16. volební obvod Nové Zámky (Československo) - Nové Zámky 16th electoral district (Czechoslovakia)

XVI. Volební obvod
XVI - Volební obvod 1925, 1929, 1935 (Poslanecká sněmovna, Československo) .png
okresObce
BratislavaBratislava City, Bystrica, Devín, Devínska Nová Ves, Dúbravka, Farna, Hochštetno, Horvátský Grob, Ivánka, Karlova Ves, Lamač, Mariatál, Mást, Oberufer, Pajštún, Petržalka, Stupava, Vajnory, Zohor
Dunajská Stredacelý kraj
Galantavšechny oblasti nezahrnuté do 15. volebního obvodu Trnava
Komárnocelý kraj
Malackycelý kraj
ModraNemecký Grob, Slovenský Grob, Švansbach
ŠaľaDiakovce, Dlhá nad Váhom, Farkašd, Králová, Kráľová nad Váhom, Neded, Pered, Selice, Šala nad Váhom, Šok, Tornok, Veča, Žigard
Šamoríncelý kraj
NitraBadice, Branč, Čehynce, Čitáry, Gest, Hrnčiarovce, Jagersek, Lajošová, Mechenice, Nitra, Pogranice, Velký Cetín, Vyčapy-Opatovce
Nové ZámkyAndode, Nové Zámky, Tardošked, Veliký Kýr
Parkáňcelý kraj
Stará Ďalavšechny oblasti nezahrnuté do 18. volebního obvodu Báňská Bystrica
VrábleBabindol, Baračka, Beša, Bešeňov, Čifáry, Dyčka, Dedinka (Fajkurt), Horný Ohaj, Horný Pial, Iňa, Lula, Mochovce, Pozba, Tehla, Teldince, Velké Hyndice
Zlaté MoravceDýmeš, Koleňany, Ladice, Žirany
KrupinaDolné Semerovce, Fedýmeš, Hokovce, Horné Semerovce, Horné Turovce, Horváty, Hrkovce, Inam, Kleňany, Malé Turovce, Nekyje, Pereslany, Plášťovce, Sazdice, Sečenka, Slatina, Stredné Turovce, Šahy, Tešmák, Tompa, Velká Ves, Vyška
LeviceBor, Dolná Seč, Horná Seč, Levice, Lok, Ludany, Malá Kálnica, Malé Kosmalovce, Malý Kiar, Marušová, Naďod, Nový Tekov, Ovárky, Varšavy, Velká Kálnica
Modrý KameňBalog, Bátorová, Čebovce, Ďurkovce, Chrástince, Ipolské Kosihy, Kamenné Kosihy, Koláry, Kosihovce, Lesenice, Malá Čalomija, Nanince, Opatovce, Selany, Slovenské Ďarmoty, Širákov, Trebušovce, Velká Čalomija
Želiezovcecelý kraj
*Podle revize volebních obvodů provedené v roce 1925.[1]

The Nové Zámky 16. volební obvod ("XVI. Nové Zámky") byl parlamentním volebním obvodem v První Československá republika pro volby do Poslanecké sněmovny. Sídlo okrskové volební komise bylo ve městě Nové Zámky.[2] Volební obvod zvolil 11 členů Poslanecké sněmovny.[3][4][5]

Demografie

Byly nakresleny hranice 16. volebního obvodu Nové Zámky a 20. volebního obvodu Košice, aby se maximalizoval počet maďarských a německých voličů v těchto obvodech.[6][7] V těchto dvou volebních obvodech žilo 96% všech Maďarů a 59% všech Němců na Slovensku.[6] V Nových Zámcích 16. volebním okrsku bylo 36% obyvatel etnických Čechoslováků.[6]

Podle sčítání lidu z roku 1921 bylo v 16. volebním okrese Nové Zámky 629 458 obyvatel.[4] Na každého 57 223 obyvatel tak připadal jeden poslanec, což je mnohem více, než je celostátní průměr 45 319 obyvatel na jedno křeslo.[4][6][8] V Košickém 20. volebním okrsku bylo 57 238 obyvatel na jedno křeslo.[4][6] Pouze Užhorod 23. volební obvod (tj. Podkarpatská Rus ) měl vyšší počet obyvatel na jedno místo než okresy Nové Zámky a Košice v celém Československu.[4][6] Ke sčítání lidu v roce 1930 v Nových Zámcích měl 16. volební obvod druhý nejvyšší počet obyvatel na jedno místo (64 273 / místo) po Užhorodu.[9]

Senátní volby

Ve volbách do Senátu 16. volební obvod Nové Zámky a 20. volební obvod Košice společně vytvořily 9. senátorský volební obvod Nové Zámky (který zvolil 9 senátorů),[3] navzdory skutečnosti, že oba volební obvody byly geograficky oddělené.[6]

1920 volby

V 1920 československé parlamentní volby většina hlasů v Nových Zámcích byla odevzdána sociálním demokratům a Maďarsko-německá sociálně demokratická strana se ukázala jako největší strana.[8] S 35,7% hlasů získala zvolené 4 poslance (Paul Wittich, Samuel Mayer, Gyula Nagy a Jozsef Földessy).[8] Také v zápase byl Československá strana sociálně demokratických pracovníků který získal 15,3% hlasů a získal zvoleného zástupce (Ivan Dérer).[8] Sociální demokraté mobilizovali voliče jak v průmyslových centrech (jako je Bratislava), tak i mezi zemědělskými dělníky na venkově.[8]

Druhou největší stranou v okrese byla Maďarsko-německá křesťanská sociální strana, který získal 24,5% hlasů.[8] János Tobler a Johann Jabloniczky byli dva jejich zástupci.[10]

1929 volby

StranaHlasy%
 Provinční křesťansko-socialistická strana119,98737.64
 Komunistická strana Československa53,70216.84
 Republikánská strana agrárních a drobných hospodářů33,68710.57
 Československá strana sociálně demokratických pracovníků31,0939.75
 Hlinkova slovenská lidová strana29,4759.25
 Československá národně socialistická strana12,1403.81
 Československá strana obchodníků8,5692.69
 Spojené židovské a polské strany7,4802.35
 Provinční strana drobných zemědělců, podnikatelů a pracovníků5,7331.80
 Německá volební koalice4,2681.34
 Československá národní demokracie4,0021.26
 Německá strana sociálně demokratických pracovníků3,8131.20
 Československá lidová strana2,0650.65
 Jurigova slovenská lidová strana1,9520.61
 Vstupenky na ligu Against Bound8430.26
Celkový318,809100

[11]

Procento dosažené komunistickou stranou v okrese bylo nejvyšší v zemi při hlasování v roce 1929.[6][11]

Reference

  1. ^ Senát Národního shromáždění R. Čs .. Usnesení poslanecké sněmovny. 1925.
  2. ^ Československo (1920). Prager Archiv für Gesetzgebung und Rechtsprechung. 2. H. Mercy Sohn. p. 360.
  3. ^ A b Národní shromáždění Republiky Ceskoslovenské: Poslanecká sněmovna, Senát, Národní výbor, Revoluční národní shromáždění. Zivotopisná a statistická příručka ... s výbavou důležitých ustanovení a dat, která se týká Národního shromáždění. Nákladem a tiskem firmy Šmejc a spol. 1924. s. 24–25.
  4. ^ A b C d E Československo. Státní úřad statistický (1922). La statistique tchécoslovaque: Zemědělství. XIIe série. 1–5. p. 16.
  5. ^ Zborník Ústavu marxizmu-leninizmu a Filozofickej fakulty Univerzity Komenského: Historica. 32-33. Slovenské pedagogické nakladatels̕tvo. 1981. str. 113.
  6. ^ A b C d E F G h Egbert K. Jahn (1971). Die Deutschen in der Slowakei in den Jahren 1918-1929: Beitrag zur Nationalitätenproblematik. Oldenbourg. 124, 130. ISBN  978-3-486-43321-0.
  7. ^ James Mace Ward (2. dubna 2013). Kněz, politik, spolupracovník: Jozef Tiso a tvorba fašistického Slovenska. Cornell University Press. p. 71. ISBN  0-8014-6812-4.
  8. ^ A b C d E F Duin, P.C. dodávka. Středoevropské křižovatky: sociální demokracie a národní revoluce v Bratislavě (Pressburg), 1867-1921 Archivováno 2011-07-24 na Wayback Machine
  9. ^ Mads Ole Balling (1991). Von Reval bis Bukarest: Einleitung, Systematik, Quellen und Methoden, Estland, Lettland, Litauen, Polen, Tschechoslowakei. Dokumentace Verlag. p. 247. ISBN  978-87-983829-3-5.
  10. ^ Mads Ole Balling (1991). Von Reval bis Bukarest: Einleitung, Systematik, Quellen und Methoden, Estland, Lettland, Litauen, Polen, Tschechoslowakei. Dokumentace Verlag. 439–440. ISBN  978-87-983829-3-5.
  11. ^ A b Manuel Statistique de la Republique Tchecoslovaque. IV. 1932. Praha. Annuaire Statistique de la Republique Tchecoslovaque. 401-402