Britská vojenská správa (Libye) - British Military Administration (Libya)
Britská vojenská správa Libye Amministrazione Militare Britannica della Libia الإدارة البريطانية العسكرية في ليبيا | |||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1942-1951 | |||||||||||
 Vlajka | |||||||||||
 Mapa spojenecké okupace Libye zobrazující Tripolitánii a Cyrenaicu | |||||||||||
| Postavení | Britská vojenská správa (1943-1950) Britská civilní správa (1950-1951) | ||||||||||
| Hlavní město | Tripolis | ||||||||||
| Společné jazyky | Angličtina, italština, arabština | ||||||||||
| Hlavní správce (Tripolitania) | |||||||||||
• 1943-1951 | Travers Blackley | ||||||||||
| Hlavní správce (Cyrenaica) | |||||||||||
• 1942-1945 | Duncan Cumming | ||||||||||
• 1945-1946 | Peter Acland | ||||||||||
• 1946-1948 | James Haugh | ||||||||||
• 1948 (herectví) | Arthur Parker | ||||||||||
• 1948-1949 | Eric de Candole | ||||||||||
| Dějiny | |||||||||||
| 13. května 1943 | |||||||||||
| 10. února 1947 | |||||||||||
• Emirát Kyrenaica vytvořeno | 1. března 1949 | ||||||||||
• OSN správa | 10. prosince 1949 | ||||||||||
| 24. prosince 1951 | |||||||||||
• Autonomie skončila | 27.dubna 1963 | ||||||||||
| Měna | Vojenský úřad Lira (Tripolitania) Egyptská libra (Cyrenaica) | ||||||||||
| |||||||||||
| Dnes součást |  Libye | ||||||||||
Část série na | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Historie Libye | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 Libyjský portál | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
The Britská vojenská správa Libye byla kontrola nad regiony Cyrenaica a Tripolitania toho prvního Italská Libye podle britský od roku 1943 do libyjské nezávislosti v roce 1951. Byla součástí Spojenecká správa Libye.
Dějiny
V listopadu 1942 spojenecké síly znovu obsadily Cyrenaicu. V únoru 1943 byli poslední němečtí a italští vojáci vyhnáni z Libye a začala spojenecká okupace Libye.
Tripolitania a Cyrenaica zůstaly pod britský správa, zatímco francouzština kontrolované Fezzan. V roce 1944 se Idris vrátil z exilu dovnitř Káhira ale odmítl obnovit trvalé bydliště v Kyrenajce až do odstranění některých aspektů zahraniční kontroly v roce 1947. Podle podmínek mírové smlouvy z roku 1947 s Spojenci Itálie, která doufala, že udrží kolonii Tripolitania a Francie, která chtěla Fezzan, se vzdal všech nároků vůči Libyi. Libye tak zůstala jednotná.
Po osvobození severní Afriky spojeneckými jednotkami bylo v roce zabito přes 130 Židů protižidovské nepokoje v Tripolitánii v listopadu 1945.[1] V červnu 1948 zabili protižidovští výtržníci v Libyi dalších 12 Židů a zničili 280 židovských domů.[2] Strach a nejistota, které vyvstaly z těchto protižidovských útoků a založení státu Izrael vedl mnoho Židů k uprchnout z Libye. Od roku 1948 do roku 1951 30 972 libyjských Židů přestěhoval se do Izraele.[3] Do 70. let byl zbytek libyjských Židů (asi 7 000) evakuován do Itálie.
Dispozice italských koloniálních držav byla otázka, kterou bylo nutno zvážit, než bude možné dokončit mírovou smlouvu, která oficiálně ukončuje válku s Itálií. Technicky zůstala Libye italským majetkem spravovaným Británií a Francií, ale na Postupimské konferenci v roce 1945 spojenci - Británie, Sovětský svaz a USA - souhlasili, že italské kolonie zabavené během války by neměly být do Itálie vráceny. Další posouzení otázky bylo svěřeno Spojenecké radě ministrů zahraničních věcí, jejíž součástí byl francouzský zástupce; ačkoli všichni členové rady zpočátku upřednostňovali nějakou formu svěřenství, pro likvidaci Libye nebylo možné navrhnout žádný vzorec. USA navrhly svěřenectví pro celou zemi pod kontrolou Organizace spojených národů (OSN), jejíž listina nabyla účinnosti v říjnu 1945, aby ji připravila na samosprávu. Sovětský svaz navrhl samostatná provinční poručníctví, prohlásil si pro sebe Tripolitánii a přidělil Fezzana Francii a Cyrenaica Británii. Francie, jelikož diskuse neskončila, prosazovala návrat území do Itálie. K prolomení slepé uličky Británie nakonec doporučila Libyi okamžitou nezávislost.[4]
V roce 1949 Emirát Kyrenaica byla vytvořena a pod přímou britskou vojenskou správou zůstala pouze Tripolitanie. O rok později, v roce 1950, byl místo vojenské správy udělen civilní. Idris as-Senussi, Emir Cyrenaica a vůdce Senussi Muslimský súfijský řád zastupoval Libyi na jednáních OSN a dne 24. prosince 1951 vyhlásila Libye nezávislost
Nezávislost
V roce 1951 zástupci Kyrenaiky, Tripolitánie a Fezzanu prohlásili a svaz a země se nazývá Spojené království Libye, Idris byla nabídnuta koruna. V souladu s ústavou měla nová země a federální vláda s třemi státy Cyrenaica, Tripolitania a Fezzan autonomie. Království mělo také tři hlavní města: Tripolis, Benghází a Bayda. Dva roky po získání nezávislosti, dne 28. března 1953, se Libye připojila k arabská liga. Když Libye vyhlásila nezávislost, byla první zemí, která dosáhla nezávislosti prostřednictvím Spojené národy a jeden z prvních bývalých evropských majetků v roce 2006 Afrika získat nezávislost.
Viz také
Reference
- ^ Goldberg, Harvey E. (1990). Židovský život v muslimské Libyi: Soupeři a příbuzní. University of Chicago Press. p. 97. ISBN 9780226300924.
- ^ Štíty, Jacqueline. “Židovští uprchlíci z arabských zemí " v Židovská virtuální knihovna.
- ^ Historie židovské komunity v Libyi Archivováno 18. července 2006, v Wayback Machine ". Citováno 1. července 2006
- ^ Kongresová knihovna: Organizace spojených národů a Libye