Milan Hlavsa - Milan Hlavsa
Milan Hlavsa | |
---|---|
narozený | Milan Hlavsa 6. března 1951 |
Zemřel | 5. ledna 2001 | (ve věku 49)
Milan "Mejla" Hlavsa (Praha, 6. Března 1951 - 5. Ledna 2001) byl zakladatelem, hlavním skladatelem a původním basistou skupiny čeština kapela Plastoví lidé vesmíru, která byla součástí inspirace pro hnutí proti založení Charta 77.
Životopis
Časný život a hudební expozice
Milan Hlavsa se narodil 6. března 1951 v Praze v Československu.[1] Jeho otec byl zaměstnán jako bankovní úředník. Sám Hlavsa pracoval jako řeznický učeň, než v roce 1968 založil společnost PPU (Plastic People of the Universe).[2] Kvůli útlaku ze strany Československo je komunistický režim, přístup k západní hudbě byl omezen. Domorodí Češi udržovali spojení se západním hudebním světem získáváním alb od přátel a rodiny v zahraničí. Takto si mladý Hlavsa vytvořil afinitu k americkému rock and rollu.[3] Byl také součástí hnutí zvaného máničky.
Vznik plastových lidí
V roce 1967 ho přítel Hlavsy seznámil s hudbou The Velvet Underground. Spolu s hudbou by se ukázalo, že mají obrovský vliv Frank Zappa. V té době byl Hlavsa v kapele známé jako The Primitives. V roce 1968, Hlavsa opustil The Primitives a spojil se s Michalem Jernekem, Jiřím Števichem a Josefem Brabcem, aby vytvořili Plastic People of the Universe.[3]
Sociální dopad
V roce 1970, dva roky po vzniku Plastic People of the Universe, jim vláda odebrala profesionální licenci. Bez toho nebyli schopni hrát legálně. Aby se systém obešel, členové PPU přijali práci v lese. Pokračovali v hraní i přes drobné potyčky s policií. Ten rok byly PPU členy festivalu, který propagoval „druhou kulturu“ neboli druhou kulturu. Komunistický režim festival odsoudil, uvěznil členy PPU a zkoušel je na základě různých obvinění.[2] Tři členové byli uvězněni a bývalý člen (kanadský Paul Wilson) byl deportován. Hlavsa, zakládající člen, byl jediný, kdo vyvázl bez trestu.
Přesvědčilo to zatčení a soud PPU Václav Havel spolu s dalšími zakročit proti komunistické vládě. Jejich úsilí by vyvrcholilo organizací Charta 77, jehož cílem bylo přesvědčit vládu, aby dodržovala Deklaraci lidských práv OSN a Helsinské dohody, které obě vláda podepsala. Tato organizace by byla jednou z nejvýznamnějších disidentských společností, které v Československu vznikly v opozici vůči komunistické vládě.[4]
Po propuštění z vězení bude PPU pokračovat diskrétně, dokud jim vláda v roce 1988 nepovolí veřejné hraní.[2]
Hiatus, Půlnoc a znovusjednocení Plastových lidí
V roce 1988 česká vláda ukončila svou 18letou politiku potlačování PPU a umožnila jim veřejně vystupovat. Bohužel se kapela brzy poté rozpadla. Hlavsa vytvořil novou skupinu s názvem Půlnoc (česky „půlnoc“). Kapela zahrnovala klávesistu PPU Josefa Janíčka a violistu Jiřího Kabeše. Půlnoc propuštěn Město hysterie v USA na Arista Records v roce 1991. V roce 1997 se Hlavsa na Havlovu návrh sešel s ostatními Plastic People of the Universe a provedl sérii koncertů u příležitosti 20. výročí Charty 77, české deklarace lidských práv. V roce 1999 PPU vystoupila na Bílý dům spolu s Lou Reed.[2]
Smrt
5. ledna 2001 zemřel Hlavsa rakovina plic. Bylo mu 49 let.
Diskografie
Plastoví lidé vesmíru
Živé nahrávky
- Muž bez uší / Muž bez uší (1969–72, 2002-Globus Music)
- Trouble Every Day (1971-77,2002 - Globus Music)
- Do lesíčka na čekanou (1973, 2006-Guerilla Records)
- Vožralej jak slíva / Drunk Like A Plum (1973–1975, 1997-Globus International)
- Ach to státu hanobení / Oh the State Defamation (1976–1977)
- Hundred Points - single (1977, 1980-kazeta, Eurock Dist. V USA)
- Jak bude po smrti / What It Like Like After Death (1979-kazeta, S.T.C.V., 1992-Globus International)
- Bez ohňů je underground (živé nahrávky 1992, 1993 - Globus International)
- 1997 (živé nahrávky 1997-1997 - Globus International)
- For Kosovo - single (1997, 1999 - Global Music)
Studiová alba
- Klub šťastných srdcí Egona Bondyho zakázán (1974–1975, 1978-Boží Mlýny Productions ve Francii, 1992-Globus International)
- Pašijové hry velikonoční / Passion Play (1978, 1980-Boží Mlýny Productions v Kanadě, 1998-Globus International)
- Co znamená vésti koně / Leading Horses (1981), 1983-Boží Mlýny Productions v Kanadě, 2002-Globus Music)
- Kolejnice duní / Railways Rumble (1977–1982, 2000-Globus Music)
- Hovězí porážka / Beefslaughter (1983–1984, 1984-kazeta, S.T.C.V., 1997-Globus International)
- Půlnoční myš / Midnight Mouse (1985–1986, 1987-Freedonia Records v Nizozemsku, 2001-Globus Music)
- Líně s tebou spím / Lazy Love In Memoriam Mejla Hlavsa (2001-Globus Music)
DG 307
- DG 307 (1973–75, 1990-Globus International)
- Uměle ochuceno / Uměle ochucené (1992-Újezd)
- Historie hysterie (1973–1975, 2004 - Guerilla records)
- V katedrálách ticha (živé nahrávky 1994, 2011 - Guerilla records)
Garáž
- No. 1 (1981, 1993 - Radost Music)
- Demo (1987, 1991-Globus International)
- Vykopávky (LP 1990-Globus International)
- Praha / Praha (CD 1992- Radost Music)
- Zákaz parkování! (1993- Monitor)
Půlnoc
- Půlnoc / Midnight (1990-Globus International)
- Město hysterie (1991-Arista Records)
- Lou Reed & John Cale, The Velvet Underground, Půlnoc - The Velvet Underground Reunion 15 6 90 (Vinyl 2017-Radost Music)
Beletrie
- Beletrie (1994 - hudba Popron)
- Básníci ticha / Poets of the Silence - maxisingl (1995 - Popron music)
- Neverending Party - A Tribute to Velvet Underground (1995-Globus International)
- Noc a den (1996- Indies Records)
Sólo
- Magická noc (spolu s Janem Vozárym, 1997)
- Šílenství (1999)
Jiná alba (jako host)
- Krysa - Bigbítovej podraz (1991)
- Lorien - Unplugged (1994)
O.S.T.
- Kanárek / Kanárské ostrovy (1999)
Památné koncerty
19.4.1990 - ULUV, Praha, Česká republika - Lou Reed solo + w / Pulnoc & Velvet Revival Band
Lou Reed odcestoval v dubnu 1990 do Prahy na rozhovor s českým prezidentem Václavem Havlem. Později v noci byl Reed převezen do klubu, kde hrála skupina Pulnoc. Reed se k nim přidal na pódiu, kde vystupovali pro Havla a 300 jeho přátel.
Lou Reed: "Najednou jsem si uvědomil, že hudba zněla povědomě. Hráli písně Velvet Underground„ krásné, upřímné a bezvadné verze mých písní. Říct, že jsem dojatý, by bylo podhodnocení. “
Ivo Pospisil (český undergroundový hudebník, člen DG 307 a Garage, rozhovor s Ianem Willoughbym, Český rozhlas)
"Byla to nějaká tečka." Žili jsme v mylném přesvědčení, že The Velvet Underground má „undergroundovou“ agendu - jak jsme měli - a mainstream odmítli. Později jsme se dozvěděli, že to zdaleka není případ. Měli jsme v hlavách, že jejich „podzemní vyhlídky“ svým způsobem podporovaly naše životy v podzemí za socialismu. “[5]
"Lou Reed byl pro nás bůh, dá se říci největší bůh, podzemního ideálu a našeho hudebního světa." A najednou tu byl náš bůh a hrál v galerii Úluv. Ale choval se velmi podivně, dalo by se říci nepřátelsky. Takže pro mě Lou Reed, který jsem předtím měl na mysli, toho večera skončil.[5]”
15.6.1990 - Jouy-en-Josan, Paříž, Francie - setkání Velvet Underground na výstavě Andyho Warhola od Cartier Foundation
Reference
- ^ „Milan Hlavsa (český hudebník) - Britannica Online Encyclopedia“. Britannica.com. Citováno 2012-07-26.
- ^ A b C d „Milan Hlavsa 1951-2001“. Robert Christgau. 2001-02-15. Citováno 2012-07-26.
- ^ A b Richie Unterberger. "Rozhovor Milana Hlavsy". Richieunterberger.com. Citováno 2012-07-26.
- ^ Stokes, Gale. Zdi se zřítily. New York: Oxford University Press, 1993.
- ^ A b "Lou Reed, Havel, Půlnoc - a první setkání Velvet Underground | Rádio Praha". Radio Praha. Citováno 2019-02-16.