Pierre Andreu - Pierre Andreu
Pierre Andreu | |
|---|---|
 | |
| narozený | 12. července 1909 Carcassonne, Aude, Francie |
| Zemřel | 25. března 1987 (ve věku 77) Paříž, Francie |
| Národnost | francouzština |
| obsazení | Autor |
Pierre Andreu (12. července 1909 - 25. března 1987) byl francouzský novinář, esejista, autor životopisů a básník.
Život
Pierre Andreu se narodil v roce 1909 v Carcassonne v Aude a zajímal se o něj jako student Charles Péguy, Pierre-Joseph Proudhon a Georges Sorel Později napsal esej o Sorelovi a byl jeho přítelem Pierre Drieu La Rochelle Ve třicátých letech byl Andreu také blízko Emmanuel Mounier, zakladatel recenze Esprita podporoval Cartel des Gauches Později se stal silně antikomunistickým.[1]V roce 1934 zahájil přezkum u Bertrand de Jouvenel volala La Lutte des jeunes (Boj mladých).[2]Na konci třicátých let se Andreu nazýval fašistou. Navzdory tomu zůstal blízko Max Jacob.[1]
Andreu se přidal Radiodiffusion française po druhá světová válka (1939–45).[1]Deník Accent hrob (revue de l'Occident) byl zahájen v roce 1963 a narazil na méně než tucet čísel Paul Sérant, Pierre Andreu, Michel Déon, Roland Laudenbach a Philippe Héduy na její palubě. Časopis sledoval myšlenky Charles Maurras a měl téma krize západní civilizace.[3]Andreu byl ředitelem kanceláře ORTF v Beirut od roku 1966 do roku 1970, kdy přišel do styku s arabskými a palestinskými intelektuály Jean José Marchand je Archivy du XXe sièclePoté se stal ředitelem rozhlasového kanálu Kultura Francie.[1]
V roce 1982 Académie française udělil Andreu 15 000 franků Prix de l'essai pro něj Vie et Mort de Max Jacob.[4]Ke konci svého života se Andreu pohnul doleva a podepřel se François Mitterrand Byl přítelem Pierre Vidal-Naquet a Jacques Julliard, s nímž režíroval Cahiers Georges SorelStal se hluboce pacifistickým a zajímal se o ekologii. Pierre Andreu zemřel v roce 1987 ve věku 77 let.[1]
Funguje
- Pierre Andreu (1952), Drieu, témoin et visionnaire, předmluva Daniel Halévy, Grasset
- Pierre Andreu (1953), Notre Maître, M. Sorel, předmluva Daniel Halévy, Grasset
- Pierre Andreu (1955), Grandeurs et erreurs des prêtres-ouvriers, Amiot-Dumont
- Pierre Andreu (1960), Histoire des prêtres ouvriers ..., Paříž: Nouvelles éditions latines
- Pierre Andreu (1962), Max Jacob, Wesmaël-Charlier
- Pierre Andreu (1968), Les Réfugiés arabes de Palestine: Le Malheur des réfugiés, Paříž: Association de solidarité franco-arabe
- Pierre Andreu (1977), Le Rouge et le Blanc: 1928–1944 (monografie), La Table Ronde
- Pierre Andreu; Frédéric Grover (1979), Drieu La Rochelle, Hachette
- Pierre Andreu (1982), Vie et Mort de Max Jacob (biografie), La Table Ronde
- Pierre Andreu (1982), Georges Sorel entre le noir et le rouge, Paříž: Syros
- Pierre Andreu (1991), Poèmes, La Table Ronde
- Pierre Andreu (1991), Révoltes de l’esprit: les revues des années 30, předmluva Thierry Paquot, Kimé, ISBN 9782908212075
Poznámky
- ^ A b C d E Andreu, Pierre (1909-1987) - IMEC.
- ^ Winock 2015, str. 410.
- ^ Morel 2010, str. 247.
- ^ Prix de l’Essai - Académie française.
Zdroje
- Andreu, Pierre (1909-1987) (ve francouzštině), IMEC: Institut Mémoires de l’édition contemporaine, 18. 4. 2010, vyvoláno 2017-08-07
- Morel, Ludovic (06.06.2010), „Thierry Maulnier, soldat maurrassien de l'humanisme“, Le Maurrassisme et la culture: L'action française, kultura, společnost, politika (III) (ve francouzštině), Presses Univ. Septentrion, ISBN 978-2-7574-0147-7, vyvoláno 2017-07-20
- Prix de l’Essai (ve francouzštině), Académie française, vyvoláno 2017-08-07
- Winock, Michel (2015), Le siècle des intellectuels (ve francouzštině), Seuil
