Tuniské právo státní příslušnosti - Tunisian nationality law

The Tuniské právo státní příslušnosti (arabština: مجلة الجنسية التونسية‎; francouzština: Code de la nationalité tunisienne) upravuje nabytí, převod a ztrátu společnosti Tuniský národnost.

Zákon byl poprvé vyhlášen vyhláškou Bey z Tunisu 26. ledna 1956 a podstatně pozměněno zákonným dekretem č. 63-6 ze dne 28. února 1963. Poslední změnu poskytuje zákon Č. 2002-4 ze dne 21. ledna 2002.

Před rokem 1956 upravovaly tuniskou státní příslušnost dvě beylické vyhlášky: dekret z 19. června 1914 a dekret z 8. listopadu 1921 upravující příslušně tuniskou státní příslušnost a její nabytí.

Od roku 2014 je zbavení státní příslušnosti zakázáno, a to v souladu s článkem 25 dohody Tuniská ústava z roku 2014, přijato po Tuniská revoluce 2010-2011:

Je zakázáno zbavovat tuniského občana jeho národnosti, vyhošťovat jej, vydávat nebo mu bránit v návratu do své země.[1]

Struktura

Tuniský kodex státní příslušnosti je rozdělen do čtyř titulů a 65 článků:

  • Předběžný název: Obecná ustanovení (články 1 až 5)
  • Hlava jedna: tuniská státní příslušnost (články 6 až 38)
  • Hlava II: Správního řízení (články 39 až 47)
  • Hlava III: Soudní spor o státní příslušnosti (články 48 až 65)

Předání státní příslušnosti matkou

The pozměňovací návrh Č. 93-74 ze dne 12. července 1993[2] kterým se mění Kodex osobního stavu dává ženě právo ji předat příjmení a ona národnost[3] svým dětem stejným způsobem jako její manžel[4]- i když je vdaná za cizince.[5]

Reference

  1. ^ Článek 25 de la Constitution tunisienne de 2014 (Marsad)
  2. ^ Chronologická tabulka Kodexu osobního stavu (Jurisite Tunisko)
  3. ^ Samir Gharbi et Sonia Mabrouk, «Vingt ans, vingt data», Jeune Afrique, 22. října 2007
  4. ^ Stephen Ellis, Udržovatel společnosti L'Afrique, ed. Karthala, Paříž, 1995, s. 153 ISBN  2865376028
  5. ^ Olivia Marsaud, «Cinquante ans d'indépendance ženský» Archivováno 2012-10-20 na Wayback Machine, Radio France internationale, 13 août 2006

externí odkazy