Michaelsovo pouto - Michaels bond - Wikipedia

Michaelovo pouto (Rumunština: Legătura lui Mihai) byl výnos uzákoněný Michael the Brave který spojil Valašští nevolníci na statek, kde v té době žili.

Jeho přesný význam byl předmětem debaty v rumunštině historiografie: vyhláška mohla spojit některé dříve svobodné rolníky, mohla pouze uzákonit stávající řád, nebo mohla zakázat návrat uprchlých nevolníků na jejich předchozí panství.

Zdroje

Některé dokumenty z 18. století hovoří o míře pojmenované buď așezământ (nadace) nebo legătură (svazek), který pořídil Michael Statečný o rolnících v otroctví žijících ve vesnicích ve vlastnictví boyars, kláštery nebo stát.[1]

Nejstarší dokument pochází z 24. dubna 1613, kterým prošel Hospodar Radu Mihnea posiluje k postelnics bratři Pârvu a Radu z Slăvitești práva na dva uprchlé nevolníky, kterých se domáhal jejich bývalý majitel, jáhen Ghinea.[1] Vyhláška je vysvětlena jako spojování „na věčnost“ nevolníků s místem, kde v době legislativy žili.[1]

Historiografie

Dokument z roku 1613 byl považován za Nicolae Bălcescu být důkazem toho, že Michael představil na Valašsku nevolnictví a byl nucen majiteli.[1] A. D. Xenopol měl za to, že šlo pouze o sankcionování stávající praxe.[1] Constantin Giurescu tvrdil, že nevolnictví již nějakou dobu existovalo, takže opatření mělo pouze zrušit právo pronajímatelů na získání nevolníků, kteří uprchli na jiné panství během Sinan Pasha výprava proti Michaelovi statečnému.[2] Michael mohl mít naléhavou potřebu peněz na výplatu žoldnéřům a vyšetřování a návrat nevolníků na jejich původní statky mohly zpozdit placení daní.[2] Ioan C. Filitti podpořil závěry Giuresca, ale tvrdil, že dekret mohl být použit k výrobě nevolníků z dříve svobodných rolníků, kteří se během války v roce 1595 usadili ve vesnicích.[2] Petre P. Panaitescu měl za to, že dekret znamená spojení rolníků s půdou, zrušení práva na změnu panství a že rolníci, kteří dříve měli smlouvu s pronajímatelem, jsou asimilováni s nevolníky, přičemž jako argument používali smlouvu před Sinanovou výpravou.[2]

Constantin C. Giurescu a Dinu C. Giurescu tvrdil, že zatímco Michael na Valašsku nezaváděl ani neposiloval nevolnictví, zvýšení daní znamenalo, že dříve svobodní rolníci byli nuceni prodat nebo ztratit svou půdu, a spolu s ní ztratili svobodu a stali se nevolníky.[2] Některé vesnice se staly majetkem bojarů nebo je převzal Hospodář za nezaplacení daní.[3] Sám Michael koupil 149 vesnic, z toho 113 dříve svobodných rolníků, z nichž nejméně čtvrtina si rolníci stěžovali, že se z nich stali nevoľníci.[3]

Poznámky

  1. ^ A b C d E Giurescu, str. 372
  2. ^ A b C d E Giurescu, str. 373
  3. ^ A b Giurescu, str. 374

Reference

  • Giurescu, Constantin C.; Giurescu, Dinu C. (1976). Istoria Românilor. 2. Editura Științifică și Enciclopedică.