Přírodní oblasti Saska - Natural regions of Saxony
Klasifikace přírodní oblasti Saska zobrazené zde byla vytvořena v letech 1994 až 2001 pracovní skupinou nazvanou „Ekosystém a regionální charakter“ (Naturhaushalt und Gebietscharakter) na Saská akademie věd v Lipsko v rámci projektu výzkumu a vývoje „Přírodní regiony a potenciál přírodního regionu Svobodného státu Sasko“ (Naturräume und Naturraumpotentiale des Freistaates) v měřítku 1:50 000 jako základ pro rozvoj venkova a regionální plánování. To také podpořilo saské státní ministerstvo životního prostředí a zemědělství a saské ministerstvo vnitra.
Základem struktury byla komplexní celostátní kompilace těch nejmenších fyzické geografické krajinné jednotky (fyziotopy ). Ty byly agregovány do větších jednotek (nanogeochory a mikrogeochory ) řádným způsobem s použitím metody „kategorií přírodních oblastí“. Pro každý z mikrogeochorů, které z toho vznikly, byl vytvořen 9stránkový dokument. Následovalo mapování regionů v sérii 55 mapových listů v měřítku 1: 50 000 („Mapa přírodních oblastí Saska“). V dalších fázích bylo přibližně 1 445 mikrogeochorů agregováno do mezogeochorů a tyto byly nakonec spojeny do 28 makrogeochorů (viz seznam přírodních oblastí v Sasku ). Na úrovni mikrogeochoru nahoru dostávala každá přírodní oblast individuální označení, přičemž jakékoli nově vytvořené názvy se řídily určitými konvencemi. Klasifikace makrogeochorů do přírodních oblastí vyšší úrovně byla dosažena pomocí tzv. „Saských přírodních oblastí“, které sice dostaly také svá vlastní jména, ale do značné míry sledovaly politické hranice a praktické členění rozsáhlejších krajinných celků .
Přírodní oblasti Saska a makrogeochory
- Sasko-dolnolužické vřesoviště (Sächsisch-Niederlausitzer Heideland) - část Severoněmecká nížina
- Lužický hraniční hřeben[1] (Lausitzer Grenzwall)
- Muskau Heath (Muskauer Heide)
- Hornolužické vřesoviště a rybníková krajina[2][3][4] (Oberlausitzer Heide- und Teichgebiet)
- Königsbrück-Ruhland Heaths (Königsbrück-Ruhlander Heiden)
- Labsko-elsterská nížina[5][6] (Labe-Elster-Niederung)
- Düben-Dahlen Heath (Düben-Dahlener Heide)
- Hornolužický důlní revír[7] (Oberlausitzer Bergbaurevier)
- Saská sprašová pole (Sächsisches Lössgefilde) - součást středoevropského sprašového pásu
- Lipská země (Leipziger Land)
- Lipská jižní těžební oblast (Bergbaurevier Südraum Lipsko)
- Severosaské náhorní plošiny a horské oblasti (Nordsächsisches Platten- und Hügelland)
- Großenhainer Pflege
- East Thuringian Loess Hill Country (Ostthüringisches Lösshügelland)
- Povodí Krušných hor (Erzgebirgsbecken)
- Středosaská sprašská vrchovina (Mittelsächsisches Lösshügelland)
- Mulde Loess Hill Country[8] (Mulde-Lösshügelland)
- Drážďanská pánev (Dresdner Elbtalweitung)
- Východní hora Krušných hor (Östliches Erzgebirgsvorland)
- Západ Lužická vrchovina a vrchovina (Westlausitzer Hügel- und Bergland)
- Horní lužická gefilde[9] (Oberlausitzer Gefilde)
- Východní Horní Lužice (Östliche Oberlausitz)
- Saské vysočiny a vrchoviny (Sächsisches Bergland und Mittelgebirge) - část Centrální vrchovina
- Západní Krušné hory (Westerzgebirge)
- Střední Krušné hory (Mittleres Erzgebirge)
- Východní Krušné hory (Osterzgebirge)
- Vogtland
- Pohoří Elster (Elstergebirge)
- Saské Švýcarsko (Sächsische Schweiz)
- Hornolužická vysočina (Oberlausitzer Bergland)
- Žitavské hory (Zittauer Gebirge)
Viz také
Reference
- ^ Kohl, Horst; Marcinek, Joachim a Nitz, Bernhard (1986). Geografie Německé demokratické republiky, VEB Hermann Haack, Gotha, s. 52-54. ISBN 978-3-7301-0522-1.
- ^ Vývoj a perspektivy ekologie krajiny editoval O. Bastian, Uta Steinhardt, str. 181. (2002)
- ^ Svět těžby Sv. 58, GDMB Medienverlag, 2006, s. 376.
- ^ Vývoj evropské krajiny, sborník konference, sv. 1, University of Tartu, Institute of Geography, 2001, str. 253 a 257.
- ^ Poškození rizikem: specifikace kritérií pro posouzení dopadu geneticky modifikovaných organismů na životní prostředí „Sborník příspěvků z mezinárodního sympozia Ekologické společnosti Německa, Rakouska a Švýcarska, Special Group on Gene Ecology, v Hannoveru, 8. – 9. Prosince 2003.
- ^ Badegewässerprofil nach Artikel 6 der Richtlinie 2006/7 / EG a § 6 ... na www.luis.brandenburg.de.
- ^ Půdní organismy Vol 81 (1), Dunger & Voigtländer, 2009, s. 1-51.
- ^ Krajina na sachsen.de. Vyvolány 13 Oct 2013
- ^ Vstupte do minulosti: Cesta do čtyř dimenzí kulturního dědictví: CAA 2003, počítačové aplikace a kvantitativní metody v archeologii str. 267; Sborník z 31. konference, Archaeopress, Vídeň, Rakousko, duben 2003.
Zdroje
- Mannsfeld, K .; Bastian, O .; Kaminski, A .; Katzschner, W .; Röder, M .; Syrbe, R.-U .; Winkler, B. (2005): Landschaftsgliederungen in Sachsen. Mitteilungen des Landesvereins Sächsischer Heimatschutz e.V., zvláštní vydání, bez čísla ISBN.
- Mannsfeld, K. und Syrbe, R.-U. (vyd.): Naturräume v Sachsen mit Kartenbeilage „Naturräumliche Gliederung Sachsens“, in: Forschungen zur deutschen Landeskunde (sv. 257), Deutsche Akademie für Landeskunde, Selbstverlag, Leipzig, 2008, ISBN 978-3-88143-078-4
- Mannsfeld, K .; Bastian, O .; Bieler, J .; Gerber, S .; König, A .; Lütz, M .; Schulze, S .; Syrbe, R.-U .: Abschlussbericht Arbeitsstelle "Naturhaushalt und Gebietscharakter" 1965-2007
- Klasifikace Německa Meynen a BfN, www.geographie.giersbeck.de, vyvoláno dne 8. června 2011
Literatura
- Haase, G .; Mannsfeld, K. (Hrsg.) (2003): Naturraumeinheiten, Landschaftsfunktionen und Leitbilder am Beispiel von Sachsen. Forschungen zur Deutschen Landeskunde, sv. 250 (s CD ROM), ISBN 3-88143-071-7
externí odkazy
- Recherche der Naturräume und Naturraumpotentiale des Freistaates Sachsen bei Landschaftsforschungszentrum e.V. Drážďany (www.lfz-dresden.de), vyvoláno 25. března 2012
- Mapa přírodních oblastí v Sasku na www.umwelt.sachsen.de (pdf, 859 kB)