Markrabství Nordgau - Margraviate of the Nordgau
| Markrabství Nordgau Markgrafschaft Nordgau | |||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Gau z Bavorské vévodství | |||||||||||
| C. 806–1329 | |||||||||||
 Mapa Pochod Nordgau v Bavorském vévodství kolem roku 1000 n. l. Nordgau Ostatní části Bavorska Zbytek Německé království | |||||||||||
| Hlavní město | Mnichov (od 1255) | ||||||||||
| • Typ | Markrabství | ||||||||||
| Historická doba | Středověká Evropa | ||||||||||
• Zavedeno | C. 806 | ||||||||||
| 4. srpna 1329 | |||||||||||
| |||||||||||
| Dnes součást |  Česko  Německo | ||||||||||
The Markrabství Nordgau (Němec: Markgrafschaft Nordgau) nebo Bavorský Nordgau (Bayerischer Nordgau) byla středověká správní jednotka (Gau ) na hranici Němec Bavorské vévodství. Zahrnovala region severně od Dunaj a Regensburg (Ratisbon), zhruba pokrytý moderním Horní Falc táhnoucí se až k řece Hlavní[1] a zejména po roce 1061 do Egerland na hranici s Čechy.
Dějiny
Oblast východně od Vlastní Franky až po Český les byl urovnán germánskými Varisci a Armalausi kmeny ve starověku; po Období migrace síly proto-merovejský král Chlodio (zemřel C. 450) obsadilo okres. Od poloviny 6. století bylo toto území pokřtěno několika putující biskupové, mezi nimi i Svatí Boniface (žil C. 675 až 754) a Emmeram z Řezna. V roce 739 Diecéze Řezno byl založen. Na naléhání svatého Bonifáce Charles Martel (žil C. 688 až 741) postavil velkou pevnost Wogastisburg.[2]
Když král Karel Veliký sesazený vévoda Tassilo III Bavorska v roce 788 vstoupil do Nordgau a přinesl Karolínská říše do styku s Čechy natrvalo. Z tohoto důvodu byl začleněný Nordgau nazýván Český pochod příležitostně, i když tento termín označuje i pozdější Markrabství moravské.[2] 806 listinou vydanou v Thionville, Charlemagne oddělil bavorské země na levém břehu Dunaje, včetně vévodských rezidencí Regensburg a Lauterhofen, nazvaný {llang | la | pagum, qui dicitur Northgowe}}. Jeho kancléř Einhard předložil listinu Papež Lev III pro potvrzení.
Po smrti Německa bylo Nordgau opět odděleno od Bavorska Luitpolding vévoda Arnulf v roce 937. Došlo k určitému zmatku ohledně toho, zda byl Nordgau k tomuto datu oddělen od Bavorska či nikoli, nebo teprve v roce 976, kdy východofranský Berthold of Schweinfurt, který pomohl potlačit vzpouru bavorského vévody Henry Wrangler proti císaři Otto II, byl jmenován markrabě spravovat region jako odlišný březen.
Stejně tak hraběte Bertholdova syna Henry Schweinfurt se v roce 994 objevil jako markrabě z Nordgau volby vévody Henry IV Bavorska tak jako Král Římanů v roce 1002 však nový král (Jindřich II.) odpověděl nevděčně. Počítat Henry brzy poté, co se připojil ke vzpouře ( Schweinfurtův spor 1003) ve spojení s Německo-polská válka (1002–18) proti polskému vládci Bolesław I the Brave, poté byl sesazen a zatčen. V roce 1004 král Jindřich II. Nainstaloval svého švagra hraběte Henry Lucemburský jako bavorský vévoda a dal časnou autoritu regionu Nordgau nad Bamberské biskupství, kterou si během své kariéry velmi oblíbil. Markraběcí titul však přežil v řadě rodin v regionu. Majetek hraběte Henryho byl částečně obnoven a jeho potomci používali titul „markrabě Schweinfurt“.
Po celé 11. a 12. století fungovalo Nordgau jako cesta pro invazní armády z Čech a Maďarsko a pro bojující armády Svatá říše římská.[3]V polovině 11. století se Salian císař Jindřich III nechal postavit císařský hrad Cham narazit na síly vévody Bretislaus I. z Čech. Stala se sídlem Rapotonen šlechtický rod, který nakonec obdržel markraběcí titul královskou dotací kolem roku 1073 a předával jej jako „markraběte z Vohburg „jejich potomkům.
Markrabě Diepold III († 1146) byl věrným stoupencem císaře Henry V a zakladatel opatství v Reichenbach a Waldsassen. Od asi 1125 měl pevnost Eger (Cheb) postaven na hranici s Čechami. Jeho dcera Adelaide oženil se s Švábská vévoda a později císař Frederick Barbarossa v roce 1147.
The Egerland byla začleněna jako Hohenstaufen císařské území po smrti Diepolda a samotné město Eger zdědil císař Frederick Barbarossa v roce 1167. Dosáhlo bezprostřední stav Císařské město, zatímco bavorský Dům Wittelsbachů kontrolované velké části Nordgau od poloviny 13. století. V roce 1322 Wittelsbachský císař Louis IV dal Egerland v zástavě Království české. Od roku 1329 Smlouva z Pavie, postoupil zbývající region Nordgau svému Falc synovci Rudolf II a Rupert I., poté se stala známou jako „Horní Falc“ (Němec: Oberpfalz).
Markraběte
- Ernest (de ) (d. 865), sloužil až do roku 861[4]
- Rodold (kolem r. 880), sloužil 861 – c. 880[4]
- Engildeo (zemřel 895), sloužil kolem 880–895[4]
- Luitpold (d. 907), sloužil 895–903
- Poppo Durynska (d. 906), sloužil od 903
- Arnulf (d. 937), sloužil 907–937
- Berthold of Schweinfurt (d. 980), sloužil od 976
- Henry Schweinfurt (970–1017), sloužil 994–1004
- Otto ze Schweinfurtu (d. 1057), sloužil 1024–1031
- ...
- Diepold II. Z Vohburgu (d. 1078)
- Diepold III. Z Vohburgu (d. 1146), sloužil 1093–1146
Reference
Zdroje
- Bowlus, Charles R. (1995). Frankové, Moravané a Maďaři: Boj o střední Dunaj, 788–907. Philadelphia: University of Pennsylvania Press.
- Reuter, Timothy. (1991). Německo v raném středověku 800–1056. New York: Longman.
- Thompson, James Westfall. (1928). Feudální Německo, svazek II. New York: Vydavatelství Frederick Ungar.