Pracovní apartheid - Occupational apartheid

Pracovní apartheid je koncept v pracovní lékařství že různí jednotlivci, skupiny a komunity mohou být zbaveni smysluplné a účelné činnosti prostřednictvím segregace v důsledku sociálních, politických, ekonomických faktorů a z důvodů sociálního postavení.

Pracovní apartheid může nastat kvůli závod, postižení, věk, Rod, sexualita, náboženské preference, politické preference a vyznání. Válečné prostředí může také přispět k zaměstnání apartheid ve kterém válečná omezení brání lidem žijícím uprostřed boje v přístupu k minulým povoláním.[1] Ergoterapeuti uznávají, že mnoho lidí, kteří čelí profesnímu apartheidu, nemá příležitost svobodně si zvolit povolání, a je tedy znevýhodněno.[2] Zdraví a blahobyt těchto jednotlivců, skupin a komunit je ohroženo zbavením smysluplných a účelných činností.

S ohledem na každodenní existenci by měl mít každý jednotlivec stejné postavení, bez ohledu na jeho ekonomické, politické, zdravotní nebo sociální postavení. Profesní apartheid vysvětluje realitu, že někteří lidé mohou být pracovně rovnější než ostatní. [3][4]

Skupiny, které mohou zažít pracovní apartheid

Viz také

Reference

  1. ^ Simó-Algado, S; Mehta, N; Kronenberg, F; Cockburn, L; Kirsh, B (2002). „Pracovní ergoterapie u dětí, které přežily válku“. Kanadský žurnál pracovní terapie. 69 (4): 205–217. doi:10.1177/000841740206900405. PMID  12395622.
  2. ^ Cage, Anthea (květen 2007). „Pracovní terapie žen a dětí, které přežily domácí násilí: Naplňujeme naše aktivistické dědictví? Přehled literatury“. British Journal of Occupational Therapy. 70 (5): 192–198. doi:10.1177/030802260707000503.
  3. ^ Kronenberg, F. Simó Algado, S. a Pollard, N. (2007) Ergoterapie bez hranic: Učení se z ducha pozůstalých. London: Elsevier Churchill Livingstone
  4. ^ Pollard, N. Sakellariou, D. a Kronenberg, F. (2008) Politická praxe pracovní terapie. Edinburgh: Elsevier Churchill Livingstone