Mevhibe İnönü - Mevhibe İnönü
Mevhibe İnönü | |
---|---|
![]() | |
První dáma Turecka | |
V roli 11. listopadu 1938 - 27. května 1950 | |
Prezident | İsmet İnönü |
Předcházet | Latife Uşşaki |
Uspěl | Reşide Bayar |
Osobní údaje | |
narozený | Fatih, Istanbul | 22. září 1897
Zemřel | 29. února 1992 Keçiören, Ankara | (ve věku 94)
Odpočívadlo | Hřbitov Cebeci Asri |
Národnost | turečtina |
Manžel (y) | İsmet İnönü (m. 1916) |
Děti | 4, včetně Erdal |
Mevhibe İnönü (22. září 1897 - 29. února 1992) byl První dáma Turecka od 11. listopadu 1938 do 27. května 1950 během předsednictví jejího manžela İsmet İnönü.
Raná léta
Narodila se 22. září 1897 v sousedství Süleymaniye Fatih okres v Istanbul. Její otec zemřel tuberkulóza protože jí byly tři roky. Krátce nato zemřel i její sourozenec. Po ztrátách v rodině se matka Mevhibe přestěhovala s ní do domu dědečka, kde byla poté vychována. Střední školu opustila po prvním ročníku kvůli rozhodnutí rodiny.
Provdala se 13. dubna 1916 za Mustafu Ismeta, důstojníka Osmanská armáda v hodnosti plukovník (Osmanská turečtina: Miralay). O 21 dní později její manžel odešel na frontu u Středovýchodní divadlo první světové války vrátit se domů až po uzavření Příměří Mudros 30. října 1918.
První syn páru se narodil v roce 1919. Mustafa İsmet odešel v roce 1920 do Anatolie připojit se k Turecká válka za nezávislost. Jako manželka důstojníka, který byl osmanskou správou odsouzen k smrti za účast v národním odboji, se Mevhibe spolu se svými rodinnými příslušníky přestěhovala do rodného města jejího manžela Malatya, a zůstal tam v letech boje. Její syn Izzet zemřel v roce 1921 během této doby.
Rodina se usadila Izmir krátce po jeho opětovném zajetí tureckými jednotkami 9. září 1922. Během jednání z Smlouva z Lausanne která trvala jedenáct týdnů od listopadu 1922, doprovázela svého manžela ve Švýcarsku, který byl vedoucím turecké delegace. V roce 1924 porodila svého druhého syna Ömera. Ten rok se přestěhovala do Pembe Köşk v Ankaře, kterou její manžel koupil nově.[1] Zámek se stal jejich domovem až do roku 1975. V roce 1926 se jim narodil třetí syn Erdal a v roce 1930 se jim narodila dcera Özden. Mevhibe İnönü navštívil několik míst včetně Athény, Moskva a Řím jako manžel premiéra.
V roce 1934 Zákon o příjmení vstoupila v platnost. Mustafa İsmet a jeho rodinní příslušníci obdrželi příjmení İnönü na počest za prvé a Druhá bitva o İnönü, byl vítězným velitelem.
První dáma

Po smrti Mustafa Kemal Atatürk 10. listopadu 1938, zakladatel a první prezident Turecké republiky, İsmet İnönü, byl druhý den zvolen prezidentem. Mevhibe İnönü se poté přesunula jako druhá první dáma Çankaya Köşkü, oficiální prezidentská rezidence, kde pobývala do 27. května 1950.
Osobní zájmy
Byla známá jako zdvořilá a elegantní žena.[1] Spoluzaložila v roce 1928 „Yardımsevenler Derneği“ (Sdružení humanistů) a v roce 1949 „Türk Kadınlar Birliği“ (Svaz tureckých žen). V roce 1983 založila se svými dětmi nadaci na počest svého zesnulého otce rodiny İsmet İnönü. Stala se první předsedkyní správní rady Nadace İnönü.[2]
Pozdější roky
Mevhibe İnönü ztratila 25. prosince 1973 svého manžela, který hrál v turecké politice dlouhou a důležitou roli. Dne 20. července 1991 byla hospitalizována ve vojenské nemocnici GATA v Ankaře, kde 29. února 1992 zemřela. Hřbitov Cebeci Asri v Ankaře.
Reference
- ^ A b Temur, Şahika (09.11.2009). „Elegantní cesta s druhou dámou republiky“. Hürriyet Daily News. Citováno 2010-11-01.
- ^ „İnönü Vakfı“ (v turečtině). İsmet İnönü. Archivovány od originál dne 31. 12. 2008. Citováno 2010-11-01.
Další čtení
- Mevhibe İnönü: örnek bir Cumhuriyet kadını. T.C. Kültür Bakanlıǧı. 1996.