Robert Lavonius - Robert Lavonius
Robert Johannes Lavonius | |
---|---|
narozený | |
Zemřel | 2. ledna 1967 Helsinki, Finsko | (ve věku 87)
Vzdělávání | inženýr (1905) |
Člen představenstva | vidět → Členství v představenstvu |
Manžel (y) | Mary Anna Charlotta rozená Ramsay[1][2] |
Děti |
|
Rodiče) | Wilhelm Lavonius a Maria Francisca rozená Westzynthius |
Ocenění |
|
Atlantic Rederi | |
V kanceláři 1923 – 1924[1][2] | |
Manažer Kone- ja Siltarakennus | |
V kanceláři 1929–1937 | |
Předcházet | Julius Stjernvall[1][2] |
Uspěl | Yrjö Vesa |
Manažer Hietalahti Shipyard and Engineering Works | |
V kanceláři 1929 – 1936[1][2] | |
Manažer Crichton-Vulcan | |
V kanceláři 1930 – 1936[1][2] | |
Předcházet | Allan Staffans |
Manažer Teijon Tehtaat | |
V kanceláři 1944 – 1955[1][2] |
Robert Johannes Lavonius (16. Prosince 1879 - 2. ledna 1967) byl finský podnikatel, inženýr a vuorineuvos.
Lavonius dělal svou časnou kariéru v Němec, Švýcarské, americké a kanadské společnosti a finské Suomen Metalliteollisuuskonttori a Tampereen Pellava ja Rauta-teollisuus Oy. Pracoval na řídících pozicích v Kone ja Silta a její dceřiné společnosti Atlantic Rederi, Hietalahti Shipyard and Engineering Works a Crichton-Vulcan; v roce 1929 se stal vedoucím společnosti. V roce 1936 převzal společnost Kone ja Silta Wärtsilä. Jako Lavonius nemohl vyjít s manažerem Wilhelm Wahlforss, opustil společnost a pracoval v zbrojní průmysl do konce roku druhá světová válka.
Před svým odchodem do důchodu vedl Lavonius v letech 1944–1955 Teijon Tehtaat.
Lavonius byl ženatý a měl dvě děti.
Časný život a studia
Lavonius se narodil v roce Helsinki; jeho rodiči byli soudce Wilhelm Lavonius a Maria Francisca rozená Westzynthius. Jeho bratři Magnus a Wilhelm Alexander se později stali významnými podnikateli. Lavonius promoval Finská koedukovaná škola v roce 1899 a v roce 1905 promoval v oboru inženýr Polytechnický institut.[1][2]
Ranná kariéra
V letech 1905–1906 pracoval Lavonius Němec společnost A.G.Görlitzer Maschinenbau-Anstalt und Eisengiesserei. V roce 1907 nastoupil do Tampereen Pellava ja Rauta-teollisuus Oy jako vedoucí kreslířské kanceláře. Změnil se na Suomen Metalliteollisuuskonttori kde pracoval do roku 1911. V letech 1911–1912 pracoval Lavonius pro řadu společností v Německu, Švýcarsku, Spojených státech a Kanadě. V roce 1913 se vrátil do Tampereen Pellava ja Rauta-teollisuus a pracoval jako vedoucí dílny.[1][2]
Kone- ja Siltarakennus
V roce 1918 se Lavonius stal zástupcem ředitele v roce Helsinki -na základě Kone- ja Siltarakennus Oy (Kone ja Silta). Společnost, kterou spravuje Julius Stjernvall, silně rostly akvizice v následujících letech Lavonius pracoval paralelně na řídících pozicích ve svých dceřiných společnostech. V letech 1923–1924 řídil Lavonius majitele lodi Atlantic Rederi Dobře. Lavonius byl jmenován v roce 1927 zástupcem ředitele loděnice a strojíren v Hietalahti, které převzala společnost Kone ja Silta v roce 1926. V říjnu 1928 získala společnost Kone ja Silta většinový podíl na stavbě lodí v Turku. Crichton-Vulcan. Jen několik měsíců poté, v březnu 1929, Julius Stjernvall rezignoval ze zdravotních důvodů a Lavonius se stal vedoucím společnosti společností Kone ja Silta a Hietalahti yard v roce 1929 a Crichton-Vulcan v roce 1930. Lavonius pokračoval v expanzi společnosti a v roce 1932 koupil Kone ja Silta Kotka Engineering Works.[1][2]
Od roku 1920 byl Lavonius členem představenstva v řadě společností. Měl nárok vuorineuvos v roce 1931.[1][2]
Kone ja Silta převzal Wärtsilä v roce 1936. Lavonius nemohl vyjít s manažerem Wilhelm Wahlforss a opustil svůj post v roce 1937.[1][2]
Zbrojní průmysl a Teijon Tehtaat
V roce 1937 Lavonius pracoval na pozici společného manažera společnosti Suomen Gummitehdas, Suomen Kaapelitehdas a Nokia, ale nebyl úspěšný. Následně až do konce roku druhá světová válka jeho hlavní činností bylo pracovat ve dvou státních zbrojní průmysl společnosti jako předseda představenstva. V letech 1944–1955 Lavonius řídil Teijon Tehtaat Oy, poté odešel do důchodu ve věku 75 let.[1][2]
Členství ve správní radě
- Atlantic Rederi Oy (1919–1924)
- spořicí a penzijní fond Ilmarinen (1919–1944)
- Ab Tool Oy (1929–1929)
- Finská zaměstnanecká pojišťovací společnost pro vzájemné stávky (1922–1931)
- Oy G.H.H. Ab (1923–1944)
- Ab Wärtsilä Oy (1924–1929)
- Ab Karelia Wood (1925–1929)
- PYP (1929–1944)
- Suomen Gummitehdas Oy (1930–1938)
- Finská společnost pro vzájemnou požární pojišťovnu Industrialis (1932–1944)
- Suomen Kaapelitehdas Oy (1936–1962)
- Valtion Tykkitehdas (1937–1945)
- Betoni- ja Puurakennus Oy (1939 →)
- Valtion Sytytintehdas (1940–1945)
- Teijon tehtaat Oy (1942 →)
- Oy AGA Ab (1947 →)
- Ammus-sytytin Oy (1960 →)[1]
Rodina
Lavonius se oženil v roce 1914 s Marií Annou Charlottou rozenou Ramsayovou (1888–1979), dcerou vuorineuvos Woltera Ramsaye a Alice Anny rozené Wolffové. Pár měl dva syny: Henrik Robert (1915–1996) a Hans Wilhelm Robert (1916–1940).[2]
Zdroje
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Määttä, Vesa (5. září 2008). „Vuorineuvos Robert Lavonius (1879–1967)“. Kansallisbiografia (ve finštině). Helsinky: Suomalaisen Kirjallisuuden Seura. Citováno 6. ledna 2016.
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó Määttä, Vesa (21. prosince 2015). „Lavonius, Robert (1879–1967)“. Kansallisbiografia (ve finštině). Helsinky: Suomalaisen Kirjallisuuden Seura. Citováno 8. ledna 2016.