Princezna Yoshiko (Arisugawa-no-miya) - Princess Yoshiko (Arisugawa-no-miya)

Yoshiko
Portrét japonské šlechtické dámy Yoshiko Tokugawa na konci 19. století.
Princezna Yoshiko v pozdějším životě
NástupcePrincezna Takako (幟 子女 王)
Celé jméno
Tokugawa Yoshiko
Nativní jméno吉 子女 王
Tituly a styly
Císařská princezna, první manželka feudálního pána Tokugawy Nariakiho z Mito doména
narozenýArisugawa-no-miya Tomi
(1804-10-28)28. října 1804
Zemřel27. ledna 1893(1893-01-27) (ve věku 88)
Tokio
PohřbenChrám Zuiryuzan, Mito, Ibaraki Prefektura
Vznešená rodinaNáčelníci Tokugawa shogunate tak jako:
* Ieyoshi (12., švagr),
* Yoshinobu (15.).
Feudální páni jako:
* Yoshiatsu, doména Mito
* Tsuchiya Tsugunao, Tsuchiura doména (nevlastní syn)
* Akitake, Šimizu-Tokugawa Rodina (nevlastní syn)
Feudální pánTokugawa Nariaki
Problém
Yoshiatsu (ja ) (její nejstarší syn)
Yoshinobu (její třetí syn).
OtecPrinc Taruhito z Arisugawa-no-miya
(dvanáctá a poslední dcera)
MatkaAndo Kiyoko

Princezna Yoshiko（28. října 1804 - 27. ledna 1893） byla mladší sestra Jeho císařské výsosti knížete Tsunahita z Arisugawa-no-miya. Yoshiko se oženil s Tokugawa Nariaki, 9. feudální pán Mito doména. Byla matkou desátého lorda Yoshiatsu, stejně jako 15. a posledního náčelníka Tokugawa shogunate, Tokugawa Yoshinobu.

Osobní historie

Yoshiko, dvanáctá a poslední dcera, se narodila Jeho císařské Výsost princ Taruhito z rodiny Arisugawa-no-miya s kurtizánou Ando Kiyoko. Volala se princezna Tomi (登 美 宮, Tomi no miya) když byl velmi mladý a před příchodem do Edo z Kjóto. Pojmenovaný Teihoin (貞 芳 院) podle manžela pro případ, že by ovdověla, pak zavolala madam Bummei (文明 夫人, Bummei fujin) zveřejňujte humózně když zemřela v roce 1893 ve věku 89 let v Tokiu. Tokugawa Yoshiko spočívá v chrámu Zuiryusan, úředníkovi Bodhi chrám klanu Mito v Prefektura Ibaraki.[1]

Jedna z jejích starších sester, princezna Takako, byla vdaná za dvanáctého šóguna Tokugawa Ieyoshi a další byli oddáni za feudály, z nichž jedna byla manželkou Asano Narikata z Hirošimská doména a druhý z Mori klanu Doména Chošú.[2][3]v 1830 a ve věku 27 let byl Yoshiko zasnoubený s Nariakim, kterému bylo 37 let, ale neměl první manželku, protože se před rokem stal šéfem svého klanu. Princezna Takako, starší sestra Yoshiko, která se provdala za šóguna, byla údajně sjednána a existuje záznam o Císař Ninko Komentář, že klan Mito byl dobrý v politice i ve vzdělávání od (předchůdců Nariakiho). Klan Mito byl proslulý tím, že podporoval imperiální systém s nadšením po celé generace a že císař s radostí schválil sňatek princezny (Yoshiko) s loajálním feudálním pánem.[4]

Když Yoshiko přišla k Edovi a začala vést život samurajské manželky, uchovala si oblečení císařské domácnosti několik týdnů po svatbě, které nosila a pózovala pro portrét na sobě Kosode šaty a hakama dlouhá sukně. V dopise s tímto portrétem nazval Nariaki svou manželku Yoshiko, ne princeznu Yoshiko ani jiná jména. Z 37 dětí Nariaki se čtyřmi manželkami byla Yoshiko matkou jejich prvního syna Yoshiatsu, sedmého syna Yoshinobu poté, co dítě předčasně zemřelo, a dcera jako poslední dítě.

Je známo, že Yoshiko ovládal umění zejména waka Japonské básně stejně jako Japonská kaligrafie jako rodinné dědictví Arisugawa. Výšivka a přehrávání hudby na koto a hichiriki patřil k jejím koníčkům,[A] zatímco poté, co se přestěhoval do Mita z Edo, se opřel o rybu u řeky dolů z hradu.[6]

Jako mladší švagrová Ieyoshi dvanáctý šógun a císařská princezna, včetně těch z vyšších řad Ii Naosuke a jeho stoupenci ve vládě Edo ji údajně sledovali, pokud by radila šógunovi nebo císaři v politických otázkách.[b] Zatímco byl Nariaki obviněn, aby se účastnil protiobojovnických pohybů v Ansei Purge, a byla na celý život zadržena v Mitu v roce 1859, trvalo jí tři měsíce, než získala povolení a přestěhovala se z Eda do Mita. Příští rok ovdověla Yoshiko a řídila se samurajským zvykem a ostříhala si vlasy nakrátko udělal pabbajja, odešel ze společenských aktivit a byl přejmenován na Teiho-in (貞 芳 院).


Pozdější život

Kobuntei vila ve městě Mito.

V letech 1869 až 1873 (2. a 6. rok 2006) Meiji ), Yoshiko bydlel ve vile Kobuntei ve městě Kairaku-en Zahrada, kterou otevřel její zesnulý manžel. Její nevlastní syn Akitake pozval Yoshiko žít ve svém sídle v Koume v Tokiu, které bylo shimo-yashiki, nebo druhé oficiální sídlo klanu Mito v Edu.[9] Zatímco samurajský zvyk zakazoval Yoshiko žít s jejím jediným přeživším přirozeným synem Yoshinobu, vyměňovali si dopisy: Yoshinobu byl adoptován rodině Hitotsubashi, když mu bylo jedenáct [10] být oprávněn jako dědic šógunátu, aby už nebyl považován za Yoshikovu „přímou rodinu“.[6]

Trvalo roky, než Yoshiko překonal předsudky mezi politiky Meiji jako protivládní, jako matka Yoshinobu, která zahájila palbu proti vládním příznivcům v Kjótu, a navíc bylo známo, že klan Mito byl radikálně proti otevření země zahraničním vztahům a obchodům. Jelikož císař vládl vládě Meidži, byla Yoshiko vzdálena od svých příbuzných v Kjótu,[C] než znovu získala rodinné vazby se svým prasynovcem princem Taruhitem z rodiny Arisugawy (ja ) (1835 - 1895). Bylo to poté, co se přestěhovala do Tokia a princ Taruhito si zapsal do deníku, že od ledna 1873 pozvala Yoshiko prince do svého bydliště, poslala dary, když uslyšela, že je Taruhito nemocný, a když byla v červnu 1873 zveřejněna zásada prince Taruhita.[12]

Yoshiko obnovila své sociální postavení, když byla pozdní Nariaki poctěna hodností Sho-ni-i (ja ) nebo druhá čestná hodnost, posmrtně v roce 1873 a připomněli si tuto příležitost tím, že princ Taruhito dal stacionární Naruhito, který ručně vyrobil.[13] Když princ Taruhito v roce 1872 ztratil kvůli nemoci svou první manželku Sadako, Yoshiko truchlila nad smrtí své nevlastní dcery a pokusila se projevit soustrast tím, že uspořádala rozsáhlé rodinné setkání dětí Nariakiho za zemřelého, přičemž princ Taruhito byl hostem čest. Nejstarší žijící syn Ikeda Yoshinori (ja ) nabídl své bydliště, který byl pánem Tottori doména, zvoucí Akitake (Sadakův přirozený bratr), Atsuyoshi (Yoshiatsuův syn), Matsudaira Tadakazu (Doména Shimabara ), Tsuchiya Tsugunao (Tsuchiura doména ) mezi ostatními.[14] Připojila se k nim princezna Ei, manželka Akitake, která byla Taruhitovým žákem kaligrafie.[d]

Madam Bummeiová nebo ona posmrtné jméno byl řekl, aby byl dán jejím zesnulým manželem Nariaki ještě před jeho smrtí.

Poznámky pod čarou

Poznámky

  1. ^ Vzhledem k tomu, že manželství Yoshiko s feudálním pánem mělo ve srovnání s císařskou domácností vstoupit do nižší společenské pozice, znamenalo to, že se nikdy nevrátí do Kjóta, navštívila palác, aby se rozloučila se svými příbuznými a zanechala báseň waka.[5]

    Zatímco třešňové květy budou na vrcholu vzdáleného místa, / nechte sladkou vůni dosáhnout nad mraky k paláci. (天 ざ か る ひ な に は あ れ ど 櫻花 ／ 雲 の 上 ま で 咲 き 匂 は な ん
    , Amazakaru hina niwa aredo sakurabana / kumo no ue made saki niowanan)

  2. ^ V červenci 1858 (5. Ansei) se ko-metsuke (mladší cenzor nebo inteligentní průzkumný důstojník) napsal následující prohlášení pro „Tairo“ (ja ) a Ródžu, nejvyšší hodnostáři.

    „Protože pro temperament Lady Behind the Screen (= Tomi-no-miya Yoshiko),[7] často píše těm, na kterých jí záleží, na různá témata, a to se přirozeně týká i služebníků v domácnosti nebo domácích pod jejím dohledem, ale i těch kontroverzních politických témat souvisejících s vnitřními záležitostmi nebo námořní obranou. I když je nedávná politika vlády celkem rozumná, říká se, že ji toto uspořádání docela rozrušilo.[8] Jelikož je příbuznou s princem Nikkem Mnichem, zdá se, že oba sdílejí stejný sentiment. Říká se, že napsala dopis Kjótu (císařský dvůr). “

    Tento dopis by byl důkazem toho, že se Yoshiko hluboce podílela nejen na domácí výrobě feudální domácnosti, ale měla také své ruce v politice a zajímala se o záležitosti národní obrany.
  3. ^ V únoru 1869 její velká neteř Yoshiko (28. března 1851 - 4. ledna 1895) synem jejího bratra Princ Arisugawa Takahito byl ženatý s Ii Naonori (22. května 1848 - 9. ledna 1904). Naonoriho otcem byl Ii Naosuke, který nařídil Nariakiho zadržení v Mitu.[11]
  4. ^ Princezna Ei se narodila aristokratovi Nakanoinovi Michitoyovi (ja ) a vyrůstal v Kjótu, jako byl Yoshiko. Sdíleli aristokratickou kulturu Kjóta.

Citace

  1. ^ Akimoto 2008, str. 162.
  2. ^ Nishimura 1944, str. 128–138.
  3. ^ Hirota 2012, str. 185–236.
  4. ^ Takamatsu-no-miyake 1938.
  5. ^ Antologie 1939, str. 18.
  6. ^ A b Shiba 1998, s. 129–152.
  7. ^ „Dáma za obrazovkou (御 簾 中, Go-renchū)"byl čestný původně spojený s těmi císařské domácnosti během Heian období (794 - 1185). Vzhledem k tomu, že se vláda Edo šířila mezi samurajskými vůdci, omezila používání podle feudálního systému hodnocení a pouze první manželky šógunů a pánů prominentních tří rodin nebo Gosanke s tím byli povoláni. Později byla rozšířena nejbližší rodinná domácnost Shogunů Gosankyo, první manželky těchto pánů se také nazývaly gorenjū: byly vdané za dědice v řadě Tokugawa Yoshimune tři synové, kteří pobývali v ubikacích Šimizu, Tayasu a Hitotsubashi uvnitř Hrad Edo vlastnosti.
  8. ^ „Nedávná politika“, kterou inteligentní průzkumný důstojník zmínil ve svém dopise, implikoval pro Smlouva o přátelství a obchodu podepsal s USA měsíc, kdy byl dopis odeslán.
  9. ^ Obyvatelé Tokugawa 2011, s. 71–77.
  10. ^ Kirino, Sakujin (1998). „§5 Taikun na syn no hazama de [Být a Taikun a Syn ]". Kokō no shogun tokugawa yoshinobu: Mito no ko arisugawanomiya no mago ni umarete [Tokugawa Yoshinobu, osamělý Shogun: Born to Mito domain, vnuk Arisugawa Prince] (v japonštině). OCLC  675593854.ISBN  4087811573, 9784087811575
  11. ^ Haga, Noboru; Ichibangase, Yasuko; Nakajima, Kuni; Soda, Koichi (1993). Nihon josei jinmei jiten [Japonské ženy, kdo je kdo]. Centrum Nihon Tosho.NCID  BN09249637
  12. ^ Deník prince Taruhita 1935, str. 7, 11, 27, 45, 83, 202.
  13. ^ Deník prince Taruhita 1935, str. 213.
  14. ^ Deník prince Taruhita 1935, str. 221-222.

Viz také

Reference

  • Taruhito Shinnō nikki [Deník prince Taruhita]. 2. Princ Taruhito z Takamatu-no-miya. Takamatu-no-miya domácnost. 1935. s. 7, 11, 27, 45, 83, 202, 213, 221–222. Citováno 2019-06-09. Mezi Keio 4. a Meiji 14. (1868–1881)CS1 maint: ostatní (odkaz) Taruhito Shinnō nikki (熾 仁 親王 日記)
  • Akimoto, Shigeharu (2008). „Tokugawa Yoshinobu, 15. šógun: přirozená matka Yoshiko“. Tokugawa shōgun-ke bohi sōran [Náhrobky rodiny Tokugawa Shogun]. Osaka: Parēdo. p. 162. OCLC  675728533.CS1 maint: ref = harv (odkaz)ISBN  9784434114885, 4434114883
  • Ibaraki Board of Education, ed. (1939). Aišo-šu engi [Moje oblíbená antologie Waka Poems]. Mito: Ibaraki Board of Education. p. 18. doi:10.11501/1437963. OCLC  673118728. JPNO  44042091. Aišo-šu engi (愛 誦 集 衍 義) Japonská vazba
  • Taruhito shinnō gyōjitsu. Tokio: domácnost Takamatsu-no-miya. 1938. OCLC  682955379.
  • Takase, Shinkei (1905). „Toyama Kyoshu-ou monogatari narabini Teihoin dai-fujin no gosho“. Mito shidan: Koro jitsureki fu kino no yume [Kyoshu Toyama Story a kaligrafie Great Madam Teihoin]. Chugai Toshokyoku. OCLC  672446921.
  • Nishimura, Bunsoku (1944). „Rekkō fujin Teihō-in“. Mitogaku zuihitsu [Madam Teihō-in, vdova po zesnulém lordovi Rekkō: Eseje filozofie Mito]. Tokio: Shōwa Kankōkai. str. 128–138. doi:10.11501/1038547. OCLC  39919766. JPNO  46001378.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Shiba, Katsurako (září 1998). „Tokugawa Yoshinobu no haha ​​Teiho-in Yoshiko to oku-jochu Nishimiya Hide“ [Myšlenky na ženy v éře Edo]. Edo-ki Onna Kou. Katsura bunko (9): 129–152. doi:10.11501/1835480. ISSN  1343-6821. OCLC  5174478406. JPNO  00081734.CS1 maint: ref = harv (odkaz) Shogunská matka Teiho-in Yoshiko a služebnice skryjí Nishimiya (徳 川 慶 喜 の 母 貞 芳 院 吉 子 と 奥 女中 西宮 秀)
  • Hirota, Yoshitaka (2012-03-30). "(Kenkyu nōto) Meiji zenki no" Kishin no cha no yu ":" Taruhito Shinnō Nikki "oyobi" Higashikuze Michitomi Nikki "ni miru kissa bunka no jōkyō" [Aristokratický čajový obřad v raném období Meidži: Čajová kultura v „Deníku prince Arisugawa-no-miya Takahita“ a „Deníku Higashikuze Michitomiho“]. Nihon Kenkyu. 45: 185–236. doi:10.15055/00000465. OCLC  998016213. Citováno 2019-07-05.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Matsudoshi Tojo Rekishikan, ed. (2011). Tokugawa akitake no yashiki Yoshinobu no sumai: Matsudoshi Tojō Rekishikan kikakuten. Akitake Tokugawa, Yoshinobu Tokugawa (přispěvatelé). Matsudo: Muzeum historie Matsudoshi Tojo. 71–77. OCLC  796783371. - Speciální výstava o rezidencích Akitake a Yoshinobu.

Další čtení

Výstavní katalogy
  • Tokugawa, Yoshinobu - výstavní brožura (1998)
  • Tojo Rekishikan 1992. Shogun no fotogurafī. ZDARMA (ed), Matsudo : Muzeum Tojo Rekishikan. OCLC  675182337 Katalog výstavy.
  • Saigo no shōgun Tokugawa Yoshinobu: Matsudo shisei shikō 55-shūnen, Meiji 130-shūnen kinen. Matsudo-shi Tojo Rekishikan, Matsudo-shi (Japonsko), Matsudo-shi Kyōiku Iinkai a JAC Project (eds.). 1998. Matsudo: Matsudo-shi Tojo Rekishikan. OCLC  42073815 - Katalog speciální výstavy: zrekonstruovaný poselský sál a ošetřovatelský sál v sídle Tojo-tei. Sponzorováno Matsudo City a Matsudo Board of Education, které se konalo v Matsudo-shi Tojo Rekishikan, 28. dubna - 21. června 1998.
  • Zvláštní výstava u příležitosti 200. výročí narození Kichizaemona: Ukai Kichizaemon Kōkichi k bakumatsu. (1998) Bisai : Museum of History and Anthropology (aka Bisaishi Rekishi Minzoku Shiryōkan) (ed). - Katalog výstavy č. 51. OCLC  675921057
  • Bakumatsu Nihon na Tokugawa Nariaki: Heisei 20-nendo tokubetsuten. (2008) Ibaraki Kenritsu Rekishikan (ed). Mito, Ibaraki: Muzeum historie prefektury Ibaraki. OCLC  727610501