Východní Horní Lužice - Eastern Upper Lusatia

Tripoint z Německo, Česká republika, a Polsko ve východní Horní Lužici

Východní Horní Lužice (Němec: Östliche Oberlausitz) je přírodní oblast v Sasku a v širším smyslu část Západu Sudety rozsah včetně Dolnoslezské vojvodství. Současné saské rozdělení přírodních oblastí pohlíží na region jako na součást Saská sprašová pole a rozděluje jej na 12 pododdělení na úrovni mezogeochory.

Východní Horní Lužice probíhá ve směru sever-jih mezi městy Görlitz a Žitava. Na severu hraničí s Hornolužické vřesoviště a rybníková krajina (Oberlausitzer Heide- und Teichgebiet), na jihu na Žitavské hory, na západě na Horní lužická gefilde (Oberlausitzer Gefilde) a Hornolužická vysočina. Jeho východní část je rozdělena na Lužická Nisa a leží v Polsko. Geografické rysy zvláštní poznámky v regionu jsou Kopce Königshain, údolí Neiße a stará hornická krajina jižně od Görlitzu a v Žitavské pánvi.

Přírodní oblast je velmi rozmanitá a vyznačuje se pohořími, izolovanými kopci, plošinou a kotlinami vedle sebe. Doba ledová pozemní morény, písky z taveniny a nadloží spraše půdy vyplňují žula úleva v různé míře. Spraše hlína je obecně tlustá jen asi 1 až 1,5 m. Jako svědci Terciární vulkanismus oblasti jsou lávové pláně a izolované kopce čedič a fonolit. V Zittau a Oderwitz Basin, stejně jako v Berzdorfské pánvi jsou důležitá ložiska hnědé uhlí v sedimentech.

Klimaticky východní Horní Lužice leží částečně v závětří Hornolužické vrchoviny. Například ročně spadne pouze 665 mm srážek. Průměrná roční teplota se pohybuje mezi 8 a 8,6 ° C. Potenciální přirozená vegetace zde je Dřevěné svízelky -Habr -Dub les s Lípy malolisté.

Zdroje

  • Mannsfeld, K. und Syrbe, R.-U. (eds.): Naturräume v Sachsen mit Kartenbeilage „Naturräumliche Gliederung Sachsens“, in: Forschungen zur deutschen Landeskunde (sv. 257), Deutsche Akademie für Landeskunde, Selbstverlag, Leipzig, 2008, ISBN  978-3-88143-078-4

externí odkazy