Roger Pulvers - Roger Pulvers

Roger Pulvers
RogerPulversPhoto.jpg
narozený (1944-05-04) 4. května 1944 (věk 76)
NárodnostAustralan
VzděláváníUCLA
Harvardská Univerzita
obsazeníProzaik, dramatik, divadelní režisér, překladatel

Roger Pulvers (narozen 4. května 1944) je Australan dramatik, divadelní režisér a překladatel. Vydal více než 45 knih v angličtině a japonštině, od románů po eseje, hry, poezii a překlady. Psal pro scénu plodně a viděl jeho hry produkované v hlavních divadlech v Japonsko, Austrálie a v Spojené státy.

Pulvers také široce režíroval v Austrálii a Japonsku Angličtina a japonský. Napsal originální scénáře pro rozhlasové dokumenty a dramata, které produkoval ABC (Austrálie), stejně jako televizní skripty pro NHK (Japonsko) a scénáře pro celovečerní filmy.

Raná léta

Pulvers se narodil v židovsko-americké rodině v roce Brooklyn V New Yorku dne 4. května 1944. Krátce po narození se jeho rodina přestěhovala do Los Angeles, kde vyrůstal a navštěvoval základní školu Burnside Ave., Louis Pasteur Junior High School (nyní LACES a Střední škola Alexandra Hamiltona (1961), kde byl Prezident studentského sboru.[1]

Pulvers se zúčastnili Demokratický národní shromáždění, která se konala v Los Angeles v roce 1960, kde John F. Kennedy byl nominován na prezidenta. Jeho pozice byla vedoucí mládeže pro Stuart Symington, senátor z Missouri a také kandidát na nominaci.

Časné vystavení showbyznysu pocházelo z každoročních cest v padesátých letech do Las Vegas, kde Pulvers viděl večeře Ritz Brothers, Sammy Davis Jr. a další baviči. Jeho otec Louis (1903–1993) také pracoval jako osvětlovací technik v Warner Bros. během války a po ní přinesl domů hromady lesklých zvětšení herců na scéně. Jeho matka Miriam (1912–2006) byla sekretářkou Williama S. Kleina, právníka Shubert bratři, majitelé newyorských divadel. V pozdějších letech se stala soukromou tajemnicí Bette Davis.

Vzdělávání

Pulvers byl studentem na UCLA, absolvování čtyřletého kurzu za tři roky se specializací na Politická věda, summa cum laude.

Po maturitě v červnu 1964 odešel do Bloomingtonu v Indianě, aby se zúčastnil intenzivního kurzu v ruštině, odtud do Finska, Sovětský svaz a Itálie. V Sovětském svazu hodně cestoval, navštěvoval Moskvu, Kyjev, Charkov, Jalta, Riga, Leningrad a Novgorod.

V září 1964 vstoupil do ruského programu prostorových studií v Harvardská Univerzita Postgraduální škola, žijící na koleji v Perkins Hall. Dvouletý magisterský kurz dokončil za jeden rok a získal magisterský titul s prací „Plánování sovětské vědy“.

Pulvers strávil léto 1965 v Sovětském svazu, Finsku, Dánsku a Švýcarsku a vrátil se na UCLA, aby zde dále studoval východní Evropu a studoval polštinu. V září 1966 odešel do Polska dělat postgraduální práci v Varšavská univerzita o stipendiu od Národní studentské asociace (NSA) Spojených států. Zatímco tam, jeho zájmy se odvrátily od politologie k filmu a divadlu, a to díky téměř každodenním návštěvám divadel a kin tohoto města. V lednu 1967 se přestěhoval do Krakov ale brzy opustil Polsko kvůli skandálu s NSA a CIA. Ačkoli byl zcela nevinný v jakémkoli spojení s druhou organizací, cítil, že se nikdy nebude moci vrátit do Polska nebo Sovětského svazu. Strávil tři měsíce v Paříži navštěvováním tříd v Sorbonna až do svého návratu do Los Angeles v květnu 1967. V září téhož roku odešel ze Spojených států do Japonska.

Kariéra

Na konci podzimu 1967, poté, co strávil čtyři týdny v Koreji kvůli změně víz, nastoupil Pulvers na lektorskou školu v ruštině a polštině na Kjótská univerzita Sangyo. Strávil pět let v Kjótu učením na této univerzitě a na Doshisha University, kde vedl kurz americké poezie.

V roce 1969 vydal svou první knihu, sbírku povídek pod názvem „Na okraji Kjóta“. V srpnu 1970 následovalo vydání krátké hry v japonském překladu „The Perfect Crime of Mrs. Garigari“ v předním dramatickém časopise „Shingeki V roce 1972 byl jedním z vítězů soutěže o esej sponzorované Evropskou komisí Mainichi Shimbun. To vedlo k vydání eseje „Kenji tu teď není.“ Toto bylo Pulversovo první publikované dílo o japonském autorovi a básníkovi Miyazawa Kenji; a to vyvolalo dlouhou asociaci s Mainichi Daily News.

V srpnu 1972 Pulvers poprvé cestoval do Austrálie, aby zahájil lektorskou činnost v japonštině na australská národní univerzita v Canbeře. Netrvalo dlouho a psal články a příběhy Canberra Times, Australan, National Times, Newsweek a další publikace a také pravidelné rozhlasové vysílání pro programy na ABC. On také produkoval a režíroval hry v Canbeře. Jeho vlastní hry vznikly v Melbourne, Adelaide, Newcastlu a Canbeře. Dne 6. července 1976 se stal australským občanem.

Během sedmdesátých let se Pulvers často vracel do Japonska, aby pokračoval v japonském umění a byl se svými mnoha přáteli, kteří byli jejich praktiky. Stal se zvláště intimním s romanopiscem / dramatikem Inoue Hisashi, v jehož domě bydlel. Pulvers také cestoval do Evropy, zejména do Polska, kde ho v roce 1970 přivítal filmový režisér Andrzej Wajda. Jeho blízké přátelství s Wajdou pokračovalo v průběhu let.

V lednu 1980 Pulvers opustil ANU a stal se rezidentem spisovatele v divadlo Playbox v Melbourne. Bylo to na Playboxu, kde režíroval svou vlastní tvorbu a práci dalších dramatiků. V létě 1982 se Pulvers vydal Rarotonga v Cookovy ostrovy být asistentem režiséra Oshima Nagisa na filmu "Veselé Vánoce, pane Lawrence. “Poté se vrátil do Japonska, aby nastoupil na místo literárního redaktora v Mainichi Daily News v Tokiu.

Od 80. Let publikoval Pulvers stovky článků v japonském a světovém tisku (dále jen "The") Ekonomický přehled Dálného východu, Nový vědec atd.), stejně jako knihy beletrie, literatury faktu a překlady z japonštiny. Často se objevil v japonské televizi a rozhlase a účinkoval v činohře NHK Taiga, “Sanga Moyu.”

Od počátku 90. let rozdělil Pulvers svůj čas především mezi Tokio a Sydney, s častými cestami do Evropy, zejména do Polska, Irska a Spojené království. V letech 1996–1999 působil jako profesor na Kjótská univerzita Zokei Geijutsu; a od roku 1999 profesor na Tokijský technologický institut, kde působil jako vedoucí Centra pro světové civilizace. V roce 2013 odešel do důchodu, aby se plně věnoval psaní.

V Tokiu pokračoval v psaní článků, včetně své týdenní rubriky Counterpoint The Japan Times, vydávat knihy beletrie a literatury faktu, režírovat v divadle, psát scénáře a hrát ve filmu. V Austrálii naposledy režíroval svůj překlad / adaptaci v divadle Roxy v Leetonu Nikolai Gogol „“Vládní inspektor.”

Napsal scénář a režíroval celovečerní film „STAR SAND „Na místě na Okinawě v roce 2016. Film je uveden v Japonsku v létě 2017.

Ocenění

Ocenění a vyznamenání zahrnují Cenu Crystal Simorgh za nejlepší scénář na 27. místě Mezinárodní filmový festival Fajr v Teheránu pro „Všechno nejlepší pro zítřek (Ashita e no Yuigon) " Cena Miyazawa Kenji v roce 2008 Cena Noma za překlad japonské literatury v roce 2013 a Cena Inoue Yasushi v roce 2015. Pulvers byl také oficiálním členem předsedy vlády Jun'ichiro Koizumi pracovní skupina pro veřejnou diplomacii a v roce 2009 obdržela Cenu uznání od Agentura pro kulturní záležitosti (Bunkacho) za příspěvek k šíření japonské kultury v zámoří. V roce 2018 mu byla udělena Řád vycházejícího slunce „Gold Rays with Neck Ribbon za přínos k výuce cizích jazyků v Japonsku a za podporu porozumění vědy a techniky studenty[2]. Také v roce 2019 byl oceněn Řád Austrálie za významnou službu japonské literatuře a kultuře jako spisovatel, překladatel a pedagog.

Práce v angličtině

Romány
Literatura faktu
Hry (pouze první nebo hlavní produkce)
Publikované překlady her
  • Rudý démon (Noda Hideki. Účinkuje Young Vic Theatre Company, Londýn, únor 2003; publikoval Oberon Modern Plays, 2003)
  • Tvář Jizo (Inoue Hisashi, publikoval Komatsuza)
  • Vodní dopisy (Inoue Hisashi, publikoval The Japan P.E.N. Club)
  • Tenkrát v Japonsku (folktales, publikoval Tuttle, 2015)
Rozhlas a televize v Austrálii
Film
Další hlavní překládané tituly

Pro ty a další příběhy Miyazawy Kenji viz:[3]

  • Úplně Esenin (Sergej Esenin, překlad básně, Balestier Press, 2020)

Knihy v japonštině

  • Na okraji Kjóta Ky の ほ と り (Kyou no hotori) (1969)
  • ウ ラ シ マ ・ タ ロ ウ の 死 (Urashima Taro no shi) (1980)
  • 日本語 イ ン サ イ ド ・ ア ウ ト 甦 る 方言 ・ ス ラ ン グ ・ 浪花 節 (Nihongo insaido auto yomigaeru hougen surangu naniwabushi) (1982)
  • ロ ジ ャ ー ・ パ ル バ ー ス の 昭和 ・ ド ラ マ チ ッ ク !! (Roger Pulvers no shouwa doramachikku !!) (1985)
  • ヤ マ シ タ 将軍 の 宝 (Yamashita Shogun no Takara = General Yamashita's Treasure) (1986)
  • ト ラ ッ プ ド ア が 開 閉 す る 音 (Torappu doa ga kaihei suru oto) (1987)
  • Amerika メ リ カ 人 を や め た 私 視線 は 地平 を こ え て (Amerika jin wo yameta watashi shisen wa chihei wo koete) (1988)
  • 新聞 を 吸収 し た 少女 (Shinbun wo kyūshū shita shoujyo) (1990)
  • 戯曲: ド リ ー ム タ イ ム (Gikyoku: Dorīmu taimu = Dream Time) (1992)
  • 文 通 英語 術 (Buntsū Eigojutsu) (1995)
  • 英語 で 読 む 銀河 鉄 道 の 夜 (Eigo de yomu ginga tetsudō no yoru) (1996)
  • 日本 ひ と め ぼ れ ユ ダ ヤ 系 作家 の 生活 と 意見 (Nihon hitomebore yudaya kei sakka no seikatsu to iken) (1997)
  • 英語 で 読 む 宮 沢 賢治 詩集 (Eigo de yomu Miyazawa Kenji shishū) (1997)
  • 英語 で 読 む 桜 の 森 の 満 開 の 下 (Eigo de yomu sakura no mori no mankai no shita) (1998)
  • 旅 す る 帽子 小説 ラ フ カ デ ィ オ ・ ハ ー ン (tabisuru boushi shousetsu Rafukadio Hān) (2000)
  • ほ ん と う の 英語 が わ か る 51 の 処方 箋 (Hontou no eigo ga wakaru 51 no shohousen) (2001)
  • Sh ほ ん と う の 英語 が わ か る ネ イ テ ィ ブ に こ こ ろ 」を 伝 え た い (Shin hontou no eigo ga wakaru neitibu ni" kokoro "wo tsutaetai) (2002)
  • ほ ん と う の 英 会話 が わ か る ス ト ー リ ー で 学 ぶ 口語 表現 (Hontou no eikaiwa ga wakaru sutōrī de manabu kougohyougen) (2003)
  • キ ュ ー ト ・ デ ビ ル の 魔法 の 英語 (Kyūto debiru no mahou no eigo) (2004)
  • 五行 で わ か る 日本 文学 英 日 狂 演 滑稽 五行 詩 (5 gyō de wakaru nihon bungaku einichi kyouen kokkei gogyoushi) (2004)
  • 父 と 暮 せ ば 英文 対 訳 (čichi až kuraseba) (2004)
  • Scéna: Články a eseje o stavu našeho dnešního světa (2005)
  • 新 バ イ ブ ル ・ ス ト ー リ ー ズ (Shin baiburu sutōrīzu) (2007)
  • わ が 友 フ ロ イ ス (Waga tomo Frois = Můj přítel Frois) (2007)
  • 日 め く り 現代 英語 帳 (Himekuri gendai eigochō) (2007–2008)
  • 英語 で 読 み 解 く 賢治 の 世界 (Eigo de yomitoku Kenji no sekai) (2008)
  • Potěšení v kulturách (2009)
  • 英語 で 味 わ う 名言 集 心 に 響 く 古今 東西 200 の 言葉 NHK ギ フ ト ～ E 名言 の 世界 ～ (Eigo de ajiwau meigenshū kokoro ni hibiku kokon tōzai 200 no kotoba) (2011)
  • も し 、 日本 と い う 国 が な か っ た ら (Moshi nihon k iu kuni ga nakattara = Pokud nebylo Japonsko) (2011)
  • 宮 沢 賢治 『銀河 鉄 道 の 夜』 (ＮＨＫ100 分 de 名著) (Miyazawa Kenji „Ginga tetsudou no yoru“) (2011)
  • Ken か ら 、 あ な た へ 世界 の す べ て は つ な が っ て い る (Kenji kara anatae sekai no subete wa tsunagatteiru) (2013)
  • 驚 く べ き 日本語 (Odorokubeki nihongo) (2014)
  • ハ ー フ (Hāfu = polovina) (2014)
  • こ ん に ち は 、 ユ ダ ヤ 人 で す (Konnichiwa yudaya jin desu) (2014)
  • 星砂 物語 (Hoshizuna monogatari = STARSAND) (2015)
  • 10 年 間 勉強 し て も 英語 が 上 達 し な い 日本人 の た め の 新 英語 法 (10 nenkan benkyou shitemo eigo ga jyotatsu shinai nihonjin no tameno shin eigo gakushūhou) (2015)
  • 英語 で 読 む 啄 木: 自己 の 幻想 (Eigo de yomu Takuboku: jiko no gensō) (2015)
  • ぼ く が ア メ リ カ 人 を や め た ワ ケ (Boku ga America jin wo yameta wake) (2020)

Knihy ve francouzštině

Reference

  1. ^ Pulverové, Rogere (19. června 2011). „Všichni vítají prázdnou záruku Ústavy svobody myšlení“. The Japan Times. Citováno 10. ledna 2019.
  2. ^ „Japonská vláda vyznamenává pana Rogera Pulversa“. Velvyslanectví Japonska ve Velké Británii. 23. ledna 2019.
  3. ^ „Hudba a vydavatelství RHINOCEROS“.

externí odkazy