Praetoriánská prefektura Východu - Praetorian prefecture of the East
| Praetoriánská prefektura Východu Praefectura praetorio Orientis Ἐπαρχότης τῶν πραιτωρίων τῆς Aνατολῆς Υα Υπαρχία | |
|---|---|
| Praet. Prefektura z Východorímská říše | |
| 337–7. Století | |
 Praetorianské prefektury římské říše (395). Praetoriánská prefektura Východu je šedá. | |
| Hlavní město | Konstantinopol |
| Historická doba | Pozdní starověk |
• Zavedeno | 337 |
• reorganizace do themata | 7. století |
| Politické členění | Diecéze Thrákie Asijská diecéze Diecéze Pontská Diecéze Východu Diecéze Egyptská |
The praetorianská prefektura východunebo Orientu (latinský: praefectura praetorio Orientis, řecký: ἐπαρχότης / ὑπαρχία τῶν πραιτωρίων τῆς ἀνατολῆς) byl jedním ze čtyř velkých praetorianské prefektury do kterého Pozdě římská říše byl rozdělen. Jelikož se jednalo o větší část Východní římská říše a jeho sídlo bylo v Konstantinopol, praetoriánský prefekt byl po císaři druhým nejmocnějším mužem na východě a v podstatě sloužil jako jeho první ministr.
Struktura
Prefektura byla založena po smrti Konstantin Veliký v roce 337, kdy byla říše rozdělena mezi jeho syny a Constantius II obdržel vládu Východu, s a praetoriánský prefekt jako jeho hlavní pomocník. Část přidělená Constantiovi zahrnovala čtyři (později pět) diecéze, z nichž každý obsahuje několik provincie. Autorita prefektury se táhla od Východu Balkán, seskupené do Diecéze Thrákie, do Malá Asie, rozdělené na diecéze Asiana a Pontus a na Středním východě s diecézi Orient a Egypt.[1]
Seznam známých praefecti praetorio Orientis
- Pompeius Probus
- Ablabius (329-337/338)
- Septimius Acindynus (338–340)
- Flavius Philippus (344–351)
- Thalassius (? - 354)
- Domitianus (354)
- Strategius Musonianus (354–358)
- Flavius Hermogenes (358-360)
- Helpidius (360)
- Lupicinus (před 361)
- Saturninius Secundus Salutius (361 do několika let do vlády Valentiniana)
- Nebridius
- Domitius Modestus (369–377)
- Quintus Clodius Hermogenianus Olybrius (379)
- Neoterius (380-381)
- Maternus Cynegius (384–388)
- Flavius Eutolmius Tatianus (388–392)
- Flavius Rufinus (392, 10. - 395. Září, 27. listopadu)
- Caesarius (1. čas, 395, 30. listopadu - 397, 13. července)
- Flavius Eutychianus (1. čas, 397, 4. - 399. Září, 25. července)
- Aurelianus (Poprvé, 399, 17. srpna - 2. října)[2]
- možná Flavius Eutychianus (Podruhé, 399, 11. - 400. prosince, 12. července)[3]
- Caesarius (Podruhé, 400–403)
- Flavius Eutychianus (Potřetí, 404–405)
- Flavius Anthemius (405–414)
- Flavius Monaxius (Poprvé, 10. května - 30. listopadu 414)
- Aurelianus (Podruhé, 414–416)
- Flavius Monaxius (Podruhé, 26. srpna 416 - 27. května 420)
- Flavius Eustathius (420–422)
- Asclepiodotus (423–425)
- Aetius (425)
- Hierius (Poprvé, 425–428)
- Flavius Florentius (Poprvé, 428–430)
- Antiochus Chuzon (430–431)
- Rufinus (431–432)
- Hierius (Podruhé, 432)
- Flavius Taurus (Poprvé, 433–434)
- Flavius Anthemius Isidorus (435–436)
- Darius (436–437)
- Flavius Florentius (Podruhé, asi 438–439)
- Flavius Taurus Seleucus Cyrus (439–441)
- Thomas (442)
- Apollonius (442–443)
- Zoilus (444)
- Hermocrates (444)
- Flavius Taurus (Podruhé, 445)
- Flavius Constantinus (první termín, c. 447)
- Antiochus (448)
- Flavius Florentius Romanus Protogenes (448–449)
- Hormisdas (449–450)
- Palladius (450–455)
- Flavius Constantinus (druhý termín, 456)
- Flavius Constantinus (třetí termín, 459)
- Flavius Vivianus (459–460)
- Illustrius Pusaeus (465)
- Amasius (asi 469)
- Matronianus (491)
- Hierius (494–496)
- Eufemius (496)
- Polykarpus (498)
- Constantine (poprvé, 502)
- Appion (503)
- Leontius (503–504)
- Constantine (podruhé, 505)
- Eustathius (505–506)
- Zoticus (511–512)
- Marinus (Poprvé, asi 512–515)
- Sergius (517)
- Marinus (Podruhé, 519)
- Demosthenes (520–524)
- Archelaus (524–527)
- Basilides (kolem 527)
- Atarbius (asi 528)
- Iulianus (530–531)
- John Cappadocian (Poprvé, 531–532)
- Phokas (533)
- John Cappadocian (Podruhé, 533–541)
- Flavius Comitas Theodorus Bassus (kolem 541) jako Johnův zástupce
- Peter Barsymes (Poprvé, 543–546)
- Flavius Comitas Theodorus Bassus (c. 548)
- Addaeus (kolem 551)
- Hefaistos (551–552)
- Areobindus (asi 553)
- Peter Barsymes (Podruhé, 555–562)
- Diomedes (c. 572)
- Georgius (asi 598)
- Constantine Lardys (kolem 602)
Reference
- ^ Palme 2007, str. 245.
- ^ Alan Cameron uvádí, že první funkční období Aurelianus trvalo až do dubna 400
- ^ Cameronova data pro Aurelianus se v roce 400 překrývají s daty Eutychianus
Zdroje
- The Prosopografie pozdější římské říše (PLRE), sv. I-III: (sv. II, s. 1250–1252;)
- Palme, Bernhard (2007). „Císařská přítomnost: vláda a armáda“. Egypt v byzantském světě, 300-700. Cambridge University Press. 244–270.CS1 maint: ref = harv (odkaz)