Mediopassivní hlas - Mediopassive voice

The mediopassivní hlas je gramatický hlas který zahrnuje význam obou prostřední hlas a pasivní hlas.

Popis

Jazyky Indoevropský rodina (a mnoho dalších) mají obvykle dva nebo tři z následujících hlasů: aktivní, střední a pasivní. „Mediopassive“ lze použít k popisu kategorie, která zahrnuje jak střední (nebo „medium“), tak pasivní hlas. V synchronních gramatikách se mediopassivní hlas často jednoduše nazývá buď „střední“ (typické pro gramatiky např. Starověký a Moderní řečtina ) nebo „pasivní“ (typické pro gramatiky např. moderní dánština ).

V nejstarších indoevropských jazycích bylo rozlišení aktivní / střední nejdůležitější, zatímco vývoj v pozdějších jazycích obecně spočíval v nahrazení starého rozlišení aktivním / pasivním rozlišením (nebo v jeho nové interpretaci jako) (např. Moderní angličtina: škádlit / být škádlen). The Protoindoevropský jazyk sama o sobě je obvykle rekonstruována tak, že má dva hlasy, aktivní a mediopassivní, přičemž dominantní byl prvek středního hlasu v mediopassivním hlasu. Starořečtina měla v současnosti také mediopassivum, nedokonalé, dokonalé a pluperfektní časy, ale v teoretik a budoucí čas byl mediopassivní hlas nahrazen dvěma hlasy, jedním středním a jedním pasivním. Moderní řečtina a Albánec mít pouze mediopassivní ve všech časech.

Řada indoevropských jazyků vyvinula nový střední nebo průměrný hlas. Často to pochází z a opisný forma zahrnující aktivní sloveso kombinovaná se zvratným zájmenem. K tomuto vývoji došlo nezávisle v EU Románské jazyky, Slovanské jazyky a Severoněmecké (Skandinávské) jazyky. Severogermánské jazyky a do jisté míry i slovanské jazyky spojily reflexívum se slovesem a vytvořily novou syntetickou konjugaci, zatímco v románských jazycích reflexivní většinou zůstávají oddělené.

Používání

Mediopassive může mít mnoho významů v závislosti na kontextu věty.

Reflexní mediopassivní. V protoindoevropštině a jazycích, které z ní sestupují, mohla slovesa, která měla také aktivní formu, používat mediopassiv v reflexivním smyslu, např. „Umývám se (sám)“. Tento reflexivní smysl by také mohl přinést pocit dobra pro subjekt, jako ve větě „Obětoval jsem kozu (pro svůj vlastní prospěch).“ Tyto konstrukce by používaly aktivní formu „obětovaného“, když byla akce provedena z jiného důvodu, než je přínos subjektu.
Reciproční mediopassivní. Mediopassive může být také použit v recipročním smyslu, např. „bojovat“ (s aktivními) vs. „bojovat navzájem“ (s mediopassivními).
Autocausative mediopassive popisuje situace, kdy subjekt způsobí sám změnit stav.
v stativní slovesa. Některé jazyky vždy používaly mediopassivum se slovesy týkajícími se stání, sedění, ležení, strachu, stydění a potěšení, která neměla aktivní formu.
Intenzivní mediopassivní. Klasická řečtina také používala mediopassivum v intenzivním smyslu, např. „být občanem“ (s aktivním) vs. „vykonávat povinnosti stát se občanem“ (se středem).
v deponentní slovesa. Řek i sanskrt měli sloveso „následovat“ pouze v mediopassivu. Latina měla podobu pokračovatel ("Sleduje". -tur je mediopassivní přítomná 3. osoba singuláru z PIE * -tor) se stejným použitím. Ve všech třech jazycích slovo „následovat“ pocházelo ze stejného protoindoevropského kořene.
Mediopassivum bylo spojeno s konjunktivem, aby se vytvořil budoucí čas slovesa „být“ v klasické řečtině.
Mediopassive může být také použit jako pasivní forma, zvláště když jsou mediopassive konce kombinovány se specializovaným pasivním slovesem. To bylo v sanskrtu velmi běžné.

Příklady

Angličtina

Několik příkladů nepřijatelná slovesa v angličtině s významy podobnými mediopassivu:

Kniha se čte dobře.
Kalhoty se snadno prají.
Zralé pomeranče se dobře odlupují.
Kniha se neprodávala.

španělština

španělština je příkladem moderního jazyka s mediopassivním hlasem, který je obvykle indikován použitím zvratného zájmena. To může mít různě střední hlasový význam (subjekt působící na sebe nebo pro vlastní prospěch) nebo pasivní hlasový význam (něco působí na subjekt).

Příklad věty je El padre se enojó al ver a su hijo romper la lámpara. Anglický překlad je „Otec se rozzlobil, když viděl svého syna rozbít lampu.“ Sloveso se enojó se říká, že je mediopassivní, protože obsahuje zvratné zájmeno se a jednoduché sloveso enojó, což dohromady doslova znamená „rozhněvalo se“. To by se dalo doslovně přeložit „Otec se hněval, když viděl svého syna rozbít lampu.“Pragmatici rychle odmítá význam středního hlasu pro zamýšlený význam středního hlasu, překládaný výše jako „rozzlobený“, protože prostřední hlas se používá zřídka. Mnoho nepřechodných španělských sloves se tak chová: já cai, Upadl jsem; já cansé, Byl jsem unavený.

chorvatský

chorvatský a další Slovanské jazyky jsou v tomto ohledu velmi podobné španělštině a používají stejné konstrukce s pasivní / reflexivní částice se: Otac se razljutio kad je njegov sin razbio svjetiljku. To by se opět doslovně přeložilo „Otec se hněval, když jeho syn rozbil lampu.“ Podobné konstrukty jsou Svjetiljka se razbila „Rozbila se lampa“ a Vrata su se zatvorila „Dveře se zavřely.“ Ne všechna slovesa však takové použití umožňují.

Pasivum (medio) se používá, když člověk není schopen nebo nechce vyjádřit aktéra: Čaša se razbila „Sklo se rozbilo“, z čehož vyplývá, že „se to právě stalo“, téměř „samo o sobě“.

Severoněmecká (skandinávská)

Mediopassive se nachází v některých současných skandinávských jazycích, jako je dánština, švédština a norština (zatímco například islandština udržuje formální rozdíl mezi středem a pasivem).

Níže uvedené příklady jsou z dánština, ale stejná situace je v švédský a Norština. Pravděpodobně převládá pasivní užívání dánského mediopassivu, ale poměrně časté je i mediální užívání. Zde jsou příklady podkategorií prostředního hlasu.

Reflexní: Jeg mysli min. nevolnost („Pamatuji si své mládí“ / „Připomínám si své mládí“). Formulář mysli se obvykle nazývá pasivní, ale význam je mediální. Současnost aktivní pečovatel znamená „připomenutí“. Historicky, mysli je kontrakce aktivních tvarů a zvratného zájmena: hun minder sig („připomíná si“) → Hun mysli („pamatuje si“). „Ona“ je agentkou i pacientkou, takže výraz funguje podobně jako reflexivní střední formy starověkých indoevropských jazyků, jako je řečtina a sanskrt.
Reciproční: Vi ses je každodenní výraz ekvivalentní v dánštině s angličtinou „Uvidíme se.“ Aktuálně aktivní je vi ser (vidíme); mediopassivní (běžně nazývaná pasivní) forma je historicky odvozena takto: de ser sig („vidí se“) → de ses („jsou viděni“ nebo „vidí se / vidí se“). Formy třetí osoby byly od té doby zobecněny analogicky k první a druhé osobě, a protože budoucí progresivní je často vyjádřen jednoduchým přítomným v dánštině, význam je: „Uvidíme se.“
Autocausative: Han glædes nad hříchem dal („Získává / je spokojený se svým darem“), od Han glæder sig nad hříchem dal.

Arménský

Klasická arménská měl mediopassivní tvar, který byl poznamenán změnou tematické samohlásky slovesa namísto jedinečné konjugace jako v jiných Indoevropské jazyky. Moderní arménci si ponechali některé z těchto aktivních / mediopassivních párů, ale rozdíl mezi těmito dvěma hlasy již není produktivní.