Přístav Narayanganj - Port of Narayanganj

Přístav Narayanganj
Průmyslová oblast Kanchpur z pohledu řeky Shitalaksha 2.jpg
Lodě na lodi Řeka Shitalakshya vedle průmyslové oblasti Kanchpur v Narayanganj
Umístění
ZeměBangladéš
UmístěníNarayanganj District, Dhácká divize
UN / LOCODEBGNAR[1]
Detaily
Otevřeno1862
ProvozujeBangladéšský úřad pro vnitrozemskou vodní dopravu
Ve vlastnictvíVláda Bangladéše
Typ přístavuUmělé / Přírodní
Přístaviště17

The Přístav Narayanganj je říční přístav v Narayanganj, Bangladéš. Je to jeden z nejstarších a nejrušnějších říčních přístavů v Bangladéši; a jeden z hlavních přístavů Bengálská delta. Přístav se nachází na Řeka Shitalakshya. Oblast přístavu je domovem mnoha průmyslových odvětví.

Dějiny

Přístav Narayanganj v roce 1906

Port formálně zahájil svoji činnost v roce 1862. Narayanganj byla hlavní bránou do Dacca v době Britská vláda. Přístav měl námořní spojení s hlavními přístavy Bengálsko, Assam a Barma, počítaje v to Dacca, Kalkata, Chittagong, Akyab, Rangún, Cachar a Sylhet.[2] Stalo se centrem obchodu s jutou, dřevem, solí, textilem, olejem, bavlnou, tabákem, keramikou, semeny a betelovými ořechy.[2] Britská vláda jej v roce 1879 vyhlásila za „přístav osvobozený od daně“.[2]

Rally Brothers & Co. byla první společností, která zahájila podnikání s jutou v přístavu Narayanganj. Řada britských společností zřídila obchodní místa v této oblasti a využila prostředníky tzv beparis, zdroj surové juty z vnitrozemí. A obchodní komora byla založena v roce 1904. V letech 1907-08 bylo do společnosti zapojeno 20 společností obchod s jutou Narayanganj, z nichž 18 bylo Evropanů.[2] Hinduští obchodníci otevřeli ve dvacátých letech několik bavlnáren, včetně bavlnárny Dhakeshwari, bavlny Chittaranjan a bavlny Laxmi Narayan.[3] V roce 1950 Adamjee Jute Mills, největší jutový mlýn na světě, byl založen poblíž přístavu. Pákistánská vláda vyvinula moderní přístav v červnu 1955.[3] V šedesátých letech Královna Alžběta II, Korunní princ Akihito a Král Bhumibol byli mezi zahraničními hodnostáři, kteří navštívili přístav Narayanganj a Adamjee Jute Mills.[4][5]

Dnešní metropolitní obchodní a průmyslová komora (MCCI) v Bangladéši má své kořeny v obchodní komoře Narayanganj (NCC) založené v roce 1904.[6]

Přístavní zařízení

Přístav má dvoupatrovou budovu terminálu, sedm RCC mol, deset pontonových mol a řadu sklady o celkové podlahové ploše 62 000 čtverečních stop.[3] Přístav je spojen s Dhákou Bangladéšská železnice a tři silnice.[2]

Průmysl

Okolí přístavu je životně důležitým výrobním centrem Bangladéše, mimo jiné i pro Bangladéšský textilní průmysl, stavba lodí, zpracování potravin, chemikálie, celulóza a papír, stroje a kovové výrobky, chemikálie, výrobky ze dřeva, spotřební zboží a stavební materiály.[7]

Viz také

Reference

  1. ^ „UNLOCODE (BG) - BANGLADESH“. service.unece.org. Citováno 22. dubna 2020.
  2. ^ A b C d E Ghulam M. Suhrawardi (6. listopadu 2015). Bangladéš námořní historie. FriesenPress. str. 72. ISBN  978-1-4602-7278-7.
  3. ^ A b C „Narayanganj - Banglapedia“. En.banglapedia.org. Citováno 2017-07-25.
  4. ^ Ashfaqur Rahman (10.6.2012). „Queen Elizabeth II: Aming monarch“. Archiv.thedailystar.net. Citováno 2017-07-25.
  5. ^ „Galerie Adamjee | Pacific Multi Products Pvt Ltd“. Pmp.com.pk. Citováno 2017-07-25.
  6. ^ http://www.mccibd.org/ebooks/2014/chap-01/mcci_chapter_01.pdf
  7. ^ Editoři. "Narayanganj | Bangladéš". Britannica.com. Citováno 2017-07-25.CS1 maint: další text: seznam autorů (odkaz)