Marin Temperica - Marin Temperica

Marin Temperica
Bartol Kasic Institutiones linguae Illyricae.jpg
První slovanská gramatika, kterou vydal Bartol Kašić v Řím v roce 1604, na základě žádosti Marin Temperica
narozenýProsince 1534
Dubrovník, Republika Ragusa
Zemřel1591 nebo 1598
NárodnostRagusan
Ostatní jménaMarin Temparica, Marino Temparizza,[1] Marin Temperičić[2]
obsazeníobchodník, jezuita a lingvista

Marin Temperica nebo Marin Temparica (Prosinec 1534 - 1591/1598) byl ze 16. století Ragusan obchodník, jezuita a lingvista.[1] V roce 1551, po získání základního vzdělání v Dubrovník, přestěhoval se do Osmanská část Balkánu a strávil 24 let prací jako obchodník. Temperica byla jedním z prvních kaplanů jezuitské domácnosti v roce Istanbul. V roce 1575 se vrátil do Dubrovníku a pokračoval ve své činnosti v jezuitském náboženském sboru katolické církve.

Temperica pochopila význam slovanského literární jazyk srozumitelné po celém světě Balkán pro snazší přeměnu schizmatické populace Osmanská říše. V roce 1582 napsal zprávu generálnímu jezuitovi Claudio Acquaviva ve kterém trval na vydávání ilyrských jazykových slovníků a gramatik. Požádal o zřízení a seminář v Dubrovníku, kde by se katolické náboženství vyučovalo ve stokavianském dialektu. Jeho postřehy a žádosti byly základem pro první gramatiku slovanského jazyka, kterou vydal Bartol Kašić v Řím v roce 1604 a pro současnou dobu Chorvatský jazykový standard.

Časný život

Temperica se narodila v prosinci 1534 v Dubrovníku v republice Ragusa.[3] V mládí získal humanistické vzdělání. V roce 1551 se přestěhoval do Osmanská část Balkánu a dalších 24 let strávil prací jako obchodník a vydělával značné bohatství.[4] Temperica byla jedním z prvních kaplanů jezuitské domácnosti v roce Istanbul.[5] Dne 15. prosince 1567 přepisoval Marin Hortulus animae z latiny do Písmo cyrilice.[6]

V roce 1575 se Temperica vrátil do Dubrovníku, kde se setkal se dvěma významnými jezuity, Emericus de Bona a Julius Mancinellus.[4]

Hlášení společnosti Acquaviva

V roce 1582 Temperica napsal zprávu generálovi Claudio Acquaviva. Ve své zprávě z roku 1582 vyjádřil Temperica podobné názory jako v roce 1593 ve zprávě o jiném jezuitovi, Aleksandar Komulović.[7]

The Katoličtí reformisté věřil, že je nutné určit, jaká bude nejrozumitelnější jazyková verze na území osídleném Jižní Slované.[8] Temperica zdůraznila význam slovanského spisovného jazyka srozumitelného po celém Balkáně.[9] Ve zprávě používá latinský výraz lingua sclavona (doslovně „slovanský jazyk“)[10] nebo scalavona (lit. slovanský jazyk)[1] pro lidovou mluvu Bosny, Srbska a Hercegoviny, zatímco pojmenování Církevní slovanština jako literární jazyk.[1][10] Temperica trvala na tom, že Štokavian je nejrozšířenější na Balkáně.[11] Uvedl, že na území mezi nimi se mluví stejným jazykem Dubrovník a Bulharsko, v Bosně, Srbsku a Hercegovině, což je nejvhodnější základ pro společný jihoslovanský literární jazyk.[10]

Srbský jazyk a abeceda

Temperica věřila, že srbský jazyk používaný v Bosně je nejčistší a nejkrásnější verzí srbského jazyka.[12][13] S jeho radami a aktivitami pomohla Temperica Angelo Rocca vydat jeho 1591 Bibliotheca apostolica, ve kterém také publikoval Srbská abeceda.[14][15] Temperica psala pro Rocca the Catholic modlitba k Bohu za použití cyrilice scénář, který pravidelně označuje jako „Alphabetum Servianum“ a „Litterae Serbianae“.[16]

Dědictví

Distribuce Chakavian, Kajkavian a Shtokavian ze 16. století

Myšlenka o ilyrském jazyce jako nástroji náboženského sjednocení jižních Slovanů inspirovala Papež Klement VIII trvat na tom Claudio Acquaviva by měl tento jazyk prozkoumat.[17] Výsledek zprávy společnosti Temperica pro Acquavivu zahrnuje také první gramatiku slovanského jazyka publikovanou v roce 1604 v Řím v latinský podle Bartol Kašić.[18] Ačkoli se narodil jako Chakavian řečník, Kašić zvolil Shtokaviana z Bosny jako nejlepší volbu, protože byl nejrozšířenější.[19] Jakov Mikalja podporoval pozici Kašiće, že dialekt Bosny byl nejlepší variantou ilyrského (běžného jihoslovanského) jazyka.[20] Mikalja zaujal oficiální postoj k tomuto jazyku, který zastávali jezuité a papež pod vlivem Teperica, ve srovnání krásy bosenské dialektu s krásou Toskánský dialekt.[21]

Natko Nodilo vysvětluje, že zpráva o Temperici z roku 1582, ve které zdůrazňuje potřebu vydávat slovníky a gramatiky v ilyrském jazyce, je nejstarší stopou jezuitského zájmu o Dubrovník.[22] Společnost Temperica navrhla zřízení seminář na území Dubrovnické diecéze, ve kterém Shtokavian dialekt bude použito. Nápady a iniciativy společnosti Temperica byly základem moderny Chorvatský jazykový standard.[23]

Reference

  1. ^ A b C d V. A. Fine 2010, str. 236.
  2. ^ Vanino, Miroslav (1936). Vrela i prinosi. Nova tiskara. p. 180. Temperica (Temperičić) M.
  3. ^ Kosić, Ivan (1999). Bartol Kašić u Nacionalnoj i Sveučilišnoj Knjižnici u Zagrebu: zbornik radova o djelu Bartola Kašića. Nacionalna i Sveučilišna Knjižnica. p. 1. ISBN  978-953-6000-79-1. dubrovački trgovac Marin Temperica (1534–1591) godine
  4. ^ A b Horvat, Vladimir (2004). Bartol Kašić - otac hrvatskoga jezikoslovlja. Sveučilište u Zagrebu, Hrvatski studiji-Studia Croatica. p. 61. ISBN  978-953-6682-49-2.
  5. ^ Stojković, Marijan; Samardžija, Marko (2005). Hrvatske jezične i pravopisne dvojbe. Pergamena. p. 109. ISBN  978-953-6576-19-7.
  6. ^ Ujević, Mate (1942). Hrvatska enciklopedija. Konzorcija Hrvatske enciklopedije. p. 194. ... Temperici (1534 - 98), da s čakavsko-kajkav- skog latiničkog predloška prepiše bosanskom ćirilicom poznato djelo Hortus animae (isp. Djela HA, knj. 31, str. XV - XCV).
  7. ^ V. A. Fine 2010, str. 235, 236.
  8. ^ Vončina, Josip (1979). Filologija. 9. Jugoslovenska akademija znanosti i umjetnosti, Odjel za filologiju. p. 19. ... ali se također odavno zna ne samo koje su potřebabego i koji neposredni poticaji začeli protureformatorski interes za jezična pitanja: tražio se takav jezični tip koji bi mogao biti najboljim sredstvom za sporazumevanje na cijelome Slavenskome jugu.
  9. ^ Franičević, Marin (1986). Izabrana djela: Povijest hrvatske renesansne književnosti. Nakladni zavod Matice hrvatske. p. 190. Osnivanje Ilirskih zavoda u Loretu i Rimu, spomenica koju će Marin Temperica, pošto je stupio u isusovački red, uputiti generalu reda Aquavivi, o potřebi jedinstvenoga slavenskog jezika koji bi mogli razumjeti »po cijelom Balkanu« (1582), ...
  10. ^ A b C Gabrić-Bagarić, Darija (2010). „Četiri ishodišta hrvatskoga standardnoga jezika“. FLUMINENSIA: Časopis pro filologický výzkum (v chorvatštině). Katedra chorvatského jazyka a literatury Fakulty humanitních a sociálních věd Univerzity v Rijece (22): 150.
  11. ^ Rad Hrvatske akademije znanosti i umjetnosti. Akademija. 1992. str. 36. Temperica ističe štokavski kao najrašireniji jezik na Balkanu.
  12. ^ Thesaurus pontificiarum sacrarumque antiquitatum. 1745. str. 250. Bosina, inter ceteras Gentes Servianam linguam adhibentes, puriori & elegantiori loquendi forma venustatem Sevria non
  13. ^ Kolendić, Petar; Pantić, M. (1964). Iz staroga Dubrovnika. Srpska književna zadruga. p. 72. (Bosina, inter ceteras Gentes Servianam linguam adhibentes, puriori & elegantiori loquendi forma venustatem Sevria non)
  14. ^ Kolendić, Petar; Pantić, M. (1964). Iz staroga Dubrovnika. Srpska književna zadruga. p. 72. Сарадњом и савјетом помагао му је, сјем других, Дубровчанин, исусовац Марин Темперица, ...
  15. ^ Rocca, Angelo (1591). Bibliotheca apostolica vaticana a Sixto V, ... in splendidiorem ... locum translata et a fratre Angelo Roccha, ... commentario variarum artium ac scientiarum materiis curiosis ac difficillimis, scituque dignis refertissimo illustrata ... ex typogr. apostolica vaticana. p.179.
  16. ^ Kolendić, Petar; Pantić, M. (1964). Iz staroga Dubrovnika. Srpska književna zadruga. p. 72. па му је написао католички „оче наш" ћириловицом и исписао ћириловску азбуку, коју редовито зо ""
  17. ^ Rad Hrvatske akademije znanosti i umjetnosti. Akademija. 1992. str. 36.
  18. ^ Istoricheski pregled. Bŭlgarsko istorichesko druzhestvo. 1992. str. 9. езуит Марин Темперица предава на генерала на езуитите в Рим, Клаудио Аквавива, предложение зас въз Плод на това искане е първата славянска граматика
  19. ^ Zadarska smotra. Matica hrvatska, Ogranak Zadar. 2007. str. 56. Bartol Kašić, roďeni čekavac iz otoka Paga, zalaže se za bosansko štokavsko narječje ikavskog izgovora kao najbolje i najraširenije.
  20. ^ Rad. Hrvatske akademije znanosti i umjetnosti. 1992. str. 36. Kašićevu ideju o bosanskom kao najboljoj varijanti ilirskog jezika prihvaća a poznatky leksikograf isusovac Jakov Mikalja.
  21. ^ Isusovci u Hrvata: zbornik radova međunarodnog znanstvenog simpozija "Isusovci na vjerskom, znanstvenom i kulturnom području u Hrvata". Filozofsko-teološki institut Družbe Isusove. 1992. str. 313. Mikalja bosanski govor uspoređuje s ljepotom toskanskoga. U izboru jezične varijante Mikalja i della Bella preuzimaju službeni stav Isusovačkog reda i pape prema naše jeziku. Isusovački misionar Marin Temparica, na osnovi poznavanja ...
  22. ^ Franičević, Marin (1974). Pjesnici i stoljeća. Mladost. p. 252. Tako se dogodilo da je isusovac Marin Temperica već u XVI stoljeću pisao spomenicu o potřebi zajedničkog jezika, tražeći da se napiše rječnik i gramatika.
  23. ^ Katičić, Radoslav (1999). Na kroatističkim raskrižjima. Hrvatski studiji-Studia Croatica. p. 163. U sjemeništu kojega utemeljivanje na području dubrovačke nadbiskupije Temperica predlaže i pre doporučuje, učio bi se, dakako, i njegovao takav književni jezik. Iz toga je u dugotrajnu i ne uvijek ravnomjernu, niti u svemu jednako usmjerenu razvoju, potekao današnji hrvatski jezični standard.

Zdroje