Pecija - Pecija - Wikipedia

Petar Popović Pecija
Petar Popović Pecija.jpg
Portrét
Rodné jménoPetar Popović (Петар Поповић)
Přezdívky)Pecija (Пеција)
narozený1826
Krupa na Uni, Bosnia Eyalet, Osmanská říše
Zemřel29.srpna 1875 (ve věku 49)
Jasenovac region, Slavonská vojenská hranice, Rakousko-Uhersko
Pohřben
Klášter Moštanica
Roky služby1848–78
Hodnostvojvoda (velitel)
Památníkymimo Moštanicu

Petar Popović (Srbská cyrilice: Петар Поповић; 1826-29. Srpna 1875), známý jako Pecija (Пеција), byl Srb hajduk (lupič) a vůdce rebelů ve dvou povstáních proti Osmanské říši v Bosanska Krajina kraj, jeden v roce 1858, a jeden v roce 1875.

Život

Časný život

Petar Popović se narodil v srbské pravoslavné rodině ve vesnici Bušević, v Krupa na Uni (moderní doba Bosna a Hercegovina ), v roce 1826. Jeho otec se jmenoval Petar a jeho matka byla Ilinka. Větší část svého života strávil v Bosanska Kostajnica. Byl to samouk kromě srbštiny hovořil také turecky. Jako oponent vůči osmanskému státu se Petar, jen v 22 letech, v roce 1848, připojil k hajdukům a po zbytek svého života aktivně bojoval s Osmany.

Pecijina první vzpoura

Hlavní článek: Pecijina první vzpoura

V polovině roku 1858 vypuklo v severozápadní Bosně povstání, které bylo výsledkem osmanského tlaku na místní srbské obyvatelstvo. v Ivanjska v Krupa nahiyah, povstalo srbské obyvatelstvo této vesnice s katolickou většinou.[1] Po krátkých střelbách kolem Ivanjské se ostatní vesnice chopily zbraní. Říká se, že pochází z zulum (tyranie) od Osmanů.[2] V červnu 1858 se povstání rozšířilo na Knešpolje.[2] Vůdci byli bývalí hajduk (bandita) Petar Popović – Pecija, Petar Garača (d. 1858), Simo Ćosić a Risto Jeić.[3] Venkovské obyvatelstvo Knešpolje se skládalo převážně ze srbských pravoslavných lidí, zatímco muslimské obyvatelstvo převážně žilo ve městech.[2] 20. června povstalci zatlačili muslimy do města Novi. Asi 600 povstalců předvolaných před Novi a plánujících zaútočit na město.[2] Ve stejné době Pecija a Garača svolali kolem 3 000 rebelů,[2] který vstoupil do Ivanjské, aby pomohl místním rebelům. 4. července, v bitvě u Doljani u Bihać padlo asi 100 Turků, poté Jeić přešel do Rakouska a snažil se Rakušany přesvědčit, že tito rolníci s vidlemi a kosami mají větší hodnotu než žít z chleba.[3] 15. července padla opora v Ivanjské, kde byli Pecija a Garača.[3] Povstalecké skupiny poblíž Ivanjské byly těžce poraženy a Pecija a Garača vedli přeživší rebely Knešpolje, odkud dali svůj poslední odpor.[2]

V této době byly osmanské jednotky posíleny pomocnými oddíly, které byly vyslány ze všech oblastí Bosny, a 21. července se odehrála bitva na Taviji poblíž moderní Kostajnice. Kolem 1 000 rebelů bránilo své příkopy, ale nemohli odolat, a většina z nich se po porážce rozhodla uprchnout do Rakouska. Následujícího dne byla poblíž vesnice Kuljan bitva. Pecija a Garača, oslabení opuštěním většího počtu rebelů na druhou stranu Řeka Una (Rakouské území), neměli sílu dát vážný odpor dobře organizované osmanské armádě, a tak se rozhodli uprchnout také do Rakouska. Rakušané jim však odepřeli ochranu a snažili se je odzbrojit a předat je osmanské vládě; Pecija a Garača se rozhodli nevzdat as asi 300 rebely prolomili osmanskou blokádu a uprchli do Hora Prosar.[2]

Příští měsíce Pecija a Garača pokračovali v partyzánské válce o Knešpolje, rozsáhlé povstání však bylo rozdrceno. V prosinci byla Garača zabita poblíž Kostajnice. Po Garačově smrti se Pecija rozhodl ustoupit do Rakouska, rakouská vláda ho však překvapila a dodala Osmanům za cenu 5 000 groše.[2] Pecija byl převezen do Konstantinopole, aby se postavil před soud. Tam byl odsouzen k smrti, protože podle obvinění zabil 98 Turků.[4] Rozsudek smrti měl být proveden v Bosnia Eyalet ve svém rodném městě. Během cesty a opuštění Konstantinopole se Peciji podařilo uniknout poblíž Užice, a přestěhoval se do Srbské knížectví.[2]

Zůstaňte v Kragujevaci a Bělehradě

Utekl do Srbska, o kterém období je málo informací. Podle Archimandrite S.Vujasinović ho přivítal princ Mihailo, který ho jmenoval strážcem v Kragujevac; podle D. Aleksiće pracoval v Kragujevaci slévárna; podle M. Ekmečiće byl pandur (stráž) ve slévárně Kragujevac.[5] Zůstal v Srbsku, dokud vypuklo povstání v Bosna Vilayet v roce 1875.

Povstání Bosanské krajiny

Viz také: Hercegovinské povstání (1875–1877)
Vedoucí představitelé a hrdinové povstání v Bosně a Hercegovině, ilustrace v srbském kalendáři Orao (1876). Pecija je zobrazena na spodní straně.

Okamžitě se připojil k povstání Bosanska Krajina (1875), a bojoval Gašnica 28. srpna. Pecija se znovu ukázal být jedním z nejschopnějších vůdců, když přinutil Osmany k útěku. Nicméně, krátce nato, podle lidového vyprávění kvůli zradě od Ilija Čolanović Osmané povstalce překvapili a po dlouhém a násilném boji zničili hajdukovou skupinu, někteří uprchli do Prosar a jen asi 50 zbývá s Pecijou, aby pokračovali v boji na břehu Sávy.

Peciji a jeho rebelům se podařilo zmocnit se člunu a překročit řeku, ale bez ochrany většina mužů zemřela na osmanskou střelbu. Pouze Pecija a dva muži zůstali naživu a Pecija, neklidná a odvážná jako on, místo útěku vyšla ven a křičela „Hej, Turci, jen abych ti dal vědět, Peciju jsi nezabil, je stále naživu a brzy vás pomstí. “ Kulka ho zasáhla do hlavy a on okamžitě zemřel, v noci ze dne 29. srpna 1875. Pecija spolu s Kormanoš a ostatní muži byli pohřbeni ve vesnici Jablanac pod Jasenovac. Deset let po jeho smrti byly ostatky Peciji přemístěny a řádně uloženy v Klášter Moštanica, na úpatí Kozara u Kozarska Dubica.

Dědictví

Památník před Klášter Moštanica pohřebiště Hajduka Peciji.

Po smrti Peciji byl pohřben na rakouské straně Sávy poblíž Jasenovac. Srbové nesměli přemístit jeho ostatky do Bosny. Srbové z Kozarské Dubice, mezi nimiž byli Ostoja Kosanović, Jovo Subanović, Dimitrije Misaljević, zahájili v roce 1901 iniciativu na přemístění Pecijových ostatků do Bosny, za účelem důstojného pohřbu.[6] Oni, s knězem z Mlaka, se dohodli, že budou pozůstatky tajně vykopat a přenést do Kozarské Dubice,[7] kde byly na půdě Jovana Jajčanina uloženy ostatky Peciji. Když se o tom Rakušané dozvěděli, Jajčanin a ostatní přenesli jeho ostatky na Klášter Moštanica, kde byl pohřben. Archimandrite Kiril Hadžić z Moštanice udělil práva na jeho pohřeb v klášteře (1885–1886).[8] V roce 1910, na žádost srbského lidu, hegumen Ivančić požehnal svůj hrob. V roce 1933 byl postaven památník věnovaný Peciji,[9] umístěn mimo Moštanicu.

Viz také

Reference

  1. ^ Ekmečić 2008, str. 280.
  2. ^ A b C d E F G h i Mikić 1995, str. 148–151.
  3. ^ A b C Srejović, Gavrilović & Ćirković 1981, str. 479

    На челу устаника у Крајини био је нека- дашњи хајдук Петар Петровић-Пеција, а са њим Петар Гарача и Симо Ћосић, док се Ристо Јеић, искусан у путовањима у Србију, после команде четом [...] У бици код Дољана 4. јула 1858. код Бихаћа пало је око 100 Турака, па је Јеић тада пребегао на аустријску страну, покушавајући да увери свет у то како овим сељацима са вилама и косама није само до тога да живе од хлеба.

  4. ^ Vujasinović 1933, str. 69.
  5. ^ Ekmečić 1973, str. 92–93.
  6. ^ Aleksić 1931, str. 93.
  7. ^ Aleksić 1931, str. 94.
  8. ^ Vujasinović 1933, str. 71.
  9. ^ Rodić 2006, str. 422.

Zdroje

  • Aleksić, Dragoslav (1931). Knezopolje i knezopoljci u prošlosti i sadasnjosti. Unacoop.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Dušanić, Svetozar S. (1959). Spomenica povodom osamdesetogodišnjice okupacije Bosne i Hercegovine: 1878-1958: pedesetogodišnjice anekcije, 1908-1958 i četrdesetogodišnjice oslobođenja i ujedinjenja, 1918-1958. Srboštampa.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Ekmečić, Milorad (2008). Dugo kretanje između klanja i oranja. Bělehrad.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Ekmečić, Milorad (1973). Ustanak u Bosni 1875–1878. Sarajevo.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Mikić, Đorđe (1995). Banja Luka na krajini hvala. Banja Luka.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Vujasinović, Slavko (1933). Manastir Moštanica. Banja Luka.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Srejović, Dragoslav; Gavrilović, Slavko; Ćirković, Sima M. (1981). Istorija srpskog naroda: knj. Od Prvog ustanka do Berlinskog kongresa, 1804-1878 (2 v.). Srpska književna zadruga.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Rodić, Milivoj (2006). Кнежица у Кнешпољу (v srbštině). Laktaši.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Vojna enciklopedija (v srbštině). Bělehrad. 1973. str. 163.

Další čtení

externí odkazy