Panteón de Marinos Ilustres - Panteón de Marinos Ilustres - Wikipedia

Pantheon of Illustrious Sailors
	Panteón de Marinos Ilustres
	Zadní fasáda budovy. Všimněte si románských (půlkruhových) dveří a kupolí z 18. století pro světelné studny, hlavní je nad otvorem v hlavní kupoli. Falešný architráv nad klenbou dveří nese název pomníku zvýrazněnými stříbrnými písmeny.
	San Carlos Base Umístění v provincii Cádiz. Mapa ukazuje provincie Andalusie. s Gibraltarským průlivem na jih. Město Cádiz leží na souši severně od San Carlos.
Souřadnice	36 ° 28'47 ″ severní šířky 6 ° 11'37 "W / 36,4797 ° N 6,1937 ° WSouřadnice: 36 ° 28'47 ″ severní šířky 6 ° 11'37 "W / 36,4797 ° N 6,1937 ° W
Umístění	Vojenská rezervace San Carlos přiléhající k severu San Fernando, Cádiz, ať už na pozemcích civilního společenství je diskutabilní.
Návrhář	Zpočátku Francisco Sabatini
Typ	Původně zamýšlený jako farní kostel, byl opuštěn v roce 1805, znovu zahájen v roce 1845 jako kaple nové španělské námořní akademie, přestavěná na mauzoleum počínaje rokem 1850.
Materiál	Různé materiály: dřevo, kámen, kov, sklo, beton a další
Délka	88,57 metrů (290,6 ft)
Šířka	37,5 m (123 ft)
Počáteční datum	1786
Datum dokončení	1854
Věnovaná	Přední nápis v latině:; OMNES.ISTI; IN.GENERATIONIBUS; GENTIS.SUAE; GLORIAM.ADEPTI.SUNT; ET.IN.DIEBUS.SUI; HABENTUR; IN.LUDIBUS; Španělský překlad:; „Todos estos alcanzaron gloria en las edades de su nacion, y en sus dias syn celebrados.“; Anglický překlad:; „Všichni byli ve svých generacích ctěni,; a byli slávou jejich doby. “
webová stránka	„Panteón de Marinos Ilustres“.

The Pantheon of Illustrious Sailors (španělština: Panteón de Marinos Ilustres) je mauzoleum a památník všech námořníků španělského námořnictva, zejména těch prominentních, a španělského námořnictva a všech jeho lodí, bitev a průzkumů obecně. Termín Panteon je ústupek obecně převládajícímu a populárnímu stylu neoklasická architektura, který měl být výslovně zahájen v 18. století, ale byl používán dlouho předtím než v renesance, „znovuzrození“ z klasická civilizace, zejména v dekorativním zdobení.

Aplikace „Pantheonu“ je v tomto případě zcela povrchní. Budova se skládá ze dvou vrstev: katolického kostela, ke kterému byl přístavbou a zastřešením přidán hřbitov. Kostel vyčnívá nad střechu budovy, zatímco hřbitov se jeví jako výstupky z budovy loď. Filozofický termín Panteon pochází z jiného polyteistického náboženství. Etymologicky odkazuje na soubor „všech bohů“. Křesťanství je nicméně považováno za monoteistické náboženství Trojice dělení božství na tři osoby. Jelikož každý člověk je plně Bohem a jeho rozdělení se nezmenšuje, je Trojice popisována jako tajemství.

Použití termínu na budovu je však zcela architektonické. Španělští architekti, kteří tento termín přiřadili, věřili, že vytvářejí typ budovy, která byla v 18. a 19. století kvůli centrální kopuli nazývána Pantheon. Nejstarší existující instancí velké klenuté struktury je Pantheon of Rome. Původně pohanský chrám využíval princip oblouku k podepření nebeského povrchu nad veřejnou komorou rotunda. Geometricky kopule je oblouk otočený kolem středové osy, takže jakákoli nosná výhoda oblouku se znásobí nad kopulí. Římský Pantheon přežil, protože byl rychle přeměněn na křesťanský kostel, stejně jako mnoho jiných pohanských veřejných budov. Kupole se poté staly standardním rysem státních a náboženských budov. Jejich náhlé označení jako Pantheons v 18. století je bezpochyby neoklasicismus a existují i další, například několik frontálních sloupů. Architektura je však především církevní architektura, z nichž žádný se datuje do klasické doby.

Vojenská komunita v San Carlos

Španělský námořní panteon se nachází v Poblado Naval de San Carlos, historicky Población Militar de San Carlos, v Provincie Cádiz, Andalusie, Španělsko. Součástí názvu „populace“ může být jakákoli komunita v angličtině. Tady to znamená okres, ať už námořní nebo vojenský, na který by se vztahoval obecný anglický výraz „základna“. Základna je spojitá s městem San Fernando, na severní straně, s výjimkou bezpečnostních bariér ohraničujících základnu. Pošta, telefonní společnost a „obyvatelstvo“ považují základnu za součást města. Nikdy to však nebylo v žádném obecním smyslu. Población tam byl první a dostal jméno San Carlos. Bylo to považováno za město. San Fernando vyrostlo na jih od něj, na zemi ne na základně. Oba byli na ostrově, mírná nadmořská výška v mokřadech Isla de León v zátoce Cádiz. Pozemky a struktury základny byly získány a jsou spravovány národní vládou, dnes ministerstvem obrany. Například ve vojenském právním systému je základnou sídlo Juzgado Togado Militar Territorial Nº 22, „Territorial Military Court District Number 22“, zahrnující Cadiz, s adresou Poblado Naval de San Carlos San Fernando (Cádiz).^[4]

Jako každá základna kterékoli země, jednotky na základně, jejich vojenské funkce, dostupná zařízení a vztahy k civilní komunitě se s aktualizací armády často mění. Ať už je základnou Población Militar de San Carlos, nebo Poblado Naval de San Carlos, nebo jen obyčejný San Carlos, a zda se jedná o pozemek patřící San Fernandu nebo ministerstvu obrany, probíhající diskuse pravděpodobně nebudou brzy vyřešeny . Všechny tyto změny ovlivnily architekturu a dostupnost Pantheonu tak či onak.

Okolí Cádizu, 1813

Rezervace byla vytvořena z korunních zemí na konci 18. století posledním absolutním monarchou Španělské říše na jejím vrcholu, Carlos III, kteří měli jiné panství než Španělsko. Daroval zemi základně, kterou považoval za absolutní nutnost pro obranu Cádizu a Španělska, a poté zemřel. Bez základny by byl Cadiz, umístěný na dlouhé ploše obklopující Cádizský záliv, snadno obklopen a odříznut. Základna byla součástí obecného plánu hradeb a opevnění v Cádizu a okolí. Carlos III. Si již vybral za svého patrona, Charles Borromeo Protireformační svatý, který se snažil reformovat církev a přilákat do ní protestanty, dokonce vyslat misi do Švýcarska, výchozí bod švýcarské reformy, vyzvat tamní protestanty k návratu do katolické církve.^[5] Za své úspěchy při částečné obnově kostela byl Charles Borromeo uznán jako San Carlos. Nástupce Carlose III. Po jeho smrti vydal rozkaz, aby nedokončené práce byly pojmenovány San Carlos na počest Carlose III. Ten druhý samozřejmě nebyl sám svatý. San Fernando bylo uznáno jako město až na počátku 19. století.

Rozsudek Carlose III se ukázal být perspektivní a zdravý, protože generace po jeho smrti 12 000 Španělů s některými Angličany a Portugalci drželo Cádiz proti francouzské síle 70 000 za vlády Napoleona v Obležení Cádiz. Celý zbytek země padl. Když byli Francouzi pryč, učenci, kteří se shromáždili v Cádizu, navrhli ústavu pro omezenou monarchii, ale panovník ji odmítl. San Carlos však vstoupil do nového postavení ve struktuře armády. Stalo se sídlem Španělské námořní akademie a ředitelstvím španělských mariňáků, přičemž Pantheon měl novou roli kaple. V roce 1943 se námořní akademie přestěhovala do Pontevedry. Zdálo se, že role San Carlose po roce 1943 upadá. San Fernando lobovalo za převzetí svých pozemků pro komerční rozvoj, což je husa, která kladla zlaté vejce pro některé zájmy, protože bývalé základny jsou v mnoha zemích, zejména ve Spojených státech.

Problém vyvrcholil v roce 2018, kdy byla znovu potvrzena veškerá stará moudrost Carlose III. The Ministerstvo obrany (Ministerio de Defensa) pevně uplatnil svůj nárok na předchozí zemi základny a další. V dubnu téhož roku Rada ministrů (Consejo de Ministros) prohlásil Población Militar de San Carlos, používající tato slova, za „Zónu zájmu národní obrany“ (Zona de Interés para la Defensa Nacional). 12. června byl v Úředním státním věstníku zveřejněn královský výnos (Real Decreto) (Boletin Oficial del Estado, BOE). Dříve bylo v poblaci uvažováno 208 hektarů (510 akrů); nyní mělo být do zóny zahrnuto o něco více. Byla přivezena námořní základna na sever a jakýkoli blízký vzdušný prostor. Dekret byl konkrétnější, udával souřadnice zóny a vypsal vojenská práva nad ní. Bez výslovného souhlasu ministerstva obrany nebylo možné podniknout žádné kroky ani přijmout nařízení či zákon, žádný převod majetku nebo jakékoli nové použití. Národní obrana musí mít přednost.^[6]

Architektura budovy

Na rozdíl od mnoha významných budov nebyla tato postavena v jediném stylu pro jediný účel; vyvinul se během více než dvou set let své existence. Různé výrazy, které byly použity k jeho popisu, nejsou vždy trefné, zvláště když jsou přeloženy do angličtiny.

Konstrukční prvky

Hlavními konstrukčními prvky používanými v Pantheonu slavného námořníka jsou: oblouk, klenba a kupole, z nichž všechny byly používány v klasických dobách, ale obecně ne do té míry, jak je to prokázáno ve velkých katedrálách a hlavních městech renesance a po ní. Klasická použití byla zase odvozena od vypracování jediné, jednoduché zařízení: klín. Klíny byly mezi prvními nástroji vyvinutými lidstvem, jako jsou řezačky, škrabky a zejména sekery.

Sekerové klínové dřevo od sebe

Klín vnáší vlastnosti své polovodičové struktury do odolnosti proti tlaku, aby změnil směr a sílu přenášené vektorové síly. Na obrázku dodává sekerovi ostří hybnost, která při dopadu na dřevo generuje sílu působící na P podél délky čepele. Síla v tomto směru neopustí, protože tam není žádná nosná plocha. Místo toho síla odchází v pravém úhlu k nosným povrchům v Q, nutí dřevo od sebe a dodává impuls všem odletujícím třískám.

2. století nl římský překlad. Všimněte si praskliny začínající ve spodní části

Úhel průniku nosných ploch je zesílen obloukem v a. Předpokládejme, že je dřevo odstraněno a řada os je umístěna tváří v tvář, a že P je statické gravitační zatížení. Oblouk je prodloužen do oblouku, zatímco Q je odkloněno podél oblouku a pod ním je ponechán prostor bez síly. Síly v Q však musí být nakonec potlačeny, jinak oblouk odletí a zhroutí se. Pokud jsou potlačeny, síly působí na stlačování klínů. The pevnost v tlaku kamene je velmi vysoký. Alternativní konstrukce k oblouku, překladu nebo nosníku přes horní část otvoru, jako v mnoha prehistorických hengech, musí nést zátěž jiným způsobem. Každý vodorovný paprsek musí pod zatížením poklesnout.^[7] Pokud se tak stane, musí se délka prodloužit, přičemž překlad musí být vystaven tahovým silám. Jako pevnost v tahu kamene je mnohem nižší, překlad se při velkém zatížení obvykle zlomí a zhroutí. Mnoho oblouků přežilo od starověku, ale jen málo překladů je stále na místě.

Složení

Pohled z paty architektonického kříže, zevnitř hlavního vchodu, který se dívá po celé délce kříže. Přímo před divákem je loď. Je to valená klenba, ale po stranách klenby jsou oblouky nesoucí její střechu. Vyčištěné prostory pod oblouky vedou k uličkám na obou stranách, které obsahují památníky. Někteří považují tři uličky za tři hlavní lodě. Na obrázku vlajka označuje konec lodi. Kromě toho je rotunda, který je prázdný. Nad tím je nazdobený kupole s oculus nebo se otevírá jako oko ve středu. Na rozdíl od římských oculi je tento zakryt oknem kopule. Kolem rotundy je kněžiště, další valená klenba, pod kterou bema je umístěn. Na jeho zvednuté pódium všechny obřady byly provedeny. V zadní části kněžiště je apsida v nejvyšší části kříže. Dvě paže nebo transept nejsou na tomto obrázku viditelné. Používají se pro pamětní prostor.

Vnitřní a nejstarší Pantheon je klasickým příkladem církevní architektura renesance, doby, kdy struktura katedrály dosáhla svého rozkvětu. Malé kostely pokračovaly v typické podobě vyvinuté z římského domu: a loď nebo sál pro shromáždění s řadami sedadel; an apsida, nebo speciální oblast obrácená k lodi pro sbor, svátosti, sochy nebo jiné obrazy a vitrážové okno, pokud si to někdo může dovolit, a bema, kazatelská kazatelna vložená mezi vznešené postavení odpovídající moci a autoritě církve, se předpokládá, že pochází z moci a autority samotného Boha. Velké kostely, na které bylo možné vynakládat velké množství peněz, ať už soukromých nebo veřejných, získaly grandióznější podobu podél linií katedrály. Pantheon je spíše grandiózního, nákladného typu než spořivého typu venkovský kostel. Domácí církve zůstaly ve Španělsku mimo bledou. Ve Švýcarsku byly velké kostely opuštěny a zůstaly prázdné jako pomníky marnosti a korupce, zatímco lidé uctívali ve skromných domech. Tato druhá filozofie nikdy nesměla začít v katolickém Španělsku. V cestě jí stála inkvizice.

Carlos III, iniciátor projektu, nikdy neměl jinou možnost. Potřeboval velkolepý kostel starého stylu, aby znovu potvrdil moc a autoritu říše, jejíž jediný byl absolutním panovníkem. Velkolepost církve by byla sláva Španělska. Typicky z absolutních monarchů na samém prahu Age of Revolution měl málo myšlenek na hotovost, kterou by musel vynaložit, aby získal vnější podobu slávy, aby byl božským světelným zdrojem na Zemi, který svítí benevolentně nad celým lidstvem, pokud ne jako sám syn Boží (jak tvrdili starověcí absolutní monarchové), pak přinejmenším jako slunce Syna. Realita je brzy všechny přivede na krátkou cestu, jak tomu již bylo v Británii, a to se chystalo udělat v amerických koloniích Británie a ve Francii.

Po smrti Carlose III čelil Carlos IV (považovaný za nešikovného, pokud nebyl mentálně nedostatečný) před volbou, formou „zbraní nebo másla“. Země potřebovala vyzbrojit konflikty, o nichž věděli vojenští poradci. Neměli peníze na drahé symboly slávy, o které se nyní jedná. Práce na katedrále se zmenšily, poté byla opuštěna. San Carlos se nestal městem, které potřebovalo místo k uctívání, ale základnou, která potřebovala opevnění. Základní forma katedrály byla na místě. Kdyby to bylo dokončeno tradičními liniemi, exteriér by ukazoval klenby a oblouky s možná létajícími pilíři a velkou kupolí uprostřed. Ta vnější forma nikdy neměla být.

V době, kdy byly práce na budově obnoveny v polovině 19. století, měla jiné účely a architekti měli na mysli jiný plán. Nyní to nebyla komunitní katedrála, ale kaple Španělské námořní akademie. Stejně jako budovy námořní akademie jinde mělo námořní monumentální aspekt. Oslavovalo by to historii španělského námořnictva a jeho námořníků. Medvědi by uctívali ponořené do této historie, jak je vhodné pro její studenty. Architekti se více řídili designem prvního mauzolea, budovy oslavující přechod k božství a věčnosti.

Struktura se tak stala jednou budovou uvnitř druhé. Vnitřní stěny tvoří nádhernou katedrálu s oblouky, klenbami a kopulemi (hlavní a některé vedlejší), zdobené freskami a prošpikované barokní výzdobou. Pomníky slavných mrtvých jsou zastrčeny do každého volného rohu a chodby. Tuny zlata a stříbra visí ze stropu nebo stoupají ze podlahy, jako by to bylo v nějaké drahé jeskyni. Vnější budova je naproti tomu obdélníkový blok s ostrými stěnami. Po oblouku, klenbě nebo kupoli nejsou žádné stopy. Dokonce i nástavba na střeše nad kopulemi je bloková. Přinejmenším Římský Pantheon dává návštěvníkovi vnější kopuli, kterou si může prohlédnout, což je náznak kopule, která má být vidět uvnitř. Různé budovy s klenutým hlavním městem na světě nabízejí tolik přehlídky zvenčí i uvnitř. V Pantheonu proslulých námořníků je hlavní show interiér. Exteriér existuje pouze pro jeho podporu. Veškeré potřebné podepření je tak skryto mezi stěnami nebo nad hlavou. Vně vnější stěny představují několik kruhových, prázdných oken, jako mrtvé oči lebky. Přední portikus s neoklasicistními sloupy a štítem vypadá podobně prázdný a oddělený. Hlavní využití struktury je dnes jako turistické atrakce. Oslavuje říši, která už nebyla, ale již není.

Zdobení

Vedle architektonických prvků, které se vztahují ke struktuře budovy, obsahuje pomník řadu ryze ornamentálních prvků, některé dekorativní zpracování stěn a oblouků, jiné pevné, částečně pevné nebo přenosné doplňky. Mezi ně patří umělecká díla s velkou estetickou nebo kulturní hodnotou, mnohá s velkou peněžní hodnotou. Většina z nich má nějaký symbolický význam, pokud jde o téma památníku, které je v zásadě, stejně jako většina křesťanských náboženských památek, „vítězným kostelem“. Skutečnost, že slavní námořníci získali svůj triumf obětavými slovy a skutky, chrání památník před jakýmkoli povrchním a protikřesťanským závěrem, že do nebe jdou pouze bohatí. Spíše charakter překonává status, bohatství a moc. Náhrobky, které jsou více individualizované, jsou zváženy v následující části.

Stručná historie budovy

Ostrov San Fernando, jak se nyní nazývá, je ostrov v mokřadech mezi Cádizským zálivem a Atlantským oceánem. Vede dálnici do Cádizu, ale většina z ní má dostatečnou nadmořskou výšku, aby udržela zastavitelnou půdu, nad kterou dnes zcela stavěla. Zbytek jsou bažiny, kanály a krásné pláže. Toto mokřadní místo bylo vždy obsazené, i když jen okrajově, některými osobami stejné kultury, která okupovala Cádiz. To byl zpočátku fénik, další Roman, další Vandal-Roman, další Maursko-Vandal a nakonec v roce 1492, kdy Kolumbus odplul do Ameriky, španělsky, protože Ferdinand a Isabella vzali Andalusii z Maurů a nakonec je vyhnali Židé, ze Španělska. Někteří věří, že Columbus bojoval před Granadou, poslední maurskou pevností.

Námořníci poctěni

Mnoho významných španělských námořníků^[8] jsou zde pohřbeni nebo mají památky, které je ctí. Vládní politika spočívala pouze v umisťování důstojníků do památníku, ale v některých případech byli poddůstojníci zařazeni anonymně do skupin pozůstatků, o nichž je známo, že zahrnovaly kapitána, a alespoň v jednom případě koruna zasáhla, aby si pod svým vlastním jménem připomněla námořníka, který zemřel za svou zemi zranění způsobená během intenzivní námořní bitvy (viz níže). V mauzoleové části pomníku je něco jako hrobka neznámého námořníka, bazén připomínající všechny pohřbené na moři a věnování všem námořníkům bez ohledu na hodnost nebo vzdělání, kteří sloužili ve španělském námořnictvu.

Následující seznam neúplných seznamů námořníků vyvolaných jménem:

Námořníci oslavovali památník^[9]
Smrt	Křestní jméno	Příjmení	Proslulé akce	Odkaz na anglickou Wikipedii
1891	Cecilio	Pujazón y García	Astronom, ředitel Real Instituto y Observatorio de la Armada	Cecilio Pujazón y García
1817	Ignacio	Maria de Álava y Sáenz de Navarrete	Admirál španělské flotily po vynikající kariéře prokazující neochvějnou loajalitu Španělsku	Ignacio Maria de Álava y Sáenz de Navarrete
1872	José	Fernández Acevedo	První důstojník lodi, Julián Ordóñez, byl náhodou uvnitř Fort San Felipe (Cavite) když 1872 vzpoura Cavite začal a byl zmasakrován, když byla pevnost zaskočena	José Fernández Acevedo
1805	Dionisio	Alcalá Galiano	Průzkumník, kartograf, velitel Bahamy během Bitva u Trafalgaru, ve kterém byl zabit a pohřben na moři	Dionisio Alcalá Galiano
1805	Francisco	Alcedo y Bustamante	Profesionální námořní důstojník z Kantábrie, který má rozsáhlé zkušenosti s koloniálními cestami a výcvikem midshipmenů, byl zabit na palubě svého posledního velení, lodi-of-the-line (bitevní loď), Montañés, v Bitva u Trafalgaru	Francisco Alcedo y Bustamante
1898	José	Alvariño Gabeiras	Námořník první třídy na palubě torpédoborce Pluto v Bitva u Santiaga de Cuba. Velitel a pozůstatek posádky, kteří opustili zdevastovanou a potápějící se loď, těžce zraněni, jim naznačil a skočil. Vytažen z moře a ukrytý v jeskyni byl Američany vzat do vazby, ale zemřel. Po válce byly jeho ostatky zaměněny za pozůstatky kapitána lodi, ale byly správně identifikovány důstojníkem Pluta. On byl připomínán v pomníku na žádost panovníka za jeho statečnost v umírání pro svou zemi.	José Alvariño Gabeiras
1797	Claude	Francois Renard de Fuchsemberg	Člen francouzské šlechty (markýz de Amblimont), který sloužil ve španělském námořnictvu (jako Conde de Amblimont), mu byl povolen boční převod z francouzského námořnictva do španělského námořnictva v roce 1795, kdy ho reorganizace bývalého ponechala bez funkce . Stal se velitelem velitelem divize 5 (6 lodí) letky 3, zadní stráže španělské flotily na Battle of Cape St Vincent (1797), kde byl zabit na palubě lodi Španělská loď Conde de Regla (1786) a byl pohřben na moři	Conde de Amblimont
1890	Juan	Bautista de Antequera y Bobadilla de Eslava	Po vynikající kariéře velitele bojů v minulém století španělské říše byl jednou senátorem a dvakrát ministrem námořnictva (Ministro de Marina), přičemž během této doby vypracoval Kodex námořních předpisů (Revista General de Marina). Zemřel v roce 1890 přirozenou smrtí, v roce 1922 byl přesunut do Pantheonu	Juan Bautista Antequera y Bobadilla
1866	Francisco	Armero y Fernández de Peñaranda	Profesionální námořní důstojník, který nakonec sloužil jako ministr námořnictva nebo války ve vládě a nakonec jako předseda vlády s titulem Marqués del Nervión y Grande de España. Zemřel v Seville na špatné zdraví, předpokládá se, z přepracování v Válka na ostrovech Chincha a byl pohřben v pomníku s průvodem a velkými poctami	Francisco Armero Peñaranda
1797	Antonio	Barceló y Pont de la Terra	Muž skromného původu, původně lupič ve službách španělského námořnictva, skončil tím, že v něm byl admirálem odpovědným za operace proti alžírským pirátům. Zemřel v důchodu v Mallorca, jeho rodný ostrov.	Antonio Barceló
1588	Álvaro	de Bazán y Guzmán	Profesionální námořní důstojník Marqués de Santa Cruz, bojový velitel španělské flotily, který nikdy neprohrál bitvu	Álvaro de Bazán, 1. markýz ze Santa Cruz
1898	Joaquín	Bustamante y Quevedo	Profesionální námořní důstojník a vynálezce torpéd a min, jako náčelník štábu admirála Cervery na Bitva u Santiaga de Cuba, byl pověřen velením pobřežní strany, která znovu vybudovala kopce San Juan. Zraněn v břiše zemřel o měsíc později. Jeho ostatky byly přesunuty do Pantheonu v roce 1899.	Joaquín Bustamante y Quevedo
1868	José María	Bustillo y Gómez de Barreda	Poté, co ve 14 nastoupil k námořnictvu, postoupil na kapitána lodi, poté přes různé lodě k admirálovi různých okresů a stal se nakonec ministrem námořnictva. Za své velení nad různými politicky citlivými operacemi byl královnou jmenován Condem (Count) de Bustillo. Zemřel ve službách přirozených příčin.	José María Bustillo y Barreda
1842	Diego	Butrón y Cortés	Profesionální námořní důstojník, který po slavné kariéře na lodích bojoval v mnoha bitvách a sloužil krátce v zajetí ve vězení v Portsmouthu, dosáhl ministerské hodnosti. On odešel jako ministro del Tribunal Supremo de Guerra y Marina v roce 1836, zemřel ve stáří v Madridu v roce 1842, a byl přesunut do Panteonu v roce 1911.	Diego Butrón Cortés
1936	Pedro Maria	Cardona y Prieto	Profesionální námořní důstojník, který po slavné kariéře odešel do důchodu jako kapitán v roce 1931, byl zastřelen republikánskou armádou ve španělské občanské válce za to, že odmítl nabídku velit republikánskému námořnictvu. Byl pohřben v Panteonu v roce 2000.	Pedro Cardona Prieto
1821	Juan José	de Carranza y Vivero	Profesionální námořní důstojník, narozený v Cádizu, syn kapitána s baskickým jménem převedeným na španělštinu a španělské matky, nastoupil k námořnictvu v 16 letech, včas Bitva u Trafalgaru na palubě Argonauta. Zraněn a zajat dostal španělskou medaili a povýšen na poručíka. Při výměně zastával řadu příkazů. Byl zabit v roce 1821 jako velitel Andaluzu se separatistickou lodí a byl bez okolků pohřben na moři. Je připomínán v Pantheonu.	Juan José Carranza Vivero
1915	José	de Casado y Ferreiro	Po vynikající kariéře v námořnictvu, která vyvrcholila hodností poddůstojníka 2. třídy (Contramaestre), Casado ze zdravotních důvodů rezignoval, aby se stal členem Naval Construction Society of Ferrol. Zemřel při průmyslové nehodě na bitevní lodi ve Španělsku, která byla ve výstavbě, a později byl v památníku připomínán za svou předchozí službu u Bitva u Santiaga de Cuba, kde skočil do vody, aby zachránil muže.	José Casado Ferreiro
1909	Pascual	Cervera y Topete	Cervera, která se narodila ve vojenské rodině v Cádizu, vstoupila na námořní akademii ve 13 letech a začala sloužit ve španělských koloniálních majetcích: na Kubě, ve Středomoří a na Filipínách. Z různých velitelských a správních pozic se stal kontraadmirálem (Contra-almiranti). Byl vyslán na Kubu v roce 1897, aby vyřešil tamní krize, ale bylo příliš pozdě a příliš málo. Vedl španělské síly ke zničení u Bitva u Santiaga de Cuba Byl zajat, stal se americkou celebritou a byl propuštěn, aby se stal španělským náčelníkem štábu námořnictva. Zemřel v důchodu poté, co obdržel hlavní medaile Francie a Španělska, a byl pohřben v Pantheonu.	Pascual Cervera y Topete

Galerie náhrobků

Volejte do služby

Nastal slavnostní okamžik k boji. To od nás vyžaduje posvátné jméno Španělska a čest jeho slavné vlajky. ... Ať žije Španělsko! Bojujte na stanicích a kéž Pán přivítá naše duše!

Pascual Cervera y Topete, velitel flotily, adresa španělské flotily před Bitva u Santiaga de Cuba, 1898

Cecilio Pujazón y García
„Javier de Salas Capitan“

Poznámky pod čarou

^ Z fotografie hlavní (přední) fasády. Nápis je umístěn nad obloukem portikových dveří pod štítem. Nápis je neolatinský, všechna velká písmena s tečkami označujícími mezery mezi slovy. Je to průchod z Liber Ecclesiasticus, Kapitola 44.7, Vulgate, standardní katolická bible. Ačkoli se stal součástí katolického kánonu (Bible) v roce 1546 a východní církve jej přijaly jako pravou Bibli, Židé, luteráni a anglikáni jej odmítli jako Písmo.
^ Scio de San Miguel, Felipe (1863). La Sagrada Biblia traducida al español de la Vulgata latina. III. Barcelona: Sociedad úvodník La Maravilla. str. 722.
^ Pasáž je v Prologu k „Velebení předků“ a je následována katalogem spravedlivých mužů: Enoch, Noe, Mojžíš atd. Prolog také říká „Jejich potomstvo bude navěky pokračovat a jejich sláva nebude blotována "a" Jejich těla byla pohřbena v míru a jejich jméno žije všem generacím. " Teologická fakulta University of Navarre (1999). The Navarre Bible: Wisdom Books: the books of Job, Proverbs, Ecclesiastes (Qoheleth), the Wisdom of Solomon, and Sirach (Ecclesiasticus). New York: Scepter Publishers. 526–528. Důsledek je jasný, slavní námořníci mají pokračovat v biblickém katalogu spravedlivých.
^ „Tribunal Militar Segundo“ (ve španělštině). Jurisdicción Militar España. 2016.
^ Je smutné, že se uchýlil k pronásledování kvůli čarodějnictví a jiným formám inkvizice. Jeho úsilí získat protestanty bylo tedy poněkud omezené, ale byl také militantní církevní reformátor.
^ Rivera, Arturo (13. června 2018). „Defensa revalida límites y condiciones para la población militar de San Carlos“. Diario de Cadiz (ve španělštině).
^ Teoreticky rovný a vodorovný most by neměl žádnou vertikální odporovou sílu a okamžitě by se zhroutil. Místo toho, aby se zhroutil, ohne se dolů a vytvoří komponentu podél mostu a komponentu svislou k mostu, která odolá zatížení. Ohýbá se, dokud se nerozbije nebo nezatíží náklad.
^ „Námořník“ v angličtině běžně označuje poddůstojnické muže z nižších řad s názvem „námořník“. Námořní důstojníci by si říkali námořníci jen jako literární řečnická řeč, když mluvili k publiku, které není obeznámeno s námořní terminologií. Bylo by demokratické říkat. Ve službě mohl admirál nazvat námořníka „námořníkem“, ale námořník by tento termín důstojníků nikdy nepoužíval, kromě literárních nebo národních odkazů třetí strany. „Marine“ stejně znepokojuje překlad. V angličtině je mariňák vojákem ve službách námořnictva. Ve španělštině je to námořník. Pojem „námořník“, který se zde používá, se nejvíce podobá španělštině, ale v angličtině se běžně nepoužívá. Stručně řečeno, v památníku je jen několik slavných poddůstojnických mužů, protože španělští poddůstojníci byli většinou neveřejní a společensky neznámí, s výjimkou několika aristokratů, kteří se rozhodli přepravit před stožárem. To dnes samozřejmě není pravda, ale historie dnes není.
^ Španělská jména jsou obvykle tvořena křestním jménem následovaným dvěma příjmeními, která lze zjednodušit na jedno z nich. Jedno příjmení nemusí být nutně jedno slovo. Může například obsahovat předponu „de“. Viz také Španělské zvyky pojmenování.

externí odkazy

Média související s Panteón de Marinos Ilustres na Wikimedia Commons

[1] Z fotografie hlavní (přední) fasády. Nápis je umístěn nad obloukem portikových dveří pod štítem. Nápis je neolatinský, všechna velká písmena s tečkami označujícími mezery mezi slovy. Je to průchod z Liber Ecclesiasticus, Kapitola 44.7, Vulgate, standardní katolická bible. Ačkoli se stal součástí katolického kánonu (Bible) v roce 1546 a východní církve jej přijaly jako pravou Bibli, Židé, luteráni a anglikáni jej odmítli jako Písmo.

[2] Scio de San Miguel, Felipe (1863). La Sagrada Biblia traducida al español de la Vulgata latina. III. Barcelona: Sociedad úvodník La Maravilla. str. 722.

[3] Pasáž je v Prologu k „Velebení předků“ a je následována katalogem spravedlivých mužů: Enoch, Noe, Mojžíš atd. Prolog také říká „Jejich potomstvo bude navěky pokračovat a jejich sláva nebude blotována "a" Jejich těla byla pohřbena v míru a jejich jméno žije všem generacím. " Teologická fakulta University of Navarre (1999). The Navarre Bible: Wisdom Books: the books of Job, Proverbs, Ecclesiastes (Qoheleth), the Wisdom of Solomon, and Sirach (Ecclesiasticus). New York: Scepter Publishers. 526–528. Důsledek je jasný, slavní námořníci mají pokračovat v biblickém katalogu spravedlivých.

[4] „Tribunal Militar Segundo“ (ve španělštině). Jurisdicción Militar España. 2016.

[5] Je smutné, že se uchýlil k pronásledování kvůli čarodějnictví a jiným formám inkvizice. Jeho úsilí získat protestanty bylo tedy poněkud omezené, ale byl také militantní církevní reformátor.

[6] Rivera, Arturo (13. června 2018). „Defensa revalida límites y condiciones para la población militar de San Carlos“. Diario de Cadiz (ve španělštině).

[7] Teoreticky rovný a vodorovný most by neměl žádnou vertikální odporovou sílu a okamžitě by se zhroutil. Místo toho, aby se zhroutil, ohne se dolů a vytvoří komponentu podél mostu a komponentu svislou k mostu, která odolá zatížení. Ohýbá se, dokud se nerozbije nebo nezatíží náklad.

[8] „Námořník“ v angličtině běžně označuje poddůstojnické muže z nižších řad s názvem „námořník“. Námořní důstojníci by si říkali námořníci jen jako literární řečnická řeč, když mluvili k publiku, které není obeznámeno s námořní terminologií. Bylo by demokratické říkat. Ve službě mohl admirál nazvat námořníka „námořníkem“, ale námořník by tento termín důstojníků nikdy nepoužíval, kromě literárních nebo národních odkazů třetí strany. „Marine“ stejně znepokojuje překlad. V angličtině je mariňák vojákem ve službách námořnictva. Ve španělštině je to námořník. Pojem „námořník“, který se zde používá, se nejvíce podobá španělštině, ale v angličtině se běžně nepoužívá. Stručně řečeno, v památníku je jen několik slavných poddůstojnických mužů, protože španělští poddůstojníci byli většinou neveřejní a společensky neznámí, s výjimkou několika aristokratů, kteří se rozhodli přepravit před stožárem. To dnes samozřejmě není pravda, ale historie dnes není.

[9] Španělská jména jsou obvykle tvořena křestním jménem následovaným dvěma příjmeními, která lze zjednodušit na jedno z nich. Jedno příjmení nemusí být nutně jedno slovo. Může například obsahovat předponu „de“. Viz také Španělské zvyky pojmenování.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

Panteón de Marinos Ilustres
Zadní fasáda budovy. Všimněte si románských (půlkruhových) dveří a kupolí z 18. století pro světelné studny, hlavní je nad otvorem v hlavní kupoli. Falešný architráv nad klenbou dveří nese název pomníku zvýrazněnými stříbrnými písmeny.
San Carlos Base Umístění v provincii Cádiz. Mapa ukazuje provincie Andalusie. s Gibraltarským průlivem na jih. Město Cádiz leží na souši severně od San Carlos.
Souřadnice	36 ° 28'47 ″ severní šířky 6 ° 11'37 "W / 36,4797 ° N 6,1937 ° W / 36.4797; -6.1937Souřadnice: 36 ° 28'47 ″ severní šířky 6 ° 11'37 "W / 36,4797 ° N 6,1937 ° W / 36.4797; -6.1937
Umístění	Vojenská rezervace San Carlos přiléhající k severu San Fernando, Cádiz, ať už na pozemcích civilního společenství je diskutabilní.
Návrhář	Zpočátku Francisco Sabatini
Typ	Původně zamýšlený jako farní kostel, byl opuštěn v roce 1805, znovu zahájen v roce 1845 jako kaple nové španělské námořní akademie, přestavěná na mauzoleum počínaje rokem 1850.
Materiál	Různé materiály: dřevo, kámen, kov, sklo, beton a další
Délka	88,57 metrů (290,6 ft)
Šířka	37,5 m (123 ft)
Počáteční datum	1786
Datum dokončení	1854
Věnovaná	Přední nápis v latině: OMNES.ISTI IN.GENERATIONIBUS GENTIS.SUAE GLORIAM.ADEPTI.SUNT ET.IN.DIEBUS.SUI HABENTUR IN.LUDIBUS^[1] Španělský překlad: „Todos estos alcanzaron gloria en las edades de su nacion, y en sus dias syn celebrados.“^[2] Anglický překlad: „Všichni byli ve svých generacích ctěni, a byli slávou jejich doby. “^[3]
webová stránka	„Panteón de Marinos Ilustres“.