Oskar Alexander - Oskar Alexander
Oskar Alexander | |
---|---|
narozený | |
Zemřel | 16. dubna 1953 | (ve věku 77)
Národnost | Chorvat |
Alma mater | Akademie výtvarných umění ve Vídni |
obsazení | Malíř |
Manžel (y) | Gerda (rozená Schneefuss) Alexander |
Děti | Liselotte (b. 1922) |
Příbuzní | Viktor Alexander (nevlastní bratr) Samuel David Alexander (bratranec) Šandor Alexander (bratranec) |
Oskar Artur Alexander (20. února 1876 - 16. dubna 1953) byl a chorvatský akademický malíř a profesor.[1]
Pozadí a rodina
Alexander se narodil v roce Záhřeb prominentní židovský rodina Alexander.[2][3] Jeho otec, Ljudevit Alexander, byl z Güssing, Rakousko a jeho matkou byla Ida (rozená Weiss) Alexander, dcera Maksimilijana Weissa z Karlovac, který sloužil pod Zákaz Chorvatska Josip Jelačić. Alexander měl nevlastní bratry Viktore a Erich, bratři, Artur a Robert Milan, a dvě sestry, Gizela a Olga. Byl bratrancem dvou známých chorvatských průmyslníků, Samuel David a Šandor Alexander.
Alexander byl ženatý Sudetská němčina Gerda (rozená Schneefuss) Alexander, od Vídeň. Společně měli dceru Liselotte, narozenou 25. ledna 1922. Alexander bydlel mezi Záhřebem, Samobor a Vídeň. Ve Vídni byl jeho prvním sousedem Hugo von Hofmannsthal.[4][5]
Vzdělání a kariéra
V letech 1894 až 1899 Alexander studoval na Akademie výtvarných umění v Vídeň pod Franz Rumpler a Franz von Matsch. Studoval také na Académie Julian v Paříž pod Eugène Carrière a James Abbott McNeill Whistler. Ačkoli obecně bez peněz, Alexander žil zajímavý život v Paříži. Zpočátku spal v rohu salonu. Zatímco v Paříži, Alexander setkat Émile Zola, kterého ztvárnil v nějaké pařížské kavárně. Alexander také vylíčil Oscar Wilde.
V Paříži se také stýkal s Antun Gustav Matoš, který sdílel pokoj s Alexandrem. S Vlaho Bukovac, Viktor Kovačić a další spoluzaložil „Sdružení chorvatských umělců“. V roce 1900 představil svou práci v Paříži a Mnichov. Od roku 1908 byl Alexander aktivním členem Hagenbund. V roce 1912 Chorvatsko-slavonské království zemská vláda jej jmenovala profesorem výtvarného umění. Alexander byl přítelem chorvatského politika a královského komisaře Slavko Cuvaj.
V době první světová válka, Alexander byl válečný malíř a navrhoval kompozice na bojišti, které později přenesl na plátno. Z tohoto důvodu obdržel medaili od Franz Joseph I. z Rakouska. Mezi mnoha Alexander vylíčil Engelbert Dollfuss, Vladko Maček a Josip Broz Tito zatímco navštívil svou sestru v Samoboru v roce 1948.[4][5] 12. května 1937 ve vídeňském Glaspalastu Alexander představil 138 obrazů Alexander Löhr otevřel výstavu.[6]
Smrt
Alexander zemřel 16. dubna 1953 v Samoboru se zlomeným srdcem Holocaust, které sotva přežil, a události během druhá světová válka. Byl hluboce zklamaný z lidí, kterým pomohl, mezi nimi Ljubo Babić. Alexander napsal; „Přesto se na světě nikdy nestalo tomu, kdo projevil tolik vlastenectví, že není uznáván ve své vlasti, jak se to stalo mně ...“.[4][5]
Viz také
Reference
- ^ „Album sjećanja i nade“. Vjesnik (v chorvatštině). 6. března 2011. Archivovány od originál 7. března 2011. Citováno 2012-07-11.
- ^ Snješka Knežević (2011, str. 88)
- ^ Ivo Goldstein (2005 287, 288)
- ^ A b C (v chorvatštině) Božena Šurina; Aleksander (Alexander), Oskar Artur; Hrvatski biografski leksikon; 1; 1983 Záhřeb; 71.
- ^ A b C (v chorvatštině) Božena Šurina; Aleksander, Oskar Artur; Likovna enciklopedija Jugoslavije; Já; 1984 Záhřeb; 6.
- ^ (v chorvatštině) Neue Freie Presse, 12. V.1937 .; Reichspost, 12. V.1937 .; Neues Wiener Journal, 13.V.1937 .; Neues Wiener Tagblatt, 13. V.1937 .; Wiener Neueste Nachrichten, 13. V.1937 .; 29.V.1937 .; Wiener Zeitung, br. 131, 13. V.1937 .; Volks Zeitung, 14. V.1937 .; Hrvatski Dnevnik 22. VI.1937.
Bibliografie
- Snješka Knežević, Aleksander Laslo (2011). Židovski Záhřeb. Záhřeb: AGM, Židovska općina Záhřeb. ISBN 978-953-174-393-8.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Goldstein, Ivo (2005). Židovi u Zagrebu 1918-1941. Záhřeb: Novi Liber. ISBN 953-6045-23-0.CS1 maint: ref = harv (odkaz)