Onihitokuchi - Onihitokuchi

„Onihitokuchi“ z Konjaku Hyakki Shui podle Sekien Toriyama

Onihitokuchi (鬼 一口) jsou oni z japonštiny setsuwa kteří mají jedno oko a jedí a zabíjejí lidi.[1]

souhrn

Jako příklad reprezentativního příběhu na začátku Heian Era, v uta monogatari "Příběhy Ise „Je tu šestá část,“ The Steps of Akutagawa (芥 川 の 段)„Určitý muž navštívil ženu několik let, ale kvůli jejich rozdílnému společenskému postavení se nedokázali dát dohromady. Jednou muž tuto ženu nakonec ukradl, ale zatímco on utíkal, jak noc rostla pozdě , přišla bouřka, a tak našel sklep, který neotevřel své dveře a nedovolil ženě vstoupit dovnitř, s lukem a šípy ve svém vlastnictví, stál před sklepem na stráži a čekal na úsvit. Netrvalo dlouho a přišlo svítání a když nakoukl do sklepa, nebyla tam žádná postava žádné ženy. Žena byla zabita a sežrána do jednoho ústa oni, který žil ve sklepě, a výkřik, který udělala, když zemřela, byl vymazán zvukem blesků.[1][2]

Tento příběh byl zobrazen ve sbírce yōkai vyobrazení, Konjaku Hyakki Shui podle Sekien Toriyama pod názvem „onihitokuchi“ a v vysvětlujícím textu byl mužem Ariwara žádná Narihira a ta žena byla Fujiwara no Takaiko, ale ve skutečnosti jejich jména nebyla specifikována v „The Tales of Ise“ a názor, že se jednalo o příběh Ariwary žádné Narihiry, byl vysvětlením v běžném jazyce.[3]

Kromě toho ve sbírce setsuwa Nihon Ryōiki od začátku éry Heian existoval příběh, kdy si muž a žena jednou sliovali jeden druhého, ale ve skutečnosti byl mužem ONI, který ženu snědl, a ve sbírce setsuwa Konjaku Monogatarishū od konce éry Heian, tam byl příběh, kde ženy, které chodily venku v noci, byly najednou odvezeny mužem, a protože muž byl ve skutečnosti oni, ženy by byly sežrány v jednom ústech.[2]

Existuje teorie, že důvodem, proč byly příběhy „onihitokuchi“ běžné, je to, že války, katastrofy a hladomory, při nichž lidé přicházejí o život nebo jsou nezvěstní, jsou interpretovány jako oni z jiného světa, který se objevuje v současném světě a který odnáší lidi.[4]

Reference

  1. ^ A b 池田 彌 三郎 (1959). 日本 の 幽 霊 身 辺 の 民俗 と 文学.中央 公論 社. str. 79–80. ncid: BN11288391.
  2. ^ A b 今 野 圓 輔 編著 (1981). 日本 怪 談 集 妖怪 篇.現代 教養 文庫.社会 思想 社. 190–101. ISBN  978-4-390-11055-6.
  3. ^ 稲 田 篤信 ・ 田中 直 日 編 (1992). 鳥 山石 燕 画 図 百 鬼 夜行.高田 衛 監 修.国 書刊 行 会. str. 220. ISBN  978-4-336-03386-4.
  4. ^ 岡 部 隆 志 (1992). „鬼 伝 説“. 日本 「神話 ・ 伝 説」 総 覧.歴 史 読 本 特別 増 刊 ・ 事 典 シ リ ー ズ.新人物 往来 社. str. 245. ncid: BN08606455.