Opération Tyrkysová - Opération Turquoise

Tento článek je hlavní část nedostatečně shrnout klíčové body jeho obsahu. Zvažte prosím rozšíření potenciálního zákazníka na poskytnout přístupný přehled všech důležitých aspektů článku. (Březen 2011)

Opération Tyrkysová
Mapa zobrazující postup RPF během genocidy a umístění tyrkysové zóny.
datum	23. června 1994 (1994-06-23) - 21. srpna 1994 (1994-08-21)

Lidské lebky u Nyamata Genocide Memorial Center
Část série na
Rwandská genocida
Pozadí Historie Rwandy Počátky Hutu, Tutsi a Twa Království Rwanda Rwandská revoluce Rwandská občanská válka Hutu Power Atentát na Habyarimana a Ntaryamira
Události Počáteční události Chronologie Masakr Gikondo Masakr Nyarubuye
Odpovědné strany Lidé obžalováni podle Mezinárodní trestní tribunál Genocidaires Akazu Impuzamugambi milice Interahamwe milice Kangura Rádio RTLM
Odezva Rwandská vlastenecká fronta Mezinárodní komunita Mise OSN Rada bezpečnosti OSN Rozlišení 935 Opération "Turquoise"
Účinky Uprchlická krize u Velkých jezer Gacaca soud První válka v Kongu Druhá válka v Kongu
Zdroje Bibliografie Filmografie

Opération Tyrkysová byl francouzština -led vojenská operace v Rwanda v roce 1994 na základě pověření Spojené národy.

Pozadí

Dne 6. dubna 1994 rwandský prezident Juvénal Habyarimana a Burundian Prezident Cyprien Ntaryamira byly zavražděn, jiskření Rwandská genocida proti Tutsi. The Spojené národy už měl udržování míru síla, Asistenční mise OSN pro Rwandu (UNAMIR), v Kigali který měl za úkol pozorovat, že Arusha Accords byly prováděny. Po zahájení genocidy a vraždě několika unesených belgických vojáků Belgie stáhl svůj příspěvek UNAMIR, kterému velel kanadský Roméo Dallaire; Dallaireovi bylo zakázáno podílet se na ochraně civilistů. Do konce dubna několik nestálých členů Rada bezpečnosti OSN (BR OSN) se pokoušely přesvědčit hlavní mocnosti, aby souhlasily s UNAMIR II. Na rozdíl od UNAMIR, který měl podle kapitoly VI úmluvy o zachování míru mandát Charta OSN, UNAMIR II bude povolen pod Kapitola VII umožnit OSN zabránit dalším škodám.

Francouzi poskytli Hutu -dominovaná vláda Habyarimana s rozsáhlou vojenskou a diplomatickou podporou, včetně vojenského zásahu na záchranu vlády během útoku rebela Tutsi -vedený Rwandská vlastenecká fronta (RPF) v roce 1990. Ihned po zahájení genocidy začalo RPF další útok svrhnout genocidní vládu a neustále získávat půdu pod nohama. Koncem června ovládala RPF velkou část země a blížila se k úplnému vítězství. Jednotky RPF prováděly retribuční útoky v oblastech, které kontrolovaly, ale nebyly takového rozsahu a organizace jako ty prováděné při genocidě.

Implementace

Na letišti hlídají francouzští parašutisté, kteří jsou součástí mezinárodních vojenských sil podporujících rwandské záchranné úsilí.

Dne 19. června oznámila francouzská vláda své záměry uspořádat, zřídit a udržovat „bezpečnou zónu“ na jihozápadě Rwandy. Na pokraji porážky a ústupu byly zprávy o zásahu jejich spojenců vysílány po celé zemi genocidaires, s následným zvýšením jejich důvěry a pokračováním jejich honby za přeživšími z genocidy.^[1] Francouzi uvedli, že cíle Opération Turquoise byly:

udržovat přítomnost až do příchodu rozšířeného UNAMIR … Cíle přidělené těmto silám by byly stejnými cíli, jaké UNAMIR stanovila Rada bezpečnosti, tj. Přispět k bezpečnosti a ochraně vysídlené osoby, uprchlíci a civilistům v nebezpečí ve Rwandě, včetně vytvoření a údržby bezpečných humanitárních oblastí, je-li to možné.^[2]

Dne 20. června Francie zaslala Radě bezpečnosti OSN návrh rezoluce o povolení operace Tyrkysová na základě dvouměsíčního mandátu kapitoly VII. Po dvou dnech konzultací a osobním souhlasu Generální tajemník OSN, bylo přijato jako Rozlišení 929 (1994), 22. června, s 10 hlasy pro schválení a 5 členů se zdrželo hlasování. „Mnohostranná“ síla sestávala z 2 500 vojáků, pouze 32 z nich bylo z Senegal a zbytek francouzský.^[3] Součástí vybavení bylo 100 APC, 10 vrtulníky, baterie 120 mm malty, 4 Stíhací bombardéry Jaguar, 8 Mirage bojovníci a průzkumná letadla.^[4] Vrtulníky měly pokládat stopu jídla, vody a léků. Oblast, která byla vybrána, skončila s výsledkem, že uprchlíkům bylo umožněno uprchnout převážně na západ do východního Zairu. Zóna zasažená operací tyrkysová byla změněna poté, co vítězní zajali 2 členy francouzské průzkumné jednotky RPF rebely a byli propuštěni výměnou za revizi v oblasti operace Tyrkysová.^[5]

Došlo k evakuaci obyvatelstva na západ, kterou prosadil hutuský režim, nyní připravený k útěku před rebely Tutsi, poté, co bylo jasně řečeno, že Francouzi byli pouze tam, aby poskytli „bezpečnou zónu“, nikoli pomoc v konfliktu. Na cestě bohužel byly zátarasy a kontrolní stanoviště a Tutsiové, kteří zůstali naživu, a dokonce i Hutové bez identifikačních karet, byli zabiti.^[6] Odliv uprchlíků zhoršil již tak vysoký počet uprchlíků v regionu, známém jako Uprchlická krize u Velkých jezer rozlévající se ze Rwandy a sousedních Hutu-Tutsi Burundi, převážně do Zairu. V uprchlických táborech žilo v Zairu přibližně 2,1 milionu lidí. Militarizace těchto táborů vedla k invazi do Zairu Rwandou a Ugandou, známou jako První válka v Kongu.

Oblast francouzského vlivu, známá jako Zóna tyrkysová, v rámci Cyangugu -Kibuye -Gikongoro trojúhelník, byl rozložen po pětině země.^[7] Ačkoli to bylo určeno k záchraně životů a zastavení masového zabíjení, k vraždám skutečně došlo. Když vláda Hutuů přesunula Radio Télévision Libre des Mille-Collines rádiový vysílač, klíčový nástroj k povzbuzení Hutuů, aby zabili své sousedy Tutsi, do tyrkysové zóny, Francouzi ho nezachytili. Rozhlasové vysílání z Gisenyi, vyzývající „vy, hutské dívky, abyste se umyly a oblékly si dobré šaty, abyste přivítali naše francouzské spojence. Tutsi dívky jsou všechny mrtvé, takže máte šanci.“^[8] Francouzi nezadrželi vládní úředníky, o nichž věděli, že pomohli koordinovat genocidu. Když byl požádán o vysvětlení, že ve francouzském parlamentu tehdejší francouzský ministr zahraničí tvrdil, že mandát OSN udělený Francouzům neobsahoval žádné oprávnění k vyšetřování nebo zatčení podezřelých válečných zločinců.^[9] Bez ohledu na to, francouzský prezident François Mitterrand tvrdil, že operace zachránila „desítky tisíc životů“.^[10]

Síla opuštěná po skončení mandátu operace vypršela 21. srpna. RPF okamžitě obsadila region, což způsobilo další odliv uprchlíků.

Kontroverze

Opération Turquoise je kontroverzní ze dvou důvodů: obvinění, že šlo o neúspěšný pokus o podporu genocidního hutuského režimu a že jeho mandát podkopal UNAMIR.

RPF, dobře si vědoma, že francouzská pomoc vládě pomohla otupit jejich ofenzívu z roku 1990, se postavila proti rozmístění sil vedených Francií. Začátkem června se RPF podařilo projet východní polovinou země a přesunout se na jih a západ, zatímco obléhali Kigali uprostřed. Záloha vyústila v masivní odliv uprchlíků, ačkoli se vláda Hutuů také podílela na podpoře letu (vidět Uprchlická krize u Velkých jezer.) Bez ohledu na to, že zóna Tyrkysová byla vytvořena v neustále se zmenšujících oblastech mimo kontrolu RPF. RPF byla jednou z mnoha organizací, které si povšimly, že k francouzské iniciativě na ochranu obyvatelstva došlo šest týdnů poté, co se ukázalo, že ve Rwandě dochází k masovému zabíjení. Dne 22. července francouzský předseda vlády Édouard Balladur promluvil k Radě bezpečnosti a uvedl, že Francie má „morální povinnost“ jednat bez prodlení a že „bez rychlých opatření bylo v sázce přežití celé země a stabilita regionu vážně ohrožena“.^[7]

V květnu 2006 v Paříži Odvolací soud přijal šest soudních sporů sesazených oběťmi genocidy soudce Brigitte Reynaudové.^[11] Obvinění vznesená proti francouzské armádě během operace Turquoise od června do srpna 1994 jsou ze „spoluviny na genocidě a / nebo ze spoluviny na zločinech proti lidskosti“. Oběti tvrdí, že francouzští vojáci zapojeni do operace Tyrkys pomohli Interahamwe milice při hledání obětí a samy se dopustily zvěrstev.^[12] Bývalý rwandský velvyslanec ve Francii a spoluzakladatel RPF Jacques Bihozagara svědčil: „Operace Tyrkysová byla zaměřena pouze na ochranu pachatelů genocidy, protože genocida pokračovala i v tyrkysové zóně.“ Francie vždy popírala jakoukoli roli při zabíjení.^[13]

Velitel sil UNAMIR Dallaire se rovněž postavil proti nasazení, protože poslal velkému sdělení zpět do ústředí OSN, že umístění dvou příkazů schválených OSN s různými mandáty a strukturami velení do stejné země bylo problematické. Dallaire byl také silným zastáncem posílení UNAMIR a přechodu na mandát podle kapitoly VII, místo aby zavedl novou organizaci. Znepokojení z protichůdných mandátů vedlo k tomu, že pět zemí v Radě bezpečnosti OSN se zdrželo hlasování o schválení síly. Zpráva „Nezávislého vyšetřování akcí OSN během genocidy ve Rwandě z roku 1994“ sponzorovaná OSN „shledala„ nešťastnou, že zdroje, které Francie a další země na operaci Turquoise nemohly místo toho poskytnout UNAMIR II. “ Dne 21. června nahradil Dallaire 42 mírových sil UNAMIR z frankofonního Konga, Senegalu a Jít se zaměstnanci OSN z Keňa po negativní reakci RPF na Opération Turquoise. Během dvou měsíců funkčního období došlo ke konfliktům a riziku konfrontací mezi jednotkami RPF a francouzskými jednotkami kolem zóny, během nichž byl UNAMIR požádán o předávání zpráv mezi nimi. Nezávislé vyšetřování OSN suše poznamenalo, že se jednalo o „roli, která musí být přinejmenším považována za trapnou“.^[2]

Poznámky k textu

Reference