Zákon o íránské státní příslušnosti - Iranian nationality law
Zákon o íránském občanství | |
---|---|
![]() | |
Íránský parlament | |
| |
Přijato | Vláda Íránu |
Postavení: Současná legislativa |
Zákon o íránské státní příslušnosti obsahuje principy obou jus sanguinis a jus soli. Děti získávají státní příslušnost Írán skrze jejich otce, ale ne jejich matky.[1] V minulosti došlo ke změně tohoto zákona[2] umožnit velkou populaci afghánský muži a jejich děti narozené v Íránu mají plné občanství.
Celý zákon o státní příslušnosti je definován v knize 2 občanského zákoníku Íránu, články 976 až 991.[3]
Definice íránských státních příslušníků
Článek 976 občanského zákoníku v Íránu definuje, kdo je íránský státní příslušník:[4]
- Všichni s bydlištěm v Íránu kromě těch, jejichž cizí státní příslušnost je usazena; - cizí státní příslušnost těchto osob se považuje za prokázanou, pokud proti jejich dokladům o státní příslušnosti nebyla vznesena námitka Íránská vláda.
- Osoby narozené v Íránu nebo mimo ně, jejichž otcem je Írán.
- Ti, kteří se narodili v Íránu neznámého původu.
- Lidé narození v Íránu cizími rodiči, z nichž jeden se také narodil v Íránu.
- Osoby narozené v Íránu otcem cizí národnosti, kteří pobývali v Íránu alespoň jeden rok bezprostředně po dosažení plnoletosti 18 let; v ostatních případech jejich naturalizace na íránské subjekty se budou vztahovat ustanovení pro íránskou naturalizaci stanovená zákonem. Nová legislativa přijatá íránským parlamentem v roce 2012 uděluje granty trvalý pobyt dětem narozeným íránským matkám a zahraničním otcům.[5]
- Každá žena cizí národnosti, která se provdá za íránského manžela.
- Každý cizí státní příslušník, který získal íránskou státní příslušnost.
Naturalizace
Žádost o udělení státního občanství jako Íránce musí být předložena buď přímo ministerstvu zahraničních věcí, nebo prostřednictvím guvernérů nebo generálních guvernérů a musí obsahovat ověřené kopie dokladů totožnosti ve vztahu k žadateli a jeho rodině (manželce a dětem) ). osvědčení potvrzující dobu pobytu, čistý rejstřík trestů, dostatek majetku a zaměstnání, které zajišťují obživu.[6]
Zbavení občanství, dvojí státní příslušnost
Írán neuznává dvojí občanství a považuje dvojí občany pouze za íránské občany.[7] Článek 977 občanského zákoníku v Íránu se nicméně zabývá vícenásobné občanství. V důsledku odstavců 4 nebo 5 článku 976 mohou mít někteří íránští nezletilí vícečetné občanství. Pokud si chtějí uchovat neiránskou státní příslušnost po 18 letech, musí o tom informovat íránskou Ministerstvo zahraničních věcí ČR.[8]
Teoreticky je dobrovolné vzdání se íránského občanství možné u osob starších 25 let se souhlasem Rady ministrů. To se však v praxi vyskytuje jen zřídka. [9]
Svoboda cestování

V roce 2016 měli íránští občané bezvízový styk nebo vízum při příjezdu do 37 zemí a teritorií Íránský pas 98. na světě podle Rejstřík omezení víz.
Viz také
Poznámky
- ^ UNICEF 2005, str. 7
- ^ „Íránští zákonodárci mají za cíl zrušit diskriminační zákon o občanství“. Rferl.org. 19. 7. 2017. Citováno 2020-06-02.
- ^ UNHCR 2009
- ^ UNICEF 2005, str. 6
- ^ „Íránská pravidla se mění pro děti narozené zahraničním otcům“. Payvand.com. Citováno 2020-06-02.
- ^ "Zákon o státní příslušnosti | Íránský datový portál". Irandataportal.syr.edu. Citováno 2020-06-02.
- ^ „Dvojí občanství Írán“. Dualcitizenship.com. Citováno 2020-06-02.
- ^ UNICEF 2005, str. 7
- ^ [1][mrtvý odkaz ]
Reference
- Registrace narození v Íránu: Analýza stavu příslušných zákonů v Íránu (PDF)„Iran Information Series, UNICEF, 2005, vyvoláno 2009-10-20
- Íránský občanský zákoník (naposledy pozměněný 1985), Refworld, Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, 2009, vyvoláno 2009-10-20