Mohamed Ben Ghalbon - Mohamed Ben Ghalbon

Předseda LCU šejk Mohamed Ben Ghalbon

Mohamed Ben Ghalbon je zakladatelem a předsedou společnosti libyjská ústavní unie a jeden z nejodolnějších politických oponentů plukovníka Kaddáfího v exilu. Je předním obhájcem výzvy k dodržování ústavní legitimity (Ústava z roku 1951 ) při konfrontaci s režimem Muammar Kaddáfí.

Časný život

Ben Ghalbon se narodil v Benghází, Libye v roce 1947. Studoval na škole „Al-Ameer“, poté na střední škole v Benghází. Navázal na rodinnou tradici v oblasti obchodu a obchodu a později ve stavebnictví mezi lety 1968 a odchodem z Libye do Británie v roce 1978, kde se se svou ženou a čtyřmi dětmi usadil v Manchester kde jeho dva mladší bratři Hisham a Ali studoval.

Postavte se proti režimu Kaddáfího

Jeho první konfrontace s Kaddáfího režimem byla v září 1974, kdy vyjádřil námitku proti zavedení režimu bezprecedentní politiky povinného odvodu pro dívky režimem. Považoval to za vypočítaný první krok k ponížení libyjského lidu a podkopání tradic, na nichž byla postavena libyjská konzervativní společnost. V časných ranních hodinách dne 8. září 1974 podnikl ozbrojený útok na kasárna, kde byly zadrženy studentky ve snaze o propuštění své sestry, která byla studentkou právnické fakulty na univerzitě v Benghází. Ze tří mladých mužských vojáků střežících kasárna si útok vyžádal jednoho mrtvého a dva zraněné. To z něj učinilo prvního civilistu, který od 1. září 1969 pozvedl zbraně proti vojenské juntě vládnoucí v zemi.^[1] Následně byl zatčen, zadržen a mučen, nejprve v civilu, poté ve vojenských věznicích v období od září 1974 do začátku roku 1976, kdy byl zproštěn obvinění proti němu kvůli nedostatku dostatečných důkazů, které by ho obžalovaly. Soudní systém byl v té době stále prostý dominance bezpečnostního aparátu junty v Libyi. Byl propuštěn, když se úřady přesvědčily, že není součástí organizované skupiny, která představuje vážnou hrozbu. Navzdory zrušení obvinění, která proti němu vznesla, Ben Ghalbon navázal kontakt s rodinou vojáka, jakmile byla v roce 2011 s kolapsem Kaddáfího režimu vyvrácena hrozba politických a bezpečnostních represálií. Došel k uspokojivému urovnání v souladu s islámskou tradicí, uzavřel oficiální soudní usmíření a byla mu udělena plná milost od rodiny zesnulého, která uznala, že útok byl aktem vzpoury proti režimu a nebyl namířen proti jejich synovi.

Během prvních dvou let exilu ve Velké Británii se podílel na tajném politickém odporu, který byl v raných fázích, poskytováním podpory libyjské studentské unii, kterou jeho bratři Hisham a Ali byli zakládajícími členy. Komunikoval také s libyjskými opozičními skupinami, které se právě začaly formovat. Následně dospěl k závěru, že jakékoli účinné politické úsilí musí být veřejné a že musí začít od konce „éry nezávislosti“. Věřil, že prvním krokem musí být odčinit trestný čin skutečnému vůdci země a legitimnímu panovníkovi, Král Idris I., vztyčit pravou libyjskou vlajku (trikolóru) a přijmout jako zdroj ústavní legitimity libyjskou ústavu, která vedla k narození libyjského státu dne 24. prosince 1951. A aby nepotvrdil její zrušení Juntou.

V srpnu 1981 navštívil krále Idrise ve svém exilu v Káhiře a zopakoval slib věrnosti svému veličenstvu jako historického vůdce boje libyjského lidu za nezávislost a národní jednotu a jako symbol legality pro národ. Získal královo požehnání za založení Libyjské ústavní unie (LCU).

Vyhlášení libyjské ústavní unie (LCU)

Předseda LUC Mohamed Ben Ghalbon s králem Idrisem I - Káhirou

Zadní strana proklamační karty LCU nesoucí libyjskou původní vlajku - 7. října 1981

Prohlášení LCU slibující věrnost svému veličenstvu králi Idrisovi I - 7. října 1981

The LCU byl prohlášen dne 7. října 1981 za konfrontaci s režimem plukovníka Muammara Kaddáfího, který označil za nelegitimní režim, který si uzurpoval moc vojenským převratem, nikoli populární revolucí, jak tvrdil. LCU vyzvala všechna libyjská opoziční spektra, aby se shromáždili kolem krále, aby se vrátili k ústavní legitimitě z roku 1951 a uvedli mezinárodní společenství do rozpaků s ukončováním jednání s režimem, který si silou zmocnil moc bez veřejného mandátu ani ústavního orgánu, zatímco právní zástupce této ústavní legitimity byl velmi živý, protože jeho obyvatelé volají po jeho návratu.^[2]

Pan Ben Ghalbon a jeho rodina se okamžitě stali terči Kaddáfího vražedných týmů, které byly v 80. letech notoricky známé jako „zásahové jednotky“.^[3] Kaddáfí otevřeně označil své politické oponenty za „toulavé psy“ a nařídil jejich „fyzickou likvidaci“, ať jsou kdekoli.^[4]

Pokračoval v opozici vůči Kaddáfího režimu a šíření ústavního povědomí mezi libyjským lidem. Znovu se stal terčem během vlny teroristických činů režimu, která ve Velké Británii začala 11. března 1984 dvěma bombovými útoky v Londýně a Manchesteru, a svého smrtícího vrcholu dosáhla 17. dubna 1984 vraždou WPC Yvonne Fletcherová s kulkami vystřelenými z libyjského velvyslanectví v Londýně, když měla povinnost organizovat pokojný protest libyjských odpůrců režimu mimo velvyslanectví na náměstí svatého Jakuba. Pan Ben Ghalbon a jeho rodina byli na několik týdnů od zahájení bombové kampaně umístěni pod 24hodinovou ozbrojenou policejní ochranu.^{[Citace je zapotřebí ]} Jejich životy se vrátily k normálu a děti obnovily školu až poté, co byly 23. dubna 1984 přerušeny diplomatické vztahy mezi Velkou Británií a Libyí a Anglie byla úplně zbavena Kaddáfího agentů.

Jeho vztah s králem Idrisem I. a královnou Fatimou

Předseda LUC šejk Mohamed Ben Ghalbon s Královna Fatima

Ben Ghalbon měl silné vztahy s králem Idrisem až do smrti svého majestátu dne 25. května 1983 a také s ním Královna Fatima kterému on a jeho rodina sloužili a bránili až do jejích posledních hodin. On i jeho bratr Hisham když zemřela 3. října 2009, byla u postele v nemocnici.

Ve spolupráci s korunním princem libyjského království Al-Hassan Al-Rida Al-Sanussi, kterému byla poskytována lékařská péče ve Velké Británii, zahájil intenzivní humanitární mediální kampaň s cílem zviditelnit princovu nepříjemnou situaci a upozornit arabské autorské honoráře na těžkou útrapu, kterou utrpěl v důsledku Kaddáfího vykořisťování callasů ze špatného zdravotního stavu a finančních podmínek . Inicioval tuto kampaň otevřeným dopisem adresovaným plukovníkovi Kaddáfímu, který zveřejnil jako placený inzerát v Londýně Opatrovník^[5] noviny ze dne 2. dubna 1992. Dopis zahájil slovy: „Neštěstí přivedlo jednoho z arabských šlechticů k tomu, aby zůstal pod vaší vládou déle než dvacet let“, dále odhalil svou krutost a týrání prince a uzavřel ho žádáním : "Jak může člověk dosáhnout této úrovně ďábelského chování? A proč?" Příběh zachytil arabská a mezinárodní média. Na to navázal tiskovými prohlášeními a rozhovory s arabskými a mezinárodními novinami. Kampaň skončila s významným pozitivním dopadem na princovy podmínky.

První kniha o králi Idrisovi

Eric Armar Vully de Candole, CBE, která zastávala funkci rezidentky Jejího Britského Veličenstva, Cyrenaica, napsal jedinečnou knihu "Život a doba libyjského krále Idrise",^[6] nejbližší věc k biografii zesnulého krále. Když se mu nepodařilo najít vydavatele pro vydání a distribuci knihy, vydal ji soukromě v nákladu 250 výtisků jako pocta svému celoživotnímu příteli. V roce 1989 jej pan Ben Ghalbon znovu publikoval v anglickém a arabském jazyce poté, co dosáhl dohody s autorovými dědici a vylepšil jej poznámkami pod čarou, dodatky a velkým počtem fotografií. Ve velkém množství jej bezplatně distribuoval mezi Libyjci uvnitř i vně Libye i ve veřejných a univerzitních knihovnách a výzkumných střediscích po celém světě, aby čelil neúnavným útokům režimu na hanobení krále a jeho skutečné roli při utváření moderní Libye, a aby napravit jeho historii ze systematického narušení způsobeného režimovým propagandistickým strojem.

Případ libyjských Židů

Ben Ghalbon přispěl několika podstatnými dokumentárními články na toto téma Židé z Libye a jejich náhlý odchod ze země po šestidenní válce v červnu 1967, kterou publikoval v několika článcích v arabském deníku se sídlem v Londýně Al-Hayat noviny. Spoléhal se hlavně na oficiální britské dokumenty vydané po 30 letech^[7] a zprávy o Britská vojenská správa (Libye) který měl na starosti zemi během nepokojů v letech 1945 a 1948, jakož i autoritativní židovské zdroje. Jeho příspěvek nabídl tolik potřebné zdrojové informace, aby rozptýlil rozostření, které obklopovalo tuto trnitou otázku, a vyloučil mnoho omylů a výmyslů, které byly napsány při absenci spravedlivého a neutrálního vyprávění o těchto událostech.

Únorová revoluce

Pan Ben Ghalbon rychle poskytoval plnou podporu únorové revoluci od jejích ranních hodin. Okamžitě vyzval k potřebě okamžité aktivace libyjské ústavy^[8] a uzákonění nezbytných zákonů z něj k zajištění stability a právního státu, dokud nebude libyjský lid v době otřesů zhroucení Kaddáfího režimu a v pozici, kdy bude moci rozhodovat o takové formě politického a vládního systému, ze kterého si mohou vybrat jejich vlastní svobodná vůle.^[9] Opakovaně a otevřeně varoval před nebezpečím občanské války a roztříštěnosti v případě politického vakua bez ohledu na to, jak krátké.^[10]Udělal krok zpět, když Národní přechodná rada ignoroval jeho výzvu a přijal „Libyjské prozatímní ústavní prohlášení „dne 3. srpna 2011, který veřejně popsal jako„neadekvátní dokument spěšně opravený nekvalifikovanými jednotlivci, kterým chyběl lidový mandát obejít legitimní ústavu národa “.

Ochrana vody v islámském světě: Iniciativa „Moudd & Saa“

V reakci na stupňující se problémy vodního hospodářství v islámském světě zahájil Ben Ghalbon v roce 2001 iniciativu „Moudd & Sa'a“. Iniciativa byla založena na usnadnění zaměstnávání „sunny“ (tradice proroka Mohameda) na stimulaci muslimů stát se ekologicky odpovědnými občany plně si vědomi svých povinností vůči vodním zdrojům a svých náboženských a morálních závazků k jejich zachování.^[11] Jeho nová koncepce navrhla zavedení drobných, nízkých nákladů a minimálně invazivních úprav ve standardních moderních koupelnách, aby se zjednodušilo dodržování učení proroka Mohameda, který povzbuzoval své následovníky, aby šetřili vodou bez ohledu na to, jak hojně to bylo.^[12] Název „Moudd & Saa“ odvodil od množství vody, které použil prorok pro své „Wudu & Ghussl „(Menší a větší omývání). V roce 2015“Masdar Institute of Science and Technology „Vyvinul tuto myšlenku tím, že vyrobil levné, snadno instalovatelné a uživatelsky přívětivé zařízení, které omezuje množství čisticí vody na 1200 mililitrů a je vybaveno řádkem s indexem 600 mililitrů, aby podpořilo dodržování množství, které stačilo Prorokovi na jeho Wudu. ^[13]

Viz také

• Libyjská ústavní unie

Reference