Lucemburské právo státní příslušnosti - Luxembourg nationality law

Lucemburský zákon o státním občanství
Lucemburský státní znak.svg
Lucemburský parlament
PřijatoVláda Lucemburska
Zahájeno1. dubna 2017
Postavení: Současná legislativa

Lucemburské právo státní příslušnosti vládne Ústava Lucemburska. The Lucemburské velkovévodství je členským státem Evropská unie a tedy i její občané Občané EU.

Státní příslušnost podle narození

Obecně platí lucemburské právo jus sanguinis s omezeným jus soli ustanovení. Občanství se automaticky uděluje:[1]

  • dítě rodiče lucemburského občana bez ohledu na místo narození;
  • dítě narozené v Lucembursku rodiči narozenému v Lucembursku (i když rodič není lucemburským občanem); nebo
  • dítě narozené v Lucembursku rodičům, kteří nemají státní příslušnost nebo nemohou přenést svou státní příslušnost na své dítě; nebo
  • dítě narozené v Lucembursku neznámým rodičům.
  • Dále dítě narozené v Lucembursku zahraničním rodičům, z nichž se ani jeden nenarodil v Lucembursku, získá lucemburské občanství automaticky po dovršení 18 let, pokud:
  1. alespoň jeden z jejich rodičů žil nepřetržitě v Lucembursku během 12 měsíců před jejich narozením; a
  2. žili nepřetržitě v Lucembursku po dobu 5 let bezprostředně předcházejících jejich 18. narozeninám.

Naturalizace

Naturalizace je povolena za následujících podmínek:[2]

  • je jí nejméně osmnáct let;
  • pět let legálního pobytu ve velkovévodství, včetně nepřerušeného období jednoho roku bezprostředně před podáním žádosti o občanství;
  • absolvování a Lucemburský jazyk zkouška;
  • absolvování kurzu „soužití ve velkovévodství“ nebo složení příslušné zkoušky; a
  • nikdy jim nebyl v jakékoli zemi uložen okamžitý trest odnětí svobody ve výši 12 měsíců nebo více nebo podmíněný trest odnětí svobody ve výši 24 měsíců nebo více.

Získání státní příslušnosti opcí

Lucemburské právo rovněž stanoví možnost získat státní příslušnost prostřednictvím volba, což je samostatný právní pojem od naturalizace.[3]

Získání státní příslušnosti formou opce je povoleno v následujících deseti případech:[4]

  1. Dospělí s rodičem (biologickým nebo osvojeným) nebo prarodičem, který je / byl Lucemburčan a nebyl schopen předat lucemburskou státní příslušnost osobě při narození (např. Kvůli zákonům o státní příslušnosti jiné země, které ji zakazují);
  2. Rodiče lucemburských nezletilých (vyžaduje 5letý pobyt a složení lucemburských jazykových a integračních zkoušek);
  3. Osoby, které jsou vdané za občana Lucemburska (vyžaduje složení lucemburských jazykových a integračních zkoušek; minimální požadavek na pobyt nebo délku manželství u manželů žijících v Lucembursku; u manželů žijících mimo Lucembursko se vyžaduje manželství na 3 roky);
  4. Osoby ve věku 12 a více let, které se narodily v Lucembursku a nestaly se automaticky státními občany při narození, protože ani jeden z jejich rodičů nebyl lucemburskými občany ani se nenarodil v Lucembursku (vyžaduje pobyt v délce 5 let a alespoň jeden z rodičů žil nepřetržitě v Lucembursku po dobu nejméně 12 měsíců bezprostředně před narozením osoby);
  5. Dospělí, kteří dokončili nejméně 7 let školní docházky v Lucembursku (vyžaduje 12měsíční pobyt bezprostředně před podáním žádosti o občanství);
  6. Dospělí, kteří legálně pobývali v Lucembursku po dobu nejméně 20 let (vyžaduje 12měsíční pobyt bezprostředně před podáním žádosti o občanství a celkem 24hodinovou účast na lucemburském jazykovém kurzu, avšak bez požadavku na složení jazykové zkoušky);
  7. Dospělí, kteří splnili povinnosti ze smlouvy o uvítání a integraci (Contrat d'accueil et d'intégration), bezplatný volitelný kurz pro všechny cizince žijící v Lucembursku (vyžaduje také 5letý pobyt a složení lucemburských jazykových a integračních zkoušek);
  8. Dospělí, kteří se usadili v Lucembursku před dovršením 18 let (vyžaduje pobyt na 5 let a složení lucemburských jazykových a integračních zkoušek);
  9. Dospělí, kteří jsou bez státní příslušnosti, uprchlíci nebo mají status doplňkové ochrany (vyžaduje pobyt na 5 let a složení lucemburských jazykových a integračních zkoušek); nebo
  10. Dobrovolní vojáci, kteří absolvovali jeden rok dobré a loajální služby, jak potvrzuje Lucemburská armáda náčelník štábu.

Všechny možnosti mají rovněž stejné požadavky na „dobrou pověst“ jako u naturalizace, tzn. Žadateli nikdy nesmí být v žádné zemi uložen okamžitý trest odnětí svobody v délce 12 měsíců a více nebo podmíněný trest odnětí svobody v délce 24 měsíců a více.

Obnovení občanství

Je také možné „obnovit“ lucemburskou státní příslušnost, pokud osoba prokáže, že má předka, který byl lucemburským občanem od 1. ledna 1900. Lucemburská diaspora se v té době přestěhovala do Francie, Belgie a USA. Do konce roku 2013 si tisíce lidí obnovily státní příslušnost svého lucemburského předka.

Ztráta státní příslušnosti

Lucemburský občan ve věku 18 a více let se může kdykoli bezplatně vzdát svého občanství, pokud by jim to neudělalo bez státní příslušnosti.[5]

Lucemburský občan, který se stal občanem, opcí nebo uzdravením, může být zbaven svého občanství, pokud se ukáže, že jej získali nepravdivými prohlášeními nebo prostřednictvím Sňatek z rozumu, za předpokladu, že by taková akce nezbavila jejich státní příslušnost.[6]

Dvojí občanství

Od 1. ledna 2009 povoluje Lucembursko dvojí občanství.[7] Od té doby mnoho Belgičanů využilo nový zákon k přijetí belgicko-lucemburského občanství, zejména Belgičané žijící v Belgii Arelerland, část belgické provincie Lucembursko na hranici s velkovévodstvím.[8]

Občanství Evropské unie

Protože Lucembursko je součástí Evropská unie, Občané Lucemburska také občané Evropské unie pod Právo Evropské unie a tak si užít práva na volný pohyb a mají volební právo v volby pro Evropský parlament.[9] V zemích mimo EU, kde není lucemburské velvyslanectví, mají občané Lucemburska právo na konzulární ochranu od velvyslanectví kterékoli jiné země EU přítomné v této zemi.[10][11] Občané Lucemburska mohou žít a pracovat v kterékoli zemi v EU v důsledku práva na volný pohyb a pobyt uděleného v EU Článek 21 Smlouvy o EU.[12]

Cestovní svoboda občanů Lucemburska

Hlavní článek: Vízová povinnost pro lucemburské občany
Vízová povinnost pro lucemburské občany

Vízová povinnost pro občany Lucemburska je administrativní omezení vstupu orgánů jiných států uvalených na občany EU Lucembursko. V roce 2015 měli lucemburští občané bezvízový styk nebo vízum při příjezdu do 171 zemí a teritorií, což řadí lucemburský pas na 3. místo na světě podle Rejstřík omezení víz.

V roce 2017 je lucemburská státní příslušnost na šestnáctém místě Index národnosti (QNI). Tento index se liší od indexu Rejstřík omezení víz, který se zaměřuje na vnější faktory včetně svobody cestování. QNI navíc uvažuje o svobodě cestování na vnitřních faktorech, jako je mír a stabilita, ekonomická síla a také lidský rozvoj. [13]

Reference

  1. ^ https://guichet.public.lu/cs/citoyens/citoyennete/nationalite-luxembourgeoise/possession-automatique/effet-loi.html
  2. ^ „Získání lucemburské státní příslušnosti naturalizací“.
  3. ^ https://guichet.public.lu/cs/citoyens/citoyennete/nationalite-luxembourgeoise/acquisition-recouvrement/option.html
  4. ^ http://www.guichet.public.lu/entreprises/en/ressources-humaines/recrutement/nationalite/option/index.html
  5. ^ „Zřeknutí se lucemburské státní příslušnosti“. guichet.public.lu. Citováno 2019-03-05.
  6. ^ „Propadnutí lucemburské státní příslušnosti“. guichet.public.lu. Citováno 2019-03-05.
  7. ^ "Dvojí občanství". Washington, D.C .: Lucemburské velvyslanectví. Citováno 2009-02-12. Citovat deník vyžaduje | deník = (Pomoc)[trvalý mrtvý odkaz ]
  8. ^ „Veel Belgen bude lucemburský Worden“ (v holandštině). 21. 1. 2011. Citováno 2011-01-22.
  9. ^ "Lucembursko". Evropská unie. Citováno 4. května 2015.
  10. ^ 20 odst. 2 písm. C) Smlouva o fungování Evropské unie.
  11. ^ Práva v zahraničí: Právo na konzulární ochranu: právo na ochranu diplomatickými nebo konzulárními orgány jiných členských států, pokud se nacházejí v členském státě mimo EU, pokud neexistují žádné diplomatické nebo konzulární orgány z vlastního státu občana (článek 23): je to způsobeno tím, že všechny členské státy udržují velvyslanectví ve všech zemích světa (14 zemí má pouze jedno velvyslanectví ze státu EU). Antigua a Barbuda (SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ), Barbados (SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ), Belize (SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ), Středoafrická republika (Francie), Komory (Francie), Gambie (SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ), Guyana (SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ), Libérie (Německo), Svatý Vincenc a Grenadiny (SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ), San Marino (Itálie), Svatý Tomáš a Princův ostrov (Portugalsko), Solomonovy ostrovy (SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ), Východní Timor (Portugalsko), Vanuatu (Francie)
  12. ^ „Smlouva o fungování Evropské unie (konsolidované znění)“ (PDF). Eur-lex.europa.eu. Citováno 2015-07-10.
  13. ^ „41 národností s nejlepší kvalitou života“. www.businessinsider.de. 2016-02-06. Citováno 2018-09-10.

externí odkazy

Viz také