Nadja (román) - Nadja (novel)
![]() Nadja, obálka 1964 Livre de Poche edice | |
Autor | André Breton |
---|---|
Země | Francie |
Jazyk | francouzština |
Žánr | Surrealistický vyprávění |
Vydavatel | Grove Press |
Datum publikace | 1928 |
OCLC | 23109462 |
Nadja (1928), druhá kniha, kterou vydal André Breton, je jedním z ikonických děl Francouzů surrealistický hnutí. Začíná to otázkou „Kdo jsem?"
Je založen na skutečných bretonských interakcích s mladou ženou, Nadjou (ve skutečnosti Léona Camile Ghislaine Delacourt 1902–1941),[1] v průběhu deseti dnů a předpokládá se, že je semi-autobiografický popis jeho vztahu se šíleným pacientem Pierre Janet. Nelineární struktura knihy je ve skutečnosti založena na odkazech na další pařížské surrealisty jako např Louis Aragon a 44 fotografií.
Poslední věta knihy („Krása bude KONVULZIVNÍ nebo vůbec nebude“) obsahovala název Pierre Boulez flétnový koncert ... výbušná oprava ....
Z roku 1960, široce dostupný anglický překlad od Richard Howard je překladem prvního vydání bretonského románu z roku 1928. Breton vydal druhé přepracované vydání v roce 1964. Žádný anglický překlad tohoto druhého vydání není v současné době k dispozici.
souhrn
Vypravěč, který se jmenuje André, přemýšlí o řadě surrealistických principů, než nakonec (zhruba ve třetině románu) zahájí narativní popis, obvykle lineární, své krátké desetidenní aféry s titulární postavou Nadjou. Je pojmenována „protože v ruštině je to začátek slova naděje a protože je to jen začátek“, ale její jméno by mohlo evokovat také španělskou „Nadie“, což znamená „Nikdo“. Vypravěč je posedlý touto ženou, s níž při náhodném setkání při procházce ulicí okamžitě naváže konverzaci. Stává se závislým na denním setkání, občas vyvrcholí romantikou (polibek sem a tam). Jeho skutečnou fascinací Nadjou je však její vize světa, kterou často provokuje diskuze o díle řady surrealistických umělců, včetně jeho samotného. I když její chápání existence podvrací přísně autoritářskou kvótinu, později se zjistilo, že je šílená a patří do sanatoria. Poté, co Nadja odhalí příliš mnoho podrobností o svém minulém životě, se v jistém smyslu demystifikuje a vypravěč si uvědomí, že nemůže v jejich vztahu pokračovat.
Ve zbývající čtvrtině textu se André distancuje od její tělesné podoby a sestupuje do meandrujícího přemítání o její nepřítomnosti, a to natolik, že si člověk klade otázku, zda mu její nepřítomnost nabízí větší inspiraci než její přítomnost. Koneckonců André nakonec pohrdá a zhmotňuje Nadju jako obyčejného člověka, kterou pohrdá a nemůže tolerovat až do vyvolání slz. Mezi vypravěčem a Nadjou kdysi bylo cítit něco, co naznačovalo hloubku za hranicemi vědomé racionality, bdělé logiky a rozumných operací všedního dne. Je v ní něco v podstatě „záhadného, nepravděpodobného, jedinečného, matoucího“; to posiluje představu, že jejich věrnost slouží pouze k tomu, aby Andrému připomněla neproniknutelnost Nadje. Její případná recese do nepřítomnosti je základním zájmem tohoto textu, nepřítomnosti, která umožňuje Nadji svobodně žít v Andrém vědomém a nevědomém, zdánlivě bezuzdném zachování její paradoxní role jak současné, tak nepřítomné. S Nadjinou minulostí fixovanou v jeho vlastní paměti a vědomí je vypravěč probuzen k neproniknutelnosti reality a vnímá obzvláště přízračný zbytek vykukující zpod jeho tenkého závoje. Mohl by tedy lépe uplatnit svou teorii surrealismu založenou na snivosti zkušenosti reality v realitě samotné.
Citace
- „Nemiluji ji? Když jsem v její blízkosti, jsem v blízkosti věcí, které jsou v její blízkosti.“
- „Krása bude křečovitá nebo vůbec nebude.“
- „Nemůže vstoupit, nevstupuje.“
- „Jsem povinen odpovědět, že o tom nic nevím, že v takových věcech se mi právo svědčit zdá být vše, co je zaručeno.“
- „Nikdy jsi nemohl vidět tuto hvězdu jako já. Nerozumíš: Je to jako srdce bezcitného květu.“
Viz také
Reference
- ^ Bogousslavsky J .; Dieguez S., eds. (2013). Literární medicína: onemocnění mozku a lékaři v románech, divadlech a filmech. Basilej: Karger. str. 44–52. ISBN 978-3-318-02271-1.