Pygmalion (1938 film) - Pygmalion (1938 film) - Wikipedia

Pygmalion
Pygmalion (1938) poster.jpg
Plakát
Režie:Anthony Asquith
Leslie Howard
ProdukovanýGabriel Pascal
NapsánoGeorge Bernard Shaw
W.P. Hřeben na rty
Cecil Lewis
Ian Dalrymple
Anatole de Grunwald (uncredited)
V hlavních rolíchLeslie Howard
Wendy Hillerová
Wilfrid Lawson
Leueen MacGrath
Hudba odArthur Honegger
KinematografieHarry Stradling
Upraveno uživatelemDavid Lean
DistribuoványHlavní distributoři filmu (GFD) (Velká Británie)
Metro-Goldwyn-Mayer (NÁS)
Datum vydání
  • 6. října 1938 (1938-10-06)
Provozní doba
96 minut
ZeměSpojené království
JazykAngličtina
Rozpočet£87,000[1]
Pokladna1,4 milionu dolarů[2]

Pygmalion je britský film z roku 1913 z roku 1938 George Bernard Shaw stejnojmenná hra a přizpůsoben jím pro obrazovku. To hvězdy Leslie Howard jako profesor Henry Higgins a Wendy Hillerová tak jako Eliza Doolittle.

Film byl finanční a kritický úspěch, a vyhrál Oscar pro Nejlepší scénář a další tři nominace; Nejlepší obrázek, Nejlepší herec (Howard) a Nejlepší herečka (Hiller). Scénář později byl přizpůsoben divadelnímu muzikálu z roku 1956 My Fair Lady, což vedlo k Film stejného jména z roku 1964.

Přizpůsobování

Scott Sunderland, Leslie Howard a Wendy Hillerová v Pygmalion

Maďarský producent Gabriel Pascal přál si vytvořit soubor filmů založených na Shawových pracích, počínaje Pygmaliona šli osobně navštívit Shawa, aby k tomu získal povolení. Shaw se zdráhal povolit filmovou adaptaci filmu Pygmalion vzhledem k nízké kvalitě předchozích filmových adaptací jeho děl, ale Pascal se mu podařilo přesvědčit (pod podmínkou, že Shaw udržoval neustálý osobní dohled nad adaptací)[3] a později se přizpůsobil Major Barbara, Caesar a Kleopatra a Androcles a lev.

Výsledný Pygmalion scénář od Cecil Lewis a W.P. Hřeben na rty odstranil zbytečnou expozici mimo divadelní kontext a přidal nové scény a dialogy od Shawa. Ian Dalrymple, Anatole de Grunwald a Kay Walsh také přispěl k scénáři uncredited. Byla přidána dlouhá taneční sekvence představující zcela novou postavu, hraběte Aristida Karpathyho (viděného zde i v muzikálu) My Fair Lady, pojmenovaný jako profesor Zoltan Karpathy - zmíněný v závěrečné scéně původní hry, ale bez jména nebo vzhledu na jevišti), zcela napsaný Shawem. Proti Shawovým přáním byl přidán šťastný konec, když Eliza uprchla z Higgins s Freddym, ale poté se vrátila do Higginsova domu (i když trvale nebo podle vlastních podmínek je záměrně nejednoznačná). Shaw a jeho kolegové spisovatelé si však ponechali kontroverzní linii „Není to krvavě pravděpodobné!“ z textu hry, díky čemuž je Hiller pravděpodobně první osobou, která to vysloví nadávka v britském filmu[3] a vznik reklam na film „Slečna Pygmalion? Není pravděpodobné, ******!“.[Citace je zapotřebí ]

Spiknutí

Při putování po Covent Garden přepisujícím kousky konverzace od kolemjdoucích je lingvista profesor Higgins zaměňován za policistu a vyvolává protesty květinářky Elizy Doolittleové. Incident je objasněn také pomocí plukovníka Pickeringa, učence jazyků a dialektů, který přišel z Indie právě proto, aby se setkal s Higginem. Chlubí se Pickeringem a Higgins tvrdí, že kdyby ji naučila správně mluvit, mohla mít Eliza lepší osud; ve skutečnosti by ji dokázal vydat za vévodkyni. Dívka se poté objeví v Higginsově domě, aby absolvovala lekce výslovnosti. Plukovník Pickering poté uzavře sázku s Higginsem: nabídne zaplatit všechny výdaje, pokud se profesorovi podaří přimět dívku, aby se během několika týdnů předala elegantní dámě.

První neuspokojivý experiment se odehrává v domě Higginsovy matky u čaje, během kterého dívka skandalizuje přítomné svými projevy, i když jsou vyslovovány s dokonalým přízvukem. Ale jednoho z hostů - mladého Freddyho - Eliza fascinuje.

Po únavné stáži, které je vystavena nepružným Higginsem, a během níž se mladý Freddy marně snaží znovu ji vidět, je Eliza nakonec vedena Higginsem a Pickeringem na recepci velvyslanectví. Zde se Higgins setkává se svým bývalým žákem, hraběm Aristidem Karpathym, který se proslavil a požaduje jeho schopnost rozpoznat původ lidí z vyšší společnosti podle jejich způsobu mluvení. Higgins a Pickering se obávají, že ho Eliza podvede, ale podaří se mu ho dokonale oklamat a je tak úspěšná, že je zaměňována s princeznou.

Po návratu z recepce si Higgins a Pickering navzájem gratulují k úspěchu a zanedbávají důležitý přínos Elizy a jejího závazku. Zraněna lhostejností Higginsové, se kterou se zamilovala, dívka unikne tím, že se uchýlí do domu profesorovy matky. Zde má učitel a student další diskusi, na jejímž konci Eliza opustí Higgins a odejde s mladým Freddym a hrozí, že se nabídne jako asistentka Aristid Karpathy.

Po návratu domů profesor Higgins v záchvatu vzteku ničí některé záznamy a poslouchá jednu z prvních nahrávek hlasu Elizy. To se ukázalo o několik okamžiků později v profesorově pokoji a film končí (na rozdíl od předchozí hry) otevřeným a spíše nadějným koncem.

Obsazení

Wendy Hillerová byla vybrána Shawem, aby hrála Elizu Doolittle poté, co se objevila v divadelních inscenacích Pygmalion a Svatá Joan - ačkoli počáteční titulky filmu uváděly, že ji tento film představil, ve skutečnosti se ve filmu objevila již v roce 1937 Lancashire Luck. Shawova volba pro Higginsa byla Charles Laughton. Součástí filmu je také úplně první filmový vzhled (krátký a uncredited) filmu Anthony Quayle jako italský výrobce paruk. Cathleen Nesbitt, zde připočítaná jako Kathleen Nesbitt v roli „Lady“, ztvárnila paní Higginsovou v původní Broadwayské produkci My Fair Lady O 18 let později.

Včetně štábu filmu David Lean (na své první hlavní editační práci; režíroval také montážní sekvenci Higginsovy výuky Elizy), scénograf Laurence Irving a kameraman Jack Hildyard (kdo později fotografoval pro Lean's Most na řece Kwai, Zvuková bariéra a Hobsonova volba ).

Obsazení

Wendy Hiller a Leslie Howard ve filmu Pygmalion

Uncredited

Recepce

George Bernard Shaw, Cecil Lewis, Ian Dalrymple a W.P. Hřeben na rty[4] vyhrál Oscarová cena za psaní z roku 1938 (adaptovaný scénář). Film také získal nominace na Nejlepší obrázek, Nejlepší herec (Howard) a Nejlepší herečka (Hiller). Shawova reakce na jeho ocenění zněla: „Je to urážka, že mi mohou nabídnout jakoukoli čest, jako by o mně nikdy předtím neslyšeli - a je velmi pravděpodobné, že to nikdy neměli. Jiří za to, že byl anglickým králem [sic ]. “Nicméně, jeho přítel Mary Pickford později uvedl, že vidí cenu na displeji ve svém domě.

Na Filmový festival v Benátkách 1938, Leslie Howard vyhrál Volpi Cup a film byl nominován na Mussoliniho pohár.

Autorská práva k filmu Pygmalion ve Spojených státech zanikla v roce 1966 poté, co držitel jejích práv Loew's Incorporated, se nepodařilo obnovit jeho registraci autorských práv; jako takový vstoupil film do veřejná doména. Nicméně v 9. okruh případ Russell v. Cena (1979), Shawův majetek dokázal prosadit svá práva v základním díle (Shawova hra), a tak si udržet kontrolu nad distribucí filmu a veřejným vystoupením ve Spojených státech jako odvozená práce.[5] Americké autorské právo na hru Shawa skončilo v roce 1988, což také obnovilo film jako public domain.

Bibliografie

  • Velké britské filmy, str. 45–48, Jerry Vermilye, 1978, Citadel Press, ISBN  0-8065-0661-X

Reference

  1. ^ "Hollywood Merry Go Round". Bariérový horník. Broken Hill, NSW: National Library of Australia. 29. června 1939. str. Vydání 5: Home Edn. Citováno 5. srpna 2012.
  2. ^ Balio, Tino (2009). United Artists: The Company Built by the Stars. University of Wisconsin Press. ISBN  978-0-299-23004-3. p220
  3. ^ A b W.G.M. (24. března 1939). "Shaw na obrazovce". Západní Austrálie. 55 (16, 452). Západní Austrálie. str. 3. Citováno 20. února 2018 - prostřednictvím Národní knihovny Austrálie.
  4. ^ Associated Press. Cecil Lewis, 98 let, válečný pilot, spisovatel a vítěz Oscara. New York Times, 2. února 1997. Citováno 20. února 2018
  5. ^ Steven Mitchell Schiffman, „Filmy ve veřejné sféře: ohrožený druh“. Columbia-VLA Journal of Law and the Arts 20 (1996), str. 663-681, na str. 670.

externí odkazy