Plurinational Legislative Assembly - Plurinational Legislative Assembly
Souřadnice: 16 ° 29'46 ″ j 68 ° 07'59 ″ Z / 16,49611 ° J 68,13306 ° Z
Plurinational Legislative Assembly Asamblea Legislativa Plurinacional | |
---|---|
Typ | |
Typ | |
Domy | Komora senátorů, Poslanecká sněmovna |
Dějiny | |
Založený | 1825 jednokomorový, 1831 dvoukomorový |
Vedení lidí | |
Předseda mnohonárodního zákonodárného sboru (ex oficio jako viceprezident) | |
Struktura | |
Sedadla | 166 36 senátorů 130 poslanců |
Komora senátorů politické skupiny | Vláda (21): MAS-IPSP (21) Námitka (15): Občanská komunita (11)
|
Politické skupiny Poslanecké sněmovny | Vláda (75): MAS-IPSP (75) Opozice (55): Občanská komunita (39) Creemos (PDC –UCS ) (16) |
Volby | |
Komora senátorů hlasovací systém | Party-list poměrné zastoupení |
Poslanecká sněmovna hlasovací systém | Další systém členů |
Komora senátorů poslední volby | 18. října 2020 |
Poslanecká sněmovna poslední volby | 18. října 2020 |
Komora senátorů příští volby | 2025 |
Poslanecká sněmovna v příštích volbách | 2025 |
Shromáždiště | |
webová stránka | |
https://web.senado.gob.bo/ http://www.diputados.bo |
Tento článek je součástí série o politika a vláda Bolívie |
---|
Bolívijský portál |
The Plurinational Legislative Assembly (španělština: Asamblea Legislativa Plurinacional) je národní zákonodárce z Bolívie, umístěný v La Paz, sídle vlády v zemi.
Sestava je dvojkomorový, skládající se z a dolní komora (dále jen Poslanecká sněmovna nebo Cámara de Diputados) a horní komora (dále jen Komora senátorů nebo Cámara de Senadores). Viceprezident Bolívie slouží také jako předseda mnohonárodního zákonodárného sboru. Každá komora si volí vlastní ředitelství: předsedu, prvního a druhého místopředsedu a tři nebo čtyři tajemníky (za Senát, respektive za Poslaneckou sněmovnu). Každá strana říká, že má sedadlo (španělština: bancada) sestávající z jejích zákonodárců. Zástupci každého z nich oddělení zahrnovat brigádu (brigada). Každý dům bere v úvahu legislativu výbory.
Komora senátorů má 36 křesel. Každá z devíti zemí oddělení vrátí čtyři senátoři zvolen poměrné zastoupení (za použití D'Hondtova metoda ).[1] (Od roku 1985 do roku 2009 měl Senát 27 křesel: tři křesla na oddělení: dvě ze strany nebo z formule, která získala nejvíce hlasů, přičemž třetí senátor zastupoval druhou stranu.) Senátoři jsou voleni ze seznamů stran, aby sloužili pěti -roky a minimální věk pro udržení místa v Senátu je 35 let.
Poslanecká sněmovna má 130 křesel, volených pomocí další členský systém: 70 poslanců je voleno, aby zastupovali jednoho člena volební obvody, Z nichž 7 jsou domorodá nebo Campesino křesla volená usos y costumbres z menšinových skupin je 60 voleno poměrným zastoupením ze stranických seznamů podle resortů.[1] Poslanci rovněž slouží pětileté funkční období a v den voleb musí být alespoň 25 let. Seznamy stran jsou povinny střídat muže a ženy a v okresech s jedním členem jsou muži povinni kandidovat s náhradníkem žen a naopak. Minimálně 50% poslanců z jednočlenných okresů musí být ženy.
Komora senátorů i poměrná část Poslanecké sněmovny jsou voleni na základě hlasování o prezidentských kandidátech, zatímco poslanci z jednočlenných obvodů jsou voleni samostatně.[1]
Zákonodárný orgán byl dříve znám jako Národní kongres (španělština: Congreso Nacional).
Kongres 2020–2025
Strana | Kandidát na prezidenta | Hlasy | % | Komora | Senát | |||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Sedadla | +/–[A] | Sedadla | +/–[A] | |||||||||||
Hnutí za socialismus | Luis Arce | 3,393,978 | 55.10 | 75 | +8 | 21 | 0 | |||||||
Občanská komunita | Carlos Mesa | 1,775,943 | 28.83 | 39 | –11 | 11 | –3 | |||||||
Creemos | Luis Fernando Camacho | 862,184 | 14.00 | 16 | Nový | 4 | Nový | |||||||
Přední strana pro vítězství | Chi Hyun Chung | 95,245 | 1.55 | 0 | 0 | 0 | 0 | |||||||
Národní akční strana Bolívie | Feliciano Mamani | 31,770 | 0.51 | 0 | 0 | 0 | 0 | |||||||
Neplatné / prázdné hlasy | 324,773 | – | – | – | – | – | ||||||||
Celkový | 6,483,893 | 100 | 130 | 0 | 36 | 0 | ||||||||
Registrovaní voliči / volební účast | 7,332,926 | 88.42 | – | – | – | – | ||||||||
Zdroj: OEP |
Kongres 2015–2020
Strana | Kandidát na prezidenta | Hlasy | % | Sedadla | |||
---|---|---|---|---|---|---|---|
Komora | Senát | ||||||
Sedadla | +/– | Sedadla | +/– | ||||
Hnutí za socialismus | Evo Morales | 3,173,304 | 61.36 | 88 | 0 | 25 | –1 |
Jednota demokratů | Samuel Doria Medina | 1,253,288 | 24.23 | 32 | – | 9 | – |
Křesťanskodemokratická strana | Jorge Quiroga | 467,311 | 9.04 | 10 | – | 2 | – |
Pohyb bez strachu | Juan del Granado | 140,285 | 2.71 | 0 | –4 | 0 | – |
Strana zelených v Bolívii | Fernando Vargas | 137,240 | 2.65 | 0 | – | 0 | – |
Neplatné / prázdné hlasy | 316,248 | – | – | – | – | – | |
Celkový | 5,487,676 | 100 | 130 | 0 | 36 | 0 | |
Registrovaní voliči / volební účast | 5,971,152 | 91.90 | – | – | – | – | |
Zdroj: TSE |
Kongres 2010–2015
Plurinační zákonodárné shromáždění 2010–2015 bylo v obou komorách ovládáno vládou Hnutí za socialismus (MAS-IPSP), zvolen 2/3 supermajorita. Vrátili se pouze čtyři stávající členové Kongresu 2005–2010: zástupce Antonio Franco; Náměstek Javier Zabaleta (MAS-IPSP / MSM); Senátor René Martínez (MAS-IPSP), který byl zástupcem; a senátor Róger Pinto, dříve z Podemosu a nyní zastupující PPB-CN.[2] V rámci přestávky mezi MAS-IPSP a jejím spojencem Bez strachu (MSM), čtyři poslanci druhé strany, zvolení na kandidátce MAS slíbili koncem března 2010, „že budou jednat v souladu s naší politickou identitou, s naším svědomím a s lidmi, kteří nás zvolili svým hlasem.“ V důsledku toho má nyní MAS-IPSP v Poslanecké sněmovně 84 členů, zatímco MSM čtyři.[3]
Kongresové volby se konaly jako součást všeobecné volby dne 9. prosince 2009. Po spočítání hlasů byly silné stránky strany v Kongresu následující:
Strana | Hlasy | Procento | Poslanci | Senátoři | |
---|---|---|---|---|---|
Hnutí za socialismus | 2.943.209 | 64,22 | 88 | 26 | |
Plánování pokroku Bolívie - národní konvergence | 1.212.795 | 26,46 | 37 | 10 | |
Front národní jednoty | 258.971 | 5,65 | 3 | ||
Sociální aliance | 106.027 | 2,31 | 2 | ||
Hnutí sociální vlastenecké jednoty | 23.257 | 0,51 | |||
Lidé | 15.627 | 0,34 | |||
Národy za svobodu a svrchovanost | 12.995 | 0,28 | |||
Sociálně demokratická Bolívie | 9.905 | 0,22 | |||
Zdroj: Comisión Nacional volební |
Předsedou Senátu byl Ana María Romero de Campero (MAS-IPSP, La Paz), zvolená dne 19. ledna 2010, avšak dne 26. října 2010 zemřela. Sedmnáct z 36 členů Senátu jsou ženy.[4][5] 26-členná většina MAS-IPSP zahrnuje všechny čtyři senátory z La Paz, Oruro a Potosí; tři senátoři z Cochabamby a Chuquisaca; a dva senátoři z Santa Cruz, Beni, Pando a Tarija.[2]
Předsedou Poslanecké sněmovny zvoleným dne 19. ledna 2010 je Héctor Arce (MAS-IPSP). 33 ze 130 poslanců (25,38%) jsou ženy.[6]
Předchozí kongresy
Kongres 2005–2010
Kongresové volby se konaly dne 18. prosince 2005, současně s Prezidentské volby 2005.
Strany | Hlasy | % | Poslanci | Senátoři |
---|---|---|---|---|
Hnutí k socialismu (Movimiento al Socialismo) | 1,544,374 | 53.7 | 72 | 12 |
Sociální a demokratická moc (Poder Democrático y Social, PODEMOS) | 821,745 | 28.6 | 43 | 13 |
Front národní jednoty (Frente de Unidad Nacional) | 224,090 | 7.8 | 8 | 1 |
Revoluční nacionalistické hnutí (Movimiento Nacionalista Revolucionario) | 185,859 | 6.5 | 7 | 1 |
Domorodé hnutí Pachakuti (Movimiento Indígena Pachakuti) | 61,948 | 2.2 | - | - |
Nové republikánské síly (Nueva Fuerza Republicana) | 19,667 | 0.7 | - | - |
Agrární vlastenecká fronta Bolívie (Frente Patriótico Agropecuario de Bolivia) | 8,737 | 0.3 | - | - |
Sociální unie pracujících v Bolívii (Unión Social de los Trabajadores de Bolivia) | 7,381 | 0.3 | - | - |
Celkový (volební účast: 84 534%) | 2,873,801 | 100.0 | 130 | 27 |
Nulové hlasy | 104,570 | 3.4 | ||
Prázdné hlasy | 124,027 | 3.0 | ||
Celkový počet hlasů | 3,102,417 | 100.0 | ||
Registrovaní voliči | 3,671,152 | |||
Zdroj: CNE a Vládci |
Poslanecká sněmovna měla toto vedení: Předseda Edmundo Novillo Aguilar (MAS, Cochabamba); První viceprezident Julia Ramos (MAS); Druhý viceprezident Oscar Urenda (Sociálně demokratická moc, Podemos); První tajemník Oscar Chirinos (MAS); Druhý tajemník Alex Cerrogrande (MAS); Třetí tajemník Jorge Becerra (Front národní jednoty, OSN) a čtvrtý tajemník Roxana Sandoval (Revoluční nacionalistické hnutí, MNR).[7]
Kongres 2002–2005
Kongresové volby se konaly 30. června 2002. Po spočítání hlasů byly silné stránky strany v Kongresu následující:
Strany | Poslanci | Senátoři |
---|---|---|
Revoluční nacionalistické hnutí (Movimiento Nacionalista Revolucionario, MNR) | 36 | 11 |
Hnutí za socialismus (Movimiento al Socialismo, MAS) | 27 | 8 |
Hnutí revoluční levice (Movimiento Izquierda Revolucionaria, MIR) | 26 | 5 |
Nové republikánské síly (Nueva Fuerza Republicana, NFR) | 25 | 2 |
Nacionalistická demokratická akce (Acción Democrática Nacionalista, ADN) | 4 | 1 |
Domorodé hnutí Pachakuti (Movimiento Indígena Pachakuti, MIP) | 6 | 0 |
Občanská unie solidarity (Unión Cívica Solidaridad, UCS) | 5 | 0 |
Socialistická strana (Partido Socialista, PS) | 1 | 0 |
Celkový | 130 | 27 |
Příští volby se měly konat v červnu 2007, ale byly předloženy do prosince 2005 na základě rozhodnutí prozatímního prezidenta Eduardo Rodríguez.
Budovy
Obě komory Kongresu se scházejí v zákonodárném paláci umístěném na Plaza Murillo, Hlavní náměstí La Paz v centru města. Na náměstí Plaza Murillo také stojí prezidentský palác (neformálně známý jako Palacio Quemado - „Spálený palác“ - kvůli opakovaným pokusům o jeho zrovnání se zemí v 19. století) a katedrála Nuestra Señora de La Paz. Před tím, než se v roce 1904 stalo sídlem zákonodárného sboru, byla v kongresové budově umístěna a klášter a a univerzita.
Viceprezident jako prezident Kongresu má impozantní sadu kanceláří na Calle Mercado v centru La Paz. Budova, kterou navrhl Emilio Villanueva, Byl postaven ve 20. letech 20. století a původně měl sloužit jako sídlo Bolívie centrální banka (Banco de la Nación Boliviana). Pod Jaime Paz Zamora 1989-1993 předsednictví, byla budova převelena k místopředsedovi, ale místopředsedovští pracovníci se nepřestěhovali úplně, dokud nebyly provedeny velké rekonstrukční a renovační práce od roku 1997. V areálu se nachází také Kongresová knihovna a Národní kongresový archiv.
Členové
Poslanecká sněmovna
- Seznam členů Poslanecké sněmovny Bolívie, 1997–2002
- Seznam členů Poslanecké sněmovny Bolívie, 2002–2005
- Seznam členů Poslanecké sněmovny Bolívie, 2005–2009
Senát
- Seznam členů Komory senátorů Bolívie, 1997–2002
- Seznam členů Komory senátorů Bolívie, 2002–2005
- Seznam členů Komory senátorů Bolívie, 2005–2009
Viz také
- Seznam předsedů komory senátorů v Bolívii
- Seznam předsedů Poslanecké sněmovny Bolívie
- Politika Bolívie
- Seznam zákonodárných sborů podle zemí
Poznámky
Reference
- ^ A b C „Bolívie: Ley del Régimen Electoral, 30. června 2010“. Lexivox. Citováno 10. února 2015.
- ^ A b „MAS potvrzuje 26 senadorů, 85 diputados y asegura 2/3“. FM Bolívie. 2009-12-17. Archivovány od originál dne 06.07.2011. Citováno 2010-05-21.
- ^ "Ruptura MAS-MSM llega a la Asamblea Legislativa Archivováno 01.04.2010 na Wayback Machine," La Prensa, 27. března 2010.
- ^ "Ana María Romero de Campero elegida presidente del Senado Archivováno 29. září 2011, v Wayback Machine, Los Tiempos, 19. ledna 2010.
- ^ „Databáze IPU PARLINE: BOLIVIA (PLURINATIONAL STATE OF) (Cámara de Senadores), Obecné informace“. archive.ipu.org.
- ^ „Databáze IPU PARLINE: BOLIVIA (PLURINATIONAL STATE OF) (Cámara de Diputados), obecné informace“. archive.ipu.org.
- ^ ABI (2006-01-19). „Bolpress :: El masista Edmundo Novillo asume la presidencia de la Cámara de Diputados“. BolPress. Citováno 2010-05-23.[mrtvý odkaz ]