Nazzareno Camilleri - Nazzareno Camilleri

Nazzareno Camilleri
narozený10. listopadu 1906
Sliema, Malta
Zemřel1973 (66 let)
Řím, Itálie
PohřebištěHřbitov Genzano, Řím, Itálie
obsazeníFilozofie, Vzdělávání, Askeze

Nazzareno Camilleri (1906–1973) byl maltský filozof, teolog, a mystik. Specializoval se hlavně na filozofii metafyzika a pedagogika.[1]

Život

Začátky

Camilleri se narodil v Sliema, Malta, 10. listopadu 1906.[2] Protože jeho rodina žila velmi blízko Salesián oratoř tam byl obeznámen s Salesiáni od velmi něžného věku. Připojil se k nim v patnácti letech, v roce 1921, a okamžitě poslal do Sicílie pokračovat ve studiu na San Gregorio di Catania.

Studoval tam až do roku 1926, kdy byl následně zapsán na jezuita Papežská gregoriánská univerzita v Řím pokračovat v institucionálních studiích pro kněžství. Tam úspěšně dokončil kurzy filozofie (1926–29) a teologie (1931–35). Mezi těmito dvěma (1929–1931) byl poslán na krátkou stáž do Sicílie učit na San Gregorio di Catania. Byl vysvěcen a kněz v Malta v roce 1934.

Předválečné a válečné období

Po ukončení studia v Řím, Camilleri byl poslán na Řím, do Salesián oratoř umístěná v blízkosti Katakomby San Callisto. Zde byl jmenován profesorem teologie a prefekt studia.

Camilleri tam zůstal dva roky, až do roku 1937. Poté byl poslán učit morální teologie na Don Bosco Mezinárodní institut v Crocetta, Turín. Zde zůstal další dva roky, na konci kterých úspěšně dokončil doktorát v teologie.

V roce 1940, kdy Itálie vstoupil druhá světová válka na Osa strana, Camilleri byl internován, protože jako maltština občan, byl britský předmět. Válečné období strávil na severu Itálie, nejprve v Chieri (1940–42), poté v Montalenghe (1942–45). Na Chieri byl ředitelem Salesián studenti teologie; na Montalenghe, Děkan filozofické fakulty.

V Turíně, Římě a smrti

Po skončení války byl Camilleri zpět Turín jako děkan teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze Salesiánská Papežská univerzita. V této kanceláři pobýval devět let (1945–1954) a vyučoval dogmatická teologie a askeze. Poté na stejné univerzitě učil na Institutu v Pedagogika a Náboženská studia (později, v roce 1956, nazývaná Fakulta pedagogických věd), jedenáct let, až do roku 1965.

Na konci toho akademického roku (1964–65) se celý Turín pobočka univerzity byla asimilována Řím větev. Camilleri tedy nadále učil na Salesiánská Papežská univerzita v Řím na další rok odešel z učitelské profese kvůli špatnému zdraví v roce 1966 ..

Zemřel v Řím v roce 1973, v aura sanctitatis (ve slávě svatosti). Byl pohřben na hřbitově v Genzanu v roce Řím v kapli kostela Salesiáni.

Posvátnost

Dvacet jedna let po Camilleriho smrti, v roce 1994, Salesiáni zahájil proces pro jeho kanonizace. Takzvaný Evidentní prohlášení svědků k jeho hrdinské ctnosti byly publikovány v roce 1989. Camilleri nese název Ctihodný.

Funguje

Nepublikovaný deník

V období od září 1923 do února 1973 (devět dní před jeho smrtí) vedl Camilleri deník, který nikdy neměl být publikován nebo dokonce přečten ostatními.[3] Říkají tomu jeho italští vydavatelé Diario Intimo (Intimní deník). Bohužel byly z tohoto pozoruhodného dokumentu publikovány pouze krátké výňatky. Provozuje přes dvacet osm registrů obsahujících všech asi čtyři tisíce stránek. Jsou uloženy v archivech Salesiánská Papežská univerzita v Řím.

Reprezentativní spisy

Následující práce jsou pravděpodobně nejreprezentativnějšími díly Camilleriho filozofického myšlení a spekulací.

  • 1949 – De Ineffabili Essentia Metaphysica Libertatis (O základní transcendentální metafyzice svobody).[4] 55stránková kniha v latině publikovaná v Turín. Hlavní tezí této práce je, že svoboda je úmyslně zvolený vztah. Zároveň však svoboda sama o sobě netrpí žádnou změnou.
  • 1958 – Una Tesi Antiprobabilista (Antiprobabilistická práce).[5] V Itálii vyšla 33stránková kniha v italštině Turín. Práce je filozoficko-morálním vyšetřováním problému pravděpodobnost.
  • 1965 – Relazionismo Co-Ontologico (Co-Ontologické vztahy).[6] 72stránkový článek publikovaný v knize De Deo: Praelecitonum Selectio (O Bohu: Výběr článků) v Řím. Jedná se o čistě metafyzickou práci, která zkoumá vlastnosti a nejintimnější a nejhlubší povahu vztahu mezi stvořením a tvůrcem. Jinými slovy, jedná se o studium metafyzického (nebo radikálního) vztahu mezi bytostmi a absolutním bytím.
  • Nedatovaný – De ‚Adoptiva‘ nostra Filiatione Divina (Naše „adoptivní“ božské synovství).[7] Rukopis držený na Salesiánská Papežská univerzita v Řím[8] napsal sám Camilleri. V zásadě jde o 105 stránek třídních poznámek, ve kterých se Camilleri kromě základních otázek zabývá komunikací božského života s lidmi prostřednictvím Ježíš Kristus.

Další díla

Níže jsou uvedena další publikovaná díla Camilleriho. Ačkoli zde není poskytnuta žádná recenze, kterékoli z těchto prací by mohlo zajímat filozofii, zejména pro holistický pohled na Camilleriho filozofii.

  • 1944 – De Natura Actus Visionis Beatificæ (Co se týče podstaty skutečné blažené vize; nepublikováno)
  • 1951 – Preparazione specifica all’Apostolato dell’Educazione (Specifická příprava potřebná pro vzdělávací apoštolát)
  • 1953 – Confessori Educatori (Vyznavači vzdělání)
  • 1957 – Da Mihi Animas (Offering My Own Soul)
  • 1957 – L’Ex-Allievo Salesiano Provveduto (Zásobování Salesián Bývalý student)
  • 1958 – La Devozione Mariana nel Santo Adoloscente Domenico Savio (Mariánská oddanost adolescentního svatého Dominic Savio )
  • 1959 – Obránce Putitatis (Ochránce čistoty)
  • 1960 – Principi di Pedagogia Cristiana (Zásady křesťan Pedagogika )
  • 1961 – Problém čistoty dospívajících
  • 1961 – I Novissimi e la Comunione dei Santi (Konec časů a přijímání svatých)
  • 1962 – La Maestra delle Novizie (Představená ženských nováčekek)
  • 1962 – La Grande Indulgenza del Lavoro (Velký Shovívavost z Práce )
  • 1962 – Spirito e Opera della S. Maria D. Mazzarello (Duch a dílo sv. Mary D. Mazzarello )
  • 1963 – Teologia Pneumatica della Prudenza Cristiana (Duchovní teologie křesťan Opatrnost )
  • 1964 – Il Direttore Salesiano (The Salesián Ředitel)
  • 1966 – Teologia e Liturgia (Teologie a Liturgie )
  • 1967 – Costituzione Dogmatica sopra la Chiesa; Decreto sopra le Chiese Orientali Cattoliche (The Dogmatická ústava o církvi; [a] Dekret o východních katolických církvích [Druhého vatikánského koncilu])
  • 1967 – La Chiesa nel Mondo Contemporaneo; L’Apostolato dei Laici; I Mezzi della Comunicazione Sociale (Církev v moderním světě; the Apoštolát laiků; [a] Média sociální komunikace [Druhého vatikánského koncilu])

Články

Camilleri publikoval asi 360 článků. Ty ještě nebyly klasifikovány ani sestaveny, tím méně studovány nebo analyzovány. Články byly publikovány v časopisech, jako například:

V cizině

Salesianum, Orientamenti Pedagogici, Rivista di Pedagogia e Scienze Religiose, Perfice Munus, Doktor Communis, Kateché, Didascalia, Settimana del Clero, Meridiano 12, Rivista dei Giovani, Presenza Cristiana (Catania), Bollettino Salesiano, Voci Fraterne, Le Campagnie, Může Roma, Teatro dei Giovani, Il Salesiano Coadiutore, Unione, L’Osservatore Romano, Il Nostro Tempo, a Il Popolo Nuovo.

Na Maltě

Buttlettin Salesjan, Lehen je-Sewwa, Il-Hajja, Budoucnost, Časy Malty, Il Ponte, a Malta.

Uznání

Intelektuální, odborná a praktická práce Camilleriho souvisela se vzděláváním, zejména s výchovou mládeže. Camilleri, známý svou osobní svatostí, má impozantní spekulativní mysl. Ve své výuce a spisech sděluje jistotu a jemnost, s nimiž se setkal ve filozofii a teologii scholastika souvisí však s postřehy a citlivostí, které četl v dokumentech Druhý vatikánský koncil.

Camilleri si vážil hluboké náklonnosti k myšlení Tomáš Akvinský a přáli si, aby se jeho studenti naučili pozorně ho číst a věrně ho interpretovat. Camilleri nebyl žádný suchý ani opakující se Thomist. Intelektuálně měl aktivní mysl. V tomto ho někteří srovnávali s Antonio Rosmini.

Na druhou stranu Camilleri sám o sobě nepřitahoval pozitivní výzkum. Zdá se, že vždy viděl své filosofické studie v kontextu konkrétního života, zvláště pak křesťan způsob života. Dalo by se říci, že jeho cíle byly spekulativní, ale vždy sloužily k praktičnosti.

K filozofii Camilleri je ještě třeba provést mnoho výzkumu a studia. Ačkoli jsou známy jeho obrysy, konkrétní znalosti jeho filozofie jsou dosud neznámé.

Další čtení

  • Eugenio Valentini, vyd., Articoli di Prova Tesimoniale (Evidence Statement of Witness), Università Pontificia Salesiana, Řím, Itálie, 1989.

Viz také

Reference

  1. ^ Montebello (2001), Sv. Já, str. 66–67
  2. ^ Další biografické podrobnosti viz také Eugenio Valentini (1975) a Valentini (1979).
  3. ^ Valentini (1975)
  4. ^ Montebello (2001), Sv. II, s. 32
  5. ^ Montebello (2001), Sv. Já, str. 23
  6. ^ Montebello (2001), Sv. II, s. 136
  7. ^ Montebello (2001), Sv. Já, str. 6
  8. ^ UPS, 2-C-2599.

Zdroje

  • Montebello, Mark (2001). Il-Ktieb tal-Filosofija f'Malta [Zdrojová kniha filozofie na Maltě]. Malta: Publikace PIN. ISBN  9789990941838.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Valentini, Eugenio, ed. (1975). Don Nazareno Camilleri nel suo 'Diario Intimo' [Nazzareno Camilleri ve svém „Intimním deníku“]. Collana Spirito e Vita. 3. Řím, Itálie: Libreria Ateneo Salesiano.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Valentini, Eugenio, ed. (1979). Don Nazareno Camilleri: un Maestro di Vita Spirituale [Nazzareno Camilleri: mistr duchovního života]. Collana Spirito e Vita. 2. Řím, Itálie: Libreria Ateneo Salesiano.CS1 maint: ref = harv (odkaz)