Měděný důl Roșia Poieni - Roșia Poieni copper mine
 | |
| Umístění | |
|---|---|
  Důl Roșia Poieni Umístění v Rumunsku | |
| Umístění | Roşia Montană |
| Komuna | Alba County |
| Země | Rumunsko |
| Souřadnice | 46 ° 18'53 ″ severní šířky 23 ° 10'17 ″ východní délky / 46,31472 ° N 23,17139 ° ESouřadnice: 46 ° 18'53 ″ severní šířky 23 ° 10'17 ″ východní délky / 46,31472 ° N 23,17139 ° E |
| Výroba | |
| produkty | Měď |
| Výroba | 11 000 tun |
| Finanční rok | 2008 |
| Dějiny | |
| Otevřeno | 1929 |
| Majitel | |
| Společnost | CupruMin |
The Měděný důl Roșia Poieni je velký otevřená jáma měď těžit ve středu Rumunsko, 90 km severozápadně od Alba Iulia a 484 km severně od hlavního města, Bukurešť. Geograficky se důl nachází v Pohoří Apuseni, 7 km (4,3 mil) jižně od Řeka Arieş v Lupșa komuna. Přístup na místo je proveden jihozápadním průmyslovým odvětvím táhnout silnici z údolí Cornii, které protíná státní silnici č. 74 Alba-Iulia – Zlatna – Abrud při vstupu do Abrudu a severní průmyslovou dálnicí z údolí Mușca, která protíná státní silnici č. 75 Câmpeni - Turda ve vesnici Mușca, Lupșa komuna.[1]
Vklad Roșia Poieni byl vyvinut v letech 1950 až 1970 v rámci EU Abrud-Musca-Bucium oblast ( Zlatý čtyřúhelník ) z Pohoří Apuseni z Hory Metaliferi. Důl produkuje přibližně 11 000 tun měď rok a ložisko nerostů představuje 65% celkových zásob mědi v roce Rumunsko. Důl vlastní CupruMin státní společnost.[1]
Geologie
Roșia Poieni představuje největší rezervu mědi v Rumunsko a druhý největší v Evropa s odhadovanými zásobami 1,5 miliardy tun rudy, která třídí 0,36% mědi.[1] Je obklopena erupčními sopkami Miocén horniny (mikro-diorit nebo Andezity fundoaia ).[1]
Tělo Fundoaia má tvar svislého sloupu o výšce 1180 m (3870 stop) (+1 030 m (3380 ft) → −150 m (−490 ft)) a ve vodorovné rovině o následujících rozměrech: 660 m (2 170 ft) ÷ 740 m (2430 stop) / 820 m (2690 stop) ÷ 956 m (3136 stop).[1] Erupční tělo přichází do styku (skrz tektonická brekcie ) s krky andezitu (Poieni, Curmatura, Melciu, Piatra Tichileu a Jgheabului Hills ) a sedimentární Křídové kameny.[1]The ložisko porfyrové mědi je tvořen hlavně jemnými diseminacemi, hnízdi a žilkami (0,02 ÷ 3 cm) z pyrit, chalkopyrit, a magnetit; zlato obsažený v chalkopyritu a pyritu a sekundárních minerálech: bornite, covellit, chalcocite, sfalerit, galenit, molybdenit, germanite, malachit, azurit a je vyvíjen v mikrodioritních horninách.[1]
Zpracování rud
Ruda vytěžená z otevřená jáma je drcen v krouživém drtiči po přepravě a skladování ve skladu drcené rudy umístěném v areálu zpracovatelského závodu. Zpracovatelský závod má konstrukční kapacitu 9 milionů tun vytěžených a zpracovaných za rok, přičemž proces probíhá na 4 technologických linkách 7 500 tun denně.[1] Závod byl spuštěn v letech 1985 až 1987. Ruda se následně zpracovává klasickým zpracovatelským tokem s dvoustupňovým zpracováním fáze mletí Ve dvě autogenní mlýny a ve dvou kulové mlýny, následován flotace, která se provádí v pneumomechanické články (17 m2 (180 čtverečních stop)), kde se získá primární koncentrát, který se následně flotuje v buňkách o velikosti 5,7 m2 (61 čtverečních stop), kde a měděný koncentrát se získá s obsahem mezi 16,5 a 20% mědi. Koncentrát je zahuštěn v oboustranných zahušťovadlech a filtrován přes a tlakový filtr (Larox).[1]
