Olaf II z Dánska - Olaf II of Denmark

O protikrálovi Dánska, který si říkal Olaf II, viz Olaf Haraldsen.
Olaf II a IV
Kong Olav Magnusson PI XVIII 1.jpg
Olaf, jak je znázorněno na jeho královské pečeti, se štítem Norska (vlevo) a Dánska (vpravo)
Král Dánska
Panování3. května 1376 - 3. srpna 1387
PředchůdceValdemar IV
NástupceMargaret I.
Král Norska
Panování29. července 1380 - 3. srpna 1387
PředchůdceHaakon VI
NástupceMargaret
narozený(1370-12-00)Prosince 1370
Hrad Akershus, Oslo
Zemřel3. srpna 1387(1387-08-03) (ve věku 16)
Hrad Falsterbo, Falsterbo
Pohřbení
Opatství Sorø, Sorø, Dánsko
Celé jméno
dánština: Oluf Håkonsen
Norština: Olav Håkonsson
DůmBjelbo
OtecHaakon VI Norska
MatkaMargaret já Dánská
NáboženstvíŘímský katolicismus
Pamětní deska připomínající Král Olaf na místě své smrti.

Olaf II z Dánska (Prosinec 1370 - 3. srpna 1387)[1][2] byl král Dánska tak jako Olaf II (ačkoli občas označován jako Olaf III[3][4]) z roku 1376 a král Norska tak jako Olaf IV od roku 1380 vládl v obou královstvích až do své smrti. Olaf byl syn královny Margaret já Dánská a král Haakon VI Norska a vnuk králů Magnus IV Švédska a Valdemar IV z Dánska.

Panování

Když jeho dědeček Valdemar IV z Dánska zemřel, Olafovi bylo pouhých pět let. Byl prohlášen král Dánska podle a Danehof v Slagelse následující rok. Jeho matka, královna Margaret, měla sloužit jako vladařka kvůli svému mladému věku. Jeho prohlášení zahrnovalo titul „skutečný dědic Švédska“ přidaný na naléhání jeho matky, protože jeho dědeček z otcovy strany Magnus IV. Byl švédským králem, dokud nebyl nucen abdikovat. Olaf byl oslavován jako král Scania, včetně měst ovládaných Hanzovní liga od Smlouva o Stralsundu v roce 1370. Královna Margaret podepsala a korunovační listina jménem Olafa, který byl příliš mladý na to, aby vládl, dokud nedosáhl věku 15 let. V listině Olaf souhlasil, že se setká s Danehofem alespoň jednou ročně a vrátí majetek, které mu za jeho vlády zabavil jeho dědeček Valdemar IV.[5]

Olaf se stal král Norska na smrti jeho otce v roce 1380. I když Olaf dosáhl své plnoletosti v roce 1385, jeho prostřednictvím vládla jeho matka. S jeho výstupem na norský trůn se tak Dánsko a Norsko spojily v personální unii ovládané z Dánska. Dánsko a Norsko by měly stejného krále, s výjimkou krátkého interregnums, až do nezávislosti Norska od Dánska v roce 1814.

Smrt a následky

Olaf nečekaně zemřel v Falsterbohus v srpnu 1387 ve věku 16 let. Byl pohřben v Opatství Sorø na dánském ostrově Zélandu, kde byl pohřben i jeho dědeček a později matka. Okamžitě se objevily zvěsti, že Olaf byl otráven. Po smrti svého syna spojila Margaret všechna tři skandinávská království v personální unie.[6] Po Olafovi se na norské půdě neměl po více než 550 let, až do současnosti, narodit žádný norský král Harald V. v roce 1937. Olafova smrt byla také koncem mužské linie Dům Bjelbo v Švédsko.

Pruský historik Johan von Posilge uvedl, že v roce 1402 „přišel do země chudý nemocný muž a pobýval poblíž vesnice Grudziądz. Skupina obchodníků z Dánska se ho zeptala, zda není v Dánsku dobře znám, protože vypadal velmi podobně jako zesnulý král Olaf. Obchodníci odešli, aby našli jiného, ​​kdo krále viděl, a vrátili se s ním. Když nově příchozí viděl tu, kterou vzali pro Olafa, vykřikl: „Můj pane králi!“ Mnoho lidí, zejména v Norsku, nevěřilo, že Olaf zemřel. Mysleli si, že královna Margaret otrávila mladého Olafa, aby ho dostal z cesty, aby mohla vládnout. Podle pověstí se mladý Olaf skryl a unikl. Tato zpráva dorazila k obchodníkovi, Tyme von der Nelowovi, který toho muže vzal Gdaňsk. Vysoký rodák z města přivítal Olafa jako právoplatného krále Dánska a Norska a dal mu jemné oblečení a dárky. Byla pro něj vyrobena pečeť a on napsal královně Margaret, aby ji informoval, že je jejím synem, a požadoval obnovení jeho zemí a titulů. Královna Margaret odepsala s tím, že kdyby se mohl prokázat jako její syn, ráda by ho přijala.

Velmistr Řád německých rytířů doprovázel uchazeče ke Kalmarovi, aby ho královna vyslechla. Jakmile muž dorazil, bylo zjištěno, že je podvodník. Neuměl ani slovo v dánštině a při dotazování přiznal, že je pruský kdo byl synem rolníků: Adolph a Margaret z Eger. Falešný Olaf byl převezen Lund v Scania. Tam se přiznal ke svému porušení proti monarchii a byl odsouzen k upálení. Dopisy, které napsal královně Margaret, mu byly zavěšeny na krku a na hlavu mu byla položena falešná koruna, než byl spuštěn do plamenů. Jeho majetek byl dán klášteru a královna nechala zničit falešnou Olafovu pečeť. Dánská národní rada vydala podrobné vysvětlení skutečné Olafovy smrti v roce 1387, aby byla v rozporu s příběhem, který se rozšířil kolem Baltského moře.[7][8]

Reference

  1. ^ Etting, Vivian, královna Margrete I, 1353-1412, a založení Severské unie, Leiden: Brill Publishers, 2004, s. 54.
  2. ^ Brenner, S. Otto, Nachkommen Gorms des Alten (König von Dänemark -936-) I.-VVI. Generation, Stuttgart: Silberburg-Verlag, 1965, str. 122.
  3. ^ Nielsen, Kay: Danmarks konger og dronninger, Kodaň, 1980. (str. 36–37)
  4. ^ Overskov, Carsten: Fra Gorm do Margrethe. De første tusind år på topposten, Kolding, 2005. (str. 8 a 58)
  5. ^ Danmarks Historie IIwww.perbenny.dk
  6. ^ Huitfeldt, Arild. Danmarks vybavuje Krønike
  7. ^ Rosborn + När hände vad i nordens historia 1996. s. 69.ISBN  91-7643-350-1
  8. ^ Williams, Gareth, Sagas, Saints a Settlements.

Jiné zdroje

  • Albrectsen, Esben Danmark-Norge 1380–1814. B. 1 Fællesskabet bliver do: 1380–1536 (Danske historiske forening. 1981)
Olav IV / Olaf II
Narozený: 1370 Zemřel 23. srpna 1387
Regnal tituly
Předcházet
Valdemar IV		 Král Dánska
1376–1387		Uspěl
Margaret I.
Předcházet
Haakon VI		 Král Norska
1380–1387