Králová v Praha. Ve věku 17 let, v posledním roce EU První světová válka, byla vyloučena ze školy za účast na protiválečné demonstraci. Střední vzdělání ukončila v nově vzniklé Československo a pokračoval ve studiu práva na Univerzita Karlova, kterou absolvovala v roce 1926. Její raný politický život ovlivnil senátor Františka Plamínková, zakladatel společnosti Ženská národní rada.

Horáková se provdala za svého manžela Bohuslava Horáka v roce 1927. Jejich dcera Jana se narodila v roce 1933.

V letech 1927–1940 byla zaměstnána na oddělení sociální péče magistrátu hl. M. Prahy. Kromě zaměření na otázky sociální spravedlnosti se Horáková stala významnou aktivistkou za rovnoprávné postavení žen. Působila také v Československém červeném kříži.[7] V roce 1929 nastoupila do Československá strana národní sociální[8] který byl navzdory podobnosti jmen silným odpůrcem Německý národní socialismus.

Válečný odpor

Po Německá okupace Československa v roce 1939 začala Horáková působit v hnutí podzemního odporu. Spolu s manželem byla zatčena a vyslýchána Gestapo v roce 1940, v jejím případě kvůli její předválečné politické činnosti. Byla poslána do koncentračního tábora v Terezín a poté do různých věznic v Německu.

V létě 1944 se Horáková postavila před soud v Drážďanech. Ačkoli stíhání požadovalo trest smrti, byla odsouzena k 8 letům vězení. V dubnu 1945 byla z vazby v Bavorsku propuštěna postupujícími silami Spojených států v závěrečných fázích Druhá světová válka.[9]

Politická aktivita

Po osvobození Československa v roce 1945 se Horáková vrátila do Prahy a připojila se k vedení nově konstituované Československá strana národně socialistická. Stala se členkou Prozatímního národního shromáždění. V roce 1946 získala místo ve voleném Národním shromáždění zastupujícím region České Budějovice na jihu Čechy.

Její politické aktivity se opět zaměřily na posílení role žen ve společnosti a zachování demokratických institucí Československa. Krátce po Komunistický puč v únoru 1948 na protest rezignovala z parlamentu. Na rozdíl od mnoha svých politických spolupracovníků se Horáková rozhodla neopustit Československo na Západ a nadále byla politicky aktivní v Praze. Dne 27. září 1949 byla zatčena a obviněna z toho, že je vůdkyní údajného spiknutí s cílem svrhnout komunistický režim.[3][8]

Soud a poprava

Před čelem soudu byla Horáková a její spoluobžalovaní podrobeni intenzivnímu výslechu ze strany StB, československý orgán státní bezpečnosti, za použití fyzického i psychického mučení. Byla obviněna z vedení spiknutí za účelem zrady a špionáže na popud USA, Velké Británie, Francie a Jugoslávie. Důkazy o údajném spiknutí zahrnovaly přítomnost Horákové na setkání politických osobností nacionálního socialisty, Sociální demokrat, a Lidové strany v září 1948 diskutovaly o své reakci na novou politickou situaci v Československu. Byla také obviněna z udržování kontaktů s československými politickými osobnostmi v exilu na Západě.[3]

Soud s Horákovou a dvanácti jejími kolegy začal 31. května 1950. Mělo to být a předvádět soud, jako ti v sovětský Velké očištění 30. let. Dohlížel na něj sovětští poradci a byla doprovázena veřejnou kampaní organizovanou komunistickými úřady požadující trest smrti pro obviněné. Státní prokurátory vedl Dr. Josef Urválek a zahrnuty Ludmila Brožová-Polednová.[10][11] Soudní řízení bylo pečlivě zorganizováno přiznáním viny zajištěným od obviněného.

Záznam události, objevený v roce 2005, odhalil Horákovou odvážnou obranu jejích politických ideálů. S odvoláním na hodnoty demokratických prezidentů Československa, Tomáš Garrigue Masaryk a Edvard Beneš, prohlásila, že „nikdo v této zemi by neměl být za svou víru usmrcen ani uvězněn.“[12]

Milada Horáková byla 8. června 1950 odsouzena k trestu smrti spolu se třemi spoluobžalovanými (Jan Buchal, Oldřich Pecl a Záviš Kalandra ). Mnoho významných osobností na Západě, zejména vědců Albert Einstein, bývalý britský předseda vlády Winston Churchill a bývalá první dáma USA Eleanor Rooseveltová, požádala o život, ale rozsudky byly potvrzeny. Horáková byla oběšena v Praze Věznice Pankrác dne 27. června 1950 ve věku 48 let.[3] Její hlášená poslední slova byla (v překladu): "Prohrál jsem tento boj, ale odcházím se ctí. Miluji tuto zemi, miluji tento národ, snažím se o jejich blaho. Odcházím bez rozhořčení směrem k tobě. Přeji ti, přeji si vy..."[13]

Po popravě bylo tělo Horákové spáleno ve Strašnickém krematoriu, ale její popel nebyl vrácen rodině. Jejich místo pobytu není známo.[14]

Ostatní obžalovaní

Telegram od Alberta Einsteina s žádostí o milost obviněného
  • Jan Buchal (1913–1950), důstojník Státní bezpečnosti (popraven)
  • Vojtěch Dundr (1879–1957), bývalý tajemník Česká sociálně demokratická strana (15 let)
  • Dr. Jiří Hejda (1895–1985), bývalý majitel továrny (doživotí)
  • Bedřich Hostička (1914–1996), tajemník Československá lidová strana (28 let)
  • Záviš Kalandra (1902–1950), marxistický novinář (popraven)
  • Antonie Kleinerová (1901–1996), bývalá poslankyně za Československou národně socialistickou stranu (doživotí)
  • Dr. Jiří Křížek (1895–1970), právník (22 let)
  • Dr. Josef Nestával (1900–1976), administrátor (doživotní vězení)
  • Dr. Oldřich Pecl (1903–1950), bývalý majitel dolu (popraven)
  • Profesor Dr. Zdeněk Peška (1900–1970), univerzitní profesor (25 let)
  • František Přeučil (1907–1996), vydavatel (doživotí)
  • Františka Zemínová (1882–1962), redaktorka a bývalá poslankyně za Československo-národní socialistickou stranu (20 let)

Rehabilitace a vyznamenání

Památník Milady Horákové.

Soudní rozsudek byl zrušen v červnu 1968 během Pražské jaro. Následující sovětská okupace Československa a potlačení odporu narušily proces její rehabilitace. Její rehabilitace byla dokončena až po Sametová revoluce z roku 1989.

V roce 1990 byla na její počest přejmenována hlavní dopravní tepna v Praze 7 na Letné. V roce 1991 jí byl posmrtně udělen titul Řád Tomáše Garrigue Masaryka (1. třída).[15] Dne 27. června, v den její popravy, byl v České republice vyhlášen „Den památky obětí komunistického režimu“.[9]

Dne 11. září 2008, ve věku 86, Ludmila Brožová-Polednová, jediný přeživší člen stíhání v procesu s Horákovou, byl odsouzen na šest let vězení za pomoc při soudní vraždě Milady Horákové. Brožová-Polednová byla z důvodu svého věku a zdravotního stavu v prosinci 2010 propuštěna z vazby a zemřela 15. ledna 2015.[11][16]

Rodina

Manžel Milady Horákové, Bohuslav Horák, se v roce 1949 vyhnul zatčení, uprchl do západního Německa a později se usadil ve Spojených státech. Jejich dcera Jana, která byla v době popravy matkou ve věku 16 let a byla následně vychována tetou, se nemohla k otci v USA připojit až do roku 1968.[1]

Horákové poslední písmena, včetně těch pro jejího manžela a její dceru, byly publikovány v anglickém překladu.[17]

Životopisný film

Milada, česko-americký celovečerní film o životě Milady Horákové, byl uveden v listopadu 2017. Role Horákové hraje izraelsko-americká herečka Ayelet Zurer. Produkci v anglickém jazyce režíruje český filmař David Mrnka, který byl také jedním z autorů scénáře.[18]

Viz také

Poznámky

  1. ^ A b Plavcová, Alena. „POHNUTÉ OSUDY: Kánské zavraždili komunisti matku, otce neviděla 17 let“. Lidovky.cz. Citováno 7. listopadu 2017.
  2. ^ Lehovcová Suchá, Veronika (2. listopadu 2007). „Osm let vězení za justiční vraždu od roku 1950“. Aktuálně.cz.
  3. ^ A b C d "Milada Horáková" Radio Praha (zpřístupněno 14. listopadu 2017)
  4. ^ A b "Milada Horáková umírala čtvrt hodiny, objevili historici". iDNES.cz. 29. června 2005. Citováno 26. června 2020.
  5. ^ „Veľkým okamihom dnešní ceremónie je rozhodnutie prezidentů vyznamenat Miladu Horákovú“. DennikN. 2. ledna 2020.
  6. ^ "Čaputová udelila štátne vyznamenania 20 osobnostiam. Kliknite si ich zoznam". hnonline.sk. 2. ledna 2020.
  7. ^ "Přímluva Einsteina ani Churchilla nezabrala. Komunisté oběsili Miladu Horákovou po vykonstruovaném procesu"
  8. ^ A b "HORÁKOVÁ, Milada, roz. Králová (25. 1. 1901 Praha - 27. 6. 1950 Praha Pankrác)". Ústav pro studium totalitních režimů (zpřístupněno 10. listopadu 2017)
  9. ^ A b Robot. „JUDr. Milada Horáková“. valka.cz. Web české vojenské historie (zpřístupněno 10. listopadu 2017)
  10. ^ „Dr. Horáková Milada a spol.“ Ústav pro studium totalitních režimů (zpřístupněno 27. listopadu 2017)
  11. ^ A b Boháč, Lubomír. „Největší politický proces padesátých let před soudem“ Listy, 2008 (zpřístupněno 26. listopadu 2017)
  12. ^ Cameron, Rob. „Mladý režisér přivede na stříbrné plátno příběh Milady Horákové“ Radio Praha, 6. dubna 2007 (zpřístupněno 15. listopadu 2017)
  13. ^ Kaplan, Karel a Paleček, Pavel. Komunistický režim a politické procesy v Československu. Brno, 2001. s. 69
  14. ^ „Ostatky Horákové jsou 67 let po její popravě stále neznámo kde“ ČTK, 27. června 2017 (zpřístupněno 27. listopadu 2017)
  15. ^ Carey, Nicku. "Milada Horakova" Radio Praha, 7. června 2000 (zpřístupněno 18. listopadu 2017)
  16. ^ Lazarová, Daniela.„Ludmila Brožová-Polednová, bývalá komunistická prokurátorka, která se podílela na proslulém předváděcím procesu proti Miladě Horákové, zemřela ve věku 93 let.“ Radio Praha, 24. ledna 2015 (zpřístupněno 23. listopadu 2017)
  17. ^ „Ženy ve světových dějinách, primární zdroje, dopisy Milady Horákové“, Univerzita George Masona. (Zpřístupněno 20. listopadu 2017) - Citovaný zdroj: Iggers, Wilma A. Ženy v Praze: Etnická rozmanitost a sociální změny od osmnáctého století do současnosti. Prozřetelnost. 1995.
  18. ^ Sladký, Pavel. Rozhovor s Davidem Mrnkou, ředitelem Milady, České filmové centrum, 3. Listopadu 2017, publikováno v Český film, Podzim 2017 (zpřístupněno 7. prosince 2017)

Reference

  • Tazzer, Sergio (2008). Praga Tragica. Milada Horáková. 27 giugno 1950., Editrice Goriziana, Gorizia, 2008
  • Margolius, Ivan (2006). Úvahy o Praze: Cesty 20. stol. Chichester: Wiley. ISBN  0-470-02219-1.
  • Kaplan, Karel (1995). Nevětší politický proces M. Horáková a spol. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR. ISBN  80-85270-48-X.

externí odkazy