Vzájemná důvěra a důvěra - Mutual trust and confidence - Wikipedia
Vzájemná důvěra a důvěra je fráze použitá v Anglické právo, zejména s ohledem na smlouvy v roce 2006 Britské pracovní právo, odkazovat na povinnosti vyplývající z pracovněprávního vztahu mezi zaměstnavatelem a pracovníkem.
Tento pojem souvisí s novým, ale velmi důležitým pojmem v pracovním právu a představuje pojem, který je zahrnut do všech pracovních smluv. Konkludentní výraz znamená, že zaměstnavatel i zaměstnanec by se měli chovat tak, aby nenarušovali pracovní poměr.
Akademici nyní hovoří o povinnosti dobré víry v pracovním poměru. (tj. obě strany by si měly navzájem dávat pozor)
Jedná se o tak důležitou otázku, že toto implicitní ustanovení může (za určitých okolností) přepsat výslovné ustanovení pracovní smlouvy. např. nadměrné hodiny pro mladší lékaře (viz rozhodnutí odvolacího soudu v Johnstone v. Bloomsbury Health Authority )
Případy
- Mahmud a Malik proti Bank of Credit and Commerce International SA [1998] AC 20
- Wilson v. Racher [1974] ICR 428
- The Post Office v Roberts [1980] IRLR 347
- Transco plc proti O'Brien [2002] EWCA občan 379
- Eastwood v Magnox Electric plc [2004] UKHL 35
- Mallone v. BPB Industries plc [2002] EWCA občan 126
- Městská rada Luke v Stoke-on-Trent [2007] EWCA občan 761
Austrálie
V roce 2014 Vrchní soud Austrálie jednomyslně a rozhodně odmítl návrh, aby pracovní smlouvy v Austrálii obsahovaly implicitní termín vzájemné důvěry a důvěry. Soud ponechal otevřenou otázku, zda existuje obecná povinnost jednat dobrá víra při plnění smluv a související otázku, zda mohou být smluvní pravomoci a diskreční pravomoci omezeny požadavky dobré víry a racionality.[1][2]
Viz také
Poznámky
- ^ Commonwealth Bank of Australia proti Barker [2014] HCA 32, (2014) 253 CLR 169.
- ^ Commonwealth Bank of Australia proti Barker: Souhrn rozsudku na webových stránkách High Court of Australia.