Riccardo Paladini - Riccardo Paladini

Riccardo Paladini
Amm riccardo paladini.jpg
narozený(1879-09-12)12. září 1879
Montopoli ve Val d'Arno, Toskánsko, Itálie
Zemřel19. března 1943(1943-03-19) (ve věku 63)
Livorno, Toskánsko, Itálie
Věrnost Italské království
Servis/větev Regia Marina
Roky služby1893–1943
HodnostAmmiraglio d'Armata (Admirál flotily )
Příkazy drženy
Bitvy / války
Ocenění

Riccardo Paladini (12. září 1879 - 19. března 1943) byl italština admirál během druhá světová válka.

Životopis

Riccardo Paladini se narodil v Provincie Florencie v roce 1879 a byl přijat do Livorno Námořní akademie v roce 1893 promoval o pět let později v hodnosti prapor.[1] V následujících letech sloužil na křižník Amerigo Vespucci, bitevní loď Enrico Dandolo, a v letech 1908–1909 na chráněný křižník Ettore Fieramosca, umístěný v Jižní Amerika.[1] V letech 1911-1912 se účastnil Italo-turecká válka s hodností poručík, původně přidělené na chráněný křižník Piemonte a později jako výkonný důstojník z ničitel Espero.[1]

V době první světová válka Paladini původně některým velil torpédové čluny; v roce 1917 byl povýšen na velitel poručíka a přikázal ničitelům Ostro, Euro a Rosolino Pilo, přijímající a War Cross for Military Valor a a Válečný záslužný kříž.[1] Po válce se stal námořním velitelem ostrova Lussino v letech 1919 až 1920.[1]

Po povýšení na velitel v roce 1920, v letech 1923–1924 působil Paladini jako velitel obrany Gaeta, a v letech 1924–1925 byl velitelem mobilní flotily MAS; v letech 1925 až 1926 velel torpédoborci LeoneV roce 1926 byl povýšen na kapitán.[1] V letech 1927 až 1929 byl vedoucím důstojnické divize na ministerstvu námořnictva, poté velel skautské skupině v letech 1929 až 1932 s vlajkou na torpédoborci Antonio Da Noli.[1] Poté se stal zástupcem velitele námořní akademie v Livornu; v roce 1933 byl povýšen na Contrammiraglio (Kontradmirál ) a jmenován tajemníkem vrchní rady námořnictva.[1]

V letech 1934 až 1936 byl Paladini velitelem námořní akademie a v roce 1935 byl povýšen na Ammiraglio di Divisione (viceadmirál ). Po dobu jednoho roku velel nejprve 1. námořní divizi a poté 3. námořní divizi (od 1. října 1936 se značkami na těžkém křižníku Trento[2]); v letech 1937–1938 byl velitelem autonomního námořního velení Sicílie a poté (po povýšení na Ammiraglio di Squadra, Admirál ) byl velitelem námořního odboru Jónské moře a Otranto Channel.[1] Dne 16. srpna 1939 se stal velitelem 2. námořní eskadry složené z těžkých křižníků 1. a 3. divize a lehkých křižníků 7. divize s vlajkou na těžký křižník Pola.[3][1]

V době vstupu Itálie do druhá světová válka, 10. června 1940, Paladini stále velel 2. námořní eskadře a v této roli se zúčastnil dne 9. července 1940 Bitva o Kalábrii.[1][4] Jeho aktivní účast v konfliktu náhle skončila už po měsíci a půl: 25. července 1940 Paladini sestoupil s angina pectoris a musel opustit jeho velení, nahrazen admirálem Angelo Iachino.[1] V září 1940 se vrátil k velení námořní akademie; během tohoto období, v roce 1942, byl povýšen na Ammiraglio di Squadra designato d'armata.[1] Dne 12. září 1942 byl kvůli věkovým limitům přidělen do pomocné služby, ale byl okamžitě povolán do služby, vždy jako velitel námořní akademie; v lednu 1943 byl povýšen na Ammiraglio d'Armata (Admirál ). Náhle zemřel v Livornu 19. března 1943 na srdeční problémy.[1]

Poznámky

  1. ^ A b C d E F G h i j k l m n Paolo Alberini, Franco Prosperini, Dizionario Biografico Uomini della Marina 1861-1946, Ufficio Storico della Marina Militare, s. 395.
  2. ^ La storia operativa ufficiale dell’incrociatore Trento.
  3. ^ Ammiragli listato.
  4. ^ Giorgio Giorgerini, La guerra italiana sul mare. La Marina tra vittoria e sconfitta 1940-1943, str. 172