Mobile Telecommunication Company of Iran - Mobile Telecommunication Company of Iran
 | |
Nativní jméno | همراه اول |
|---|---|
Romanized název | Hamrahe Avval |
| Ve vlastnictví státu | |
| Obchodováno jako | TSE: HMRZ1 ISIN: IRO1HMRZ0007 |
| Průmysl | |
| Založený | 1992 |
| Hlavní sídlo | Teherán, Írán |
Oblast sloužila | Írán |
Klíčoví lidé | Mehdi Akhavan Behabadi (VÝKONNÝ ŘEDITEL) Babak Tarakomeh (Člen představenstva) |
| produkty | Pevná linka a mobilní telefonování, Internet služby, širokopásmové připojení a pevné internetové služby, digitální televize a síť služby a globální internetový protokol páteřní síť |
| Majitel | |
Počet zaměstnanců | 5000+ |
| Rodič | TCI |
| webová stránka | www |
Mobile Telecommunication Company of Iran (Peršan: شرکت ارتباطات سیار ایران), Běžně zkráceně jako MCI a také známý pod jeho jméno značky Hamrahe Aval (Peršan: همراه اول; první společník), je první a největší mobilní operátor v Írán.[1] MCI je dceřinou společností Telecommunication Company of Iran a má přibližně 17 milionů předplacených a 49 milionů předplacených předplatitelů.[2] Služba Hamrahe Aval je dostupná v 1 239 městech a na více než 70 000 kilometrech dálnice v Íránu. Poskytuje roamingové služby prostřednictvím 271 partnerských operátorů ve více než 112 zemích.
V prosinci 2010 bylo na burze nabídnuto 5,5% akcií MCI Íránský mimoburzovní trh (Farabourse ), v hodnotě 396 milionů $,[3] což bylo dosud největší IPO na íránském OTC akciovém trhu.
V srpnu 2013 se společnost přesunula z OTC na teheránskou burzu
Tržní hodnota společnosti v dubnu 2014 činila 4,3 miliardy USD.[4]
V současné době 90% akcií společnosti MCI vlastní Íránská telekomunikační společnost a zbývajících 10% akcií je veřejně dostupných na Teheránské burze cenných papírů.
V roce 2015 společnost MCI uvedla na trh technologie 3G a 4G pod novou značkou jako Notrino.
Dějiny
Do konce března 2004 se počet předplatitelů zvýšil na 3 450 000 předplatitelů; počet předplatitelů je dnes více než 43 milionů (počet předplatitelů Hamrah-e-Avval). Kromě toho Hamrah-e Avval také poskytl řádné pokrytí více než 52 000 km celostátních silničních sítí a 1120 měst po celé zemi. V souladu s 3. sociálně-ekonomickým a kulturním rozvojem Íránské islámské republiky je počet 4 490 000 nových do sítě byla přidána předplatná, což zase ukazuje nárůst o 934,8% a míra penetrace se zvýšila z 0,78% na začátku 3. sociálně-ekonomického a kulturního rozvoje Íránské islámské republiky na 7,5% do konce plánu. Na konci 3. sociálně-ekonomického a kulturního rozvoje Íránské islámské republiky byly stromovými provinciemi s nejvyšší mírou penetrace Teherán, Isfahán a Yazd; z hlediska výkonu měl nejvyšší výkon také Teherán, Isfahan a Yazd.
Mezi speciální služby poskytované předplatitelům patří přepojování hovorů, čekající hovor, ID volajícího, služby FDN, omezení hovorů, faxové připojení, datové služby, systémy SMS a VMS a mezinárodní roaming.
Vývoj mobilního telefonu ve světě
Jako osobní komunikační prostředek má telefonní síť nejvyšší uplatnění na světě. Možnost poskytování mobilních telefonů se objevila v roce 1960 ve skandinávských státech (Švédsko, Norsko, Dánsko a Finsko) v 60. letech. Na konci desetiletí byl použit první telefon typu point to point, což byl zlom v telekomunikačním průmyslu, a tím byl realizován jeden ze snů lidstva. Technologie byla uvedena na trh skandinávskými státy na trh pomocí analogové technologie . Tyto státy zavedly první mobilní telefonní síť (Nordic Mobile Telephone - NMT). Na začátku 80. let bylo do programu zařazeno používání digitálních telefonů v automobilech.
V roce 1977 Kanada navrhla a uvedla do provozu první veřejnou informační síť. Veřejné mezinárodní informační systémy byly realizovány pomocí počítačového, satelitního a mikrovlnného vysílače a přijímače.
USA uvedly severský mobilní telefon (NMT) na trh v roce 1983. Japonsko bylo třetí zemí v práci, která představila svou mobilní síť, která byla zase směsí skandinávských a amerických systémů s názvem HCMS; poté vyvinul systém NTT s možností síťového připojení. V roce 1985 představila Anglie systém TACS a připojila se tak ke zemím s mobilní komunikační sítí. Poté byl v Dánsku, Norsku, Švédsku a Finsku použit systém NMT s frekvencí 450 mega Hz a připojili se ke zemím s mobilní telefonní sítí. Nizozemsko, Lucembursko a Belgie to přijaly s malými změnami a Kypr se k síti připojil v roce 1989. Ve stejném roce Kanada přijala americkou síť AMPS.
Ve stejném roce se Evropský institut pro telekomunikační standardy (ETSI), zastupující 17 evropských států, dohodl na vytvoření a inovaci společného standardu pro zahájení digitální mobilní telefonní sítě. Standard s názvem GSM má v současné době tři části s podobným výkonem, ale různými frekvencemi.
V roce 1986 byla spuštěna mezinárodní informační síť Internet jako nejrozsáhlejší mezinárodní informační systém a v roce 1987 byla zvolena úzká šířka pásma; ve stejném roce 13 evropských států uzavřelo memorandum o porozumění ohledně řádné implementace specifikací GSM všemi stranami MOU. Těchto 13 zemí se rovněž dohodlo na vzájemném otevření svých hranic pro obchodní aktivity v této oblasti. Rozšířením informačních systémů spolu s telefonními sítěmi se v 80. letech stala nezbytnost jejich integrace zásadní a nakonec vedla země k vytvoření sítě ISDN. ISDN byl výsledkem vyšetřování a výzkumu vědců v souvislosti s digitální technologií v 60. letech. V digitálním systému je vztah mezi částmi, zařízeními a zařízeními hlavně ve formě číslic a mechanická práce je velmi nízká a v důsledku toho je velmi nízký hluk. Integrovaný systém digitální sítě (ISDN) byl do EU předložen v roce v polovině 80. let ke kontrole. Síť, která byla uvedena do provozu v některých státech, je druh uzavřené sítě založené na přepojování, kterou hlasové a obrazové služby poskytuje přepínací zařízení. Systém má vysoký výkon a flexibilitu, zejména při vysokém přenosu velkoobjemových dat a velkém počtu požadavků na přenos telefonních zpráv, v centrálních počítačích, počítačových terminálech a dalších službách, které vyžadují vysokou úroveň flexibility a efektivity a nízké náklady.
Mezi technologie, které byly uvedeny do provozu v posledním desetiletí, patří videokonference a multimediální sítě představené v 70. letech společností ATST Company v New Yorku. V této síti je pomocí technologie přepínače TDM současně s přenosem hlasu na dvojici vodičů přenášeno také video a data pomocí možnosti dálkového ovládání.
První generace mobilních telefonů byla uvedena do provozu v roce 1979 pro komerční použití ve Spojených státech a Japonsku. Tyto telefony, které používají buňkový telekomunikační systém, se vyvinuly v G2 a digitální systém. Nárůst počtu předplatitelů a nižší možnost naslouchání hovorům v G2 nakonec vedly k vývoji G3, což je odhadovaný horizont ITU v 21. století v roce 2000.
IMT 2000 je pokročilá mobilní komunikace, která se používá k poskytování telekomunikačních služeb v globálním měřítku bez ohledu na umístění sítě a terminálu. Integrací pozemní a satelitní mobilní sítě bude zajištěn odlišný bezdrátový přístup, včetně vystupujících služeb pevných telefonních systémů a dalších služeb poskytovaných předplatitelům mobilních telefonů. IMT-2000 umožní použití všech mobilních terminálů ve spojení s pozemními nebo satelitními sítěmi a také terminálů určených pro použití v pevných nebo mobilních aplikacích.
Historie mobilních telefonů v Íránu a současná situace
Rada ministrů na svém zasedání 4. srpna 2004 na základě návrhu Ministerstva komunikací a IT ze dne 4. srpna 2004 č. 100/13897 a na základě článků (2) a (4) 3. Socio - Hospodářský a kulturní rozvoj Íránské islámské republiky, schválený v roce 2000, jakož i schválení souhlasu Vyšší správní rady podle č. 1901/76016 ze dne 15. července 2003 v souladu s prováděním článku (1) uvedeného zákona, schválila reorganizaci Střediska pro měření vzdálenosti ve formě Íránské mobilní komunikační společnosti.
Využívání systému mobilních telefonů bylo poprvé zahájeno v Íránu v roce 1994 použitím 176 vysílačů a přijímačů instalovaných na 24 stanicích a s 9200 čísly mobilních telefonů. Vysoká poptávka předplatitelů tohoto jevu donutila ITC rozšířit pokrytí a zařízení a do března 2006 se počet předplatitelů mobilních telefonů zvýšil na 15907 a kromě Teheránu bylo zajištěno pokrytí pro některá města včetně Mashhad, Ahwaz, Tabriz , Isfahán a Šíráz.
Trend rozšiřování systému pokračoval i v následujících letech a kromě výše jmenovaných měst bylo zajištěno pokrytí pro 28 nových měst. Nyní byl počet předplatitelů zvýšen z 59 967 v roce 1994 na 3 449 878 v březnu 2004. V souladu s tímto trendem rozšiřování a v souladu s politikou vlády týkající se poskytování požitků všem třídám komunity, včetně těch, které žijí v malých městech, jako je ve velkých městech se počet měst pokrytých sítí zvýšil ze 134 v březnu 1997 na 667 měst v březnu 2004.
V současné době se počet předplatitelů mobilní telefonní sítě zvýšil na více než 43 milionů ve více než 1120 městech a bylo zajištěno pokrytí více než 47 000 km silniční sítě po celé zemi.
Koeficient penetrace předplatitelů je přibližně 55% komunity a roamingové služby byly poskytovány ve více než 110 zemích.