Panait Istrati - Panait Istrati

Panait Istrati (1927)

Panait Istrati (Rumunština:[panaˈit isˈtrati]; někdy vykreslen jako Panaït Istrati; 10. srpna 1884 - 16. dubna 1935) byl Rumun Dělnická třída spisovatel, který psal ve francouzštině a rumunština, přezdívaný The Maxim Gorkij z Balkán. Istrati se jeví jako první rumunský autor, který explicitně zobrazuje a homosexuál postava v jeho díle.

Časný život

Narozen v Brăila, Istrati byl synem pračky Joițy Istrateové a řecký pašerák z vesnice Faraklata v Kefalonia (kterého Panait nikdy nepotkal).

V roce 2006 studoval na základní škole Baldovinești poté, co byl dvakrát zadržen. Poté se živil jako učeň do a hospůdka - brankář, pak jako cukrář a podomní obchodník. Mezitím byl plodným čtenářem.

Jeho první pokusy o psaní pocházejí z doby kolem roku 1907, kdy začal posílat příspěvky do socialista periodika v Rumunsku, debutující s tímto článkem, Hotel Regina v România Muncitoare. Zde později publikoval své první povídky, Mântuitorul („Vykupitel“), Calul lui Bălan („Bălanův kůň“), Familia noastră ("Naše rodina"), 1 Mai ("První máj "). Rovněž přispěl dílky do dalších levicový noviny jako např Dimineața, Adevărul, a Viața Socială.

V roce 1910 se podílel na organizaci a stávková akce v Brăile. Šel do Bukurešť, Istanbul, Káhira, Neapol, Paříž (1913–1914) a Švýcarsko (kde se na chvíli usadil a snažil se své vyléčit) tuberkulóza ). Istratiho cesty poznamenaly dvě po sobě jdoucí nešťastná manželství, krátký návrat do Rumunska v roce 1915, kdy se snažil vydělávat si na živobytí jako prase zemědělec a dlouhá období vagabondage.

Zatímco v sanatorium Istrati se setkal Ruský Žid -Švýcarský Sionista spisovatel Josué Jéhouda, který se stal jeho přítelem a lektorem francouzského jazyka.

Žijící v bídě, nemocný a depresivní, se pokusil sebevražda v roce 1921 na cestě do Pěkný, ale jeho život byl zachráněn včas. Krátce před pokusem napsal Romain Rolland, francouzský spisovatel, kterého nejvíce obdivoval a se kterým se dlouho snažil navázat kontakt. Rolland obdržel dopis prostřednictvím Policie a okamžitě odpověděl. V roce 1923 Istratiho příběh Kyra Kyralina (nebo Chira Chiralina) byla zveřejněna s a předmluva od Rollanda. Stal se prvním v jeho Adrien Zograffi literární cyklus. Rolland byl fascinován Istratiho dobrodružným životem, nutil ho, aby psal více a publikoval části své práce Clarté, časopis že on a Henri Barbusse ve vlastnictví. Dalším významným dílem Istratiho bylo román Codine.

Pamfil Șeicaru s názvem Istrati „chudý básník deflowered oslů“. Istrati je prvním rumunským autorem, který napsal román - Chira Chiralina - ve kterém je postava homosexuál.[1]

Istrati a komunismus

Istrati sdílel levicové ideály Rollanda, stejně jako jeho učitel, vložil své naděje do Bolševik vidění. V roce 1927 navštívil Sovětský svaz k výročí Říjnová revoluce, doprovázeno Christian Rakovský během první etapy cesty (Rakovský byl sovětský velvyslanec do Paříže a do té doby již upadl v nemilost u Joseph Stalin ). Procestoval velké úseky evropské části a byl svědkem oslav v roce Moskva a Kyjev. V Moskvě se k němu připojil jeho budoucí blízký přítel, Nikos Kazantzakis; zatímco ve městě, Panait Istrati setkal Victor Serge a vyjádřil přání stát se občanem Sovětského svazu. Spolu s Kazantzakisem napsali Stalinovi blahopřejný dopis, který zůstal nezodpovězený.

V letech 1928–29, po bouřlivém pobytu v Řecku (kde byl zapojen do bojů s policií a vyzván k opuštění země), odešel znovu do Sovětského svazu. Prostřednictvím delších návštěv na odlehlejších místech, jako je Moldavská ASSR (kde se spojil se svým přítelem Ecaterina Arbore ), Nižnij Novgorod, Baku a Batumi, Istrati se dozvěděl plnou pravdu Josepha Stalina komunistický diktatura, ze kterých napsal svoji slavnou knihu, Vyznání poraženého, první v řadě rozčarování vyjádřené uživatelem intelektuálové jako Arthur Koestler a André Gide. Istrati se zabýval narůstajícím pronásledováním Staří bolševici a postupná viktimizace celých skupin obyvatelstva. Jeho názory byly také tvrdě vyjasněny ve dvou dopisech, které zaslal GPU vedení v prosinci 1928.

Poté utrpěl krizi svědomí hlavně kvůli tomu, že byl označen jako „Trockista „nebo dokonce“Fašistický "jeho bývalí komunističtí přátelé, z nichž nejnásilnější se ukázal být Henri Barbusse. Rolland pochválil Istratiho dopisy GPU, ale přesto se rozhodl zůstat mimo kontroverze. Istrati se vrátil do Rumunska nemocný a demoralizovaný, byl léčen pro tuberkulóza v Nice, poté se vrátil do Bukurešti.

Minulé roky

Pohřeb Panait Istrati v dubnu 1935

Politické názory, které Istrati vyjádřil po svém rozchodu s bolševismem, jsou poměrně nejednoznačné. Rumun byl stále ostře sledován tajná policie (Siguranța Statului ) a napsal článek (ze dne 8. dubna 1933) do francouzského časopisu Les Nouvelles littéraires, příhodně s názvem L'homme qui n'adhère à rien („Muž, který se nebude ničeho držet“).

Ve stejné době začala Istrati publikovat v Cruciada Românismului („The Křížová výprava rumunství “), hlas levo-opírající se třískové skupiny ultra-nacionalista Železná stráž. Jako takový byl Istrati spojen s vůdcem skupiny Mihai Stelescu, který byl zvolen za člena parlamentu za Železnou gardu v roce 1933 a jehož disidentství byl důvod jeho brutality atentát podle Decemviri později téhož roku; Istrati byl sám sebou napaden několikrát strážnými.

Izolovaný a nechráněný Panait Istrati zemřel v sanatoriu Filaret v Bukurešti. Byl pohřben v Hřbitov Bellu.

Seznam prací

Série Adrian Zografi

  • Les Récits d'Adrien Zograffi / Příběhy Adriana Zografiho
  • Kyra Kyralina, Rieder, Paříž, 1924, předmluva: Romain Rolland; Rumunský překlad IG Hertze, Bukurešť, 1934
  • Oncle Anghel, Rieder, Paříž, 1924; Rumunský překlad podle autora: Renaşterea, Bukurešť, 1925
  • Les Haidoucs: I. Présentation de Haidoucs, Rieder, Paříž, 1925
  • Les Haidoucs: II. Domnitza de Snagov, Rieder, Paříž, 1926
  • Enfance d'Adrien Zograffi / Dětství Adriana Zografiho
  • Codine, Rieder, Paříž, 1926; Rumunský překlad IG Hertze, Bukurešť, 1935
  • Adolescence d'Adrien Zograffi / Adolescence of Adrian Zografi
  • Michail, Rieder, Paříž, 1927
  • Vie d'Adrien Zograffi / Život Adriana Zografiho
  • V Maison Thuringer, Rieder, Paříž, 1933; Rumunská verze od autora: Cartea Românească, Bukurešť, 1933
  • Le Bureau du Placement, Rieder, Paříž, 1933; Rumunská verze od autora: Cartea Românească, Bukurešť, 1933
  • Méditerranée. Lever du soleil, Rieder, Paříž, 1934
  • Méditerranée. Coucher du soleil, Rieder, Paříž, 1935; Rumunský překlad od autora: Cartea Românească, Bukurešť, 1936

Mimo cyklus „Adrian Zografi“

  • Minulost a budoucnost. Autobiografické stránky, Renaissance, Bukurešť, 1925
  • La Famille Perlmutter, Gallimard, Paříž, 1927 (ve spolupráci s Josué Jéhouda)
  • Isaac, klání železa, Joseph Hessler librairie, Štrasburk, 1927
  • Le Refrain de la fosse (Nerantsoula), Grasset, Paříž, 1927
  • Mes départs (stránky autobiografie), Gallimard, Paříž, 1928; Rumunský překlad podle autora (posmrtný): Cartea Românească, Bukurešť, 1940
  • Les Chardons du Baragan, Bernard Grasset, Paříž, 1928; Rumunský překlad autora, pouze první kapitola (posmrtná): Moderna, Bukurešť, 1943
  • Vyznání nalijte marnost. Après chopit se mois dans l'URSS, Rieder, Paříž, 1929
  • Le Pécheur d'éponges (stránky autobiografie), Rieder, Paříž, 1930; Rumunský překlad od autora (posmrtný): Dacia, Bukurešť
  • Pour avoir aimé la terre, Denoël et Steele, Paříž, 1930
  • Tsatsa Minnka, Rieder, Paříž, 1931; Rumunská verze Eminescu, Bukurešť, 1931
  • En Égypte, Éditions des Cahiers libres, Paříž, 1931

Edice

  • Vybraná díla / výběry, rumunsko-francouzské dvojjazyčné vydání, zvolené texty, předmluva a poznámky Al. Oprea, překlad Eugen Barbu, sv. 1–9, Bukurešť, Nakladatelství literatury / Nakladatelství Minerva, 1966-1984
  • Díla, dvojjazyčná francouzsko-rumunština, editace, předmluva a poznámky vydavatele Zamfir Balan, vydavatele Istros Museum Braila (Kyra Kyralina / rent Chiralina 1993, druhé vydání, 2009; Oncle Anghel / Moş
  • Anghel, 1995 Codina / Codin, 1996; Tsatsa Minnka / Minaţa Minca, 1997; La Maison Thuringer / Casa Thuringer, 1998).
  • Funguje. Příběhy. Roman, Editováno, chronologie, poznámky a komentáře Teodora Vârgoliciho ​​úvod Eugena Simiona, sv. 1–2 Bukurešť: Universální encyklopedická sbírka „základní díla“ 2003

Tento seznam a mnoho Istratiho prací je na Wikisource.[2]

Anglické překlady děl

Účty Adrien Zograffi

  • Kyra Kyralina (nebo Chira Chiralina; přeloženo také pod názvem Kyra, moje sestro)
  • Strýc Anghel
  • Haidukové (nebo Bandité):
    • Prezentace Haiduků (nebo Prezentace banditů)
    • Domnitza de Snagov

Dětství Adriena Zograffiho

  • Codine (nebo Codin, Kodin)
  • Michaele (nebo Mikhaïl)
  • Mes Départs
  • Sponge-Fisher

Život Adriena Zograffiho

  • Thüringerův dům
  • Le Bureau de Placement
  • Středomoří (východ slunce)
  • Středomoří (západ slunce)

Další díla

  • Kyr Nicolas
  • Rodina Perlmutter
  • Nerantula (nebo Neranțula, Nerantsoula, Nerrantsoula)
  • Bodláky z Bărăgan (nebo Ciulinii Bărăganului)
  • Do druhého plamene a Vyznání poraženého (publikováno také jako Rusko představeno: 1927-1930)
  • Tsatsa-Minnka

Filmografie

Zatímco v Sovětském svazu, Istrati napsal a scénář na základě vlastní práce s názvem, Bandité, projekt, který nebyl nikdy dokončen.

Kira Kiralina byl natočen v roce 1927 jako sovět Němý film. Román byl podruhé natočen v roce 1993 jako rumunskýmaďarský produkce režie Gyula Maár. Třetí produkce, Dan Pița - směrováno Kira Kiralina, se objevil v roce 2014. K dispozici je také francouzsko-rumunský film z roku 1958, Ciulinii Bărăganului, a Codine (Codin), francouzsko-rumunská koprodukce z roku 1962.

Kritické práce na Istrati

  • Roger Dadoun, Panait Istrati„L'Arc, Aix-en-Provence, 1983.
  • Elisabeth Geblesco, Panaït Istrati et la metafora paternelle, Anthropos, Paříž, 1989, ISBN  2-7178-1665-8
  • Mircea Iorgulescu, Panaït Istrati, Oxus Éditions, kolekce Les Roumains de Paris, Paříž, 2004, ISBN  2-84898-037-0
  • Monique Jutrin-Klener, Panaït Istrati: un chardon déraciné: écrivain français, conteur roumain, Éditeur F. Maspero, Paříž, 1970
  • Monique Jutrin-Klener, Hélène Lenz, Daniel Lérault, Martha Popovici, Élisabeth Geblesco, Catherine Rossi, Jeanne-Marie Santraud, Les haïdoucs dans l'œuvre de Panaït Istrati: l'insoumission des vaincus, L'Harmattan, sbírka Critiques Littéraires, Paříž, 2002, ISBN  2-7475-3199-6
  • Édouard Raydon, Panaït Istrati, tulák de génie„Les Éditions Municipales, Paříž, 1968
  • David Seidmann, L'existence juive dans l'œuvre de Panaït IstratiÉditions Nizet, Paříž, 1984, ISBN  2-7078-1040-1
  • Jean-François Bacot, „Panaït Istrati ou la Conscience écorchée d'un vaincu“ ve věci Moebius: Écritures / Littérature, Numéro 35, hiver 1988, s. 95-114, edice Triptyque (Montréal). http://id.erudit.org/iderudit/15212ac

Reference

  1. ^ Delcea, Cristian (20. dubna 2013). „Homosexualitatea in in România: de la" Mandruli pederastu ", la corecții fizice și suicid de rușine". Adevărul.
  2. ^ https://ro.wikisource.org/wiki/Autor:Panait_Istrati

externí odkazy