Mokhi a Matara - Mokhi and Matara
 | tento článek příliš spoléhá na Reference na primární zdroje. (Leden 2012) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) |
| Tento článek je součástí série |
| Sindhský folklór لوڪ ڪهاڻيون |
|---|
Anekdoty |
Legendy nebo eposy |
 Sindhský portál |
Mokhi a Matara (Barmanka a Bachhanal) Sindhi: موکي ۽ متاراJe slavný příběh barmanky „Mokhi“, která nechtěně servírovala Mataru jedovaté „Mandh“ (víno), osm mladých statných mužů, kteří navštívili její hospodu a zemřeli poté, co z poháru hodně pili. Tito Matarové (oddaní Bachhuse) patřili kastám Channa, Chauhan, Sammy a Soomry, kteří byli významnými osobnostmi Sari v oblasti Kohistanu v Sindh. Jejich hrobky se stále nacházejí na úpatí Naratharu v Gadap tehsil z Karáčí.[1]
Příběh
Podnikavá žena, Natar, založila pivovar a v současnosti v místě vesnice „Konkar“ otevřela tavernu pro bezstarostné lidi. Gadap město Karáčí. Její dcera Mokhi, zamyšlená a zdvořilá dívka, sloužila jako barmanka. Sláva hospody a jméno Mokhi cestovala široko daleko a místo začaly často navštěvovat vinné sklepy, sklápěče a hýčkáři. Jednoho dne však přišli Matarové, skuteční oddaní Bakchovi. Bylo to osm dobrodružných mladých mužů, z nichž každý byl dva Samma, Soomra, Channa a Chauhan klany. Přišli celou cestu ze svých vzdálených pokojů, aby se napili pravdivosti mandh (víno) v této slavné hospodě. Užili si pití a rozhodli se toto místo navštívit znovu. Po šesti měsících přišli znovu a užili si zážitek natolik, že se nyní rozhodli každých šest měsíců podniknout tuto dlouhou cestu do hospody. Mokhi jim sloužil, kdykoli přišli, a pokaždé, když odešli, se nasytili.
Jakmile dorazili, stalo se, že jim nezůstalo žádné staré víno, které by jim bylo servírováno. Mokhi byl hodně rozrušený, ale vzpomněl si na starou sklenici s vínem dlouho opuštěnou v rohu, a ona k ní spěchala. Sklenice byla až po okraj plná, ale zdálo se, že do ní už dávno spadla kobra; jeho maso bylo rozpuštěno a zůstala jen kostra. „Sloužit nebo ne?“ uvažoval Mokhi. Je zřejmé, že víno mělo v sobě jed kobry, i když bylo velmi barevné a dlouho kvasilo. Takže místo toho, aby zklamala své milé zákazníky, rozhodla se jim dát toto víno a zároveň se omluvila, že jelikož žádné jiné víno nebylo k dispozici, nezbylo jí nic jiného, než jim nabídnout starou sklenici na víno. Uvítali nabídku, napili se a nesmírně si užívali chuť. Požádali o další a pili šálek za šálkem. „Nikdy jsme takové víno neochutnali,“ řekli obdivně. Byli silně opilí a odešli z hospody, kde si užívali vynikající kvality vína a chválili tento velký Mokhiho čin.
Po roce se vrátili. Mokhi je rád přivítal, protože věděl, že tentokrát je k dispozici spousta kvalitního vína. Sloužila jim s grácií a sebevědomím, ale po jejich prvních doušcích jí vrátili poháry a požádali o víno, které jim bylo podáváno předchozí rok. Mokhi byl z této situace zmatený. Vyzkoušela další víno vynikající kvality, ale i to se vrátilo. Prosili ji, aby jim podávala stejné staré víno. Mokhi, kteří byli zoufalí, neviděl jinou cestu, než jim říct pravdu o víně.
„Víno, které jsi měl loni, bylo ze staré opuštěné nádoby a obsahovalo kobří jed.“
„Cobro! Cobro! Co?“ unisono plakali.
Samotná myšlenka na jed a jeho účinek je šokovala a všichni padli na místě mrtví a byli tam pohřbeni. Hroby těchto Matara, statných mužů, jsou stále vidět na starém hřbitově na návrší.
Historie a vliv
Příběh zachycuje sociokulturní aspekty Medievalu Sindh ve kterém záležitosti hospody řídí ženy (Natar a její dcera Mokhi). Nejstarší zmínky o této ságě se nacházejí ve verších renomovaných básníků Sindha, Shah Karim, Shah Inat a Shah Latif. Později se o tom zmiňovali i další básníci. Příběh nachází četné odkazy v sindhské lidové poezii.[2] Středem pozornosti je jemná psychologická myšlenka, že „ve skutečné horlivosti a chuti člověk přežije skutečné nebezpečí, ale vědomý pocit nebezpečí může být fatální i po jeho skončení.“
