Paul Sérant - Paul Sérant - Wikipedia
Paul Sérant | |
|---|---|
 Paul Sérant dne 20. března 1972 | |
| narozený | 19. března 1922 Paříž, Francie |
| Zemřel | 2. října 2002 (ve věku 80) Avranches, Manche, Francie |
| Národnost | francouzština |
| obsazení | Novinář a spisovatel |
Paul Sérant je pseudonym z Paul Salleron (19. března 1922 - 2. října 2002), francouzský novinář a spisovatel, bratr katolického teoretika Louis Salleron Byl velkým milovníkem francouzského jazyka, ale také milovníkem regionální rozmanitosti a podporoval zachování místních kultur, jako jsou bretonština, okcitánština a baskičtina. Jeho vize pro Evropu byla ta, v níž by byly národní státy rozpuštěny, opuštění federace etnických skupin.
Život
Paul Salleron se narodil 10. března 1922 v Paříži.[1]Byl jedním z devíti dětí, mladší bratr katolického novináře a teoretika Louise Sallerona.[2]Během okupace Francie za druhé světové války (1939-45) byl členem kněze. Odpor.Potom se připojil k BBC zahraniční služba.[2]Přijal pseudonym Paul Sérant.[1]
Deník Accent hrob (revue de l'Occident) byl zahájen v roce 1963 a vyšlo méně než tucet čísel. Jeho představenstvem byl Sérant, Pierre Andreu, Michel Déon, Roland Laudenbach a Philippe Héduy. Časopis propagoval myšlenky Charles Maurras a jejím tématem byla krize západní civilizace.[3]Sérant získal tři ocenění od Académie française:[4]
| Rok | Cena | Práce | Množství |
|---|---|---|---|
| 1975 | Prix Broquette-Gonin (littérature) | Le Mont Saint Michel ou l’Archange pour tous les temps | 500 F |
| 1990 | Prix Eugène Colas | Les grands déchirements des catholiques français | Médaille d’argent |
| 1992 | Prix Mottart | Ensemble de son œuvre | 20 000 F |
Sérant zemřel 2. října 2002 v Avranches, Manche.[1]
Myslel
Sérant, i když psal prozíravě, nebyl součástí literárního světa a nebyl veřejnosti dobře znám. Vydával romány, které reflektovaly jeho osobní zkušenosti v poválečném období, a zajímal se o mystické a esoterické spisy. z George Gurdjieff.[2]Nejprve se zajímal o myšlenky tradicionalistických myslitelů, jako např René Guénon Později se věnoval studiu ideologií, civilizační krizi a regionalismu.[5]Sérant byl pronikavý a nezávislý myslitel, který vždy zpochybňoval ortodoxní názory levice i pravice. Psal o intelektuálech, kteří spolupracovali s německými okupanty, a o Portugalsku za diktatury Salazar Na začátku 70. let se s novinářem intenzivně debatoval Louis Pauwels, kterého považoval za příliš optimistického, příliš pravicového a příliš západního.[2]
Sérant miloval Francouzský jazyk a byl hrdý na své globální využití. Řekl, že bude bránit jazyk kvůli sobě, i kdyby jej používal pouze malá komunita. Ve své poslední práci Les enfants de Jacques Cartier, prozkoumal historii Američanů francouzského etnika včetně Québécois, Acadians, Frankofonní Novoangličané, francouzsko-indický Métis ze západní Kanady a Cajunové Jeho kniha také zkoumala frankofonní komunity v Valonsko, Švýcarsko a Údolí Aosta Řekl, že jakobín Stát byl důvodem nezájmu o etnické francouzské komunity mimo Francii a perzekuce cizích kultur ve Francii.[2]
Sérant byl jeho blízkým následovníkem Simone Weil a věřil v důležitost místních kořenů.[Citace je zapotřebí ]Přijal rčení portugalského básníka Miguel Torga: „Universal je místní bez zdí“. Hájil regionální kultury, jako je Bretonci, Occitans a Baskové. Neviděl žádný problém s tím, že tito lidé znovuobjevili bohatství svých původních jazyků, což nemohlo ohrozit francouzštinu. Napsal: „Pokud odmítnu Bretoncům právo mluvit Bretonem, vystavím se jednomu dni odmítnutí práva mluvit Francouzsky. “Ve své knize La France des minorités (1965), Sérant oslavoval a hájil rozmanitost regionálních komunit v Flandry, Bretaň, Baskicko, Occitania, Katalánsko, Korsika, Alsasko a Lorraine Odsoudil destruktivní jakobinismus, který by donutil všechny provincie do stejné uniformní formy, protože nesnášenlivost vnitřní rozmanitosti považoval za ekvivalent nenávisti k cizím národům a odmítání přijímat nové myšlenky.[2]
Sérant věřil, že etnismus s respektem k rozmanitosti kultur byl opakem rasismu, který se snažil vyvyšovat jednu komunitu na úkor ostatních. Myslel si, že Evropská federace, počínaje federací států, se může vyvinout v federace etnických skupin, ve které by zmizel unitární francouzský stát. [2]Napsal:
Evropa se s Napoleonem téměř stala francouzskou a s Hitlerem téměř německá. V obou případech by šlo pouze o podrobenou Evropu. Evropa, kterou chceme, nesmí být ani francouzská, ani německá, ale evropská, to znamená, že musí umožňovat rozvoj všech svých národů a všech svých kultur. Mnohem rozmanitější než kterýkoli jiný kontinent musí být schopen vytvořit svou jednotu, aniž by obětoval cokoli z této rozmanitosti, která představuje její nejúžasnější privilegium.[2]
Publikace
Publikace zahrnují:[1]
- Le meurtre rituel (román), Paris: la Table ronde, 1950, s. 255
- René Guénon, Paříž: La Colombe, edice du Vieux-Colombier, 1953, s. 186
- Au seuil de l'ésotérisme, Paříž: B. Grasset, 1955, s. 256
- Les inciviques (román), Paris: Plon, 1955, s. 255
- Gardez-vous à gauche, Paříž: Fasquelle, 1956, s. 147
- Où va la droite?, Předmluva Marcel Aymé, Paříž: Plon, 1958, s. 175CS1 maint: ostatní (odkaz)
- Plus bedra vers l'Est (román), La Revue des Deux Mondes, 1960
- Le romantisme fasciste: étude sur l'oeuvre politique de quelques écrivains français, Paříž: Fasquelle, 1960, s. 324
- Salazar et son temps, Paříž: les Sept couleurs, 1961, s. 216
- Les vaincus de la Libération. L’épuration de 1944 - 1945 en Europe occidentale, Robert-Laffont, 1964
- La France des minorités, Robert-Laffont, 1965
- Le réveil etnique des provinces de France„Centre d’études politiques et civiques, 1966
- L'Expansion américaine, Paris: Culture-Arts-Loisir, 1968, s. 310
- Le réveil etnique des provinces de France ... conférence faite ... [à Paris] le 28 avril 1966 ..., Paříž: Centre d'études politiques et civiques, DLI, 1968, s. 48
- La Bretagne et la France ..., Paříž: Fayard, 1971, s. 443
- Lettre à Louis Pauwels sur les gens inquiets et qui ont bien le droit de l'être, Paříž: la Table ronde, 1971, s. 215
- Des choses à dire, Paříž: la Table ronde, 1973, s. 232
- Le Mont-Saint-Michel ou l'Archange pour tous les temps, Paříž: Éditions S.O.S., 1974, s. 239
- René Guénon 2 éd. revue et augmentée, Paříž: le Courrier du livre, 1977, s. 230
- Les disidenti de l'Action française, Paris: Copernic, 1978, s. 323
- L'Aventure spirituelle des Normands, Paříž: R. Laffont, 1981, s. 270
- Les Grands déchirements des catholiques français 1870-1988 (esej), Paris: Perrin, 1988, s. 283
- Les Enfants de Jacques Cartier du Grand Nord au Mississippi, les Américains de langue française, Paříž: R. Laffont, 1990, s. 290
- Dicnaire des écrivains français sous l'Occupation, Paris: Grancher, 2002, s. 348
Sérant napsal předmluvy:[1]
- Thierry Maulnier (1993), Au-delà du nationalisme, Předmluva Paul Sérant, Paříž: Ed. des Grands Classiques, str. 254
- Louis Aragon (1968), Les beaux quartiers, Předmluva Paula Séranta, Paříž: C.A.L., Kultura, umění, loisirs, str. 527
Poznámky
- ^ A b C d E Paul Sérant ... BnF.
- ^ A b C d E F G h Paul Sérant, le franc Européen.
- ^ Morel 2010, str. 247.
- ^ Paul SERANT - Académie.
- ^ Paul Serant - lecteurs.com.
Zdroje
- Morel, Ludovic (06.06.2010), „Thierry Maulnier, soldat maurrassien de l'humanisme“, Le Maurrassisme et la culture: L'action française, kultura, společnost, politika (III) (ve francouzštině), Presses Univ. Septentrion, ISBN 978-2-7574-0147-7, vyvoláno 2017-07-20
- Paul SERANT (ve francouzštině), Académie française, vyvoláno 2017-07-20
- Paul Sérant (1922-2002): pseudonymme individuel „BnF: Bibliotheque nationale de France, vyvoláno 2017-07-18
- „Paul Serant“, lecteurs.com, vyvoláno 2017-07-18
- „Paul Sérant, le franc Européen“, esprit-europeen.fr (ve francouzštině), archivovány od originál dne 23.01.2011, vyvoláno 2017-07-21
