Martin Scheinin - Martin Scheinin

Martin Scheinin
Martin-Scheinin-OSN-Zvláštní-zpravodaj-Terorismus-Lidská práva (retušováno) .jpg
Martin Scheinin v roce 2009
Zvláštní zpravodaj OSN o boji proti terorismu a lidských právech
V kanceláři
2005–2011
PředcházetPříspěvek byl vytvořen
UspělBen Emmerson
Osobní údaje
narozený(1954-11-04)4. listopadu 1954
Helsinki, Finsko
NárodnostFinština
RezidenceFlorencie, Itálie
VzděláváníUniverzita v Turku, Finsko
University of Helsinki, Finsko
obsazeníProfesor mezinárodního práva a lidských práv, Evropský univerzitní institut, Florencie, Itálie

Martin Scheinin (narozen 4. listopadu 1954) je odborník na mezinárodní právo, který sloužil jako první Zvláštní zpravodaj OSN o lidských právech a boji proti terorismu v letech 2005–2011.[1] Na tuto pozici byl vybrán po osmi letech (1997–2004) jako člen Výbor OSN pro lidská práva, dodržování nezávislého odborného orgánu monitorujícího státy Mezinárodní pakt o občanských a politických právech[2]. Během působení ve výboru byl znám jako obžalovaný práva menšin a domorodé národy a odpůrce trestu smrti, stejně jako autor obecného komentáře Výboru č. 29 k stav nouze.[3]

Dnes je profesorem Mezinárodní zákon a Lidská práva na Evropský univerzitní institut ve italské Florencii a odborník na mezinárodní právo, lidská práva a ústavní právo[2]. V letech 2010–2014 byl Scheinin prezidentem Mezinárodní asociace pro ústavní právo[4]. V současné době je členem vědeckého výboru Agentura EU pro základní práva[5].

Životopis

Scheinin se narodil 4. listopadu 1954 v Helsinki, Finsko k dokonalé rodině vyšší střední třídy. Jeho otec byl zubař a univerzitní rektor Arje Scheinin. Ačkoli Scheinin získal luteránskou výchovu, židovský původ jeho otce ho přiměl číst knihy o holocaustu, a tak se začal zajímat o lidská práva.[6]V mládí byl aktivista a podílel se na levicové politice[6][7]. Působil ve studentském radikalismu v 70. letech a podílel se na marxisticko-leninské Turun Akateeminen Sosialistiseura (Akademická socialistická asociace Turku)[7]V roce 1981 byl zvolen členem ústředního výboru Komunistická strana Finska[8] v rámci Finská lidová demokratická liga (SKDL) a krátce také pracoval jako právník parlamentní skupiny EU Eurokomunista zlomek Komunistická strana Finska[9]V rozhovoru Scheinin tvrdí, že jeho zájem o občanská práva pramenil částečně z jeho pozadí mírového aktivisty a částečně z jeho práce pro parlamentní skupinu Finská lidová demokratická liga[6].

Svou konverzi z komunisty na liberála vysvětlil jako učení v polovině 80. let, že „svoboda je vyšší hodnota než rovnost“.[10] V polovině 80. let opustil stranickou politiku a od té doby se plně soustředil na svou akademickou kariéru.[11] Působil v Suomen Demokraattiset Lakimiehet DEMLA (Finští demokratičtí právníci) a v roce 1989 se stal předsedou sdružení.[12]

Scheinin získal právnické tituly na Univerzity v Turku (LL.M.1982, LL.L. 1987) a Helsinki (J.D. 1991).[13] Scheininova disertační práce měla název „Ihmisoikeudet Suomen oikeudessa„(Lidská práva v právním systému Finska) a měl transformační úlohu při posilování závazku země k mezinárodním lidským právům a jejich ústavní ochraně[14].

Scheinin se bránil Sami lidé Práva proti těžební a lesnické činnosti, včetně práva na těžbu Angeli, Finsko od 90. let. Tvrdí, že práva původních obyvatel jsou mu blízká. V rozhovoru Scheinin považuje za svůj největší úspěch své příspěvky k pozastavení trestu smrti v Rusku. [15]

Scheinin byl oceněn Amnesty International Finská cena svíčky za jeho dlouhodobou práci v oblasti lidských práv v roce 2011, konkrétněji za práci OSN Zvláštní zpravodaj o lidských právech a boji proti terorismu v letech 2005–2011.[16]

Akademická kariéra

Scheinin získal doktorát z práva na univerzitě v Helsinkách v roce 1991.[13] Scheinin byl patnáct let profesorem práva ve Finsku, nejprve profesorem ústavního práva na univerzitě v Helsinkách (1993–1998), poté profesorem ústavního a mezinárodního práva a ředitelem Ústavu pro lidská práva v Åbo Akademi University (1998–2008).[2] Přestěhoval se do Florencie v roce 2008 nastoupit do funkce profesora mezinárodního práva veřejného na Evropský univerzitní institut.[13][17]

V rámci Evropského univerzitního institutu patří mezi oblasti výzkumu a dohledu Scheinin zákon o lidských právech, soukromí a dohled, práva původního obyvatelstva a protiteroristické právní předpisy[2]. V letech 2016–2018 působil jako profesor jako děkan postgraduálního studia.[18] Byl koordinátorem výzkumného projektu 7. RP SURVEILLE (Dohled: Etické problémy, právní omezení a účinnost),[19] a dříve vedoucí pracovního balíčku ve výzkumném projektu DETECTER (Detection Technologies, Terrorism, Ethics, and Human Rights) v rámci bezpečnostního programu rámce 7 Evropské unie.[20] Byl také koordinátorem výzkumné složky GLOTHRO (Beyond Territoriality: Globisation and Transnational Human Rights Povities) v rámci programu EUI Global Governance.[21]

Mezi jeho profesionální zkušenosti patří také práce pro finský parlament, finské ministerstvo spravedlnosti a tři vládní komise, které navrhovaly změny Finská ústava, včetně reformy základních práv z roku 1995.[17] Vyučoval kurzy v oblasti lidských práv nebo boje proti terorismu v mnoha částech světa, včetně na univerzitě University of Melbourne,[22] University of Pretoria,[23] American University Washington College of Law[24] a University of Toronto a pro profesionální cílové skupiny, jako jsou soudci, právníci nebo státní zástupci v Egyptě, Lotyšsku, Turecku a Ruské federaci.

V letech 2010–2014 byl Scheinin prezidentem Mezinárodní asociace pro ústavní právo.[25] V letech 2020–2024 bude globálním profesorem Britské akademie na Bonavero Institute of Human Rights na University of Oxford, při zachování statusu profesora na částečný úvazek v European University Institute.[26]

Práce s OSN

Scheinin pracoval s OSN o otázkách lidských práv od roku 1997, nejprve jako člen Výbor OSN pro lidská práva, a od roku 2005 do roku 2011 jako Zvláštní zpravodaj o lidských právech a boji proti terorismu.[13]

26. května 2011 naléhal Martin Scheinin Tunisko pokračovat v reformách a vyšetřovat dřívější porušování lidských práv.

V dubnu 2005 se Komise OSN pro lidská práva jmenován „zvláštním zpravodajem pro prosazování a ochranu lidských práv a základních svobod při boji proti terorismu“.[1] Jednalo se původně o tříleté jmenování, které mělo skončit v roce 2008, ale později bylo prodlouženo o další tři roky, aby skončilo v roce 2011.[1]

Jako zvláštní zpravodaj pro lidská práva a boj proti terorismu Scheinin každoročně informoval oba Valné shromáždění OSN a Rada OSN pro lidská práva.[1] Jeho zprávy pokrývaly témata jako např definice terorismu, právo na spravedlivý proces v případech terorismu dopad protiteroristických opatření na hospodářská, sociální a kulturní práva, právo na soukromí ve věku boje proti terorismu, role zpravodajských agentur a jejich dohledu v boji proti terorismu a identifikace osvědčených postupů v boji proti terorismu při plném dodržování lidských práv.

Některé zprávy vlády ocenily, například ty, které se týkaly diskriminace profilování nebo právo na soukromí v kontextu boje proti terorismu. Při jiných příležitostech byly některé vlády vůči zprávám velmi kritické, jako například Scheininova analýza [genderových] dopadů protiteroristických opatření[27] a jeho návrhy úplné reformy seznamu teroristů Radou bezpečnosti OSN.[28] V Fox News Channel rozhovor, americký senátor Orrin Hatch zavolal Scheinin a jeho kolega Christof Heyns „trhnutí“ za zaslání dopisu vládě USA týkající se okolností zabití Usámy bin Ládina.[29]

Jako zvláštní zpravodaj byl Scheinin členem Pracovní skupina OSN pro boj proti terorismu (CTITF) a uskutečnil řadu návštěv zemí s cílem posoudit protiteroristické zákony a praxi zemí jako Turecko, Jižní Afrika, Spojené státy, Izrael, Španělsko, Egypt, Tunisko a Peru. V rámci misí v zemi navštívil věznice a sledoval teroristické procesy, například slyšení Vojenské komise v EU Salim Hamdan případ v zálivu Guantánamo[30] a Jose Padilla a Ahmed Ghailani pokusy ve Spojených státech. Návštěvy zemí často vedly ke konkrétním vylepšením, jako je zrušení napadeného prezidentského dekretu v Peru bezprostředně po návštěvě v září 2010.[31] Jelikož zvláštní zpravodajové mohou navštívit zemi pouze na pozvání její vlády, Scheininovi se nepodařilo získat přístup do zemí, jako jsou Pákistán, Filipíny nebo Ruská federace.

Scheininův mandát zvláštního zpravodaje pro prosazování a ochranu lidských práv a základních svobod při boji proti terorismu skončil dne 31. července 2011. Jeho nástupcem byl Ben Emmerson, Q.C. (Spojené království Velké Británie a Severního Irska), který se tohoto mandátu ujal 1. srpna 2011.

Další aktivity

Po letech svého působení ve funkci zvláštního zpravodaje Scheinin zůstal aktivní v otázkách boje proti terorismu a sledování jako akademik, znalec nebo v médiích. Jeho projekt SURVEILLE byl schválen v rezoluci o hromadném sledování, kterou přijalo Evropský parlament v říjnu 2015.[32][33] Byl vyslechnut jako znalec Tom Lantos Komise pro lidská práva amerického Kongresu o lidských právech na severním Kavkaze,[34] podle Meziamerický soud pro lidská práva v Mapuche případ[35] a podle Parlament Spojeného království v úvahu Bill Investigatory Powers.[36] Jeho práci zvláštního zpravodaje citovala také Evropský soud pro lidská práva[37] a v Yassin Kadi v případě, že Evropský soudní dvůr.[38]

V roce 2015, kdy uplynulo deset let od jeho členství ve Výboru OSN pro lidská práva, Scheinin znovu přijal funkci pro bono poradce pro domorodé obyvatele Sámů. Prvním případem byla Tiina Sanila-Aikio (předsedkyně parlamentu Sami ve Finsku) v. Finsko (sdělení 2668/2015) týkající se zásahů státu do voleb parlamentu Sami v roce 2015. Ve svých závěrečných stanoviscích Výbor pro lidská práva konstatoval porušení článku 25 ICCPR (práva politické účasti), a to jak samostatně, tak ve spojení s článkem 27 (práva menšin), jak je vykládán ve světle článku 1 (právo národů k sebeurčení). Obecný význam případu spočívá v jeho potvrzení, že domorodé obyvatelstvo má právo na „vnitřní sebeurčení“.[39]

Od roku 2018 je Scheinin členem vědeckého výboru Agentury EU pro základní práva, jejího hlavního orgánu zajišťujícího kvalitu.[40]

Vybrané publikace

  • Scheinin, Martin (ed.), Normy lidských práv u „jiných“ mezinárodních soudů: součást studií o mezinárodních soudech, Cambridge: Cambridge University Press, 2019
  • Scheinin, Martin, Krunke, Helle, Aksenova, Marina (eds.), Soudci jako strážci ústavnosti a lidských práv, Cheltenham; Northampton: Edward Elgar Publishing, 2016
  • Krause, Catarina, Scheinin, Martin (eds.), Mezinárodní ochrana lidských práv: učebnice (2nd, rev. Ed), Turku / Åbo, Åbo Akademi University Institute for Human Rights, 2012
  • Kozma, Julia,, Nowak, Manfred,, Scheinin, Martin, Světový soud pro lidská práva: Konsolidovaný statut a komentář, Vídeň / Graz, Neuer Wissenschaftlicher Verlag, 2010
  • Menno Kamminga a Martin Scheinin (eds.): Dopad zákona o lidských právech na obecné mezinárodní právo. Oxford University Press 2009

Reference

  1. ^ A b C d OHCHR. „Zvláštní zpravodaj pro prosazování a ochranu lidských práv při boji proti terorismu“.
  2. ^ A b C d „Martin Scheinin“. Evropský univerzitní institut. Citováno 29. července 2020.
  3. ^ Signatáři Yogyakarta Principles, str. 31
  4. ^ „Výkonný výbor IACL 2011–2014“. www.iacl-aidc.org. Citováno 29. července 2020.
  5. ^ „Členové FRA Revamp SC“. Agentura Evropské unie pro základní práva. Citováno 29. července 2020.
  6. ^ A b C „Kohti syviä vesiä“.
  7. ^ A b "Turun Akateeminen Sosialistiseura 60 vuotta". Archivovány od originál dne 30. září 2007.
  8. ^ „Suomen kommunistisen puolueen 19. edustajakokous 22.-24.5.1981“. Savon Sana / SKP. Savon Sana Kustannus. 1981.
  9. ^ „Ihmisoikeusprofessorilla on asiaa: Martin Scheinin kaipaa oikeistolaista perustuslakipuhetta“.
  10. ^ "Herra perustuslaki | Obrázek". www.apu.fi. 10. června 2018. Citováno 6. dubna 2019.
  11. ^ "Työpaikkana maailma".
  12. ^ Fredman, Markku. „Demlan 50v historia“ (PDF). Demla. Citováno 4. března 2020.
  13. ^ A b C d EUI. „Curriculum Vitae: Martin Scheinin“ (PDF).
  14. ^ „Nízký bod pro lidská práva“. University of Helsinki. 16. září 2016. Citováno 29. července 2020.
  15. ^ "Työpaikkana maailma". Citováno 4. března 2020.
  16. ^ „Martin Scheinin palkitaan työstä ihmisoikeuksien puolesta“. Yle Uutiset. Citováno 23. února 2016.
  17. ^ A b EUI. „Martin Scheinin“.
  18. ^ EUI. "Děkan postgraduálního studia".
  19. ^ EUI. „SURVEILLE“.
  20. ^ University of Birmingham. „Detekční technologie, terorismus, etika a lidská práva“.
  21. ^ EUI. „Za teritorialitou: globalizace a nadnárodní závazky v oblasti lidských práv (GLOTHRO)“.
  22. ^ University of Melbourne. „Profesor Martin Scheinin, vedoucí pracovník (Melbourne Law Masters)“. Archivovány od originál dne 20. srpna 2016.
  23. ^ Centrum pro lidská práva, University of Pretoria. „Přednášející)“.
  24. ^ „Akademie lidských práv a humanitárního práva“ (PDF). Archivovány od originál (PDF) dne 22. července 2014. Citováno 3. srpna 2016.
  25. ^ IACL. „Web IACL“.
  26. ^ „Institut Bonavero vítá profesora Martina Scheinina jako globálního profesora Britské akademie“. Oxfordská právnická fakulta. 16. července 2020. Citováno 5. srpna 2020.
  27. ^ Justus Eisfeld. „Zpráva z diskuse o Scheininově zprávě o genderových aspektech v oblasti lidských práv a boje proti terorismu“ (PDF).
  28. ^ Rádio Svobodná Evropa. „Odborník OSN říká, že Protiteroristická opatření Rady bezpečnosti proti lidským právům“.
  29. ^ Youtube. „Zástupci OSN zpochybňující sbírání bin Ládina jsou„ blázni, “říká americký senátor“.
  30. ^ USA dnes (12. prosince 2007). „Expert OSN: neslýchaná slyšení na Guantánamu“.
  31. ^ IPS. „Peru: nevzdává se zákonům a nechává porušovatele práv padnout.
  32. ^ Evropský parlament. „Usnesení ze dne 29. října 2015 o opatřeních navazujících na usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. března 2014 o hromadném elektronickém sledování občanů EU (2015/2635 (RSP))“.
  33. ^ Evropský parlament. „Přijaté texty“.
  34. ^ Tom Lantos Komise pro lidská práva. „Lidská práva na severním Kavkaze“.
  35. ^ Meziamerický soud pro lidská práva. „Případ Norína Catrimána a spol. (Vůdci, členové a aktivisté původních obyvatel Mapuche) v. Chile“ (PDF).
  36. ^ Smíšený výbor pro lidská práva. „Ústní důkazy: Legislativní kontrola: Investigatory Powers Bill, HC 954“.
  37. ^ EÚLP. „Případ Al-Dulimi proti Švýcarsku (žádost č. 5809/08)“.
  38. ^ ESD. „Věc C402-05P (Kadi), stanovisko generálního advokáta Miguela Poiarese Madura“.
  39. ^ "Orgány Smlouvy Stáhnout". tbinternet.ohchr.org. Citováno 6. března 2019.
  40. ^ "Vědecký výbor". Agentura Evropské unie pro základní práva. 29. května 2012. Citováno 6. března 2019.

externí odkazy