Věčný počet - Perpetual count

A věčný počet (maďarský: örökös főispán, latinský: přichází supremus et perpetuus)[1] byla hlava nebo Ispán a okres v Maďarské království jehož úřad byl buď dědičný, nebo spojený s důstojností preláta nebo velkého důstojníka říše. Nejčasnější příklady věčného ispánate jsou z 12. století, ale instituce vzkvétala mezi 15. a 18. stoletím. Přestože byly všechny administrativní funkce úřadu zrušeny v roce 1870, samotný titul byl zachován až do všeobecného zrušení šlechtických titulů v r. Maďarsko v roce 1946.

Dějiny

Seznam věčných ispánates

Z moci úřední ispánates

Arcivévoda Josef, palatin Maďarska
Arcivévoda Josef Rakouska, palatin Maďarska, věčný počet Pešť a Pilis kraje
okresVěčný početDobaPoznámkyZdroj
BaranyaPécsský biskup?–1777[2][je nutné ověření ]
BácsArcibiskup z Kalocsy?–1776[2][je nutné ověření ]
BiharVáradský biskup1466–1776[2][je nutné ověření ]
OstřihomOstřihomský arcibiskup1270–1300
1301–1881		udělena arcibiskupovi Philip Türje králem Stephen V
Král Andrew III dočasně připravil arcibiskupa z ispánate
kasteláni arcibiskupského zámku v Ostřihom někdy sami sebe navrhli Ispán		[2][3][4]
FehérVoivode of Transylvania[Citace je zapotřebí ]
GyőrBiskup v Győru1453–1783[2][5]
HevesBiskup (od roku 1804 arcibiskup) v Egeru1498–1840[2][je nutné ověření ]
NyitraBiskup z Nyitry?–1777[2][6]
Vnější SzolnokBiskup (od roku 1804 arcibiskup) v Egeru1569–1840[2][je nutné ověření ]
ŠkůdcePalatine?–1848[2][7]
PilisKastelán z Visegrádský hrad?–?[7]
Palatine1569–1848[2][je nutné ověření ]
Požega / PozsegaBiskup z Bosny1753–1770se vzdal titulu[8]
VeszprémVeszprémský biskup1313–1323
1392–1773		ačkoli král Karel I. udělil biskupům ispánate, zdá se, že nepotvrdil tento grant v roce 1323
biskupové trvale vykonávali úřad od roku 1392		[2][9]

Dědičný ispánates

Pálffyho palác v Pozsony
Pálffyho palác, Pressburg / Pozsony (nyní Bratislava, Slovensko )
okresRodinaDobaPoznámkyZdroj
AbaújPerényi1570–1598
1643–1699		[10]
Csáky1702–1764
ÁrvaThurzó1585–1626také věčné Ispáns z Szepes County[11]
Thököly1666–1668
BeregSchönborn1740–poslední udělení věčného ispánate[12]
BeszterceHunyadi1452–1458nejstarší příklad dědičného titulu v samotném Maďarsku[13]
BeszterceSzilágyi1458–?[14]
HontKoháry1711–1826[15]
KomáromNádasdy1751–poslední udělení věčného ispánate[16]
LiptóIllésházy1582–1838také věčné Ispáns z Kraj Trencsén[17]
Požega / PozsegaKeglevich1707–1749[18]
PozsonyPálffy1651–vždy byl jmenován člen rodiny Ispán z roku 1580[19]
SárosRákóczi1666–1711vždy byl jmenován člen rodiny Ispán z roku 1622[20]
SopronEsterházy1686–vždy byl jmenován člen rodiny Ispán z roku 1626[21]
SzepesSzapolyai1464–1528[22][23]
Thurzó1531–1635také věčné Ispáns z Kraj Árva[24]
Csáky1638–[25]
TeočakÚjlaki1464–?v Bosna[26]
TrencsénIllésházy1600–1838také věčné Ispáns z Kraj Liptó[27]
TurócRévay1712–1875vždy byl jmenován člen rodiny Ispán z roku 1532[28]
ValkóDraskovich1693–1695kraj byl rozpuštěn v roce 1695[29]
Varaždin / VarasdErdődy1570–C. 1582[30]
Erdődy1687–vždy byl jmenován člen rodiny Ispán z roku 1607[29]
VassBatthyány1728–[31]
ZalaAlthann1721–1824[32]

Viz také

Poznámky pod čarou

  1. ^ Nemes 1989, s. 81.
  2. ^ A b C d E F G h i j k Fallenbüchl 1994, str. 9.
  3. ^ Zsoldos 2011, s. 149.
  4. ^ Engel 1996, s. 126.
  5. ^ Engel 1996, s. 132.
  6. ^ Engel 1996, s. 159.
  7. ^ A b Engel 1996, s. 163.
  8. ^ Fallenbüchl 1994, s. 11, 130.
  9. ^ Engel 1996, s. 231.
  10. ^ Fallenbüchl 1994, s. 10., 99.
  11. ^ Fallenbüchl 1994, s. 10., 61.
  12. ^ Fallenbüchl 1994, s. 10., 66.
  13. ^ Engel 2001, s. 293.
  14. ^ Pannon Reneszánsz: Hunyadiak és a Jagelló-kor (1437–1526). Encyclopaedia Humana Hungarica. 4. Citováno 20. dubna 2018.
  15. ^ Fallenbüchl 1994, s. 10., 82.
  16. ^ Fallenbüchl 1994, s. 10., 83.
  17. ^ Fallenbüchl 1994, s. 10., 84.
  18. ^ Fallenbüchl 1994, s. 11, 129-130.
  19. ^ Fallenbüchl 1994, str. 10., 92-93.
  20. ^ Fallenbüchl 1994, s. 10., 93-94.
  21. ^ Fallenbüchl 1994, s. 10., 96.
  22. ^ Engel 2001, s. 311.
  23. ^ Fallenbüchl 1994, str. 99.
  24. ^ Fallenbüchl 1994, s. 9-10., 99.
  25. ^ Fallenbüchl 1994, s. 9., 99.
  26. ^ Engel 2001, s. 312.
  27. ^ Fallenbüchl 1994, s. 10., 103.
  28. ^ Fallenbüchl 1994, s. 9., 104.
  29. ^ A b Fallenbüchl 1994, s. 11, 132.
  30. ^ Fallenbüchl 1994, str. 132.
  31. ^ Fallenbüchl 1994, s. 10., 107-108.
  32. ^ Fallenbüchl 1994, s. 10., 111.

Reference

  • (v maďarštině) Engel, Pál (1996). Magyarország világi archontológiája, 1301–1457, I. („Sekulární archontologie Maďarska, 1301–1457, svazek I“). História, MTA Történettudományi Intézete. Budapešť. ISBN  963-8312-44-0.
  • Engel, Pál (2001). The Realm of St Stephen: A History of Medieval Hungary, 895-1526. I.B. Vydavatelé Tauris. ISBN  1-86064-061-3.
  • (v maďarštině a němčině) Fallenbüchl, Zoltán (1994). Magyarország főispánjai, 1526–1848 („Lord-Lieutenants of Counties in Hungary, 1526–1848“). Argumentum Kiadó. ISBN  963-7719-81-4.
  • (v maďarštině) Nemes, Lajos (1989). Vstup örökös főispán in: Bán, Péter; Magyar történelmi fogalomtár, I. kötet: L – Zs [= Tezaurus pojmů z maďarských dějin, svazek I: L – Zs]. Gondolat. ISBN  963-282-204-8.
  • Rady, Martyn (2000). Šlechta, země a služba ve středověkém Maďarsku. Palgrave (ve spolupráci se School of Slavonic and East European Studies, University College London). ISBN  0-333-80085-0.
  • Sedlar, Jean W. (1994). Východní střední Evropa ve středověku, 1000–1500. University of Washington Press. ISBN  0-295-97290-4.
  • (v maďarštině) Zsoldos, Attila (2011). Magyarország világi archontológiája, 1000–1301 („Sekulární archontologie Maďarska, 1000–1301“). História, MTA Történettudományi Intézete. Budapešť. ISBN  978-963-9627-38-3.