Šandor Alexander - Šandor Alexander - Wikipedia

Šandor Alexander

pl. Sesvetski
Šandor Alexander.JPG
narozený(1866-04-05)5. dubna 1866
Záhřeb, Rakouská říše, (Nyní Chorvatsko )
Zemřel17. prosince 1929(1929-12-17) (ve věku 63)
Bělehrad, Království Jugoslávie, (Nyní Srbsko )
OdpočívadloHřbitov Mirogoj
Státní občanstvíChorvatsko
Manžel (y)Karolina Dragojla (rozená Ebenspanger) Alexander
DětiZora (b. 1895)
Rodiče)Jonas a Roza Alexander
PříbuzníSamuel David Alexander
(bratr)
Oskar Alexander
(bratranec)
Viktor Alexander
(bratranec)

Šandor Alexander pl. Sesvetski (5. dubna 1866 - 17. prosince 1929) byl a chorvatský šlechtic, průmyslník, filantrop, mladší bratr Samuel David Alexander a člen Záhřeb prominentní Alexanderova rodina.[1][2]

Pozadí a rodina

Alexander, známý jako Der Berühmte (Pozoruhodný), se narodil v roce Záhřeb chorvatskému židovský rodina.[1][3] Jeho otec, Jonas Alexander, byl obchodník, který přišel do Záhřebu z Güssing, Rakousko a jeho matka Roza (rozená Stern) byl ze Záhřebu staré vlivné židovské rodiny. Alexander měl staršího bratra Samuela Davida a dvě sestry, Gizelu a Ilku.[4] Alexander navštěvoval základní a střední školu v Záhřebu. Byl ženatý s Karolinou Dragojlou (rozená Ebenspanger) Alexander, který byl z Varaždin. Spolu měli jediné dítě, dceru Zoru, která se narodila 18. září 1895 v Záhřebu. Manželka Alexandra zemřela v Záhřebu 18. září 1925. Jeho dcera byla vdaná za chorvatského židovského průmyslníka a obchodníka Artura Mariće (nar. Mayera). V roce 1944, během druhá světová válka, Alexander dcera byla zabita Nacisté v Osvětim.[5][6]

Obchodní a politická kariéra

Hotel Palace v Záhřebu, původně zvaný Schlesingerův palác (1891), kdysi vlastněný Alexandrem

Po svém vzdělání pracoval Alexander 3 roky v „Paromlin“ v Záhřebu. Alexander získal obchodní vzdělání jako partner svého otce v rodinném velkoobchodu s obilím.[7] Byl to pozoruhodný ekonomický odborník, který publikoval uvedený článek v časopise „Bankarstvo“, 1924. V letech 1905 až 1910 byl Alexander zastupitelem města v Záhřebském zastupitelstvu.[8] V roce 1909 se stal poradcem Franz Joseph I. z Rakouska.[9] Alexander pracoval a byl členem více než 60 asociací v Chorvatsku. Byl radním, viceprezidentem a čestným prezidentem „obchodní komory“.[10] Pracoval také jako pokladník a později jako viceprezident „Commercial Home“ v Záhřebu a jako čestný viceprezident „Association of traders for Croatia and Slavonija“.[10][11] Alexander byl také viceprezidentem „Banky pro obchod a průmysl d.d.“ a členem správní rady „Chorvatské svěřenecké banky d.d.“ a „Chorvatská komerční banka d.d.“.[12][13] Od roku 1885 byl Alexander v „chorvatském obchodním sdružení Merkur“ prvním viceprezidentem, od roku 1892 prezidentem a v roce 1910 byl oceněn jako celoživotní prezident.[14] V rámci „Merkur“ prosazoval rozvoj společnosti odborné vzdělávání. Alexander byl hlavním držitelem skladu „první chorvatské strojírenské továrny a slévárny železa“ v Záhřebu. Rovněž podporoval rozvoj cestovního ruchu v Chorvatsku, a proto byl hlavním akcionářem „Schlesingerova paláce“ (nyní "Hotel Palace, Záhřeb") v Záhřebu. Alexander byl členem společnosti „Narodni rad - društvo židovskih asimilanata i anticionista u Hrvatskoj“ (Práce národů - Společnost židovských asimilátů a antisionistů v Chorvatsku).[2]

Filantropie

Alexander byl skvělý filantrop, stejně jako jeho bratr, který věnoval většinu svého bohatství na charitu.[10] Kolem roku 1908 založil Alexander společnost pro krmení chudých školních dětí v Záhřebu, kde byl také pokladníkem.[15][16] Vedl také chorvatskou akademickou společnost, která podporovala a financovala chudé akademické občany. Každá společnost, která měla štěstí mít Alexandra jako pokladníka, nikdy neměla problémy s financemi. V době první světová válka Alexander zorganizoval a do značné míry financoval „Radu pro pomoc nezaměstnaným a zdravotně postiženým zaměstnancům obchodních, průmyslových a finančních institucí“, které předsedal také jako prezident.[17] Jeho největší zásluhou bylo, když na podzim roku 1914 založil veřejnou kuchyň pro chudé občany a rodiny těch, kteří během války bojovali na bojišti.[10][15] Alexander založil charitu „Prehrana“.[10][15][18] V roce 1925 se „Prehrana“ odhadovala na 25 milionů dináry. „Prehrana“ distribuovala miliony jídel, podle některých odhadů přes 15 milionů. Na začátku první světové války daroval Alexander 1 milion zlatých zlatí jako nevratná válečná půjčka státu. Za to byl Alexander 13. srpna 1918 povýšen do šlechtického stavu Karel I. Rakouský a oceněn titulem pl. (plemeniti (v chorvatštině) = ušlechtilý) Sesvetski.[19]

Smrt

17. prosince 1929, když se účastnil plesu Královské gardy v Bělehrad, Alexander náhle onemocněl. Zemřel na infarkt v noci ze 17. na 18. prosince 1929. Všechny hlavní noviny podrobně a s velkým smutkem informovaly o Alexanderské smrti a pohřbu. Alexander byl pohřben na Hřbitov Mirogoj s obrovským davem navštěvujícím pohřeb.[20][21]

Viz také

Reference

  1. ^ A b Snješka Knežević (2011, str. 48)
  2. ^ A b Ivo Goldstein (2005 174, 268)
  3. ^ Ognjen Kraus (1998, str. 134)
  4. ^ Gavro Schwarz (1939)
  5. ^ (v chorvatštině) Dundović J. Adresar 1909: 274.
  6. ^ Frank, Robert (10.05.2011). "Ivanović: Hrvatska nije vlasnik 44 posto Ine" (v chorvatštině). limun.hr. Citováno 2012-07-24. Uz IPOIL obitelji Ivanović, vlasništvo Ine nakon Drugog svjetskog rata postala i imovina obitelji Marić. Artura Marica, jedno od velikého vlasnika hrvatskog naftnog biznisa prije rata, već na samom njegovom poctu ubio je njegov vozac, agent Gestapoa. Supruga mu je ubijena u Auschwitzu 1944. godine, a država je imovinu konfiscirala sa zadnjim ispaljenim metkom.
  7. ^ (v chorvatštině) Obrtovno kazalo, Odluka sudbenog stola od 14.02.1893, br.1 5617.
  8. ^ (v chorvatštině) Imenik dostojanstvenika, činovnika i javnih službenika Kraljevina Hrvatske i Slavonije, 1908: 40, 143; Dundović J. Adresar 1908: 18.
  9. ^ (v chorvatštině) Imenik 1918: 10.
  10. ^ A b C d E Ivo Banac (1988 409)
  11. ^ (v chorvatštině) Dundović J. Adresar 1908: 44; Imenik dostojanstvenika, činovnika i javnih službenika Kraljevina Hrvatske i Slavonije, 1908: 130; 1911: 124.
  12. ^ (v chorvatštině) Dundović J. Adresar 1908: 224; Imenik dostojanstvenika, činovnika i javnih službenika Kraljevina Hrvatske i Slavonije, 1908: 145; 1911: 145; 1912: 141; 1913: 146.
  13. ^ (v chorvatštině) Imenik dostojanstvenika, činovnika i javnih službenika Kraljevina Hrvatske i Slavonije, 1908: 226.
  14. ^ (v chorvatštině) Imenik dostojanstvenika, činovnika i javnih službenika Kraljevina Hrvatske i Slavonije, 1908: 169.
  15. ^ A b C (v chorvatštině) Sandra Prlenda; Dějiny sociální práce v Chorvatsku, 1900–1960; stranica 14,
  16. ^ (v chorvatštině) Dundović J. Adresar 1908: 67.
  17. ^ (v chorvatštině) Imenik dostojanstvenika, činovnika i javnih službenika Kraljevina Hrvatske i Slavonije, 1918: 169.
  18. ^ "Zaklada predsjednika i osnivača" Prehrane "Šandora A. Alexandera" (v chorvatštině). Državni arhiv u Zagrebu.
  19. ^ (v chorvatštině) Viktor Anton Duišin; Heraldički zbornik, Zbornik plemstva u Hrvatskoj; Slavoniji, Dalmaciji, Bosna a Hercegovini, Dubrovniku, Kotoru i Vojvodini; 1938 Záhřeb; 12.
  20. ^ (v chorvatštině) Mogenblatt 44/1929, 347, zweite Ausgabe, 19. XII, str. 2-3; Mogenblatt 44/1929, 349, zweite Ausgabe, 19. XII, str. 1-2; Josip Kraus, Šandor Alexander wie er wirklich war, Mogenblatt 44/1929, 352, str. 9-10; Novosti, 23/1929, 352, 19. XII., Str.9; Hrvatski radiša, 1930, 1: 11-12; Jugoslavenski Lloyd, 1929, 292: 1; Jutarnji list, 18/1929, 6422, 19.II., str. 8-9; Trgovačke novine, 6/1929, 31: 2; Privreda, 5/1930, 1: 1-2; Privredna revija 6/1930, 1: 5, itd.
  21. ^ (v chorvatštině) Gradska groblja Záhřeb: Šandor Aleksander, Mirogoj Ž-924-ARKP-17/2

Bibliografie

  • Snješka Knežević, Aleksander Laslo (2011). Židovski Záhřeb. Záhřeb: AGM, Židovska općina Záhřeb. ISBN  978-953-174-393-8.
  • Goldstein, Ivo (2005). Židovi u Zagrebu 1918-1941. Záhřeb: Novi Liber. ISBN  953-6045-23-0.
  • Kraus, Ognjen (1998). Dva stoljeća povijesti i kultura Židova u Zagrebu i Hrvatskoj. Záhřeb: Židovska općina Záhřeb. ISBN  953-96836-2-9.
  • Schwarz, Gavro (1939). Povijest Zagrebačke židovské opce od osnutka do 50-tih godina 19. vijeka. Záhřeb: Gaj.
  • Banac, Ivo (1988). Národní otázka v Jugoslávii: počátky, historie, politika. Ithaca, New York: Cornell University Press. ISBN  978-080-149-493-2.