Robert Lavonius - Robert Lavonius

vuorineuvos

Robert Johannes Lavonius
Robert Lavonius.jpg
narozený(1879-12-16)16. prosince 1879
Helsinki, Finské velkovévodství
Zemřel2. ledna 1967(1967-01-02) (ve věku 87)
Helsinki, Finsko
Vzděláváníinženýr (1905)
Člen představenstvavidět → Členství v představenstvu
Manžel (y)Mary Anna Charlotta rozená Ramsay[1][2]
Děti
  • Henrik Robert (1915–1996)
  • Hans Wilhelm Robert (1916–1940)[2]
Rodiče)Wilhelm Lavonius a
Maria Francisca rozená Westzynthius
Ocenění
Atlantic Rederi
V kanceláři
1923 – 1924[1][2]
Manažer Kone- ja Siltarakennus
V kanceláři
1929–1937
PředcházetJulius Stjernvall[1][2]
UspělYrjö Vesa
Manažer Hietalahti Shipyard and Engineering Works
V kanceláři
1929 – 1936[1][2]
Manažer Crichton-Vulcan
V kanceláři
1930 – 1936[1][2]
PředcházetAllan Staffans
Manažer Teijon Tehtaat
V kanceláři
1944 – 1955[1][2]

Robert Johannes Lavonius (16. Prosince 1879 - 2. ledna 1967) byl finský podnikatel, inženýr a vuorineuvos.

Lavonius dělal svou časnou kariéru v Němec, Švýcarské, americké a kanadské společnosti a finské Suomen Metalliteollisuuskonttori a Tampereen Pellava ja Rauta-teollisuus Oy. Pracoval na řídících pozicích v Kone ja Silta a její dceřiné společnosti Atlantic Rederi, Hietalahti Shipyard and Engineering Works a Crichton-Vulcan; v roce 1929 se stal vedoucím společnosti. V roce 1936 převzal společnost Kone ja Silta Wärtsilä. Jako Lavonius nemohl vyjít s manažerem Wilhelm Wahlforss, opustil společnost a pracoval v zbrojní průmysl do konce roku druhá světová válka.

Před svým odchodem do důchodu vedl Lavonius v letech 1944–1955 Teijon Tehtaat.

Lavonius byl ženatý a měl dvě děti.

Časný život a studia

Lavonius se narodil v roce Helsinki; jeho rodiči byli soudce Wilhelm Lavonius a Maria Francisca rozená Westzynthius. Jeho bratři Magnus a Wilhelm Alexander se později stali významnými podnikateli. Lavonius promoval Finská koedukovaná škola v roce 1899 a v roce 1905 promoval v oboru inženýr Polytechnický institut.[1][2]

Ranná kariéra

V letech 1905–1906 pracoval Lavonius Němec společnost A.G.Görlitzer Maschinenbau-Anstalt und Eisengiesserei. V roce 1907 nastoupil do Tampereen Pellava ja Rauta-teollisuus Oy jako vedoucí kreslířské kanceláře. Změnil se na Suomen Metalliteollisuuskonttori kde pracoval do roku 1911. V letech 1911–1912 pracoval Lavonius pro řadu společností v Německu, Švýcarsku, Spojených státech a Kanadě. V roce 1913 se vrátil do Tampereen Pellava ja Rauta-teollisuus a pracoval jako vedoucí dílny.[1][2]

Kone- ja Siltarakennus

V roce 1918 se Lavonius stal zástupcem ředitele v roce Helsinki -na základě Kone- ja Siltarakennus Oy (Kone ja Silta). Společnost, kterou spravuje Julius Stjernvall, silně rostly akvizice v následujících letech Lavonius pracoval paralelně na řídících pozicích ve svých dceřiných společnostech. V letech 1923–1924 řídil Lavonius majitele lodi Atlantic Rederi Dobře. Lavonius byl jmenován v roce 1927 zástupcem ředitele loděnice a strojíren v Hietalahti, které převzala společnost Kone ja Silta v roce 1926. V říjnu 1928 získala společnost Kone ja Silta většinový podíl na stavbě lodí v Turku. Crichton-Vulcan. Jen několik měsíců poté, v březnu 1929, Julius Stjernvall rezignoval ze zdravotních důvodů a Lavonius se stal vedoucím společnosti společností Kone ja Silta a Hietalahti yard v roce 1929 a Crichton-Vulcan v roce 1930. Lavonius pokračoval v expanzi společnosti a v roce 1932 koupil Kone ja Silta Kotka Engineering Works.[1][2]

Od roku 1920 byl Lavonius členem představenstva v řadě společností. Měl nárok vuorineuvos v roce 1931.[1][2]

Kone ja Silta převzal Wärtsilä v roce 1936. Lavonius nemohl vyjít s manažerem Wilhelm Wahlforss a opustil svůj post v roce 1937.[1][2]

Zbrojní průmysl a Teijon Tehtaat

V roce 1937 Lavonius pracoval na pozici společného manažera společnosti Suomen Gummitehdas, Suomen Kaapelitehdas a Nokia, ale nebyl úspěšný. Následně až do konce roku druhá světová válka jeho hlavní činností bylo pracovat ve dvou státních zbrojní průmysl společnosti jako předseda představenstva. V letech 1944–1955 Lavonius řídil Teijon Tehtaat Oy, poté odešel do důchodu ve věku 75 let.[1][2]

Členství ve správní radě

  • Atlantic Rederi Oy (1919–1924)
  • spořicí a penzijní fond Ilmarinen (1919–1944)
  • Ab Tool Oy (1929–1929)
  • Finská zaměstnanecká pojišťovací společnost pro vzájemné stávky (1922–1931)
  • Oy G.H.H. Ab (1923–1944)
  • Ab Wärtsilä Oy (1924–1929)
  • Ab Karelia Wood (1925–1929)
  • PYP (1929–1944)
  • Suomen Gummitehdas Oy (1930–1938)
  • Finská společnost pro vzájemnou požární pojišťovnu Industrialis (1932–1944)
  • Suomen Kaapelitehdas Oy (1936–1962)
  • Valtion Tykkitehdas (1937–1945)
  • Betoni- ja Puurakennus Oy (1939 →)
  • Valtion Sytytintehdas (1940–1945)
  • Teijon tehtaat Oy (1942 →)
  • Oy AGA Ab (1947 →)
  • Ammus-sytytin Oy (1960 →)[1]

Rodina

Lavonius se oženil v roce 1914 s Marií Annou Charlottou rozenou Ramsayovou (1888–1979), dcerou vuorineuvos Woltera Ramsaye a Alice Anny rozené Wolffové. Pár měl dva syny: Henrik Robert (1915–1996) a Hans Wilhelm Robert (1916–1940).[2]

Zdroje

  1. ^ A b C d E F G h i j k l m n Määttä, Vesa (5. září 2008). „Vuorineuvos Robert Lavonius (1879–1967)“. Kansallisbiografia (ve finštině). Helsinky: Suomalaisen Kirjallisuuden Seura. Citováno 6. ledna 2016.
  2. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó Määttä, Vesa (21. prosince 2015). „Lavonius, Robert (1879–1967)“. Kansallisbiografia (ve finštině). Helsinky: Suomalaisen Kirjallisuuden Seura. Citováno 8. ledna 2016.