Cena Jean Vigo - Prix Jean Vigo
Jean Vigo (1905–1934)
The Cena Jean Vigo je ocenění v Kino Francie udělena každoročně od roku 1951 francouzskému filmovému režisérovi jako pocta Jean Vigo. Bylo založeno francouzským spisovatelem Claude Aveline.[1] Od roku 1960 se cena uděluje režisérovi celovečerního filmu a režisérovi krátkého filmu.
Cena se obvykle uděluje mladému režisérovi za jeho nezávislého ducha a stylistickou originalitu.
Vítězové
1950
- 1951: La Montagne est verte (krátký) od Jean Leherissey
- 1952: La Grande Vie podle Henri Schneider
- 1953: Crin Blanc (krátký) od Albert Lamorisse
- 1954: Les sochy meurent aussi (krátký) od Alain Resnais a Chris Marker
- 1955: Émile Zola (krátký) od Jean Vidal
- 1956: Nuit et brouillard (krátký) od Alain Resnais
- 1957: Léon la lune (krátký) od Alain Jessua
- 1958: Les Femmes de Stermetz (krátký) od Louis Grospierre
- 1959: Le Beau Serge podle Claude Chabrol
Celovečerní film
1960
- 1960: Bout de souffle podle Jean-Luc Godard
- 1961: La Peau et les os podle Jean-Paul Sassy a Jacques Panuel
- 1962: La Guerre des boutons podle Yves Robert
- 1963: Mourir à Madrid podle Frédéric Rossif
- 1964: La Belle Vie podle Robert Enrico
- 1965: nebyl udělen
- 1966: La Noire de ... podle Ousmane Sembène
- 1967: Kdo jsi, Polly Magoo? podle William Klein
- 1968: Salto podle Christian de Chalonge
- 1969: L'Enfance nue podle Maurice Pialat
Sedmdesátá léta
- 1970: Hoa Binh podle Raoul Coutard
- 1971: Remparts d'argile podle Jean-Louis Bertucelli
- 1972: Kontinentální cirkus podle Jérôme Laperroussaz
- 1973: Absence répétées podle Guy Gilles
- 1974: Un homme qui dort podle Bernard Queyssanne a Georges Perec
- 1975: Histoire de Paul podle René Féret
- 1976: L'Affiche rouge podle Frank Cassenti
- 1977: Paradiso podle Christian Bricout
- 1978: Bako-l'autre rive podle Jacques Champreux
- 1979: Jistý nouvelles podle Jacques Davila
1980
- 1980: Má blondýnka entends-tu dans la ville? podle René Gilson
- 1981: Le Jardinier podle Jean-Pierre Sentier
- 1982: Tajemství L'Enfant podle Philippe Garrel
- 1984: Vive la sociale! podle Gérard Mordillat
- 1985: Le Thé au harem d'Archimède podle Medhi Charef
- 1986: Maine Océan podle Jacques Rozier
- 1987: Buisson žhavý podle Laurent Perrin
- 1988: La Comédie du travail podle Luc Moullet
- 1989: Chine ma douleur podle Sijie Daï
90. léta
- 1990: Mona et moi podle Patrick Grandperret
- 1991: Le Brasier podle Eric Barbier
- 1992: Paris s'éveille podle Olivier Assayas
- 1993: Les histoires d'amour finissent mal ... en général podle Anne Fontaine
- 1994: Trop de bonheur podle Cédric Kahn
- 1995: N'oublie pas que tu vas mourir podle Xavier Beauvois
- 1996: Přídavek podle Pascal Bonitzer
- 1997: La Vie de Jésus podle Bruno Dumont
- 1998: Dis-moi que je rêve podle Claude Mourieras
- 1999: La vie ne me fait pas peur podle Noémie Lvoski
2000s
- 2000:
- Saint-Cyr podle Patricia Mazuy
- De l'histoire ancienne podle Orso Miret
- 2000: Les Filles de mon platí (krátký) od Yves Caumon
- 2001: Kandidatura podle Emmanuel Bourdieu ex-æquo s Ce vieux rêve qui bouge podle Alain Guiraudie
- 2002: Royal Bonbon podle Charles Najman
- 2003: Toutes ces belles vyznává podle Jean-Paul Civeyrac
- 2004: Quand je serai hvězda podle Patrick Mimouni
- 2005: Les Yeux clairs podle Jérôme Bonnell
- 2006: Le Dernier des fous podle Laurent Achard
- 2007: La France podle Serge Bozon
- 2008: Nulle část, hrozný slib podle Emmanuel Finkiel
- 2009: L'Arbre et la Forêt podle Olivier Ducastel a Jacques Martineau
2010s
- 2010: Un jed násilný podle Katell Quillévéré
- 2011: Les Chants de Mandrin podle Rabah Ameur-Zaïmeche
- 2012: L'Age atomique podle Héléna Klotz
- 2013: L'Enclos du temps podle Jean-Charles Fitoussi
- 2014: Mange tes morts podle Jean-Charles Hue
- 2015: La Peur podle Damien Odoul[2]
- 2016: La Mort de Louis XIV podle Albert Serra
- 2017: Barbara podle Mathieu Amalric
Krátký film
1960
- 1960: Enfants des courants d'air podle Édouard Luntz
- 1961: nebyl udělen
- 1962: 10. června 1944 podle Maurice Cohen
- 1963: La Jetée podle Chris Marker
- 1964: La Saint-Firmin podle Robert Destanque
- 1965: Fait à Coaraze podle Gérard Belkin
- 1966: nebyl udělen
- 1967: nebyl udělen
- 1968: Désirée podle Fernand Moszkowicz
- 1969: Le Deuxième Ciel podle Louis-Roger
Sedmdesátá léta
- 1970: La Passion selon Florimond podle Laurent Gomes
- 1971: Derniers hivers podle Jean-Charles Tacchella
- 1972: nebyl udělen
- 1973: Le Soldat et les trois sœurs podle Pascal Aubier
- 1974: Septembre chilien podle Bruno Muel a Théo Robichet
- 1975: La Corrida podle Christian Broutin
- 1976: Fotoaparát podle Christian Paureilhe
- 1977: nebyl udělen
- 1978: nebyl udělen
- 1979: Nuit féline podle Gérard Marx
1980
- 1980: nebyl udělen
- 1981: nebyl udělen
- 1982: Lourdes, zimnice podle Marie-Claude Treilhou
- 1983: La Fonte de Barlaeus podle Pierre-Henri Salfati
- 1984: nebyl udělen
- 1985: Épopine ou le Fer à repasér podle Michel Chion
- 1986: Poussières d'étoiles podle Agnès Merlet
- 1987: Pondichéry, juste avant l'oubli podle Joël Fargès
- 1988: Elle et lui podle François Margolin
- 1989: Le Porte-chochol podle Marie-Christine Perrodin
90. léta
- 1990: Elli Fat Man podle Michel Such
- 1991: La Vie des Morts podle Arnaud Desplechin
- 1992: Des filles et des chiens podle Sophie Fillières
- 1993: Faits et gestes podle Emmanuel Descombes
- 1994: 75 centilitres de prières podle Jacques Maillot
- 1995: Tous à la manifest podle Laurent Cantet
- 1996: nebyl udělen
- 1997: Soyons amis! podle Thomas Bardinet
- 1998: Les Corps hovoří podle Sébastien Lifshitz
- 1999: Le Bleu du ciel podle Christian Dor
2000s
- 2000: Les Filles de mon platí podle Yves Caumon
- 2001: Ce vieux rêve qui bouge podle Alain Guiraudie
- 2002: L'Arpenteur podle Michel Klein a Sarah Petit
- 2003: La Coupure podle Nathalie Loubeyre
- 2004: La nuit sera longue podle Olivier Torres
- 2005: La Peau Trouée podle Julien Samani
- 2006: De sortie podle Thomas Salvador
- 2007: Silêncio podle F.J. Ossang
- 2008: Les Paradis perdus podle Hélier Cisterne
- 2009: Montparnasse podle Mikhael Hers
2010s
- 2010: La République podle Nicolas Pariser
- 2011: La Dame au chien podle Damien Manivel
- 2012:
- La Règle de trois podle Louis Garrel
- La Vie Parisienne podle Vincent Dietschy
- 2013: Le Quepa sur la vilni! podle Yann Le Quellec
- 2014: Inupiluk podle Sébastien Betbeder
- 2015: Le Dernier des Céfrans podle Pierre-Emmanuel Urcun[2]
- 2016: Le Gouffre podle Vincent Le Port
- 2017: Le Film de l'été podle Emmanuel Marre
Cena Jean Vigo ve Španělsku
Spanel dokumentární film Mezinárodní festival dokumentárních filmů Punto de Vista 1 představuje poprvé v roce 2006 Španělsko, Premio Jean Vigo ředitel al mejor (Cena Jean Vigo pro nejlepšího režiséra).
Nové ocenění si klade za cíl posílit jak ducha, který inspiroval festival, tak jeho odhodlání pracovat Jean Vigo. Vytvoření této ceny bylo umožněno díky úzkým vazbám mezi nimi Punto de Vista a rodina Francouzů filmař.
Punto de Vista vzdal hold řediteli Zero de Conduite ke stému výročí jeho narození v roce 2005. Luce Vigo, filmový kritik a dcera Viga a Elizabeth Lozinska, zúčastnil se toho roku. Festival poskytl příležitost ohlédnout se za celou Vigovou filmografií a představoval také první krok ve vztahu, který nyní vyrostl v podobě tohoto ocenění. Festival dostal své jméno, Punto de Vista (Point of View), jako pocta Vigovi, prvnímu režisérovi, který ve třicátých letech odkazoval na „zdokumentované hledisko“ jako na charakteristický znak formy filmu, která se zavazuje filmaře.
Reference
- ^ Temple, Michael (19. dubna 2018). Jean Vigo. Manchester University Press. ISBN 9780719056321. Citováno 19. dubna 2018 - prostřednictvím Knih Google.
- ^ A b „Damien Odoul et Pierre-Emmanuel Urcun, cena Jean Vigo 2015“. Télérama. 5. června 2015.