Niklaus Manuel Deutsch - Niklaus Manuel Deutsch - Wikipedia

Autoportrét Niklause Manuela, c. 1515

Niklaus Manuel Deutsch (Niklaus Manuel, c. 1484-28. Dubna 1530), ze dne Bern, byl švýcarský umělec, spisovatel, žoldák a Reformovaný politik.

Životopis

Niklaus byl s největší pravděpodobností synem Emanuela Alemana (nebo Allemana), lékárníka, jehož vlastní otec emigroval z Chieri v Piemontu a jeho manželka Margaretha Fricker (nebo Frikart), nelegitimní dcera bernského městského písaře Thüringa Frickera. Jako příjmení použil „Manuel“, křestní jméno svého otce, a jako německý ekvivalent „Deutsch“ použil příjmení Allemane, jako další označení, podepsal svá díla iniciálami NMD.

Poprvé je zaznamenán v roce 1509, kdy se oženil s Katharinou Frischingovou, dcerou Hanse Frischinga, bývalého Bernese rychtář a člen městské rady (Kleiner Rat). Niklaus Manuel a Katharina Frisching měli šest dětí. Dva z nich, Hans Rudolf Manuel Deutsch (1525–1571) a Niklaus Manuel Deutsch mladší (1528–1588), byli také umělci.[1] Niklaus Manuel je považován za zakladatele patricijské rodiny Manuela v Bernu. Od roku 1510 byl Niklaus Manuel poslancem městského parlamentu (Grosser Rat). Poprvé je zaznamenán jako malíř při zaměstnávání města v roce 1513. Kromě Holbein je hlavním představitelem renesančního malířství ve Švýcarsku.

V roce 1514 koupil dům na Gerechtigkeitsgasse 72, který zůstal ve vlastnictví rodiny Manuel až do 17. století. V roce 1516 vstoupil žoldnéřská služba jako tajemník Albrecht von Stein, účastnící se francouzské kampaně v Válka Ligy Cambrai. Jeho slavný danse macabre na zdi dominikánského opatství v Bernu bylo zahájeno v roce 1516 nebo 1517; tato práce byla zničena v roce 1660, ale 1649 kopií od Albrecht Kauw Poslední podepsaná díla Niklause Manuela se datují kolem roku 1520, poté se věnoval literární tvorbě. Použil kresbu a Švýcarský degen vedle jeho iniciál NMD jako jeho značka; švýcarský degen se objevuje také v jeho literárních rukopisech a schwitzerdegen se objevuje jako pseudonym jeho autora v některých jeho tištěných pracích.

V roce 1522 znovu vstoupil do služby u Albrechta von Steina během tažení v Lombardii a byl zraněn v Novara Podílel se také na Bitva u Bicoccy ze dne 27. dubna. Složil satirickou píseň proti Němečtí Landsknechti kteří v této bitvě porazili švýcarské žoldáky.

Po kampani v roce 1522 kritizoval Svatý stolec, zvláště pozdě Papež Lev X a jeho militaristická politika v EU Italské války V následujících letech byl silným zastáncem Švýcarská reformace a přítel Huldrych Zwingli, kteří jako on byli na kampani v Itálii a byli rozčarováni válečným štváčem papeže v italských válkách. On propagoval reformované věci v Bernu s Berchtold Haller, kněz v Svatý Vincenc Münster. Napsal dvě antikatolické (antipapežské) karnevalové hry nebo Fasnachtsspiele, provedeno v roce 1522. Tyto hry byly velmi populární a údajně udělaly pro přijetí reformace v Bernu více než kázání Hallera. Obě hry byly vytištěny již v roce 1524 a znovu v roce 1540. Vydání 1540 bylo základem reedice vydané v roce 1836.[2]

V roce 1523 mu byl dán úřad Bernese rychtář z Erlach, Echallens a Nidau Byl poslán jako zástupce Bernu do Švýcarská strava v roce 1526 působil jako člen městské rady (Kleiner Rat) od dubna 1528 až do své smrti.

Umělecká díla

  • Švýcarský žoldák se scénou útoku na Castellazzo (1513/4)

  • Švýcarský žoldák (1513/4)

  • Alegorie o žoldnéřské službě

  • Stětí Jana Křtitele (1513/4)

  • Svatý Lukáš maluje Pannu (oltářní obraz, 1515)

  • 1649 kopie autoportrétu Niklause Manuela ve ztraceném stavu tančit děsně dominikánského hřbitova v Bernu (1516/7)

  • Iniciály NMD se švýcarským degenem, podpis jeho ornamentální malby stropu sboru v Bern Minster (1516/7)

  • Stětí Jana Křtitele (1517)

  • Rozsudek v Paříži (1517/8)

  • Alegorie smrti (kresba)

  • Mučení démonů Antonius (1520)

  • Autoportrét (1520)

Literární práce

Obálka časného tisku her vom Babst und seiner priesterschafft a Underscheyd zwischen dem Bapst und Christum Jhesum[5]
  • ? 1510, s Thomas Murner, Ein schon bewerts lhal von der reynen unbefleckten entpfengnüß Marie ("Píseň o neposkvrněné početí ")[3]
  • 1522, Ein Traum (báseň o katastrofálním zapojení Svatého stolce (nedávno zesnulého „papeže válečníka“) Lev X ) v italských válkách)
  • 1522?, Nüw lhal vnd verantwortung deß Sturms halb beschähn zu Pigogga ("Nová skladba a účet zaútočit na Biccoca ", vytištěno po roce 1525)
  • 1522, Underscheyd zwischen dem Bapst und Christum Jhesum (drama, „Rozdíl mezi papežem a Ježíšem Kristem“)
  • 1522/3, vom Babst und seiner priesterschafft (drama, „o papeži a jeho kněžství“)
  • 1523, Die Totenfresser („Eaters of the Dead“)[4]
  • 1525, Der Ablaßkrämer (drama „Prodejce odpustků“)
  • 1526, Das Barbeli (dramatický dialog, proti životu kláštera)[6]
  • 1526, Fabers und Eggen Badenfahrt (dialog, "Faber a Eck na Konference v Badenu ")[5]
  • 1528, Krankheit und Testament der Messe (satira, „Nemoc a svědectví o svaté mši“)[6]

Hra Elsli Tragdenknaben (von dem Elszlin trag den knaben und von Uly Rechenzan, s irem eelichen Gerichtshandel), vytištěno v roce 1530, bylo připsáno Niklausovi Manuelovi, ale přisuzování je pravděpodobně falešné.[7]

Reference

  1. ^ Stručný slovník umění, Oxford University Press, Inc.
  2. ^ Des Venners der Stadt Bern Niklaus Manuel Fasnachtsspiele, Bern (1836).[1]
  3. ^ Bayerische Staatsbibliothek [2] viz Gottlieb Emauel von Haller, Bibliothek der Schweizer-Geschichte (1785-1788), sv. 3, 35-64.
  4. ^ Ferdinand Vetter (ed.) Die Totenfresser (1923)
  5. ^ Karl Goedeke, Grundrisz zur Geschichte der deutschen Dichtung sv. 1 (1862), p. 300 0,1546 (?) Tisk: Newe Zeittung. Von Bäpstlicher, vermainten heyligen Meß, fröliche Badenfart. Darin sie širší grün zuwerden verhofft, aber onuersehens auß ihr ein tödtliches wasser geschwitzt, darauff kläglich vnd jämerlich gestorben[3]
  6. ^ Ejn klegliche Botschafft dem Bapst zukomen, antreffend des gantzen Bapstumbs Weydung, nit des viechs, sonder des zartten völcklins, vnd was syn heydischheyt darzu geantwurt vnd ​​than hatt Bayerische Staatsbibliothek[4]
  7. ^ Vetter (1923), str. 133.
  • Gäbler, Ulrich (1986), Huldrych Zwingli: Jeho život a dílo, Filadelfie: Pevnost Press, ISBN  0-8006-0761-9.
  • Cäsar Menz, Hugo Wagner (red.): Niklaus Manuel Deutsch. Maler, Dichter, Staatsmann. Kunstmuseum Bern, Bern 1979.
  • Gisi, Lucas Marco: Niklaus Manuel und der Berner Bildersturm. V: Peter Blickle, André Holenstein, Heinrich Richard Schmidt, Franz-Josef Sladeczek (Hg.): Macht und Ohnmacht der Bilder. Reformatorischer Bildersturm im Kontext der europäischen Geschichte. Oldenbourg, München 2002 (Historische Zeitschrift, Beihefte; 33), S. 143–163.