Vjesnik - Vjesnik
![]() | |
![]() Budova Vjesnik v Záhřebu | |
Typ | Denně noviny |
---|---|
Formát | Berliner |
Vydavatel | Narodne novine d.d. |
Založený | 24. června 1940 |
Jazyk | chorvatský |
Zastavila publikaci | 20. dubna 2012[1] |
Hlavní sídlo | Slavonska avenija 4, Záhřeb, Chorvatsko |
ISSN | 0350-3305 |
webová stránka | www |
Vjesnik byl chorvatský denně ve vlastnictví státu noviny publikoval v Záhřeb který přestal vycházet v dubnu 2012.[1] Původně založen v roce 1940 jako válečné nelegální zveřejnění Komunistická strana Chorvatska, později si vybudovala a udržovala reputaci chorvatské noviny záznamu po většinu své poválečné historie.
V době druhá světová válka Poprvé v době, kdy bylo Chorvatsko nezávislým nacistickým státem, sloužily noviny jako primární mediální publikace Jugoslávští partyzáni hnutí. Vydání příspěvku ze srpna 1941 obsahovalo prohlášení „Smrt fašizmu, sloboda narodu " (překlad. „Smrt fašismu, svoboda lidu“) na obálce, která byla poté přijata jako oficiální slogan celého hnutí odporu a byla často citována v poválečném období Jugoslávie.
Jeho rozkvět byl mezi lety 1952 a 1977, kdy jeho středeční vydání (Vjesnik u srijedu nebo VUS) pravidelně dosahovaly nákladu 100 000 a byly široce čteny napříč Jugoslávie.[2]
Po získání nezávislosti Chorvatska po jeho odtržení a politických zmatcích na počátku 90. let se jeho kdysi velký oběh začal postupně zmenšovat. V roce 1990, poté, co Chorvatsko vyhlásilo nezávislost na Jugoslávii, Vjesnik se dostal pod kontrolu nad Chorvatská demokratická unie (HDZ), v době vládnoucí konzervativní strany. Od 90. let Vjesnik byl považován za vždy zaujatý provládním redakčním postojem a dokonce v roce 1992 krátce změnil svůj název na Novi Vjesnik ve snaze distancovat se od vlastních komunistických dějin. Název se však ukázal jako nepopulární a ten stejný rok byl změněn.
Prudký pokles průměrného denního oběhu nastal od roku 1997 (21 348) do roku 2005 (9660)[3] pokles z více než 100 000 v roce 1960.[4]
Na začátku roku 2012 se papír dostal do vážných finančních potíží a v dubnu přestal tisknout.[1][5] Do května 2012 Vjesnik provozován pouze jako webový portál. Do 12. června 2012 byl webový portál stále přístupný, ale již nebyl aktualizován. Do července 2012 přestal webový portál fungovat.
Šéfredaktori
- Šerif Šehović (1945)
- Živko Vnuk (1950)
- Frane Barbieri (1950–1953)
- Joško Palavršić (1953–1955)
- Božidar Novak (1955–1963)
- Milan Beslać (1963–1966)
- Josip Vrhovec (1968–1970)
- Milovan Baletić (1970–1971)
- Stjepan Košarog (1971–1972)
- Drago Auguštin (1972–1975)
- Pero Pletikosa (1975–1983)
- Davor Šošić (1983–1986)
- Uroš Šoškić (1986–1987)
- Stevo Maoduš (1987–1990)
- Hidajet Biščević (1990–1992)
- Radovan Stipetić (1992–1993)
- Krešimir Fijačko (1993–1994)
- Ante Ivković (1994–1996)
- Nenad Ivanković (1996–2000)
- Igor Mandić (2000)
- Zlatko Herljević (2000–2001)
- Krešimir Fijačko (2001–2004)
- Andrea Latinović (2004–2005)
- Darko Đuretek (2005–2010)
- Bruno Lopandić (2010–2012)
Reference
- ^ A b C „Danas tiskan zadnji broj Vjesnika, od sutra samo na internetu“. Poltika Plus. 20. dubna 2012. Citováno 18. června 2012.
- ^ Malus, Siniša (13. února 2012). „Jedan glas protiv gašenja Vjesnika“. SEEbiz.eu (v chorvatštině). Citováno 18. června 2012.
- ^ http://www.sabor.hr/fgs.axd?id=4195
- ^ 60. GODINA VJESNIKA Archivováno 17 prosince 2007 na Wayback Machine (v chorvatštině)
- ^ Ugašen zagrebački "Vjesnik" (v srbštině)
externí odkazy
- Oficiální webové stránky
(v chorvatštině)
Souřadnice: 45 ° 47'37 ″ severní šířky 15 ° 57'35 ″ východní délky / 45,79361 ° N 15,95972 ° E