Národní bezpečnost a jaderná diplomacie - National Security and Nuclear Diplomacy

Národní bezpečnost a jaderná diplomacie
امنیت ملی و دیپلماسی هسته‌ای
Pokrýt
Obálka 3. vydání
AutorHassan Rouhani
ZeměÍrán
JazykPeršan
PředmětJaderný program Íránu
Politika Íránu
VydavatelCentrum pro strategický výzkum
Datum publikace
2011
Typ médiaTisk (tvrdý obal )
Stránky1209 stran
ISBN978-600-290-007-4 (3. vydání)

Národní bezpečnost a jaderná diplomacie je vzpomínka na Hassan Rouhani, první tajemník Íránská nejvyšší rada národní bezpečnosti který byl za prezidenta také odpovědný za íránský jaderný případ Mohammad Khatami jak se napětí začalo stupňovat Íránský jaderný program. Asi dva roky po prvním vydání této knihy v roce 2011 byl její autor zvolen jako Prezident Íránu dne 15. června 2013.[1][2] V této knize se zaměřil na íránský jaderný program a výzvy vytvořené západními zeměmi, zejména USA a tři evropské země Francie, Německa a Velké Británie během 678 dnů (od 6. října 2003 do 15. srpna 2005), kdy se svým týmem zpracovával íránský jaderný případ. Historie íránské jaderné technologie a proces jejího dosažení jaderný palivový cyklus jsou hlavními tématy knihy.

Toto je první kniha napsaná vysoce postaveným íránským úředníkem, který kdysi vedl íránský tým pro vyjednávání jaderných zbraní. Byly zveřejněny i další paměti týkající se íránského jaderného případu, včetně autorů Mohamed ElBaradei[3] (bývalý generální ředitel IAEA ), Joschka Fischer[4] (bývalý německý ministr zahraničí), Jack Straw[5] (bývalý britský ministr zahraničí) a Hossein Mousavian[6] (bývalý člen íránského týmu pro vyjednávání jaderných zbraní).

Kapitoly

Tato kniha obsahuje 12 kapitol a sedm příloh:

  1. Islámská revoluce a jaderná technologie (1979-2003)
  2. Výzvy a struktury
  3. Jaderné napětí a nové potřeby (srpen 2002 - říjen 2003)
  4. Řešení hrozeb pro národní bezpečnost (říjen 2003 - leden 2004)
  5. Nová krize a zvýšené úsilí
  6. Diplomacie v krizi (srpen 2004 - prosinec 2004)
  7. Pařížská dohoda
  8. Zahájení jednání a šance na vytvoření příležitosti
  9. Nové naděje
  10. Nedůvěra a pochybnosti
  11. Změna červených čar
  12. Úspěchy 678 dnů úsilí
  • slepé střevo
  1. Chronologie íránského jaderného případu
  2. Rozloučení
  3. Dokumenty: Dohody, jednání a dopisy
  4. Rozlišení
  5. Zprávy generálního ředitele IAEA
  6. Tiskové konference
  7. Projevy

Obsah

Národní bezpečnost a jaderná diplomacie byl sestaven ve 12 kapitolách a 7 dodatcích na 1209 stranách a je první komplexní knihou dosud vydanou o íránském programu jaderné energie a je považován za orální historie rezervovat.

První kapitola s názvem Islámská revoluce and Nuclear Technology (1979-2003), includes seven sections. Zaměřuje se na počátek jaderné technologie po islámské revoluci a vysvětluje potřebu Íránu nukleární energie a nutnost výroby jaderné palivo a obohacující uran. Autor diskutoval o rozšíření Smlouva o nešíření jaderných zbraní (NPT) v roce 1995 podepsání Smlouva o všeobecném zákazu jaderných zkoušek (CTBT) a jejich vztahy k problematice rozvoje jaderné technologie. Vysoká rada pro moderní technologie a rozhodnutí Rady zahájit budování zařízení na obohacování uranu v Natanz v roce 2000 byly také vysvětleny v této kapitole.

Druhá kapitola s názvem Výzvy a struktury obsahuje 18 oddílů, které představují strukturu rozhodování v Íránu, zejména úlohu Nejvyšší rada národní bezpečnosti, proces přijímání důležitých vnitrostátních rozhodnutí této instituce, zejména o situaci v Irák a Afghánistán a její role v jaderném případu, jakož i její vztahy s dalšími dotčenými institucemi a úřady.

Kapitola třetí pojednává o vývoji jaderného napětí a nových potřebách (srpen 2002 - říjen 2003). Zahrnuje šest oddílů, ve kterých autor vysvětluje, jak íránský jaderný případ skončil labyrintem problémů IAEA a evropské země, zatímco vysvětlil atmosféru kolem íránského jaderného případu, než byl jmenován do funkce jaderného týmu.

Kapitola čtvrtá, Eliminace hrozeb národní bezpečnosti (říjen 2003 - listopad 2003), se skládá z 15 oddílů, které vyprávějí vzpomínky autora, když začínal jako vedoucí jaderného týmu v Nejvyšší radě národní bezpečnosti. Autor poznamenal, že tato fáze jeho práce byla zaměřena na uklidnění situace, eliminaci hrozeb a navázání kontaktů s dalšími zúčastněnými stranami, včetně IAEA, ElBaradei a tři evropské země.

Nejdůležitější částí této kapitoly je podrobný popis Saadabad jednání a prohlášení (v Teherán ), jakož i politická prostředí dovnitř a ven Írán.

V páté kapitole Nová krize a zvýšené úsilí, která obsahuje sedm oddílů, autor vysvětluje, jak krize vyplývající z Íránská organizace pro atomovou energii první neúplná zpráva IAEA, zejména její opomenutí odkazovat na plány IAEA odstředivky druhé generace (P2) byl spravován. Zabývá se také problémy způsobenými Íránu Libye podřízení se požadavkům USA a Velké Británie. Rovněž popisuje, jak se tato krize změnila na příležitost prostřednictvím uzavření Brusel dohoda. Autor také vysvětluje domácí a mezinárodní důvody, které pomohly Íránu snížit dopad rezolucí rady guvernérů IAEA z března a června 2004 podepsáním bruselské dohody, která zvýšila možnost vyškrtnutí případu Íránu z agendy IAEA. Rovněž uvádí, proč nebyl íránský případ normalizován.

V šesté kapitole Diplomacie v krizi (srpen 2004 - prosinec 2004) se autor zaměřuje na maraton výměnných plánů mezi Íránem a Evropou. Vysvětluje také úchvatnou konfrontaci mezi Íránem a Spojenými státy ohledně normalizace íránského jaderného případu na jedné straně a zabránění tomu, aby byl případ hlášen Rada bezpečnosti OSN, na druhou stranu. Tato kapitola rovněž podává zprávu o domácích rozdílech v Íránu, o netrpělivosti na začátku roku 2004 obohacování uranu a role aktivní diplomacie, která poskytla politické a mezinárodní důvody pro Paříž dohoda.

Sedmá kapitola s názvem Pařížská dohoda obsahuje devět oddílů, které se zaměřují na domácí a mezinárodní podmínky a vysvětlují, jak byl případ Íránu odstraněn z Čtvrtletní agendy Rady guvernérů IAEA v návaznosti na Pařížskou dohodu a nebyl ohlášen Radě bezpečnosti. Autor vysvětluje dopad Pařížské dohody na politické a ekonomické podmínky v zemi a nezbytná rozhodnutí, která byla přijata k řešení možného neúspěchu jednání.

Kapitola osm, Počátek jednání a šance na vytvoření příležitosti, má sedm sekcí, v nichž autor rozpracovává jednání s prezidenty Ruska a Francie a německou kancléřkou, představení tří pracovních skupin, které byly zřízeny na základě Pařížské dohody, a ustanovení „objektivních záruk“ o mírové povaze íránského jaderného programu. Na druhé straně autor vysvětluje podmínky Íránu pro ukončení jednání a ukazuje, jak bylo zahájení volebních kampaní v Íránu považováno za důležitou výzvu jaderné kauzy.

V deváté kapitole Nové naděje, která má šest oddílů, autor analyzuje postupné tažení Evropany během jednání na úrovni odborníků a vysvětluje i íránskou iniciativu nabídnout čtyřstupňový plán obohacování na průmyslové úrovni v počátcích íránského kalendáře rok 1384 (počínaje 21. březnem 2005). V této kapitole autor rovněž podává zprávu o amerických tlacích, submisivnosti Evropy před USA a také o domácím vývoji v Íránu v důsledku prezidentských voleb, které společně zvýšily tempo změn v íránské strategii. Politické důvody pro rozhodnutí Íránu obnovit práci v Uranium Conversion Facility (UCF) v Isfahan, jednání řídícího výboru v roce 2006 Londýn (na konci dubna 2005) a bylo rovněž vysvětleno oznámení o zahájení činnosti UCF 30. dubna 2005.

V kapitole 10 s názvem Nedůvěra a pochybnosti, která má 10 oddílů, se pozornost soustředí na mezinárodní důsledky rozhodnutí Íránu zahájit Uranium Conversion Facility (UCF), včetně dopisu od tří evropských ministrů zahraničí; kontakty s Thabo Mbeki (pak Jihoafričan prezident), Kofi Annan (pak Generální tajemník OSN ) a čínských a ruských úředníků a jejich doporučení Íránu odložit inauguraci UCF; obdržení konečného evropského plánu; výlet do Ženeva; a poslední jednání se třemi evropskými ministry zahraničí. Vysvětluje také plán, který Írán připravil na spolupráci s podobně smýšlejícími zeměmi, než na dosažení dohody s evropskými státy, poté, co selhalo konečné úsilí řídícího výboru v Londýně.

V kapitole jedenácté, Změna červených čar, autor uvažuje o úsilí jaderného vyjednávacího týmu pod jeho vedením a vysvětluje také třístrannou strategii. Tato kapitola také obsahuje popis obnovení provozu v zařízení na přeměnu uranu (UCF) v Isfahánu, představení nového jaderného týmu a srovnání situace na začátku a na konci období Hassana Rouhaniho jaderný tým.

V kapitole dvanácti, Úspěchy 678 dnů úsilí, autor nabízí shrnutí všech předchozích kapitol a ve třech částech se zabývá jadernými cíli, strategiemi a úspěchy Íránu v době, kdy vedl jaderný tým.

Na konci knihy je sedm dodatků, které obsahují chronologii íránského jaderného případu, dokumenty (dohody, jednání a dopisy), texty rezolucí, texty zpráv připravené generálním ředitelem IAEA a text řady tiskových konferencí a projevů Hassan Rouhani a další vysoce postavení íránští představitelé.

Názory na knihu

Národní bezpečnost a jaderná diplomacie byl představen v knihkupectvích bez jakéhokoli slavnostního odhalení a jednoduše po omezeném uvedení na několika webových stránkách. Většina médií a kritiků o tom tedy docela dlouho nevěděla. Po rozhovoru s Hassan Rouhani v časopise Mehrnameh v květnu 2012 se kniha dostala na titulní stránky nejen v domácích tištěných médiích, ale také u jejich protějšků mimo zemi, včetně BBC perská televize, a bylo o tom napsáno mnoho kritik.

Většinu kritik lze rozdělit do dvou hlavních kategorií. První skupina chválila knihu pro její komplexnost a průlomové pohledy a analýzu. Druhá skupina si stěžovala na odhalení tajných dokumentů i na pokrytí knihy obavami íránských úředníků a domácími problémy. Poznamenali, že tyto informace mohou být využity stranami jednání, které se staví proti Íránu, a dospěli k závěru, že vydání této knihy bylo zneužití zájmů země a národní bezpečnosti. Rovněž uvedli, že kniha je jednostranná a autor vynechal některá fakta, která nebyla v souladu se zájmy jeho týmu.

V předmluvě k prvnímu vydání knihy autor napsal, že vynaložil veškeré úsilí, aby poskytl poctivý popis toho, co se stalo během jeho funkčního období. Dodal však, že jelikož jaderný případ stále pokračoval, vzal při psaní knihy v úvahu mnoho úvah.

Jeden rok po vydání knihy žádný z vysoce postavených íránských úředníků o této knize a jejím obsahu veřejně nemluvil ani nepsal.

Pozitivní body

Íránský jaderný program s sebou nese nejkomplikovanější a nejsmrtelnější mezinárodní krizi, které Irán musel čelit, hned za Válka mezi Íránem a Irákem. Rouhaniho monografie jsou důležité v tom, že se zaměřují na problém, který stále patří k nejdůležitějším tématům diskuse, s přihlédnutím k tomu, že důsledky rozhodnutí íránských vůdců a vysokých úředníků v této otázce stále přetrvávají a byly spojeny s osud 75 milionů Íránců.

Na druhou stranu se díky relativní komplexnosti knihy, která byla vylepšena přidáním textu jednání a dalších příslušných dokumentů, řadí mezi orální historie knihy.

Proces rozhodování v íránské politické struktuře o osudových a historických otázkách, způsob zaokrouhlování těchto rozhodnutí a dopad osobních názorů různých úředníků na tato rozhodnutí byl rozpracován v Rouhaniho memoárech. Tyto monografie navíc obsahují čitelné a důležité podrobnosti o metodě a obsahu jednání mezi íránským jaderným týmem a evropskými stranami, které umožňují důkladné posouzení výkonnosti jaderného týmu a možných rozhodnutí íránských vůdců.

Negativní body

Absence glosáře technických pojmů, aby čtenáři věděli o tom, jak je dosahováno jaderného palivového cyklu a jak jsou pojmy jako UF6, UF4 Odstředivky UCF a P1 a P2 se liší.

Další slabinou je absence vhodných a relevantních fotografií a souhrnné části na začátku nebo na konci každé kapitoly.

Obsah knihy je zjevně kombinací diktovaných a písemných částí, v důsledku čehož se určitá témata v textu často a zbytečně opakují.

Tisk a publikace

Národní bezpečnost a jaderná diplomacie byl poprvé publikován Radou pro účelnost Centrum pro strategický výzkum na 999 stranách na podzim roku 2011, ale byl představen a distribuován v dubnu 2012.[7]

Druhé vydání knihy „s opravami“ vyšlo na jaře 2012 na 1027 stranách. Třetí vydání „s doplňkovým obsahem“ vyšlo v létě 2012.[8] Zahrnovalo znění jednání s ministry zahraničí tří evropských států v Teheránu a Bruselu, znění jednání s ElBaradei, jakož i text tiskových konferencí a projevů od Rouhani, což zvětšilo velikost knihy na 1209 stran.

Čtvrtý a pátý dotisk knihy vyšly na podzim roku 2012 a v zimě roku 2013.

Vyprávění o předvídavosti a naději

Výňatky z Národní bezpečnost a jaderná diplomacie byly zveřejněny v březnu 2013 pod názvem Vyprávění o předvídavosti a naději, spolu s fotografiemi jaderných jednání na 552 stranách.

V předmluvě knihy autor poznamenal, že v souladu se starým úslovím „méně slov může mít smysl“ se rozhodl vytisknout výňatky z hlavní knihy jako samostatný svazek, který budou používat ti čtenáři, kterým chybí dostatek času projít původním svazkem.[9]

Viz také

Reference

  1. ^ „Hassan Rouhani vyhrává íránské prezidentské volby“. BBC novinky. 15. června 2013. Citováno 15. června 2013.
  2. ^ Fassihi, Farnaz (15. června 2013). „Umírněný kandidát vyhrál prezidentské hlasování Íránu“. The Wall Street Journal. Citováno 15. června 2013.
  3. ^ ElBaradei, Mohamed (2011). The Age of Deception: Nuclear Diplomacy in Treacherous Times. New York, USA: Metropolitní knihy. ISBN  978-0805093506.
  4. ^ Fischer, Joschka (2011). Nejsem přesvědčen: válka v Iráku a červeno-zelená léta (v němčině). Německo: Kiepenheuer & Witsch. ISBN  978-3-462-04081-4.
  5. ^ Sláma, Jack (2012). Last Man Standing: Memoirs of a Political Survivor. Anglie, Velká Británie: Pan Macmillan. ISBN  978-1447222750.
  6. ^ Mousavian, Seyed Hossein (2012). Íránská jaderná krize: Monografie. Washington, DC, USA: Carnegie Endowment for International Peace. ISBN  978-0870032684.
  7. ^ „معرفی کتاب امنیت ملی و دیپلماسی هسته‌ای - Představujeme„ Národní bezpečnost a jadernou diplomacii"". CSR. 20. března 2012. Archivovány od originál dne 4. března 2016. Citováno 18. dubna 2013.
  8. ^ „چاپ سوم امنیت ملی و دیپلماسی هسته‌ای - třetí vydání„ Národní bezpečnosti a jaderné diplomacie “zveřejněno“. Tabnak. 1. srpna 2012. Citováno 18. dubna 2013.
  9. ^ Rouhani, Hassan (2013). Vyprávění o předvídavosti a naději (v perštině). Teherán, Írán: Centrum pro strategický výzkum. ISBN  978-600-290-023-4.

externí odkazy