Nicolas Vérin - Nicolas Vérin

Nicolas Vérin
narozený (1958-06-21) 21. června 1958 (věk 62)
Saint-Omer, Pas-de-Calais, Francie
ŽánrySoučasná klasika
Zaměstnání (s)Hudební skladatel
Aktivní roky1981 – dosud

Nicolas Vérin (narozen 21. června 1958) je Francouz hudební skladatel a profesor hudby. Jeho mnoho vlivů, od jazzu po elektroniku, od americké po francouzskou hudbu, mu dává neobvyklý styl, kromě hlavních trendů současné francouzské hudby, kombinujících energii a jemnost.[1][2]

I když má kořeny v elektroakustické hudbě a jejím přístupu založeném na komponování se zvuky spíše než s notami, napsal také mnoho instrumentálních skladeb a specializoval se zejména na hudbu mixující živé umělce a elektroniku, ať už fixní zvuk nebo živé zpracování.[3] Základem jeho práce je hudební gesto a život zvuku a jeho morfologie.[4] Sám improvizátor, jeho díla často zanechávají tvůrčím prostor pro umělce, a při mnoha příležitostech spolupracoval se slavnými improvizátory.

Vérin obdržel provize od Francouzské ministerstvo kultury, Rádio Francie, INA-GRM, Studios, Festivals and Conservatories. Byl skladatelem v rezidenci v regionu Midi-Pyrénées a získal cenu Villa Médicis hors les murs. Jeho hudba, publikoval Éditions Jobert a Éditions François Dhalmann, bylo provedeno a vysíláno po celém světě.

Život a dílo

Začátky

Vérin se narodil 21. června 1958 v Saint-Omer, Francie. Po počátečních studiích u soukromých profesorů klavíru na škole Martenot a konzervatoři v Brestu získal titul Diplôme de fin d’études z Conservatoire National de Région de Saint-Maur v klavír, studuje v komorní hudba, harmonie. Ve věku 12 let začal kytara a o rok později zakládá a vede skupinu populární hudby. Poté mělo následovat jazzový klavír, který se naučil většinou sám, ale také s učiteli (Matias Pizarro, Jimmy Cheatham, François Couturier).

Po jeho baccalauréat, navštěvoval letní workshop v Cordesu poblíž Toulouse INA-GRM, během kterého se rozhodl stát se elektroakustickým skladatelem. Poté studoval hudbu a vědu na pařížských univerzitách VI-Jussieu, Brest a Paris VIII-Vincennes, kde získal licence de musique (B.A.). Během této doby uspořádal se spolužákem první elektroakustická hudba koncert ve městě Brest.[5][6] Později navštěvoval hudební akademie Acanthes (Aix-en-Provence 1982) a Darmstadt Ferienkurse (1992).[7]

Poté vstoupil do třídy kompozice elektroakustické hudby Pierre Schaeffer a Guy Reibel na Pařížská konzervatoř kde získal titul v roce 1979. Vérin pokračoval ve studiu 5 let na VŠE University of California, San Diego, kde získal titul Master of Arts (1982)[8] a doktorát (1986)[9] v složení a počítačová hudba. Byli tam jeho hlavní profesoři Roger Reynolds, Jean-Charles François, Joji Yuasa, Robert Erickson, F. Richard Moore, Bernard Rands, Gordon Mumma, Julio Estrada.[10]

Hlavní kariéra

Po návratu do Francie spolupracoval Vérin jako hudební asistent Pierre Henry, pro studiové práce, nahrávání originálních zvuků, zpracování zvuků a koncertní vystoupení na významných festivalech ve Francii a Německu. Průkopník Musique Concrète Vérin je považován za jednoho z pouhých dvou učedníků Pierra Henryho.[11][12] a svou hudbu předvedl při mnoha příležitostech.[13][14]

V roce 1988 byl vybrán Jean-Claude Eloy pracovat v CIAMI (Centre d'informatique appliquée à la musique et l'image, Rueil-Malmaison) odpovědný za MIDI studio a prostředí cmusic / CARL.

V roce 1989 nastoupil do oddělení tvorby v IRCAM, kde pracuje jako lektor. Jednalo se o koordinaci produkce pozvaných skladatelů (Michael Jarrell,[15] Michaël Levinas,[16][17] Frédéric Durieux, Hans-Peter Kunz ) a výuka několika kurzů Počítačová hudba (pro doktorský studijní program Ecole des Hautes Etudes en Sciences Sociales a IRCAM Osnovy počítačové hudby), jakož i účast na beta testování produktu Miller Puckette je Max programovací jazyk.[18]

V roce 1990 založila Vérin sdružení Ligys, které se stalo studiovým družstvem se skladateli Christine Groult a Jacqueline Ozanne, působícími v Paříži pro produkci a několik koncertů.[19] Po rozpuštění Ligys založil v roce 2007 sdružení Impulsion.

V roce 1992 byl Vérin jmenován profesorem elektroakustické hudby na Conservatoire National de Région v Chalon sur Sâone (Burgundsko), kde je jmenován v roce 1998. Od roku 2002 do současnosti je profesorem kompozice a elektroakustické hudby na Ecole Nationale de Musique et de Danse d’Evry (Essonne).

V letech 1992 až 1995 působil jako rezident v regionu Midi-Pyrénées. Patří sem rezidence v LIMCA (Lutherie Informatique et Musique Contemporaine à Auch), kde realizuje dvě skladby.[20][21] Je jmenován hudebním ředitelem pro dvě vydání festivalu Auch Danse / Musique Contemporaines (v Gaskoňsku), který zahrnuje programování 8 koncertů, některé ve vztahu k tanečním společnostem. Rezidence zahrnovala také studiové práce na GMEA (Groupe de Musique Electroacoustique d'Albi-Tarn), jehož výsledkem je kus elektronické hudby, Ve Vino musica,[22] dané denně pro show Musique des Vignes od října do listopadu 1992 na Centre Culturel de l'Albigeois.[23]

V letech 2003-2004 je Vérin zván na IRCAM udělat novou verzi své práce 11 avenue du Midi na WFS systém (sonická holografie), instalace prezentována na Nicéphore Days v Chalonu 2004 (Francie), v IRCAM je Festival Résonance 2004[24] a v Lipsko v roce 2005.

Jako umělec

Kromě své skladatelské tvorby Vérin také účinkoval elektronická hudba a improvizace.[25][26][27] On našel Duo Alchemia s Julienem Feltrinem (rekordér), cestujícím ve Francii. S improvizovaným hudebním triem DSV (Cécile Daroux: flétny, Louis Sclavis: klarinety, Nicolas Vérin: elektronika) účinkoval ve Francii[28] (Festival Agora v roce 2002[29]), v Rusku a Spojených státech.[30][31][32] Od předčasné smrti Cécile Darouxové skupina zůstává jako duo a přejmenovala se Ensemble Cécile. Vystupoval s Vinko Globokar jako elektronický hudebník v opusu Magnum „Laboratorium“,[33] na koncertech v UC San Diego, Witten a Kolíně nad Rýnem.

Vérin vystupuje také jako improvizátor nebo elektronický hudebník na několika CD (Xe symfonie podle Pierre Henry, Předběžné opravy podle Michaël Levinas, Shody podle Michael Jarrell, Přípravná improvizace s Mirthou Pozzi a Pablem Cuecem) a vystupovali se saxofonistou Danielem Kientzym, hercem Jean-Louis Jacopinem, flétnistou James Newton saxofonista Steve Coleman, pianistka Anne-Marie Fijal.[34] Předvedl elektronickou část smíšených a akusmatických skladeb od Pierre Henry[35] a mnoho dalších.[36][37] Jako pianista byl Vérin doprovodem sborů a zpěváků, hrál v jazzových skupinách (s François Moutin a Louis Moutin, Philippe Botta a další).

Ocenění

Ceny

  • Villa Medicis Hors les Murs (Institut Français, CulturesFrance, 2001 a 2010)[38]
  • Concours Luc Ferrari -Hörspiel 2, La Muse en Circuit a Rádio Francie (1997)[39]
  • CEDS (New London, Connecticut, 1991)
  • výběry v mnoha soutěžích včetně Sond'Arte (Lisabon 2009),[40] Bourges (1998, 1997, 1996, 1994, 1990), Olympia (Athény, 1989),[41] Leonie D. Rothschild (USA) atd.

Provize

  • Francouzské ministerstvo kultury (1992, 1994, 1997, 1999, 2003)[42]
  • INA-GRM (1989, 1993, 2004, 2009)[43][44]
  • Rádio Francie (1991, 1996, 2004, 2012)
  • Festivaly (Dijon v letech 1996 a 2001,[45] Perpignan 1995, Nancy 1999)
  • Studios (Césaré Reims 2012, Centre Henri Pousseur (CRFMW) Lutych 2009,[46] GMEA 1991, GMVL 1990)
  • Zimní zahrady (Bagnolet 2007, CEFEDEM Dijon 2006, Evry 2003 ...)

Funguje

Vérinův katalog se skládá z více než 60 děl, od sólového nástroje po symfonický orchestr, přes elektronická hudba (pevné zvuky nebo živé), scénická hudba pro divadlo, tanec. Několik jeho děl je publikováno Éditions Jobert-Lemoine (Paříž) a Éditions François Dhalmann (Štrasburk).

Hlavní skladby

  • Opus 4 Solo housle kus I (7 '- 1981)[47]
  • Opus 7 Pleine Lune (26 '- 1982) pro elektroniku (čtyři stopy) a promítané obrazy (Dominique Piollet a Nicolas Vérin).
  • Opus 8 Solo housle II (6 '- 1983)
  • Opus 10c Solo III (7 '- 1998)
  • Opus 12 Petites variace na klavír (10 ’- 1985-2004)
  • Opus 13 Une nouvelle demeure pour Picasso (20 ', 1985) hudba pro dokumentární film Edmonda Agabry[48]
  • Opus 14 Cirios (12 '- 1986) pro 14 nástrojů (picc, fl, cl / b. Cl. B, t. Saxofon, trpt, 2 trb, el. Guit, synth, perc, vn, viola, vc. A cb .)
  • Opus 15 La lueur et la fumée (1 hodina –1986-1993) Hudební divadlo pro herce, syntezátor a 10 skladeb, které budou živě namíchány na texty převzaté z díla Charlese Baudelaire's Spleen de Paris
  • Opus 16 Suite pour Minnie (18 '- 1986) pro dechový soubor (20 hudebníků)
  • Opus 17 Retornelo (8 '- 1987) pro dechový kvintet
  • Opus 18 Ombres chinoises (18 '- 1988) pro neprofesionální instrumentální soubor (2/2/0/0 1/0/0 4/4/3/2/1 nebo více)
  • Opus 19 Miroirs Déformants (11 ') pro hoboj a elektroniku (čtyři stopy)
  • Opus 20 Péripéties (14'30 - 1989 - rev.1995) pro čtyři flétny
  • Hudba Opus 21 Tulipes aquatiques (5 '- 1990) pro umělecký film Unglee[49]
  • Opus 22 Rhapsodie parisienne (28 '- 1990) radiofonická skladba (dvoustopá páska) s Jeanem Dautremayem, hlasem, Jean Pierlotem, perkuse, Nicolasem Vérinem, syntezátorem.
  • Obliques Opus 23 Projection (23 '- 1990-1991) pro sólovou flétnu a klarinet, živou elektroniku a ansámbl (Midi keyboard, tpt, trb, perc., Vn, cb)
  • Opus 24 Métalmorphose (16 ‘- 1990) pro bicí a elektroniku[50]
  • Opus 25b De très près ou de très loin… (9'45 - 2001) pro pevné zvuky
  • Opus 26a Chassé-croisé Ia (8 '- 1991) pro klarinet (+ basová tr.) A viola + úpravy Ib pro klarinet (+ basová tr.) A violoncello a Ic pro klarinet (+ basetový roh) a viola[51][52]
  • Opus 27 In vino musica (19 '- 1992) elektronika (šest stop) s volitelnou instalací ochutnávky vín[53]
  • Opus 29 Instabile (17 '- 1992, rev. 1996) pro ansámbl (fl, hoboj, cl / b. Clar, F Horn, 2 perc., Pno / el. Kbd., Vn, vc) a živou elektroniku[54][55]
  • Opus 32a Di un temporale ... (22 '- 1994) pro orchestr (2 fl (+ picc + alt fl), 2 hoboj (+ EH), 2 cl (+ b. Cl.), 1 bn, 1 cbn, 2 FH, 2 tpt, 1 tbn, 1 tuba, 2 perc, 1 hrp, struny (min. 6/6/4/4/3) a elektronika
  • Opus 32b Temporale che non c'è (17'30) pro orchestr (2 fl (+ picc + alt alt), 2 hoboj (+ EH), 2 cl (+ b. Cl.), 1 bn, 1 cbn, 2 FH, 2 tpt, 1 tbn, 1 tuba, 2 perc, 1 hrp, struny (min. 8/6/4/4/3)
  • Opus 33 Suite en mouvement (12 '- 1995) 3 kusy pro klarinety a elektroniku, pro studenty 1. až 3. cyklus
  • Opus 34 11, avenue du Midi (13 '- 1995) radiofonické dílo
  • Opus 35 una rosa ... una rueda ... (23 '- 1995) pro řečníka, soubor (fl, 2 cl, sax, tpt, tb, perc) a elektroniku, na báseň Federica Garcii Lorcy „Oda a Salvador Dali“
  • Opus 36a Mariposa clavada que medita su vuelo (17 '- 1996) pro flétnu a elektroniku (čtyři stopy)[56]
  • Opus 36b Thyrcis (9’50 - 2002) pro sólovou flétnu
  • Opus 38 Chassé-croisé II (8 '- 1997) pro housle a klavír[57]
  • Opus 39a Khamsin (20 '- 1997) pro bicí soupravu a elektroniku[58]
  • Opus 39b Samoûm (17 '- 1997) elektronika[59]
  • Opus 40 Chassé-croisé III (8 '- 1998) pro dvě housle[60]
  • Opus 42 Bora (19 '- 1999) pro saxofon (soprán a baryton) a elektroniku
  • Opus 44 Chinook (18 '-1999) pro elektrickou kytaru a elektroniku
  • Opus 45 P’hioni (20 '- 2000) pro kontrabas a elektroniku
  • Opus 47 Solid Noid (25 ’- 1992-2005) pro Midi piano, Disklavier a živou elektroniku
  • Opus 48 Vents du Monde (28 ’- 1999-2003) pro saxofon, elektrickou kytaru, kontrabas, bicí a živou elektroniku
  • Opus 49 Parties diverses (15 ’- 2002-2004) koncert pro Ondese Martenota a orchestr (smyčce + 2 rohy)
  • Opus 50 Chassé-croisé IV (10 ’- 2004) pro flétnu a perkuse (vibrafon a 6 gongů)[61]
  • Skladby Opus 51 Interleaved (15 ’- 2004) pro basklarinet a živou elektroniku[62]
  • Opus 52 Jardín de acero (26 ‘- 2007) pro soprán, klarinet (také Eb a bas), perkuse, klavír, housle a violoncello
  • Opus 53 Impulsions (15 ’- 2008) 3 pedagogické skladby pro smyčce a elektroniku, pro studenty 1. až 3. cyklu
  • Opus 54 Trois études d'espace (19’30 - 2009) elektronika (osm stop)
  • Opus 55 - Now and Then and Now (10’20 - 2012) pro zobcovou flétnu (paetzoldský kontrabas, tenor a soprán) a živou elektroniku
  • Opus 56 - Étoile filante (2 ’- 2011) pro Bb klarinet, napsaný na památku Cécile Daroux
  • Opus 57 -HystéRAProtéron (3'36 - 2012) pro kontrabasový klarinet a elektroniku

Nahrávky

Vybrané spisy

  • „Cécile Daroux: le témoignage de Nicolas Vérin“. Tempo Flûte č. 7, str. 43–45, St-Clair sur Epte, 2012.
  • „Přibližování se k současné hudbě“. Pulse Field, Georgia State University, Atlanta, 2003.
  • „Entretien avec Pierre Henry ". Ars Sonora Revue č. 9, s. 20. Paříž, 1999.
  • „Quelles notes de program pour la musique d'aujourd'hui?“. Média et Information. L'Harmattan, Paříž 1998.
  • „Interview de Steve Reich“. Ars Sonora Revue č. 7, str. 7, Paříž, 1998.
  • „Congruences et l'électronique“. Les cahiers de l'Ircam č. 1, s. 67-77, Paříž 1992. ISBN  2-90948703-2
  • „Archipelago de Roger Reynolds“. Inharmoniques č. 8, s. 178-205. IRCAM, Paříž, 1991. ISBN  2-909487-00-8
  • „Spatializace: interpretace, kompozice, improvizace? ". Dhomont, Francis, ed. Lien, speciální vydání" L'espace du son ", str. 53–55. Musiques et Recherches LIEN. Ohain, Belgie, 1989, přetištěno v roce 1998

Reference

  1. ^ Thion, Michel (1994). „La musique contemporaine en France en 1994“, s. 67. Chroniques de l'AFAA č. 5, AFAA, Paříž. ISBN  286545-120-8
  2. ^ Rejstřík současných skladatelů
  3. ^ Solomos, Makis (2000). „Die neuesten Entwicklungen der zeitgenössischen Musik in Frankreich“, str.85-86. Musik und Aesthetik vol. 4 č. 16, Stuttgart [1]
  4. ^ Index klasických skladatelů
  5. ^ Ouest Francie, Rennes, 31. dubna 1977
  6. ^ Le Télégramme, Morlaix, 31. dubna 1977
  7. ^ Steenhuisen, Paul (2005). „Darmstadt 1992 - Understory“, s. 85 „Circuit: musiques contemporaines“, sv. 15, n ° 3, Presses de l'Université de Montréal
  8. ^ Master of Arts, UCSD
  9. ^ Disertační práce, UCSD
  10. ^ Éditions Jobert
  11. ^ Pierre Henry, citovaný v Gilly, Cécile a Samuel, Claude (1991). „Acanthes An XV“, Van de Velde, Paříž. ISBN  2858681732
  12. ^ Chion Michel (2003). „Pierre Henry“, str. 88. Fayard, Paříž. ISBN  978-2-213-61757-2
  13. ^ Tousignant, François, „Une très grande interprétation“. Le Devoir, Montreal, 11. listopadu 1999
  14. ^ Festival Futura 1998
  15. ^ Congruences (1989) de Michael Jarrell, Elements d'analyse technique, Nicolas Vérin, Francis Courtot, Michael Jarrell, IRCAM (Výzkumný ústav: Francie) vyd. IRCAM, 1990 (41 stran)
  16. ^ Levinas, Michaël a Castanet, Pierre-Albert (2002). „Le Compositeur Trouvère: écrits et entretiens (1982-2002)“, s. 94-97. L'Harmattan, Paříž. ISBN  2747528162
  17. ^ Levinas, Michaël (1994). „Transitions of Attack and Hybrid Sound: Toward a New Mixity“, s. 13-15. Leonardo Music Journal Sv. 4. Cambridge, MA: MIT Press.
  18. ^ Puckette, Miller (1991). "Kombinace zpracování událostí a signálů v prostředí maximálního grafického programování". Počítačový hudební deník, Sv. 15, č. 3
  19. ^ Dallet, Sylvie a Veitl, Anne (2001). „Du sonore au musical: cinquante années de recherches concrètes (1948-1998)“, s. 43. L'Harmattan, Paříž. ISBN  2747503402 [2]
  20. ^ Pistorio, Elisabeth. „Croisements chorégraphiques et musicaux en Gascogne“. Revoluce č. 723 s. 48-49, 6. ledna 1994
  21. ^ Wernert, Marie-Laurence. Sud Ouest, 4. října 1993
  22. ^ Thion, Michel. Revoluce č. 673, s. 40. 21. ledna 1993
  23. ^ Giral, Espérance. "Musique des vignes - le goût des sens". La Dépêche du Midi, 8. listopadu 1992
  24. ^ IRCAM Festival Résonance 2004
  25. ^ L'Alsace, 26. července 1999
  26. ^ Dernières Nouvelles d'Alsace, 26. července 1999
  27. ^ Centrum pro novou hudební a zvukovou technologii, UC Berkeley
  28. ^ B. FZ. „La Perfection de l'improvisation“. Dernières Nouvelles d'Alsace, 8. srpna 2011
  29. ^ Dahan, Éric. „Sclavis électronique“. Osvobození, 8. června 2002 [3]
  30. ^ Woodard, Josef. Down Beat, květen 2002
  31. ^ University of California, Irvine
  32. ^ Centrum pro novou hudební a zvukovou technologii, UC Berkeley
  33. ^ Zdroje IRCAM
  34. ^ Koncert France-Musique a vysílání ze dne 25. dubna 2007
  35. ^ Zvonar, Richard (2005). „Historie prostorové hudby“. eKontakt! 7.4, Kanadská elektroakustická komunita [4]
  36. ^ „Trois-Epis: à l'écoute des Son“.L'Alsace str. 7, 26. července 1999.
  37. ^ „Larsen et Cerbère“.Dernières Nouvelles d'Alsace str. 30., 26. července 1999.]
  38. ^ Agenda de la musique contemporaine, Centre de Documentation de la Musique Contemporaine, Paříž, duben 2010. [5]
  39. ^ Jeux pour l'Oreille, vydání z roku 1997
  40. ^ Soutěž Sond'Arte 2009
  41. ^ Longchampt, Jacques. „Olympiades de composition à Athènes - Lumières d'Italie“. Le Monde, str.22. 3. června 1989
  42. ^ Commandes d'Etat na webových stránkách CDMC
  43. ^ Gayou, Evelyne (2007). „GRM, le Groupe de Recherches Musicales. Cinquante ans d'Histoire“, s. 242. Fayard, Paříž. ISBN  9782213635613
  44. ^ Programové poznámky koncertu GRM v Paříži, 5. prosince 2009
  45. ^ Lalitte, Philippe (2012). „Histoire d’un brise-glace: le festival Why Note et son public“ in Festivals et sociétés en Europe XIXe-XXIe siècles, sous la direction de Philippe Poirrier, Territoires contemporains, nouvelle série - 3 -[6]
  46. ^ Centrum Henri Pousseur
  47. ^ Olschofka, Felix J. (2009). „Srovnávací analýza děl pro sólové housle a housle s elektronikou“, UCSD. [7]
  48. ^ Forum des Images
  49. ^ L'heure exquise
  50. ^ Bonnaure, Jacques. La Lettre du musicien č. 98. Paříž, leden 1991
  51. ^ Heizmann, Mathias. Dernières Nouvelles d'Alsace. 21. července 1997
  52. ^ Densité 93
  53. ^ „In vino musica“Les Inrockuptibles. Prosince 1996
  54. ^ Marty, Eric. „Soudobí komorní hráči v San Francisku a koncert CNMAT“. Počítačový hudební deník. 22: 4, s. 76, zima 1998.
  55. ^ Ulrich, Allan. San Francisco Examiner, str. B3, 11. února 1998
  56. ^ Bonnaure, Jacques. fr: La Lettre du Musicien n ° 175. Březen 1996
  57. ^ Heizmann, Mathias. Dernières Nouvelles d'Alsace. 18. července 1997
  58. ^ Roy, Jean-Louis. Euridyce délivrée. Dijon, leden 1998
  59. ^ Festival elektronické hudby na řeckém Korfu, 29. října 2010
  60. ^ Heizmann, Mathias. Dernières Nouvelles d'Alsace. 23. července 1998
  61. ^ Rozhlasové vysílání na France-Musique
  62. ^ INA-GRM Webreport 14
  63. ^ Gervasoni, Pierre. Le Monde. 29. srpna 2006
  64. ^ Gervasoni, Pierre. Le Monde. 30. května 1998.

externí odkazy

Odkazy na média